Osvícenské dějepisectví Obecné informace Osvícenství je společenským proudem, filosofickým směrem a pro ve vztahu k historiografii hlavně intelektuálním hnutím Osvícenství vzniká v Anglii již v 16. století a do zbytku západní Evropy se šíří v 17.-18.toletí (SŘŘ- Fridrich II., Habsburká Monarchie- Marie Terezie/Josef II., Rusko-Kateřina Veliká) K nám přichází se značným zpožděním na konci 18. a začátku 19. století z Vídně a spojuje se se vznikem národní společnosti. Osvícenství je reakcí na Baroko a jde tak s ním do přímého rozporu- Od náboženského dogmatismu k logice, empirismu, racionalismu a humanismu Významní představitelé osvícenské filosofie: t Charles de Montesquieu, Voltaire, Jean-Jaques Rousseau… V dějepisectví se klade důraz na kriticizmus, tedy kritický pohled na dějiny a prameny Vzniká snaha vykládat dějiny pravdivě Dále je třeba, aby byla historie brána jako plnohodnotná věda vytvořit obecnou metodologii, zajistit výuku dějin na školách a zprostředkovat přístup k pramenům v knihovnách a archívech Snaha o zavedení kritického dějepisectví nachází oporu v řadách šlechty a měšťanstva, ti totiž potřebovali posilu proti vzrůstající absolutistické moci panovníka Dochází k soupeření jezuitského a piaristického školství (tedy náboženského dogmatismu a společenských věd, kritickou historií, přírodními vědami…) Důležití představitelé osvícenské historiografie v zahraničí Anglie: Edward Gibbon Francie: Voltaire, Charles Louis de Secondat, Charles Louis de Montesquieu Rusko: Vasilij Nikitič Tatiščev Německo: Friedrich Schiller, Johan Wolfgang von Goethe Osvícenská historiografie u nás Gelasius Dobner Je považován za hlavního představitele českého osvícenecké historiografie Prošel si studiem jak na jezuitské tak piaristické škole Původem po matce Němec, po otci Čech a působí v Praze Ostře kritizuje jezuitský náboženský dogmatizmus Vydává latinský překlad Hájkovy kroniky s rozsáhlým kritickým komentářem, čímž se uvedl na pole kritické historiografie (vyvrácením Hájkovy kroniky na sebe snesl vlnu kritiky a byl označen za nevlasteneckého) Při psaní čerpá s vlastního rozboru celé řady nových pramenů a svých vlastní znalostí českých dějin Chystal se vydat rozsáhlí diplomatář věnovaný českým listinám, k čemuž nedošlo, ale shromáždil tisíce listin, které dál využili při své práci další autoři např: J. Dobrovský František Josef Pubička Hlavní odpůrce Gelasia Dobnera Chtěl vydat dílo o historii Čechů/Chronologische Geschichte Böhmens zahrnující veškeré známé informace o tomto tématu Jeho dílo bylo následně Dobnerem, Dobrovským a taky Palackým rázně zkritizováno Mikuláš Adaukt Voigt Podporuje mateřskou řeč a českou kulturu Podílí se na vzniku české akademie věd Vydává časopis Abhandlungen (stěžejní časopis, ve kterém byli zveřejňovány myšlenky českých osvícenců) František Martin Pelcl Podílí se na vzniku české akademie věd Ostře kritizuje Pubičkovo dílo Chronologishe Geschichte Bohmens, které kritizoval také Dobner Díla: Stručné dějiny Čechů od nejstarších dob do doby dnešní / Kurzgefasste Geschichte der Böhmen, Císař Karel IV. / Kaiser Karl der Vierte, König in Böhmen, Životopis římského a českého krále Václava / Lebesgeschichte des Römischen und Böhmischen Königs Wenceslau, Spisovatelé dějin českých / Scriptores rerum bohemicarum Josef Dobrovský Jeho metoda spočívala na analytickém uvažování, logice a důsledné kritičnosti Ve většině případů souhlasil s Dobnerem, vyjímaje jeho přístup k listinám a změně jejich smyslu Využívá textové kritiky pramenů Dílo: Dějiny české řeči a literatury, Kritické pokusy očistit starší české dějiny od pozdějších výmyslů Seznam použité literatury: Kolektiv autorů: Úvod do studia dějepisu. 2. díl. Brno 2014. KUTNAR, František-MAREK, Jaroslav: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. Od počátku národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. Praha 1997. SLAVÍK, Bedřich: Od Dobnera k Dobrovskému. Praha 1975.