Gregorii VII Registrum. Ed. Erich Caspar. MGH Epistolae selecate II/1. Berlin 1920.
II.55a
Dictatus papae (1075)
I. Že římská církev byla založena samotným Bohem.
II. Že jen římský papež je právem nazýván všeobecným.
III. Že jen on může sesazovat a opět dosazovat biskupy.
IV. Že je jeho legát nadřízen na koncilu všem biskupům, i když sám má nižší hodnost, a že
může proti nim vynést výrok sesazení.
V. Že papež může sesazovat nepřítomné.
VI. Že s těmi, kdy byli dáni do klatby, není dovoleno přebývat ve stejném domě.
VII. Že jen on smí vydávat nové zákony podle potřeb a okolností, zakládat nové diecéze,
zřizovat opatství a naopak, bohatá biskupství rozdělovat, chudá slučovat.
VIII. Že on sám může užívat odznaků císařské důstojnosti.
IX. Že jen papežovy nohy mají být líbány knížaty.
X. Že v kostelích smí být vyslovováno pouze jeho jméno.
XI. Že toto jméno je jediné na světě.
XII. Že smí sesazovat císaře.
XIII. Že smí, vyžaduje-li to nutná potřeba, překládat biskupy z jednoho stolce na jiný.
XIV. Že smí ustanovovat kněze kteréhokoliv kostela, kamkoliv bude chtít.
XV. Že kněz jím ustanovený může být představeným jiného kostela, ne však sloužit pod
jiným, a že do žádného biskupa nesmí přijmout vyšší hodnost.
XVI. Že žádná synoda nesmí být bez jeho nařízení nazývána všeobecnou.
XVII. Že bez jeho souhlasu žádné nařízení a žádná kniha nemají být pokládány za kanonické.
XVIII. Že jeho výrok nesmí být nikým odmítnut, on sám však může odmítat výroky jiných.
XIX. Že sám nesmí být nikým souzen.
XX. Že nikdo nemá soudit toho, kdo se dovolává k Apoštolské stolici.
XXI. že mu mají být předkládány závažnější záležitosti kteréhokoliv kostela.
XXII. Že se římská církev nikdy nemýlila a že se ani na věky, jak dosvědčuje Písmo svaté,
nezmýlí.
XXIII. Že římský papež, byl-li ustanoven kanonicky, stává se po zásluhy svatého Petra
nepochybně svatým, jak dosvědčuje svatý Enodius, biskup pavijský, s ním v té věci souhlasí
mnozí svatí Otcové, jak je uvedeno v dekretech Symacha papeže.
XXIV. Že na jeho příkaz a s jeho svolením mohou podřízení vést žaloby.
XXV. Že bez synodního shromáždění může sesazovat a opět dosazovat biskupy.
XXVI. Že nemá být považován za pravověrného, kdo se nesrovnává s římskou církví.
XXVII. Že může zprostit poddané nespravedlivých slibů věrnosti.