Petra Žitavského Kronika zbraslavská. Ed. Josef Emler. In: Fontes Rerum
Bohemicarum IV. Praha 1884, s. 80.
Od prvotního původu země České bylo užívání peněz nespořádané, jako bývá dosud
v četných krajinách. Neboť po všechna ta léta měnila mince v jednotlivých českých městech a
obcích podobu denáru jednou nebo dvakrát, takže který denár byl často včera a předevčírem
dobrý a platný, přestal být po krátké době několika dní k potřebě. Jak škodlivá a protivná byla
tato častá změna mince celému království, snadno bude moci posoudit, kdo se neobtěžuje
důkladněji to vyšetřit rozumnou úvahou. Neboť toto střídání rušilo z největší části způsob
přátelského spolužití, o nějž obzvláště usiluje pokolení lidské. Neboť nikdo nemohl tehdy se
ziskem přecházet za zbožím z města do města, z tržiště na jiné tržiště, prodávat své věci nebo
kupovat cizí, protože peníz, který platil zde, nebyl běžný onde.
Co tedy zbývalo, než rozbít podobu denáru a vyměnit jej ne beze škody ve stříbro, ačkoliv ho
krátce předtím mohl někdo i s věcnou ztrátou stěží dostat u penězoměnců výměnou za stříbro.
Tím byli mnohokrát šizeni prostí sedláci přicházející z venkova na trh, protože nemohli nic
prodávat nebo kupovat, leč pod nestejnou váhou a mírou kramářů vždycky podvodných a
nespravedlivých; a co více, taková změna peněz působila všem takřka tajnou loupež, neboť
když se někdo dnes radoval, že má denár, zítra měl obol, a to se stávalo, kdykoli se peníze
měnily při kterékoli smlouvě. Zřídka tehdy byl jmenován denár, ale tržní výměna
kteréhokoliv zboží se obecně konala na hřivnu, věrduňk, lot, sedminu nebo kvintlík (pětinu).
Není pochyb, že se mnohokrát těmito váhami stala mnohým dosti veliká křivda, a to nejvíce
lidem prostým a chudým.
A to zlo chytře zamýšlel zamezit, aby více rozšířil obecné dobro, zbožný Václav, český král
šestý, prvý zakladatel Zbraslavi, milovaný od Boha i lidí, jehož památka právem jest
požehnána, protože vzpomínka naň jako kapka medu v ústech sládne, v uchu jako harfa
zaznívá. Neboť právě tento král, chtěje zabránit nebezpečenství mnohých lidí, rozhodl, aby lid
měl s ním vzájemně jednu společnou minci, protože se totiž sdílejí o jednoho krále a jedno
království. Proto poslal král do Florencie a povolal pečlivé odborníky, totiž Rinieriho, Alfarda
a Cyna Lombardského, kteří měli v takových záležitostech tak velikou zkušenost, že mohli
s prospěchem řídit věc tak důležitou.
A tak byla léta Páně 1300 v měsíci červenci zavedena mince grošů pražských a malých
penízků, jichž jde na groš dvanáct, a každý peníz byl označen jménem Václava, který je
zavedl.