DIPLOMATIKA
• lat. diploma
• něm. Diplomatik, Urkundenlehre, příp.
Urkundenforschung
• zabývá se „studiem písemností úřední
provenience, které hodnotí po stránce vnitřní i
vnější jako produkty určitého právního,
sociálního a kulturního prostředí v souvislosti s
dějinami institucí, jež je produkují.“
(Vademecum 2002, s. 179)
Z HISTORIE
• listina jako právní doklad → listinné padělky
• diplomatický materiál vzniká organizovanou činností
úřední povahy → předpisy a návody pro její regulaci
(kancelářské instrukce)
• bella diplomatica forensia (16./17. stol.)
• bella diplomatica litteraria (bollandisté, maurini)
POČÁTKY DIPLOMATICKÝCH STUDIÍ
• 1675 Daniel Paperbroch, Propylaeum antiquarium circa
veri ac falsi discrimen in vetustis membranis
• 1681 Jean Mabillon, De re diplomatica libri sex
• střediska vědecké práce:
– 1821 Paříž, École des Chartes
– 1819 Frankfurt nad Mohanem, Gesellschaft für ältere
deutsche Geschichtskunde
– 1854 Vídeň, Institut für Österreichische
Geschichtsforschung
DIPLOMATIKA JAKO VĚDECKÁ DISCIPLÍNA
• Theodor von Sickel (1826–1908, Vídeň, Institut für
Österreichische Geschichtsforschung)
• Julius Ficker (1826–1902, Innsbruck)
• 1908 Leipzig, Archiv für Urkundenforschung (Karl
Brandi, Harry Breslau, Michael Tangl)
• 1970 Commission internationale de diplomatique, Giulio
Battelli [http://www.cidipl.eu/]
ČLENĚNÍ DIPLOMATICKÉHO MATERIÁLU
J. Šebánek – Z. Fiala – Z. Hledíková, Česká
diplomatika do roku 1848. Praha 1971, s. 20 – 36;
Vademecum 2002, s. 196 – 218:
• listina
• mandát
• listy
• aktové písemnosti
• úřední knihy
LISTINA
• diploma, privilegium, charta/carta, instrumentum,
praeceptum, littera, scriptum, pagina
• dle vztahu k právnímu pořízení se rozlišují listiny:
– vysvědčovací (notitiae, deklarativní)
– dispozitivní (chartae, konstitutivní)
• dělení dle obsahu: privilegia, smlouvy aj.
• dělení dle právní autority vydavatele (veřejné, soukromé)
• diplomatické dělení: kancelářské a nekancelářské
• formule listiny:
protokol
kontext
eschatokol
MANDÁT
• patent, litterae patentes
• obsah má pomíjivou platnost, udělení rozkazu či příkazu
apod.
• správní záležitosti
• ověřovány na rubu či pod textem přitištěnou pečetí, která
je neuzavírala
• příjemce často odlišný od osoby, v jejíž prospěch byly
vydávány
LISTY
• podávají pouhé sdělení bez právního obsahu
• rozmanitý obsah, jednoduchá forma
• uzavírány přitištěnou pečetí
• missiv (list posélací) – přechodný typ mezi listinou a
listem, jednoduchý formulář, intitulace nad textem
• nekancelářský význam: soukromé písemné sdělení
neformálního rázu
AKTOVÉ PÍSEMNOSTI
• záznamy z přípravných fází právních jednání vedoucích
zpravidla k vydání listiny či mandátu
• dochovány převážně až od 16. století
• novověká diplomatika (Meisner): akt je každá písemnost
úřední povahy, která není listinou
• spisy, spisový materiál
ÚŘEDNÍ KNIHY
• rukopisné knihy vedené u úřadů a institucí
• rozlišují se úřední knihy:
– pro vnitřní potřebu (knihy správní)
– pro vnější potřebu (knihy právní)
• různé definice (novověká diplomatika – Meisner;
archivářské pojetí aj.)
ÚŘEDNÍ KNIHY PRO VNITŘNÍ POTŘEBU
• registra
• kopiáře
• knihy tradiční
• formulářové sbírky
• pomocné knihy kancelářské (expediční a exhibitní
protokoly)
• urbáře
• katastry
ÚŘEDNÍ KNIHY PRO VNĚJŠÍ POTŘEBU
• knihy veřejných notářů (imbreviatur)
• městské knihy
• pozemkové knihy (gruntovnice)
• zemské desky (libri citationum, contractuum,
obligationum aj.)
• dvorské desky (půhonné, trhové, zápisné, volací/l.
proclamationum aj.)
• lenní knihy olomouckého biskupství
• matriky
FORMY DOCHOVÁNÍ DIPLOMATICKÉHO
MATERIÁLU
• originál (originale, autographum, autenticum, mundum)
• koncept (nota, notula, minuta, proiectum, copia)
• opis (prostý, ověřený – vidimus, konfirmace)
LISTINNÉ PADĚLKY
Padělek, falsum, je taková písemnost, která nevznikla s
vůlí a vědomím svého údajného vydavatele
• moderní
• staré
• kancelářské
FORMÁLNÍ ZNAKY DIPLOMATICKÉHO MATERIÁLU
• vnější znaky:
– psací látka
– linkování
– hustota řádků
– inkoust
– písmo
– korektury a razury
– grafická znamení
– složení a uzavření písemnosti
GRAFICKÁ ZNAMENÍ
• symbolická invokace - kříž, chrismon, labarum
• monogram
• rekogniční znamení
• speciální znamení
• bene valete
• chirografní znamení
• notářská znamení
• podpisy a podpisové formule
• kancelářské poznámky
• příjemecké poznámky
FORMÁLNÍ ZNAKY DIPLOMATICKÉHO MATERIÁLU
• vnitřní znaky:
– jazyk
– styl
– obsah:
• úvodní protokol (invokace, intitulace s devoční
formulí, inskripce, salutace)
• kontext (arenga, promulgace, narace, dispozice,
sankce – benedikce či kominace, koroborace)
• eschatokol (podpisy a podpisové formule, formule
svědečná, formule datovací, aprekace)
HISTORIE KANCELÁŘÍ
„Kancelář je úřad sestávající z osob, které z pověření a jménem
určité osoby či instituce vyřizují písemnou agendu spojenou s právní
a správní mocí svého držitele. Zpočátku byl tento termín používán
jen jako označení čestné hodnosti kancléřovy a důchodů s tím
spojených (tedy spíš kancléřství). Kanceláře světských činitelů
vznikly zpravidla vyčleňováním jednotlivých kaplanů z kaple
příslušného činitele, kanceláře městské měly zvláštní genezi.
Z úřadu, který původně pouze prováděl příkazy svého pána nebo
jím pověřených osob (relátorů), se kancelář postupně stávala
institucí s kolísavou vlastní kompetencí. Zpočátku nepatrné
kanceláře vrcholného středověku se v následujících dobách zvětšují
a původně církevní živel v nich je zatlačován světským. V moderní
době jde často o vysoce organizované a specializované úřady
s vyhraněnou kompetencí.“ (Vademecum 2002, s. 203)
ZÁKLADNÍ EDICE ČESKÉHO DIPLOMATICKÉHO
MATERIÁLU
• Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (CDB)
• Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae (CDM)
• Codex iuris municipalis regni Bohemiae (CIM)
• Archív český čili Staré písemné památky české a
moravské
• Archivum coronae regni Bohemiae
• Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka
• Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et
Moraviae
• Regesta Bohemiae et Moraviae aetatis Venceslai IV.
Ad legendum
• Jindřich Šebánek – Zdeněk Fiala – Zdeňk Hledíková: Česká diplomatika do
roku 1848. Praha 1971.
• Jindřich Šebánek – Sáša Dušková: Výbor studií k českému diplomatáři.
Brno 1981.
• Helena Krmíčková: Edice středověkého diplomatického materiálu. Brno
2014.
• Ondřej Bastl – Hana Pátková: Texty k výuce diplomatiky. Praha 2003.
• Zbyněk Sviták: Z počátků moderní byrokracie. Nejvyšší zeměpanský úřad
na Moravě v letech 1748–1782. Brno 2011.
• Editorství a edice středověkých pramenů diplomatické povahy na úsvitu 21.
století. Směry, tendence, proměny, ed. Pavel O. Krafl et al. Praha:
Historický ústav, 2016 (péčí „Komise pro vydávání středověkých
historických pramenů diplomatické povahy“)
• http://monasterium.net/mom/home