z prvých stanovisko dosti objektivní, i když kritické, v 2. vydání svého díla Kurzgefasste Geschichte . . . z r. 1779.
7) Povodeň v Čechách a hlavně pak v Praze přišla mezi 27. a 28. 2. 1784. Soudobá kramářská píseň („Truchlivá novina o letošní pamětihodné povodni . . .„ - Knihopis č. 6320) líčí, že v Praze byl poškozen Karlův most a voda došla až k Malému rynečku. Zatopeny byly i Kaprová ulice i Židovské město a voda se přihnala až do Ungeltu.
[Pelclova předmluva k Nové kronice české] Předmluva.
Staří mudrcové říkávali, že lidé nepovědomí starých příběhův, a neznámí v kronikách zůstávají dětmi. Jiní pak dokládají, že historie jest začátek aneb základ moudrosti a opatrnosti lidské, a že jest světlo pravdy, život paměti, mistryně života a poselkyně věcí starodávních, člověk zajisté, který vědomosti o pominulých věcech nabyl, mnohem lépe o přítomných souditi a před budoucími a nastávajícími se opatrovati může, nežli ten, kterýž toliko toho, co se okolo něho děje, povědom jest. I pochybujiť, že by v Čechách člověka bylo, jenž by žádostiv nebyl věděti, jací lidé v této zemi od počátku bydleli, kdo naši předkové byli, odkud pošli, kde prvé, než se sem dostali, svá obydlí měli, jací jejich mravové a obyčejové byli, kterak a kdy do těchto krajin přitáhli, co činili, jakých se pověr v pohanství přidrželi, kdy a od koho víru křesťanskou přijali, jaké biskupy měli a jaké se proměny v náboženství staly. Dále, kterak Čechové vlast svou důstojenstvím královským ozdobili, a je až do dnešního dne opanovali, jak se po všecky časy česká knížata aneb králové jmenovali, kterého času a jak zemi tuto řídili a zpravovali, zdali co dobrého činili, čili co zlého páchali, jaké války s okolními národy, aneb doma s svými poddanými vedli, jaká Čechové kdy vítězství získali aneb porážky od nepřátel trpěli. Jaké krajiny svou udatností vybojovali, a kterak o ně zase přišli. Jak kostely, kláštery a města založili a vystavěli. Jaký prospěch v literním umění, v kupectví a v řemeslích učinili, jaké učené muže mezi sebou měli, slovem, co předkové naši před časem konali a s čím se obírali. O tom
všem čisti a vědomost míti, soudím, že jest věc netoliko rozkošná a utěšená, nýbrž i užitečná a velmi prospěšná.
Toho všeho abychom se dočtli, a takové rozkoše s prospěchem užili, o toť již předkové naši převelice pečovali, ač nejvíc jich jazykem latinským kroniky své psalo. Jiní tedy znamenavše, že se takoví latinští spisové vůbec a od každého Čecha čisti nemohou, velmi chvalitebně a opatrně také kroniky jazykem českým psané způsobili a na světlo vydali, tak aby je každý Čech čisti a jich užívati mohl, za kterouž práci a bedlivost jim ovšem vděčni býti musíme. Protož za slušné i užitečné mám jich jména tuto položití, aby se vědělo, jaké kroniky již před časem v jazyku českém psány a vydány byly, ač nyní velmi zřídka kde se nacházejí, a málo kdy nejinač, než za veliké peníze k dostání bývají.
První tedy kronika česká jazykem českým a rozkošnými rytmy psána byla a dokonána léta Páně 1314., kteráž příběhy národu českého od příchodu Čecha do vlasti této až do léta 1310. vypravuje. Chtějí tomu někteří, že skladatel té kroniky byl jakýsi kanovník z Staré Boleslavi, jménem Dalemil Mezeřický; však sám ten veršovec český, nějaký rytíř aneb panoš, jakž se jiní domnívají, v předmluvě dosvědčuje, že se kroniky starého kněze v Boleslavi nalezené přidržeti chce, nemohl tedy veršovec český a kanovník boleslavský jedna a táž osoba býti.1) Poprvé tlačena byla v Praze léta 1620. v 4tu [= 4°] prací Pavla Ješína pod nápisem: Kronika Boleslavská. Druhé vydání způsobil duchovní a učený pan Frant. Faustýn Procházka v Praze léta 1786. v 8VU. [=8°]. Však ta kronika mnoho básnivých a vymyšlených věcí, podle obyčeje veršovců, v sobě obsahuje.
Císař Karel toho jména Čtvrtý, a král český sepsal knihu o životu svém až do léta 1346. jazykem latinským, kteráž však bez pochyby jeho rozkazem, a ještě za živobytí jeho na česko přeložena byla. Vydal ji na světlo češtinu ponapraviv Ambrož z Ottrs-dorfu, v Holomouci léta Páně 1555. v 8VU. A nyní po druhé pan František Tomsa, výborný Čech, velmi krásně a s výklady Fr. F. Procházky vytisknouti ji dal.2)
Z rozkazu téhož císaře Karla dosti obšírná kronika česká způsobena byla. Nalézá se s tímto nápisem: „Kronika o počátku země české i o všech knížatech a králích, ješto jsou ji zpravovali časy svými. A ta z rozkazu slavného Karla Čtvrtého císaře řím-
348
349
ského ze všech kronik všech klášterův, ješto tsh.ledány býti mohly skrze Přibíka syna Dluhojova z Radenína, mistra školního od sv. Jiljí řečeného Pulkava3) v český hlahol z latinského jakž nejlépe mohlo býti, jest přeložena. I všeckyť věci básnivé a nepravé jsou v ní vypuštěny;, a což pravého a jistého, to jest posazeno. Neb ty všecky věci dříve řečený císař s velikou pilností v latinské velmi krásné řeči shromážditi rozkázal." Psal tedy Pulkava jazykem českým okolo léta 1374, a počna od Čecha tak dále pořád až do roku 1330 což se v Čechách pamětihodného dálo, vypisuje. Ležela ta kronika čtyři sta let psaná, až ji nahoře jmenovaný pan Procházka, starou češtinu něco ponapraviv, léta 1787 v 8VU v Praze vytiskmouti dal.
Potom kroniku jazykem českým vyhotovil nějaký dobrý Čech, kteréhož jména nevíme proto, že se nejmenoval, a kdo by byl, to zatajil. Balbín ho jmenuje Loudu, a tak častěji v své historii4) tu kroniku chválí. Já ho nástupíiíkem Beneše z Hořovic nazývám,5) neboť v předmluvě píše v tato slova: „Umínil sem krátce položiti a dotbnouti věcí znamenitých, kteréž sou se dály za krále Václava, římského císaře a českého^ krále a po jeho .smrti, tu kdež jest pan Beneš z Hořovic přestal mluvití o králích a císařích římských." Vypravuje tedy příhody země české od léta 1393 až do roku 1440 dosti obšírně. Když léta 1412 tři mládenci na Staroměstském rynku stínáni byli, praví, „byl sem při tom." A tak ten kronikář těch časův, kteréž vypisuje, živ byl. Ta kronika ještě v jazyku českém nebyla vytištěna. Vydal ji však latinským jazykem Gel. Dobner,6) ale velmi chybně, neb kdožkoli ji v latinu přeložil, starožitnému jazyku českém nehrubě rozuměl. I přeložili': Jošt, Iosephus; na Ryně korunován, Romae coronatus; poručil Kornhuzu rozbořiti, ut vexilla destruantur; Po Praze tužili, Pragae commorabantur &c.
Okolo téhož času jiný ještě kronikář, jméno své zatajiv, příběhy české sepsal od léta 1338 až do léta 1432. S počátku krátce podle let, ku konci něco obšírněji. Vydána jest ta kronika léta 1784 v druhém dílu Českých kronikářů.7)
Mám také českou kroniku psanou, jejíž nápis jest tento: „Tatoť jest kronika, kterouž jest sepsal mistr Vavřinec z Březové někdy písař radní Nového Města Pražského za času krále Václava českého, které se věci dály v království českém před spálením
mistra Jana Husi, a po smrti jeho za času Žižky." Počíná se s rokem 1414 a pořádně až do léta 1515 pokračuje. Daleko4i ji ten Vavřinec psal, a kdo po něm, o tom se nic nenachází; toliko při konci roku 1425 se čte: „Tato kronika až potud psána jesť skrze Jakuba Brazidina souseda a horníka na Horách Kutnách [!] léta Páně 1619." Ta kronika v jazyku českém ještě nikdy tištěna nebyla. Vydal ji latinsky nějaký Ludvík v Ríši, však velmi chybně a toliko malou částku pod jménem Laurentii Bysinii origo & dia-rium belli Hussitici.8)
Potom psal kroniku českou Eneáš Sylvius Vlach, jenž potom t papežem byl. On ji sic jazykem latinským vyhotovil, a již léta 1473 fól. v Římě tisknouti dal.9) Však ji nedlouho potom v jazyk český někdo přeloživ, léta 1510 v Praze tlačiti dal. Podruhé ji M. Daniel z Veleslavína, češtinu zlepšiv, léta 1585 znovu vytiskl. Počíná se ta kronika s příchodem Čechů do země této, a pokračuje až do léta 1458, kteréhož Jiří z Poděbrad za krále českého přijat byl. Však ten kronikář sem i tam na ublížení a újmu dobrého jména národu českého píše.
Po Eneášovi psal jazykem českým nějaký Bartoš Písař kroniku, jejíž nápis jest: „Počínají se knihy o příhodě a pozdvižení jedněch proti druhým v obci Pražské." Počíná hned o smrti krále Jiřího, a vypravuje předivné věci až do roka 1531, kterých se jinde nenachází. Ta kronika ještě k vytištění nepřišla. Ale krátký vejtah té kroniky sc nachází v knize Bertholda Pontána Bohemia Pia řečené, však latině [!] .10)
Jiná jest též jazykem českým psána kronika, kterouž způsobil kněz Bohuslav Bilejovský pod nápisem: „Způsob víry křesťanské ec." Vypisuje počátek a příběhy víry křesťanské v zemi české až do roku 1532. Ta kniha byla tlačena v Norimberce léta 1537 v 8™ nákladem M. Jana Chocenskýho. Toliko jeden exemplář, co se ví, v Čechách se nachází.11)
Ještě jiná v jazyku českém jest kronika vydána skrze Martina Kuthena z Kuthnperku.12) Ta vytištěna byla poprvé v Praze léta 1539 v 4tu. Po druhé též v Praze léta 1585 s Eneášovou kronikou spojena, nákladem mistra Daniele z Veleslavína. Velmi krátce, však pořádně vyčítá v ní všecka knížata a krále české od prvního Čecha až do císaře Ferdinanda Prvního, totiž do léta 1527. Všudy bedlivě poznamenal léta, někde i měsíce a dni těch
■350
351
příběhů, které vypisuje. Velmi zřídka, tak jako i Eneášova, zvlášť první její vydání, se nachází.
Téhož také času jazykem českým psal kroniku kněz Václav Hájek z Libočan.13) Ze všech jest nejobšírnější a nejhojnější. Ta vytištěna byla v Menším Městě Pražském nákladem Václava Halase z Radimovic léta 1541 fol. Počíná příběhy vypravován od počátku národu českého až do roku 1527. O té kronice Veleslavína14) léta 1585 takto soudil: „Mnozí z Čechův toho času i potom málo jí sobě vážili pro některé příčiny: totiž že by někde strany pod obojí dotýkal, mnohé bezpotřebné, časem i básnivé věci vměšoval a utrušoval. Ale nyní (léta 1585) když se již exem-plářův nedostává, a žádný po ta všecka léta se nevyjevil, ješto by něco lepšího a gruntovnějšího na světlo vynesl, nejedni by ji za dosti veliké peníze rádi koupili, a často se po ní ptají." Toť bylo před dvěma sty lety. Nyní se ještě méně kde nachází. A kdo by mi ji celou a dobře zachovanou přinesl, rád bych mu i tři dukáty za ni dal.
Po Hájkovi psal Jan Sixt z Ottrsdofu, kancléř Starého Města Pražského.15) Velmi obšírně a důkladně vypravuje o tom, co se za krále Ferdinanda Prvního léta 1546 a 1547 v Čechách, zvlášť v městech pražských dálo, kteréhož času všecka města země české na mizinu přišla. Ta kronika ještě nebyla tlačena. Chce tomu Balbín, že také o příbězích českých za Maximiliána a Rudolfa císaři kroniku sepsal, kterouž sem však ještě nikdy neviděl.
Po třidcíti letech na to vyšla kronika, Kalendář historický nazvaná, kterouž mistr Daniel Adam z Veleslavína, Čech nad jiné znamenitý a učený, sepsal, a ponejprv léta 1577 v 4tu, a po druhé léta 1590 v fol. vytiskl. Spořádali' on příběhy národu českého s mnohými jinými cizími věcmi smíšené podle dnův a měsícův. Škoda, že té kroniky raději podle let, jakž se totiž jedno po druhém dálo, nezřídil.
Po Veleslavínovi psal kroniku českou jazykem též českým Bartoloměj Paprocký z Hlohol, rytíř polský.16) Vydal ji pod titulem: „Diadochos jinak posloupnost knížat a králův českých a všech třech stavův slavného království českého." Tatoť jest nej-větší kniha česká a velikým nákladem vydána. Vytištěna byla v Praze léta Páně 1602 v fol. Nejvíc jedná o starožitnosti panův a rytířův českých, a o založení měst. Však mhóhé básnivé z Hájka
352
vypsané věci připomíná. Nic méně by mnohý nynější český pán, kdyby se v té knize něco o jeho rodu nacházelo, nemálo za to dal.
Toho také času Jiří Bydžovský, mistr učení pražského věci znamenité v městě Boleslavi Mladé zběhlé od léta 1334 až do léta 1630 spořádal, a jazykem českým sepsal. Ještčť není tištěna.17)
Jinou také kroniku tehdáž sepsal Václav Nosidlo z Geblic,18) též mistr učení pražského.- Jedná obšírně o tom, co se od léta 1626 až do léta 1638 v Čechách paměti hodného dálo. Byl rodič z Litoměřic, a přinucen jsa vlast svou pro náboženství opustiti, osadil se v Perně při hranicích českých, a tam tu kroniku česky vyhotovil. Ani ta ještě není tlačena.
Potom vydal Tomáš Pěšina z Čechorodu19). skrovnou kroniku, již „Předchůdcem Moravopisu" nazval, a jazykem českým v Litomyšli léta 1663 v 8. vydal. Obsahuje vejtah všeho, což on o Moravě v veliké knize jazykem latinským, psané na. světlo vydati hotovil. Počíná od Čecha a jde podle let až do léta 1657. Všecko krátce toliko připomíná.
Jiná jest ještě kronika, kterouž Jan Florian Hammeršmid20) sepsal. Vytištěna byla v Praze léta 1699 v 4tu pod nápisem: „Historie Klatovská" v sedm dílů rozdělena, z čehož se vidí, o čem obzvláště jedná.
Velmi obšírná kronika česká jest, kterouž kněz Jan Beckovský,21) křížovník s červenou hvězdou velmi pilně a pracovitě zhotovil. Díl první té kroniky obsahuje příběhy země české od počátku až do léta 1526. Ten díl překrásně vytištěn byl v Praze léta 1700 v fol. pod nápisem: „Poselkyně starých Příběhů v Českých aneb Kronika Česká" ec. Druhý pak díl té kroniky již k tištění hotový, jenž příběhy od léta 1527 až do léta 1700 v sobě zavírá, ještě na světlo nevyšel, ač toho mnozí velmi žádostiví jsou. Krom těch nachází se ještě nemálo jiných menších jak psaných tak i tištěných spisů o příbězích českých, jichž všech tuto vyčisti bylo by dlouhé a zbytečné.
A tolikť máme kronik českých jazykem naším českým psaných a nejvíc vytištěných. O jiných, jěšto v jazyku latinském, německém i francouzském vydány jsou, a jichž veliký počet jest, tuto není potřebí vypravovati. Slibuji však, že všecko, což se v nich pravdivého a pamětihodného porůznu nachází, i mnohem více, co se svědectvím spisovatelů těch časů tvrditi může, do této kro-
353
niky položiti se vynasnažím. Vůbec známo jest, že mou Historii českou v jazyku německém vydanou tolik čtenářů sobě oblíbilo, že se i po třetí znova tislcnouri musila. Však tato česká mnohem obšírnější, důkladnější, pořádnější a k čtení utěšenější než ona německá bude. Vydal sem také důkladně německy sepsané životy dvou znamenitých císařův a králů českých, totiž Karla Čtvrtého a Václava, syna jeho, i jiné ještě všeliké spisy o českém národu, z kterýchžto znamenitější a pamětihodnější věci do této kroniky položím.
Jsem pak té naděje, že moji milí krajané práci tuto, jistě nemalou a nesnadnou, kterouž sem pro ně a pro jazyk český náš milý ochotně konati umínil, vděčně ode mne přijmou. Popřeje-li mi Bůh k vykonání této práce zdraví a síly, tehdy po nedlouhém času díl druhý, třetí a tak dále vydati, a a [!] do panování Leopolda císaře a krále českého, toho jména Druhého, dovésti, a tak celou kroniku dokonati míním.
V Praze L. P. 1791, 20. dne měsíce října.
F. M. P.
POZNÁMKY
Nová Kronika Česká, v kteréž příběhy obyvatelův země České od počátku až do nynějších časů vypravuje František Martin Pekel . . . Díl První od počátku až do léta 1092. Vytištěno v Praze v imprcssi c. k. normální školy, léta 1791. Předmluva na str. [7]-[18].
Částečně otištěna v knihách A. Pražák: Národ se bránil. Praha 1945, str. 194-195. Obrození národa. Uspořádal Jan Novotný. Praha 1979, str. 71-72. *) Tzv. Dalimil, nejstarší česky psaná rýmovaná kronika. Dalimilu Meziříčskému, boleslavskému děkanu, ji omylem připsal v 17. století Tomáš Pěšina z Čechorodu.
2) Vyšla v r. 1791 (Knihopis č. 3780).
3) Mistru svobodných umění Přibíku Pulkavovi z Radenína a později chude-nickému faráři ( + 1380) se připisuje autorství latinské kroniky.
4) Zdá se, že redaktorem je Matěj Louda z Chlumčan, táborský hejtman. Epitome rerum Bohemkarum, nejvýznamnější Babínovo dílo vyšlo až po
osmi letech po napsání v r. 1677.
5) Beneš z Hořovic (+1420) český kronikář.
6) Gelasius Dobner (1719-1790),piarista, vydal v letech 1764-1785 6 objemných svazků Monumenta historka Bohemiae nusquam antehac edita.
7) Scriptores rerum bohemkarum, společná práce Fr. M. Pekla a Josefa Dobrovského. II. svazek vyšel v r. 1784. Na str. 448-486 tam je otištěno dílo „Chronicon Bohemicum Anonymi ab An. 1338 usque ad An. 1432." Autor (či autoři) je neznámý a pochází pravděpodobně z pozdního 15. stol., není tedy současníkem uvedených let. Tato kronika není obsahově příliš významná. (Děkuji doc. dr. I. Hlaváčkovi).
8) Mistr Vavřinec z Březové (1370— asi 1437), nejvýznamnější husitský dějepisec.
Jakub Brazidin soused a horník na Horách Kutných přepsal 1619 kroniku Pulkavovu, život císaře Karla IV. a celou kroniku Vavřince z Březové.
Johann Peter von Ludewig (1668-1743) vydal ve 12 svazcích dílo Reli-quiae manuseriptorum omnis aevi diplomatům ac monumentorum vc Frankfurtě a Lipsku 1720-1741; v VI. svazku vydány 2 zlomky z kroniky Vavřince z Březové.
9) Eneáš Sylvius Piccolomini, pozdější papež Pius II. (1405-1464) napsal českou kroniku „História Bohemica." 1510 vyšla v Praze v překladu Mikuláše Konáče z Hodiškova pod názvem „Česká kronyka." (Knihopis č. 13884). V r. 1585 vydal v Praze Daniel Adam z Veleslavína znovu pod názvem „Kronyky Dvě O založení Země České a prvních Obyvatelích jejich . . . (Knihopis č. 13885).
10) Bartoš Písař (asi 1470-1535) pražský měšťan, malostranský písař, stál na straně luteránské.
Jiří Bartholdus z Braitenberka (+1614), zvaný podle svého narození v  Mostu Pontanus,  vydal  r.  1608  ve  Frankfurtě  dílo Bohemia pia.
11) Bohuslav Bilejovský (1480-1555 starokališnický kněz, napsal dílo „Kronyka česká Způsob víry Křesťanské pod oboji způsobu ..." u. nás poměrně vzácné dílo.
12) Martin Kuthen ze Sprinsberka ( + 1564) humanistický básník, napsal v duchu utrakvistickém své dílo „Kronyka o Založení Země České a prvních obyvatelích jejich . . ." (1539).
13) Václav Hájek z Libočan (+1553) staroboleslavský probošt, vydal v r. 1541 své známé dílo „Kronyka Česká . . ."
M) Daniel Adam z Veleslavína (1546-1599), profesor dějepisu pražské university, slavný knihtiskař, vydavatel a šiřitel populárně vědecké literatury. lä) Jan Sixt z Ottersdorfu (1500-1583) kancléř Starého Města Pražského. lc) Bartoloměj Paprocký z Hlohol (1540-1614) naturalisovaný Polák, autor rozsáhlých šlechtických genealogií.
17) Jiří Kezelius Bydžovský (1576-1654), mladoboleslavský písař, který se vrátil z emigrace a napsal Kroniku mladoboleslavskou.
w) Václav Nosidlo z Geblic (1592-1638) radní písař v Litoměřicích, 1626 se vystěhoval do Pima. Jeho kronikárske zápisky zabírají desetiletí 1626-1636.
19) Tomáš Pěšina z Čechorodu (1629-1680), pražský kanovník.
2°) Jan Florian Hammerschmidt (1652-1735)  vyšehradský kanovník, vydal
Historii Klatovskou (1699).
354
355