Výsledek obrázku pro zdeněk nejedlý Zdeněk Nejedlý

Narozen 10. 2. 1878 v Litomyšli a umírá 9. 3. 1962 v Praze.

Byl to univerzitní profesor, historik, muzikolog a politik. Patřil také k prvorepublikovým
sympatizantům komunistických idejí, Stalinova obdivovatele a i člena československé poválečné
vlády. Nejedlý je pamatován jako kladným i problematickým činitelem v československé
historiografii.

Narodil se do rodiny Romana Nejedlého, učitele a muzikanta, a regionálního kulturního pracovníka
v Litomyšli. Znal se také s Aloisem Jiráskem, který mladého Zdeňka též velmi ovlivnil. To šlo
poznat na zájmech o historii a hudbu, kterou Zdeněk projevoval už při gymnazijních studiích v
Litomyšli. Poté začal studovat na Univerzitě Karlově, kde studoval estetiku, to mu ale nezabránilo
chodit na semináře k Jaroslavu Golovi, který jako mnoho dalších Gollových žáků ovlivnilo do konce
života. Taktéž navštěvoval přednášky filozofie Tomáše Garrigue Masaryka, a poté na přednášky
estetika a muzikologa Otakara Hostinského.

V roce 1905 se stal docentem a po neúspěších na s katedrou historickou, zásluhou Pekaře se Zdeněk
Nejedlý stává roku 1909 mimořádným profesorem a 1919 řádným profesorem hudební vědy Univerzity
Karlovy.

Nejedlý, který popsal dosavadní historii sporu o smysl českých dějin, se posléze pokusil najít
východisko ve výkladu, pokusil se přiřknout oprávněnost oběma názorům, Masarykův koncept jako
správně filosoficky, zatímco přístup „Gollovy školy“ jako správně vědecký.

Avšak neúspěch na profesní úrovni jakožto profesor, dovedlo Nejedlého do náručí marxistů a
komunistů. Později za doby okupace emigruje Nejedlý do SSSR, kde se stává Stalinovým obdivovatelem.
Po návratu se Nejedlý stává ministrem školství a zavádí změny. Mnohé ze změn, které pociťujeme i
dnes například odebrání povinné latiny z gymnázií, dále zakázání a upřednostňování literárních děl
na základně vlastních názorů a pocitů. Celková reforma měla položit základy marxistické
historiografie u nás. Těmito činy po návratu z SSSR se Nejedlý vyčleňuje z „Gollových žáku“ a
opouští pozitivistické dějepisectví. Jeho historická tvorba je obrovská, avšak některá díla
nedokončená. Ke sklonku života byť stále sociálně aktivní, dohání jej senilita, zapomíná, opakuje
se a stává se terčem kritiky a posměchu například v divadle Járy Cimrmana. Jeho skutky a vliv
můžeme pociťovat i dnes.

Díla:

Napsal mnoho, velmi obsáhlých děl, které by pro někoho mohly stát za celoživotní studii a proto vám
zde vypíši některá z významnějších děl:

-          Dějiny Města Litomyšle (1903)

-          Dějiny předhusitského zpěvu v Čechách (1904)

-          Počátky husitského zpěvu (               1907)
     Trilogie

-          Dějiny husitského zpěvu za válek husitských (1913)

-          Bedřich Smetana I-VII. (1924-33)

-          Lenin I-II. (1937-38)                                                       Monografie

-          T.G.M. I-IV. (1930-37)

-          Staré pověsti české jako historický pramen (1953)-(negativní ohlasy, staví na
nepodložených syntézách)

Literatura:

Kutnar František, Marek Jaroslav, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. Od počátků
národní kultury až do sklonku třicátých let 20. Století, Praha 2009, s. 551-560, 625-627.

Křesťan Jiří, Zdeněk Nejedlý: politik a vědec v osamění, Praha 2012.

Internetové zdroje:

                https://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/nejed.html