Anna Jirglová, učo: 494973 Vavřinec z Březové – Kronika husitská Vavřinec z Březové Narozen roku 1370/1371 do rodiny služebné nižší šlechty. Přibližně v osmnácti letech dosáhl bakalářského gradu na pražské artistické fakultě. Absolvováním této fakulty bylo nutným předpokladem pro přijetí na třech vyšších fakultách – lékařská, právnická, teologická. I když nebyl přímým spolužákem Jana Husa či Jakoubka ze Stříbra, patřili k jeho vrstevníkům. Byl tedy svědkem husitských událostí. V roce 1934 dosáhl hodnosti mistra svobodných umění a začal studovat na právnické fakultě. Tato studia již nedokončil a začal se věnovat výhradně literární činnosti. Od devadesátých let 14. století působil na panovnickém dvoře Václava IV. a pracoval na překladech a úpravách oblíbených literárních spisů např. Knih snového vykládanie (vlastní předmluva = otázka – zda se má věřit snům), cestopis tzv. Johna Mandevilla („bestseller“ pozdního středověku). Po smrti Václava IV. vlastnil dům v Praze a získal i majetek na venkově, takže se stal dobře zaopatřeným pražským měšťanem. V této době se také dostává do kanceláře Nového Města pražského, kde funguje jako písař novoměstský a překládá do češtiny královská privilegia udělená Nově Městu Karlem IV. Sympatizoval s Husovým učením a základními principy husitství, v dějovém kontextu se tedy stal představitelem mírných Pražanů. Zemřel nejspíše roku 1437, kdy o něm nejsou známy další informace. Dílo: Báseň vznešené koruny české (Carmen insignis Coronae Bohemiae) Známa taky jako Píseň o vítězství u Domažlic, protože přesně o této události vypráví. Je to tedy obsáhla historická báseň s nádechem ironie, kdy v různých pasážích zesměšňuje politiku krále Zikmunda. Husitská kronika (Cronica, Chronicon) Název je značně pozdní a poněkud nepřesný. Práce se dochovala jen v mladších opisech, které jí připisují název Kronika (Cronica, Chronicon). Podle Vavřince se určitě nemohla jmenovat Husitská kronika, protože pojmenování husita či husitské mělo pejorativní význam a užívali ho hlavně katolíci k pojmenování stoupenců mistra Jana Husa. Ani titul Kronika moc neodpovídá, protože žánrově Vavřincovo dílo připomíná spíše historii. Začíná počátky přijímání podobojí roku 1414, dále popisuje události kostnického koncilu i jejich ohlas v Čechách, smrt Václava IV. a následující vývoj až po bitvu na Vítkově. Autor dále vysvětluje husitský program Pražanů a dvanáct táborských článků předložených Pražanům. Dále pokračuje v plynulém vyprávění až k odchodu táborů z Prahy a zde se zastavuje a vysvětluje jejich vznik, učení a program i jeho důsledky. Navazuje pak na chronologický výklad a zachycuje události prvních husitských let v Čechách. Podrobné vyprávění končí začatou větou o bojích před Kutnou Horou v prosinci 1421. Kronika je původně psána latinsky a dochovala se v několika rukopisech. Přeložena do češtiny byla pravděpodobně na konci 15. století. Překladatel není známý a navíc překlad sám o sobě není ani moc kvalitní. Tiskem byla kronika vydána latinsky i staročesky roku 1893 Jaroslavem Gollem v Pramenech dějin českých. První novočeský překlad pořídil podle Gollova latinského vydání František Heřmanský. Edice: Kritické vydání FRB V. (https://sources.cms.flu.cas.cz/src/index.php?s=v&cat=11&bookid=1103) Literatura: ČORNEJ, Petr: Tajemství českých kronik. Cesty ke kořenům husitské tradice, Praha 1987. KUTNAR, František – MAREK, Jaroslav: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. Od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století, Praha 2009^3.^ Vavřinec z Březové, Husitská kronika – Píseň o vítězství u Domažlic, Praha 1979.