Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae II. Ed. G. Friedrich. Pragae 1912, č.
96, s. 92-94; ACRB I, č. 3, s. 6-8.
Fridrich, z boží milosti a přízně vyvolený císař, vždy rozmnožitel říše, král Sicilie, vévodství
Apulie a knížectví Kapue. Protože ozdoba a moc císařská předchází náš stav, že nejen
hodnosti ostatních knížat, nýbrž i královská žezla uděluje náš majestát, pokládáme za slavnou
a velikou věc, že v tak velikém dobrodiní naší štědrosti i jiným vzrůstá rozmnožení královské
důstojnosti a že tím naše vznešenost netrpí nijakou újmu. Proto my po přihlédnutí
k přeslavným službám oddanosti, které veškerý lid český od dávného času věrně a oddaně
prokazoval římské říši, a že jasný král jejich Otakar od začátku mezi jinými knížaty, zvláště
před ostatními nás zvolil císařem a při naší volbě ustavičně a užitečně setrval, jako náš milý
strýc blahé paměti král Filip po radě knížat svým privilegiem ustanovil, také my jej králem
ustanovujeme a potvrzujeme, a tak posvátné a důstojné ustanovení schvalujeme a království
české štědře a beze všeho vymáhání peněz i obvyklé spravedlnosti našeho dvora jemu a jeho
nástupcům na věky propůjčujeme a chceme, aby kdokoli z nich bude zvolen králem, k nám
nebo našim nástupcům přijel a náležitým způsobem odznaky královské přijal. Také
povolujeme, aby on a jeho nástupcové drželi všechny hranice, které patří zmíněnému
království, ať již by byly jakkoli odcizeny. Také jemu a jeho dědicům úplně povolujeme
právo a moc uvádět v úřad biskupy jeho království, ale tak, aby se těšili té svobodě a
bezpečnosti, kterou mívali od našich předchůdců. Ustanovujeme pak z nadbytku naší
štědrosti, že řečený jasný král nebo jeho dědicové nejsou povinni účastí na žádném našem
sněmu, s výjimkou těch, které bychom svolali do Bamberku nebo Norimberku, nebo
kdybychom drželi sněm v Merseburgu, tam také jsou povinni účastí. Pokud by kníže polský
přijal pozvání, mají mu dát průvod, jako někdy jejich předchůdcové, králové čeští činívali, ale
tak, aby jim napřed byla určena lhůta šesti neděl k návštěvě řečených sněmů. S tou však
výhradou, kdybychom my nebo naši nástupcové byli v Římě korunováni, ponecháváme na
vůli řečeného Otakara nebo jeho nástupců, aby k nám vyslal tři sta ozbrojenců, nebo vyplatil
tři sta marek. K trvalé paměti a moci tohoto našeho ustanovení a potvrzení poručili jsme toto
privilegium sepsat rukou Jindřicha z Pairis, notáře a věrného našeho, a zlatou bulou naší
stvrdit roku, měsíce a indikce níže psaných. Této věci svědkové jsou tito: arcibiskup z Bari,
biskup tridentský, biskup basilejský, biskup kostnický, biskup churský, opat reichenauský,
opat Svatého Havla, opat weisenburský, Berthold z Neuffen, protonotář královského dvora,
hrabě Oldřich z Kyburgu, hrabě Rudolf z Habsburku a lantkrabě alsaský, hrabata Ludvík a
Heřman z Freiburku, hrabě Werner z Hohenburku, urozený Arnold z Wartu, Rudolf fojt
z Raprechtsweileru, Rudolf z Ramensbergu, Albero z Tanhausu komorník a mnoho jiných
velmožů a urozených a svobodných, jejichž svědectvím je toto privilegium potvrzeno. Stalo
se léta od vtělení Páně tisícího dvoustého dvanáctého, v měsíci září, v patnácté indikci,
království však pána našeho Fridricha nejjasnějšího vyvoleného císaře Římanů a vždy
rozmnožitele říše, krále sicilského roku patnáctého. Dáno ve vznešeném městě Basileji rukou
Oldřicha místoprotonotáře šestých kalend říjnových šťastně amen.