Josef Šusta

Narodil se 19. února 1874 v Třeboni. Jeho otcem byl ředitel Schwarzenberského panství a odborník
na rybníkářství Josef Šusta.

Po vychození obecné školy studoval na nižším reálném gymnáziu v Třeboni a ve středoškolských
studiích pokračoval na Jirsíkově gymnáziu v Českých Budějovicích, kde také maturoval. Po ukončení
gymnázia nastoupil na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde se stal jeho
učitelem Jaroslav Goll. Po dvou letech studia na fakultě odešel do Vídně na Institut pro rakouský
dějezpyt a poté do Itálie na Rakouský historický ústav v Římě, jehož náplní bylo bádání
v rozlehlých vatikánských archivech. V roce 1898 získává J. Šusta na pražské univerzitě doktorát
obhajobou práce Záviš z Falkenštejna. Na podzim 1905 se stal mimořádným a o pět let později řádným
profesorem všeobecných dějin Karlo-Ferdinandovy university a také se stal členem České akademie věd
a umění a Královské české společnosti nauk.

První světové války se Josef Šusta pro svůj věk aktivně nezúčastnil. K rakouské monarchii měl
loajální postoj. V tomto období se věnuje vědecké a učitelské činnosti, jejíž hlavním plodem jsou
Dvě knihy českých dějin. Také v květnu 1917 odmítl spolu s Josefem Pekařem a Jaroslavem Gollem
podepsat Manifest českých spisovatelů.

V období první republiky byl Josef Šusta poctěn ministerským křeslem, ač do politiky vstupovat
nechtěl, v roce 1920-1921 zastával úřad ministra školství. Po roce se vrátil ke své univerzitní
učitelské a vědecké práci. Ve dvacátých a třicátých letech je J. Šusta věhlasným a mezinárodně
uznávaným historikem a členem mnoha domácích i zahraničních vědeckých společností a institucí.
V roce 1935 se stává předsedou právě založené Československé historické společnosti. Ta v roce 1937
uspořádala první sjezd Československých historiků. Po smrti Josefa Pekaře se Šusta stal redaktorem
ČČH.

Na počátku roku 1939, ještě před vznikem protektorátu byl J. Šusta zvolen prezidentem České
akademie věd a umění, kde si jako cíl předsevzal udržení kontinuity českého vědeckého a kulturního
života. Po válce byl obviňován z kolaborace.

Svůj život ukončil sebevraždou 27. května 1945.

Dílo:

·         Purkrabské účty panství Novohradského z let 1390–1391

·         Dvě knihy českých dějin. Kus středověké historie našeho kraje. Kniha první: Poslední
Přemyslovci a jejich dědictví 1300–1308; Kniha druhá: Počátky lucemburské

·         Přemysl Otakar II. a římská koruna v roce 1255

·         Dějepisectví: jeho vývoj v oblasti vzdělanosti západní ve středověku a době nové

·         Dějiny lidstva 4.  - Středověk vrcholný a stárnoucí

·         Dějiny lidstva 5.  - V branách nového věku (vč. redakce celého cyklu)

·         České dějiny – Soumrak Přemyslovců a jejich dědictví, Král Cizinec, Karel IV. Otec a syn
1333–1346, Karel IV. Za císařskou korunou 1346–1355


Šustova činnost měla klíčový význam v zařazení československé historie do kontextu světového
vývoje, zejména v oblasti hospodářských a sociálních dějin. Přispíval také do periodik Lumír a
Venkov a do Lidových novin.


Literatura:

BLÜML, Josef-BLÜMLOVÁ, Dagmar-JIROUŠEK, Bohumil: Jihočeši v české historické vědě, České
Budějovice,1999.

LACH, Jiří: Josef Šusta a Dějiny lidstva, Olomouc, 2001.

KUTNAR, František-MAREK Jaroslav: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví: Od počátků
národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století, Praha 1997.

Odkazy:

https://is.muni.cz/el/1421/podzim2016/HIA105/Josef_Susta.pdf

https://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehled-vlad-cr/1918-1938-csr/jan-cern
y-1/prof--phdr--josef-susta-43017/