shrnutí problematiky stylu a základních přístupů, které byly uplatněny v semináři:


Karel Hausenblas: Od tvaru k smyslu textu. Stylistické reflexe a interpretace, Praha 1996

Petr Mareš: Styl, text, smysl. O slovesném díle Josefa Čapka, 1989

-         funkční stylistika obohacená o sémiotiku a teorii komunikace – nejedná se tedy jen
o prostředky jazykové, ale rovněž o otázky po vztahu stylu a významu Þ styl tedy není jen „sumou
odlišností“, ale principem výstavby textu: „Jazykovým stylem rozumíme charakteristický a jednotný
princip organizace, výstavby jazykových projevů, projevující se ve všech jeho plánech ve výběru,
uspořádání a eventuálním přizpůsobení systémových prostředků jazyka (zřídka tvorbou nových)“
(Hausenblas)


stylotvorné prostředky – prostupují všechny roviny textu:

- paralingvální (fonické, grafické): tempo řeči, barva a velikost písma, konvence v poezii

- jazykové: fonetické, lexikální, syntaktické (jednoduchá vs. složitá souvětí)

- tektonické: opakování, gradace, kontrast, kompoziční rovina

- tematické: vztah motivu a tématu, tematická výstavba textu



druhy stylu rozlišujeme podle:

- stupně zobecnění: singulární – autorský

- stylotvorných faktorů: jaká je funkce sdělení (např. průvodce po městě vs. básnický cestopis)

- společenské prestiže: vysoký – nízký

- dominantních rysů ztvárnění: lapidární – složitý, jasný – temný



Zdeněk Kožmín: Styl a obsah, in: Umění stylu, Praha 1967

„Jazyk díla ještě není styl, stylem se stává teprve v sepětí s ostatními složkami celku.“: „Které
složky jsou vlastně nositeli stylu? Zdá se, že literární styl je možno považovat za svérázný aspekt
formy. Styl je ovšem zvláštním způsobem pojatá a vnímaná forma. Tímto specifickým prizmatem, jímž
se forma „mění“ ve styl, je jazyk díla. Stylem tedy budeme rozumět takovou organizaci složek díla,
v níž zaujímá jazyk specifickou „tmelící“ funkci. Není proto styl prostě souhrnem složek díla,
v nichž přísluší jazyku úloha jako jakékoli jiné složce, nýbrž jazyk je vlastní průmětnou, kde se
odrážejí vztahy jednotlivých složek. To ovšem neznamená, že jazyk je vždycky dominantou stylu,
neboť v řadě děl může stát v spíše v „pozadí“, avšak jazyková výstavba je nezbytnou složkou díla a
problém stylu nastoluje každé literární dílo.“


„Při stylistické analýze není nutné vysledovat všecky vztahy mezi jazykem a ostatními komponentami
díla, nýbrž podstatné je určit základní princip, jímž se jazyk podílí na hlavním směřování
významové výstavby.“