BACHTIN
JSB_SLAV55
#2

Michail Michajlovič BACHTIN
●1895–1975
●literární teoretik, historik a filosof
●zabýval se zejména románem
●Diskurs románu
●Problematika Dostojevského děl
●Francois Rabelais a lidová kultura středověku
a renesance
●výrazně ovlivnil literární a kulturní studia, lingvistiku i filosofii románu

Epos a román (1941)
●román má PARODICKÝ VZTAH k jiným žánrům (stojí mimo žánry)
●romanizace žánrů
●román VS epos
○nedokončený X ukončený
○kontaktní X nekontaktní
○aktuální X vzdálený
○nejednoznačnost X hotový světonázor
●“Román, to jest tvárnost sama o sobě.”

Promluva v románu (1934–1935)
●kritika stylistiky: Současná stylistika neumí uchopit POLYFONNÍ ROMÁNOVOU PROMLUVU
●DIALOGIČNOST - hlavní stylový rys r.
○Rabelais, Cervantes, Dostojevskij
●B. zkoumá v románu nově:
○ideje (zkoušky / vývoje / výchovy)
○typologii postav (pikaro, prosťáček, blázen)
○encyklopedičnost
○kritičnost
○obraznost
●Jazyk r. není jen nástrojem, ale i předmětem zobrazení.

Čas a chronotop (1937–1938, 1973)
●Chronotop = “bytostný souvztah osvojených časových a prostorových relací”
●jde o žánrotvornou kategorii umisťující člověka do literárního univerza
●typologie r. chronotopů
○ch. řeckého románu
○ch. mravoličně-dobrodružného románu (Apuleius, Petronius)
○ch. pikareskního a dobrodružného románu
○ch. biografického románu

Problém obsahu, materiálu a formy (1924)
●odmítnutí materiální estetiky VS vnímání díla ve vztahu ke světu
●dílo není Z MATERIE, ale V MATERII
●autor = důležitý estetický činitel
○aktivní hodnotový postoj k obsahu díla
○tvůrce nalézá v uměleckém díle sám sebe
●vnímatel (čtenář) = také se podílí na spoluutváření formy
●FORMA
○tvořivý charakter
○její funkcí je završovat obsah (izolovat jej a zároveň vztahovat k přírodě, světu atd.)

Obecné postuláty Bachtinova myšlení
●umělecké dílo NENÍ
○hotové
○uzavřené
○inertní
●umělecké dílo JE
○neustále v procesu vzniku
○v dialogickém vztahu k jiným strukturám
●STRUKTURA um. díla je DYNAMICKÁ (vs strukturalismus: statická)

●VYZDVIŽENÍ TVŮRCE vs formalismus a sociologické teorie
●vývoj je neustálý
○tvůrce i vnímatel
○sled neopakovatelných komunikačních aktů
○vývoj tvůrčího vědomí tvůrce i čtenáře
○= neustále se obrozující smysl děl

HLAS
●vychází z vypravěčských teorií typu point of view
●nahrazuje pojem “hlediska” (POV)
●důraz na orální ráz (promluvy, světonázoru)
●hlasy = polyfonní struktura
○navazuje na ně intertextovost a pojetí textu jako dialogu textů...

DIALOGISMUS a POLYFONIE
●typický pro román, ale také neoficiální promluvy a tzv. “sváteční bytí”
●KARNEVALIZACE JAZYKA
○užívání “smíchových” forem
○jeden z nejvýraznějších projevů polyfonie
○Francois Rabelais: Gargantua a Pantagruel

●hledání významu díla na jeho HRANICÍCH
○kde přesahuje sebe sama (VS v jeho nitru = formalisté)
○nutný vztah ke světu

GENEZE ROMÁNU JAKO ŽÁNRU
●de facto odmítnutí monogeneze
●r. vzniká polygenezí (dokonce i mimoliterární = karneval)
●teze o vzniku “shora” (epos) VS teze o vzniku “zdola”

BACHTINOVY OPOZICE
●oficiálnost X neoficiálnost
●monologičnost X dialogičnost
●kanoničnost X nekanoničnost
●nezpochybněnost X zpochybněnost
●stylová homogenita X hybridnost
●distanční X nedistanční