Plútarchos (okolo 45-okolo 120) —> zažil vládu Flaviovců i rozkvět říše za Traiana; • pocházel z boiótské Chairóneie; • studium v Athénách; učitel AMMÓNIOS —> poznal Akademii; • studium matematiky; • zájem o rétoriku; • cestoval po impériu —> Asie; Alexandrie; Itálie —> Rím (před r. 80 a brzy po r. 90); • mezi jeho přáteli i významní Římané: L . MESTRIUS FLORUS (římské občanské právo; nomen gentilis MESTRIUS); Q. SOSIUS SENECIO (Traianův důvěrník); • intenzivní rodinný život (útěšný spisek manželce TÍMOXENĚ při smrti stejnojmenné dcerky); • úkoly ve službách svého města - vedl zde stavební práce; archón eponymos; • sloužil jako jeden ze dvou stálých kněží v Delfech; • mnohostrannost Plútarchových zájmů —> množství spisů sdružených pod označením Moralia, • dochována asi třetina jeho spisů - srov. tzv. Lampriuv katalog, Spisy: • skupina silně rétorizovaných děl z mládí; • populárně filozofické traktáty: např. O duševním klidu (Ilepi eú9u[iía<; /De tranquillitate animil) - ovlivněno stoickými představami; Rady manželské ( r a j x i K á 7rapayyéX[xaxa IConiugalia praeceptal); O lásce ('EpamKcx; lAmatoriusf); • pedagogicky laděné spisy: např. Jak má mladík poslouchatpoezii (Tlcbc, 8eí xov véov 7roir|[iáTG)v áKoúerv /De audiendis poetisf); • prostředník množství filozoficko-historického materiálu. Spis o učení o duši v Platónově Tímaiovi: (Ilepi xfj<; sv Tifiaícp \|A)xoyovía<; /De animaeprocreatione in Timaeo) - otázka zlé světové duše; Platónské problémy (IIXaxGMKá ^r|xr|paxa IPlatonicae quaestionesl) - v popředí stojí Tímaios; polemické spisy proti stoikům (3) a epikúrejcům (3); otázky ze zvířecí psychologie: Kteří živočichové jsou rozumnější, suchozemští či vodní (Ilóxepa xrav ^cpcov xá xepaaía (ppovipóxepa í\ xá evuôpa /De sollertia animaliumf); sporné dílo o rozumnosti zvířat (Ilepi xoo xá áXoya Xóycp xprjcjBai IBruta ratione util); dvě dílka proti pojídání masa (Ilepi aapKO(payía<; /De esu carniumf) - vliv pythagorejců; oblast náboženství: pýthické dialogy o tajemném E u vchodu do delfského chrámu (Ilepi xoo Eí xoo év AeX(poT<; /De E apud Delphosf), o formě orákul O tom že Pýthie nyní neodpovídá ve verších (Ilepi xoo pf) xpav vov ěppexpa xny HuBíav /De Pythiae oraculisf); O úpadku věštíren (Ilepi xrov eK^eXouróxôv Xpr)axr|pía)v /De defectu oraculorum/); O ísidě a Osíridovi (Ilepi 'laiôot; K a i 'Oaípiôot; /De Iside et Osiridel) - synkretické a alegorické výklady Osíridova náboženství: Osíris - hlavní bůh, logos; Isis - bohyně moudrosti; Týfón nepřátelský princip lži a zaslepení, ničitel cesty k pochopení; O zpožděném božím trestu (Ilepi Ppaôéax; KoXa^opévcov imb xoo Beíoo /De sem numinis vindictal); díla politicko-pedagogická: Státnické rady (IIoXiTiKá 7rapayyéXuaxa IPraecepta rei publicae gerendael); fragment o státních formách (Ilspi uovap/íai; Kai ÔTjuoKpaxía<; Kai o>ayapxía<; /De tribus rei publicae generibusl) - pochyby o pravosti; přírodovědné otázky: O obličeji, který je vidět na Měsíci (Ilepi xoo év xfj aeXr|vr| (paivopévoo 7rpoací)7roi) /De facie in orbe Lunaef) - víra vmezisvět démonů; antikvářská „Buntschriftstellerei": Římské aitiologické otázky a Řecké aitiologické otázky (Aíxíai 'PcopaiKaí IQuaestiones Romanael; Aíxíai 'EXXr|V(ov IQuaestiones Graecael); anekdotické spisy: O ctnostech žen (rovaiKÔv ápexaí IMulierum virtutesl); Sbírka lakónských výroků (Ä7ró(p9éypaxa AaKtoviKá lApofthegmata Laconica. Instituta Laconica. Apophth. Lacaenaruml); BaaiXécov á7ró(p9éyuaxa Kal axpaxr|y©v IRegum et imperatorum apofthegmata) - nepravé; rozmanitý obsah: Hostina Sedmi mudrců (LUUJTÓGIOV XÍBV ércxá oocprav ISeptem sapientium conviviuml); Hovory při hostině (LuujuoaiaKá IQuaestiones convivalesl); literární spisy: výklady k Homérovi a Hésiodovi; srovnání Menandra s Aristofanem; apokryfní spisy: Životopisy deseti řečníku (Bíoi XÍBV 8éKa pr|xóp(ov IDecem orátorům vitae/); O Homérove životě a poezii (Ilepi xor3 píou Kai xfj<; 7roiř|GeG)<; '0[xr|poD /De vita et poesi Homeril); O hudbě (Ilepi [xoDaiKrj^ /De musicaf) jeden z nejdůležitějších zdrojů našich znalostí o tomto předmětu; pestrá forma Moralií: dialogy - úsilí napodobit Platóna (ne vždy úspěšné); rétorické deklamace; věcně zaměřená pojednání; diatríby; Životopisy, exempla dobrých i špatných vlastností; vliv peripatetického učení - souvislost mezi éthé a praxeis; množství historického materiálu; anekdotický charakter; pochopení lidské stránky; dochováno 22 Paralelních životopisů (ztracen pár Epameinóndás - Scipio) + jednotlivé životopisy (Aráta a Artaxerxa, Galby a Othona; Lampriův katalog jmenuje další, včetně básníků a filozofa Kratéta); sumarizující srovnání ((jóyKpian;) - vliv rétorické tradice; jazykově patří do tradice helenistického období - nebránil se prvkům koiné; úzkostlivě se vyhýbal hiátu; výskyt obvyklých typů klauzulí - snaha o rytmizaci; doširoka rozevláté periody; tradice Moralií: MAXIMOS PLANÚDÉS vjedné práci spojil kusy tradované dříve v jednotlivých skupinách v jedno corpus a dopředu zařadil Éthika (HBiKá) —> důvod pro souhrnný název Moralia. Úplnější, nikoliv však úplný, přehled děl (in L . Canfora. Dějiny řecké literatury. Praha: K L P , 2001. str. 587): • Plútarchos z Chairóneie asi 40/45-120 n. I., filozof a životopisec. Tzv. Lampriův katalog (dobový seznam Plútarchových děl) zaznamenává 227 titulů. Zachovalo se 78 ' e t i c k ý c h ' spisů ('HBIKÓC, Ěihika, lat. Moralia) r o z m a n i t é h o obsahu; některé nejsou v antickém katalogu uvedeny. Ř e č n i c k á díla: deklamace Štěstí ( n e p i z\}%r\c,, Peri tychés - De fortuna), Přinesla Athéňanům více slávy válka, nebo moudrost ( K a l á TÍ evSo^oi 'AGTjvaioi, Kata ti endoxoi Athénáioi - De gloria Athentensium). Díla eticko-filozofická s vlivem platónským, aristotelovským, stoickým, epikúrejským a diatríbickým: O mravní ctnosti (Ilepi TÍjc, f|8iKfi<; ápeTÍiq, Peri iés éthikés aretés De virtute morali); O poverčivosti ( n e p i 5eiai8aiu.ovi.ac,, Peri deisidaimoniás - De superstitione); O potlačování hněvu (ITepi á o p y n a i a t ; , Peri aorgésiás ~ De cohibenda iray, O zvědavosti ( n e p i 7toXtutpaypocjí)vr\q, Peri polyprágmosynés - De curiositate); O duševním klidu (ľlepi á x a p a ^ í a c , , Peri ataraxiás - De tranquillitate animi): O psychologii Živočichů: Kteří živočichové jsou rozumnější, suchozemští či vodní ( ľ l ó x e p a TIÔV £GXÚV t á x^poaTa cppovipwxepa f| x á ěvu5pa, Patera tón zóón ta chersaia fronimótera é ta enydra — De soíl ertia animal ium), Jak nerozumní tvorové užívají rozumu (flepi xoí> x á á J t o y a Xóyoů xpfjoGai, Peri tú ta aloga l ogo chrésthai ­ Bruta animal ia ratione uti), O požívání masa ( n e p i aapKOtpay í a q , Peri sarkofagiás ­ De esu carnium), O l ásce k potomstvu (nepi xí|<; eíg x á eicyova ( p i ^ o a x o p y í a q , Peri tes eis ta ekgona fil ostorgiás ­ De amore prol is); Státnické rady (UOXIXIKOL jtapayy£A.paxa, Pol itika parangelmata ­ Praecepta gerendae rei publ icae); Rady manžel ské ( T a p i Ká J t a p a y y é > . p a x a , Gatnika parangel mata ­ Coniugal ia praecepta); O l ásce ('EpcoxiKÓc;, Erótikos ­Amatorius); Útěcha pro vl astní ženu ( n a p a p o - 9nxiKÔ<; Jtpôc, xf|v y u v a Í K a , Paramýthétikos pros ten gynaika ­ Consol atio ad uxorem). Náboženská díla: Pýthijské dial ogy: O Ei v Del fách (ľlepi x o í E i xoú ev AeXípoíc,, Peri tú Ei tú en Delfois - De E apud Delphos), O tom, že Pýthie nyní neodpovídá ve verších (ľlepi xov> pr| %páv vuv eppexpa xf]v ri\)8íav, Peri tú mé chrán nýn emmetra ten Pýthián - De Pythiae oraculis), O úpadku věštíren (Tlepi xtbv ÉK^eXoiJtóxtov x p n crxnpítóv, Peri tón ekleloipotón chréstérión — De defectu oraculorum), O Isidě a Osíridovi (nepi "latôoc, K a i 'OaíptÔoc,, Peri Isidos kai Osiridos - De Iside et Osiride), O zpožděném božím trestu ( n e p i fJpaôécoc, KoXaí^opévcov vnó TOV 9eíou, Peri bradeós kolazomenón hypo tú theiú — De sera numinis vin- dicta). Přírodovědná díla: O obličeji, který je vidět na Měsíci (Repi xoô év xfj aeXr\vr\ cpaivopévot) Jtpoaůjwu, Peri tú en té selené fainomenú prosópú — Defacie in orbe Lunae). Starožitnická díla (i n á b o ž e n s k é h o obsahu): Římské aitiologické otázky ( A i x í a i 'PcůuaíKaí, Aitiai Rhómaikai - Aetia aneb Quaestiones Romanae), Řecké aitiologické otázky ( A i x i a i E)iAr|V(Dv, Aitiai Hellénón — Aetia aneb Quaestiones Graecae). L i t e r á r n í díla: O Hérodotově zlomyslnosti (nepi xf|c, ! Hpo5óxou KaKoOeíac;, Peri tes Hérodotú kakotheiás — De Herodoti malignitate), Srovnání Aristofana a Menandra ('ApicTTOípávoTjc, K a i M e v á v ô p o u o ó y K p i oic,, Aristofanús kai Menandrú synkrisis De comparatione Aristophanis et Menandri epitome). Jak má mladík poslouchat poezii {ľlíhq Set xôv véov rcoirpáxcov CÍKOÍJEIV, Pás dei ton neon poiématón akúein - De audiendis poetis). Varia: Hostina sedmi mudrců ( X v p n ó cnov xcôv é n x ä aocpcôv. Symposion tón hepta sofón - Septem sapientium convivium), Hovory při hostině ( E u p r c o m a m , Symposiaka - Quaestiones convivales, 9 kn.). Za apokryfní díla plútarchovského korpusu, bohaté na dokumentaci, se označují Životy deseti řečníků (Bíoi xtbv Séica p n x ó ptov, Bioi tón deka rhétorón - Decem orátorům vitae), Homérův život a poezie ( n e p i xov (Jíou K a i ifjc, noirjaeco<; '0|j.fipoy, Peri tú biú kai lés poiéseós Homérú - De vita et poesi Homeri), O hudbě ( n e p i poucn,Kŕ|c;, Peri músikés - De musica). K r o m ě toho se dochovalo jeho 22 Souběžných životů (Bíoi 7tapáA,X.r|>,oi, Bioi paralléloi), vždy jednoho Reka a jednoho Římana (ztracen je pár Epameinóndás - Scipio) a samostatné životopisy Arátův, Artaxerxův, Galbův a Othonův.