WmĚaĚĚĚĚĚĚĚĚĚ
>H'/ivJVMí7v.Kf i -í/Vi* .,: -J-SiXr. i-.tKÄ.g
Pafnutius
9
Původcem zkráceného názvu tohoto dramatu je opět K. Celtis, 1;; Hrotsvita drama pojmenovala Conversio Thaidis meretricis. Pafnutiusje jejím pátým, předposledním dramatem, je sice součástí druhé knihy jejích děl, ale náleží už do přechodného období její druhé tvůrčí periody, a dosáhla-li ve čtvrtém dramatu, Abrahamovi, pokládaném za její nejlepší dramatický výtvor, vrcholu, názory literární vědy na Paf nutia se různí. Podle M. Manitia1 se v ném už zřetelně projevuje sestupná tendence - fabule kopíruje v mnoha ohledech déj Abrahama, úvodní „školní" scéna s učenými pasážemi převzatými z Boethia pů-sobí se svou pointou poněkud neústrojně, „nemá vztah k vývoji dramatu a klidně by se mohla vynechat".3 Editorka* však pokládá tento soud za jednostranný a „nadbytečnou" předehru (tvořící ostatně téměř třetinu kusu) označuje jako vzor expozice, která duchovně připravuje obsah kusu. Za učeným výkladem následuje vlastní jednání jako exemplum a stavět čtenářům před oči poučná exempla zabývají- j" cí se stěžejními momenty křesťanského života - vinou a pokáním, kajícností a odpuštěním - bylo Hrotsvitiným hlavním záměrem, jak jasně ukazují např. úvodní (7nn) verše její legendy Basilius:
„Ten, kdo si přeje poznat příklad milosti Boží spolu s štědrými dary dobroty velkého Boha,
ten at s pokorou v srdci pročítá veršíky moje..." jfc
ík
Pro Hrotsvitu znamenala její poslední dvě dramata, Pafnutius a Sapientia, víc než dramata předchozí, protože do nich, zřejmě na radu adresátů listu předeslaného druhé knize její tvorby - dramatům, zapracovala fila vel ... floccos de panniculú a veste Philosophiae abruptis (nitky či ... chmýří z kusů utržených z šatu Filozofie),4 čímž, | jak doufá, získalo její dílo na náboženské závažnosti i didaktické jednotě. Středověk ostatně nelpěl na jednotě děje a díla vůbec a digrese
67
pokládal za přednost/' Nelze tedy ani Hrotsvitina poslední dvě dramata vidět výlučně očima dnešní teatrologie.fi
Pafnutius je Hrotsvitino nejdelší drama, ale také drama, v němž je nejméně děje: jak bylo řečeno, tvoří téměř třetinu celého textu první scéna - učená rozmluva protagonisty s jeho žáky.
Syžetová spřízněnost Abrahama a Pafnutia řadí obě hry k dalšímu hlavnímu druhu dramatické tvorby - aníicipoval-li Galticanus drama historické, tato dvě dramata (a Calimachus) anticipují drama měšťanské.7
I Pafnutius čerpá z hagiografie. V autorčině názvu tohoto drama--tu se opět setkáváme s námětem conversio (obrácení), Hrotsvita v tomto kusu sáhla po legendě o Thaidě, původně tradované řecky a syrsky. Legenda, podobně jako obsahově blízká legenda o Abrahamovi a Marii, je východní provenience. Její historicitu nelze spolehlivě doložit, už jméno protagonistky je typické jméno hetéry (srv. např. Terentiova Kleštěnce). Poustevník Pafnutius (v řecké verzi Sera-pion) byl ctěn už v 5. stol., píše o něm Rufinus Tyrannius (345-410) ve svém (překladu? původním díle?) História monachorum* Thaisr v Hrotsvitině předloze Thaisis,9 jejíž svátek připadá v řeckém církevním kalendáři na 8. říjen, byla podle legendy kurtizána v Egyptě 4. století. Obrátil ji mnich Pafnutius, Thais po své konverzi žila v klášteře a konala pokání. (Připomeňme, že jako královská dcera Tharsia, prodaná do nevěstince, vstoupila v relativně samostatném zpracování pozdněantické História Apollonii regis Tyriv době Karla IV. do české literatury.)10
Latinské zpracování legendy se v 6. sto!, dostalo na Západ a tematicky se řadí do okruhu legend o kajícnici Maří Magdaléně. Tyto legendy se vyznačují následujícími shodami: duchovním otcem padlé dívky a pozdější kajícnice je poustevník (v Abrahamovi dokonce příbuzný), k obrácení dojde tam, kde dívka hřeší, a po konverzi kajícnice zničí majetek získaný hříšným povoláním, aby tak demonstrovala, že se úplně odpoutává od světa i svého dřívějšího způsobu života. Pokání pak koná za dnes nepředstavitelných podmínek, které ovšem nebyly pro poustevnice ještě v 9. a 10. století neobvyklé.11
Hrotsvitinu předlohu v latinské verzi najdeme v několika pramenech.12 Hrotsvitino dramatické zpracování legendy začíná oním různě (a kriticky) nahlíženým dialogem, který nemá na první pohled
vnitřní souvislost s obsahem kusu: žáci kladou Pafnutiovi otázku, proč je smutný; při jejím zodpovídání podává učitel výklad mikrokos-mu (člověk) a pak makrokosmu (svět), v němž harmonicky ladí všechny protikladné prvky. Důkazem souladu je harmonie sfér. Od výkladu hudby sfér přechází Pafnutius k hudbě vůbec jako součásti quadrívia a definuje tři druhy hudby - musica mundana, musica huma-na, musica instrumentářům (hudba vyluzovaná světem, hudba vyluzo-vaná lidmi a hudba vyluzovaná nástroji). Číselné zákonitosti, čísly daný řád lze aplikovat i na lidské tělo. Takto se Pafnutius vrací k úvodnímu výkladu mikrokosmu.
Citovanými slovy listu předeslaného druhé knize, která v plném rozsahu znějí: Si qua forte fila vel etiam floccos de panniculis, a veste Phi-losophiae abruptos, evellere quívi, praefato opusculo inserere curavi (pokud se mi snad podařilo vyškubnout z kusů vytržených z šatu Filozofie nitky nebo i chmýří, snažila jsem seje zapracovat do tohoto dílka) a týkají se zmíněného učeného výkladu v Pafnutiovi a „početní" scény v Sapientii, Hrotsvita naráží na Boethiovu Philosophiae consolatio.li Paf-nutiův učený výklad spočívá na Boethíovi.
Boethius svými překlady děl řeckých filozofů, komentáři k nim i vlastními spisy zprostředkoval v návaznosti na pozdněantickou tradici latinskému středověku řeckou filozofii. Byl až do 12. století jedním z mála pramenů, z nichž bylo možné v tomto směru čerpat.
Pafnutius hovoří o číselných a proporčních vztazích, jimiž se zabývaly dvě z artes liberales - aritmetika a hudba. Od Boethia se zachovaly i spisy De institutione arithmetica a De institutione musica. Boethius v nich interpretuje novopythagorejské teorie, které převzal z díla Ni-komacha z Gerasy (1.-2. stol.). Nikomachos se v pythagorejsko-pla-tónském duchu zabýval teorií čísel, číselnou symbolikou a hudbou a je autorem spisu Encheiridion harmonikou a vlivné učebnice Arithme-tiké eisagogé, kterou Boethius přeložil do latiny. Boethius jako školní autor11 byl intenzivně čten, studován, opisován, excerpován i komentován. Lze s jistotou předpokládat, že „spisy, které byly pod střechou gandersheimského kláštera"'" Hrotsvitě k dispozici, zahrnovaly i opis(y),Boethiových děl. EditorkaHl zjistila, že Hrotsvita užila jak Boethiových spisů, tak i komentáře k nim. Oceňuje, že Hrotsvita dokázala vybrat ze složitých výkladů nemnoho stěžejních bodů a srozumitelně je reprodukovat, že žáci pouze kladou stručné a z předchozího
69
poučení logicky plynoucí otázky, zatímco učitel podává výklad, takže dialog má spád a vede přímočaře k cílí.
Celá tato rozsáhlá úvodní scéna je samostatným Hrotsvitiným dílem, nezávislým na předloze dramatu. V jejím závěru Pafhutius konečně prozrazuje konkrétní příčinu svého smutku: Boží řád je porušován lidskou špatností a on je sklíčen kvůli jedné místní nevěstce: „V naší krajině mešká jistá nemravná žena."17 Teprve zde navazuje drama na svoji předlohu, jejíž první kapitola začíná slovy: „Byla jistá nevěstka."
Pafnutius se rozhoduje nevěstku Thaidu, která se těžce proviňuje proti tomuto řádu, zachránit. V převleku za milovníka přijde do města, kde Thais žije, a jeho návštěva u ní má za následek její okamžité obrácení, skoncování s milovníky a zničení majetku, který nashromáždila svým nemravným působením. Je ochotna odejít do kláštera, kam ji Pafnutius skutečné odvede a svěří péči abatyše. Thais má podle něho činit pokání jako reclusa (osoba žijící zcela uzavřená), což ji zpočátku leká (naturalismus předlohy Hrotsvita ve svém zpracován: mírní, srv. pozn. k příslušnému místu dramatu), ale Pafnutius ji dokáže přesvědčit. Thais prožije uzavřená do těsné cely tři roky. Když posléze Pavel, žák Pafnutiova přítele Antonína Poustevníka, Pafnuti-ovi vypráví, jaké měl o ní vidění, nabude Pafnutius jistoty, že Thais svým dokonalým obrácením dosáhla odpuštění svých hříchů a přijde do nebe. Navštíví ji, dovolí jí celu opustit a sdělí jí, že za dva týdny zemře. Thais umírá v jeho přítomnosti a drama končí Pafnutiovou modlitbou za její věčnou blaženost.
Thaidin protějšek v Abrahamovi, Maria, byla do svých dvaceti let pannou, zatímco Thais je hetéra; Abraham, který při obrácení padlé Marie sehrál tutéž úlohu jako Pafnutius při obrácení Thaidy, je Mariin blízký příbuzný; mezi Pafnutiem a Thaidou příbuzenský vztah není. Zatímco Abraham a jeho spolupoustevník Efraim se léta stýkají, Pafnutius vychovává velmi mladé (podle jejich reakcí) žáky. Abraham zůstává s Marií a je patronem její konverze, zatímco Thais je v péči abatyše. Abraham umírá dřív než Maria, Maria zemře přirozenou smrtí, zatímco Thais umírá po tříletém pokání a její smrt doprovází projevy nadpřirozena.
Ani předloha, ani její dramatické zpracování neobsahují náznak dramatické zápletky nebo prvek napětí; v Pafnutiovi nenajdeme emo-
cionálně zabarvené scény, Thaidina okamžitá konverze, vyjádřená velmi stručně, působí nepřesvědčivě. Oživujícími momenty jsou scéna, v níž se Pafnutius putující za Thaidou setkává s místním mladíky, Thaidino loučení s bývalými milenci a velmi realistická, byf Hrotsvi-tou decentně zjemněná rozmluva s Pafnutiem o konkrétních nepříjemnostech života reclusy.
Předloha je střízlivá a stručná, Hrotsvitin dialog byl zpracován volně, má s ní málo styčných bodů; realismus až naturalismus předlohy se v dramatickém zpracování neprojevuje - Hrotsvita choulostivá místa buď vynechala, nebo upravila tak, aby nepohoršovala. Jazykově ani stylisticky není Pafnutius ničím ozvláštněn, závěrečné scény - Pafnutiova rozmluva s Thaidou po jejím tříletém tvrdém pokání a jeho modlitba za ni - vykazují pochopitelný vliv liturgické latiny. Srovná-me-li Hrotsvitinu dramatickou prvotinu Gallicanus a toto předposlední drama po formální stránce, konstatujeme, že Pafnutius je téměř celý rýmován, asonance se vyskytuje vzácně - Hrotsvitaje v něm suverénní mistryní rýmované prózy.
Sto let po sepsání Pafnutia se legendě o Thaidě dostalo zpracování od Marboda z Rennes (Marobudus Redonensis). Jeho drobná Vita s. Thaisidis,™ která sestává ze stručného úvodu a 159 leoninských he-xametrů s dvojslabičným rýmem, patří však jen k jeho margináliím. Čerpal z téže předlohy jako Hrotsvita, psal ovšem nezávisle na ní,19
Hrotsvitin Pafnutius neovlivnil z pochopitelných důvodů ani další básnická zpracování legendy (např. Erasmovo Diversotium adolescentu et smrti, Colloquia, Basilej 1523; nebo Heroidum Christianarum epistolae Helia Eobana Hesseho z r. 1514, které v třetí knize jako č. 2 obsahují list Thaidy Pafnutiovi).30
Pafnutiem se však v relativně nedávné době inspiroval Peter Hacks (srv. úvod ke Gallicanovi); v jeho travestii Rosie träumt najdeme dějové prvky tohoto dramatu a vystupují v ní oba jeho protagonisté, Pafnutius i Thais.
Pafnutius je do češtiny překládán poprvé.
70
71
Obrácení nevěstky Thaidy,
kterou poustevník Pafnutius, stejně jako Abraham,1 v přestrojení za milovníka2 obrátil, uložil jí pokání a napět3 let v úzke'cele od světa odloučil, až se důstojným zadostiučiněním s Bohem smířila a patnáctý den po vykonaném pokání v Kristu zesnula.
Pafnutius, žáci, Thais.
1.1
Žáci: Proč se tak chmuříš, otče, kam zmizel obvyklý jas z tvé tváře?4 Pafnutius: Ten, jehož srdce se rmoutí, také se chmurně tváří.5 Žáci: Proč se tvé srdce rmoutí? Pafnutius: Pro bezpráví na Tvůrci. Žáci: A jaké je to bezpráví?
Pafnutius: To,ň jejž se na něm dopouští Pánovo vlastní stvoření, jež vzešlo k jeho obrazu.7 Žáci: Co říkáš, nás vyděsilo.
1.2
Pafnutius: Jakkoli žádné bezpráví Boží majestát neruší," přece, mám--li přenést zkušenost9 naší křehkosti metaforicky na Boha, co může být větším bezprávím, než že vládě toho, jehož vedení se poslušně10 podrobuje makrokosmos, odporuje jediný mikrokosmos?"
1.3
Žáci: A kdo je ten mikrokosmos? Pafnutius: Člověk. Žáci: Člověk? Pafnutius: Jisté. Žáci: Jaký člověk?
73
Pafnutius: Člověk j ako takový.
Žáci: Ajakje to možné?
Pafnutius: Byla to vůle Tvůrce.
Žáci: Tomu nerozumíme.
Pafnutius: To není jasné skoro nikomu.
Žáci: Vylož nám to.
Pafnutius: Poslouchejte.
1.4
Žáci: Sledujeme té.
Pafnutius: Jako se tedy makrokosmos skládá ze čtyř protikladných prvků, které ale podle vůle12 Stvořitele vzájemně ladí podle uměřené harmonie,1* tak také člověk nejen z týchž prvků, ale také z protiklad-nějších částí složený je.
1.5
Žáci: A co je protikladnější než prvky?
Pafnutius: Tělo a duše; ačkoli jsou to prvky protikladné, přece jsou tělesné; ale ani duše není smrtelná jako tělo, ani tělo není duchovní14 jako duše. Žáci: Je tomu tak,
Pafnutius: Když ale z dialektiků vyjdeme, i tělo a duši stěží protikladnými nazveme. Žáci: A kdo to může popírat?
Pafnutius: Kdo umí dialekticky podisputovat; protože základní bytí v sobě nemá žádný protiklad, naopak je schopno všechny protiklady vstřebávat.15
1.6
Žáci: Co znamená to, cos řek!, „podle uměřené harmonie"? Pafnutius: Tolik, že tak, jako dohromady dávají určitou hudbu tóny hluboké16 a vysoké, jsou-li harmonicky spojené, skládají jediný svět i prvky neshodné, když jsou patřičně sladěné." Žáci: Zvláštní, že se může neshodné shodovat nebo to, co ladí, neshodným nazývat.
Pafnutius: Protože se zdá, že nic se neskládá z podobných prvků, ani z těch, které nejsou spojeny žádným číselným poměrem18 a jsou celou svou podstatou a povahou vzájemně odděleny.19
1.7
Žáci: Co je to hudba?
Pafnutius: Jeden z oborů filozofického čtverocestí. Žáci: Co je to, čemu říkáš čtverocestí?
Pafnutius: Umění aritmetické, geometrické, múzické, astronomické. Žáci: Proč čtverocestí?
Pafnutius: Protože tak jako z čtverocestí pěšiny20 vycházejí z jednoho filozofického základu správné návody, jak úspěšně pěstovat tyto obory.
1.8
Žáci: Tři z těch čtyř se obáváme zkoumat, protože asi pro svou nechápavost nedokážem obtíž započaté disputace zdolat. Pafnutius: Je těžké to pochopit.
Žáci: O tom nám pověz stručně, o čem ses zmínil právě.
Pafnutius: Mohu říct velice málo,sl protože poustevníkům to není
známo.
1.9
Žáci: Čím se ten obor zabývá? Pafnutius: Hudba? Žáci: Hudba.
Pafnutius: Věnuje se tónům.
1.10
Žáci: Je jedna, nebo je jich víc?
Pafnutius: Říká se, že jsou tři,22 ale každá je určitým poměrem tak spojena s druhými, že co přibude jedné, nechybí druhé. Žáci: A jaký je mezi těmi třemi rozdíl?
Pafnutius: První se nazývá světová nebo nebeská, druhá lidská, třetí je ta, kterou vyluzují nástroje.23
1.11
Žáci: Jak vzniká nebeská?
Pafnutius: V sedmi planetách a v nebeské sféře. Žáci: Ajak?
Pafnutius: Tak, jako hudba vyluzovaná nástroji, protože v nich je stejný počet intervalů, stejné stupně, tytéž souzvuky, jaké vyluzují i struny.
1.12
Žárí.: Co jsou to intervaly?
Pafnutius: Vzdálenosti, které existují mezi planetami nebo mezi strunami.
Žáci. A co stupně znamenají? Pafnutius: Totéž co tóny.
74
75
Žáci: Ani o nich nic nevíme.
ľafnulius: Tón je z dvou zvuků složený, v číselném poměru devět ku osmi.24
Žáci: Čím rychleji se snažíme pronikat do těchto věcí, tím jsou tvé otázky těžší a těžší.
Pafnutius: Disputace tohoto druhu to vyžaduje. Žáci: Vylož nám stručně25 o souzvucích něco, ať aspoň víme, co znamená to slovo.
Pafnutius: Akord znamená sdružený tón,26 .
Žáci: Proč?
1,14
Pafnutius: Protože jej tvoří tu čtyři, tu pět, tu osm tónů.
Žáci: Když tedy víme, že jsou tři, chceme poznat jméno každého
z nich.
Pafnutius: První se nazývá diateseron27 - je ze čtyř tónů složený v poměru čtyři třetiny; druhý diapente- ten se skládá z pěti tónů v poměru tři poloviny; a třetí diapason - představuje dvojnásobný poměr a tvoří jej osm tónů.28 1,15-16
Žáci: Copak nebeská sféra a planety zvuk vydávají, že se dají srovnat se strunami? Pafnutius: A velmi silný. Žáci: Proč není slyšet?
Pafnutius: Velmi různě29 to vykládají.30 Někteří se domnívají, že není slyšet, protože zní bez ustání, jiní, že tomu hustota vzduchu brání, další zase říkají, že zvuk tak mohutný nemůže úzkými kanálky proniknout do uší; jsou i ti, co se slyšet dají, že sférou vydávaný zvuk je tak příjemný, je tak přesladký, že kdyby byl slyšet, všichni lidé, co je jich na světě, by sami sebe nedbalí, všechny své zájmy by stranou nechali a za tím zvukem šli od Východu až k Západu. Žáci. Je dobře,31 že slyšet není. Pafnutius: Stvořitelovo předzvědění! 1,17
Žáci: Dost jsi nám řekl o téhle; pokračuj dále o lidské. Pafnutius: Co si slyšet přejete? Žáci: V čem je vnímána.
Pafnutius: Není to pouze, jak jsem řekl, v spojení32 duše a těla, jež patří k ní, ani ve vydání tu hlasu hlubokého, tu zas vysokého, ale i v tepnách, v jejich pulsu a také v míre některých údů,33 jako v článcích prstů, v nichž jsme měřením stejný poměr objevili, jaký jsme předtím souzvuku přisoudili, protože hudba je vlastně shoda3"1 nejen pokud jde o tóny, ale také o jiné nepodobné věci.35
1.18
Žáci: Kdybychom věděli předem, že pro nás nevědomé může tak těžké být spleť takovéto otázky rozvolnit, radši bychom mikrosvet neznali, než s takovou obtíží bojovat začali.
Pafnutius: To neškodí, že jste se namáhali; toho, co vám dřív bylo neznámé, jste teď aspoň znalí.
Žáci: To je pravda; ale nebaví nás filozofické disputování, protože nejsme schopni sledovat tvé složité dokazování.
1.19
Pafnutius: Nechte toho vysmívání;36 já jsem zjevně37 nepatrně znalý, nejsem Filozof žádný.
Žáci: A odkud máš tohle všechno, čím jsi nás tak znavil? Pafnutius: Nepatrnou kapku vědění,38 které prýští z plných nádob učenců39 - ne že bych z nich čerpal a u nich poseděl, jenom jsem náhodou kolem šel   tu krůpěj jsem objevil a požil a chci vám dát na ní podíl.
1.20
Žáci: Za tvoji dobrotu jsme ti vděční,40 ale jeden apoštolův výrok nás děsí. Ten zní: „Neboť bláznovství světa si vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré."41
Pafnutius: Buď si to blázen, buď si to mudrc, kdo nepravostem holduje, od Boha po zásluze zahanbený je. Žáci: To ano.
Pafnutius: Boha uráží nikoli znalost toho, co se poznat dá, nýbrž nepravost toho, který zná. Žáci: To je pravda.
1.21
Pafnutius: A koho znalost sedmi umění důstojněji a spravedlivěji velebí než toho, kdo poznatelné sestrojil a poznáním nás obdařil? Žáci: Nikoho.
Pafnutius: Čím úžasnější se komu jeví zákon, podle něhož Bůh všechno uspořádal podle počtu a míry a váhy,12 tím větší láskou k němu hoří.
76
11
Žáci: To je naprosto v pořádku.
Pafnutius; Ale proč prodlévám u věcí, které vás zjevně netěší?
1.22
Žáci: Vylož nám, zjakého důvodu jsi smutný, už příliš dlouho nás břemeno zvídavosti trápí.43
Pafnutius: Jestliže to jednou odhalíte, málo se při mé zprávě potěšíte. Žáci: Ten se nezřídka zarmoutí, kdo ovládnout zvídavost neumí;44 přesto nad námi vítězí, vždyť patří k naší křehkosti.
1.23
Pafnutius: V naší krajině mešká jistá nemravná žena.43 Žáci: Věc pro občany nebezpečná!
Pafnutius: Ta úžasnou krásou vyniká a strašlivou hanebností je odporná. Žáci: To je smutné. Jak se jmenuje? Pafnutius: Thais. Žáci: Ta nevěstka? Pafnutius: Ano.
1.24
Žáci: Její pověst je špatná a všem víc než známá.
Pafnutius: Není divu, protože jí nestačí kráčet do záhuby s hrstkou,
nýbrž je pohotová všechny svádět svou kuplířskou krásou a vláčet do
zkázy s sebou.
Žáci: To je k pláči.
1.25
Pafnutius: Návštěvami u ní svůj ubohý majetek promrhají nejen bezvýznamní, ale nejrůznější cenné statky46 vydávají v plen i zámožní a ke své škodě na ni plýtvají. Žáci: Hrůza poslouchat. Pafnutius: Houfy milovníků za ní přicházejí. Žáci: Vlastní zkázu chtějí.
1.26
Pafnutius: A ti šílenci pak slepě zápasí, kdo bude první, a pozdvižení působí.47
Žáci: Jedna neřest plodí druhou.
Pafnutius: A pak, když začne boj, si tváře a nosy pěstmi rozbíjejí, či navzájem se zbraní vyhánějí a proudem krve tekoucí4" práh nevěstince zaplaví.
Žáci: Ostudná hanebnost!
1.27
Pafnutius: A tohle bezpráví, jež jsem oplakával - bezpráví na Tvůrci,49 to je příčinou mé bolesti.
Žáci: Tvůj smutek nad tím oprávněný je a jsme si jisti, že se s tebou rmoutí obyvatelé vlasti nebeské.
1.28
Pafnutius: Co kdybych50 tam převlečen za milovníka51 zašel a promluvil si s ní, zda by se třeba nedala odvrátit od té nízkosti? Žáci: Ten, kdo ti vnukl, že to provést chceš, ať též dá, že to dokážeš.52 Pafnutius: Pokud mě vaše ustavičné modlitby podpírají, snad mě nástrahy ničemného53 hada nezdolají.
Žáci: Ten, který knížete temnot54 srazil k zemi, jistě nedopustí, abys podlehl nepříteli.
2.1
Pafnutius: Mladíky na foru vidím. Ty nejdřív oslovím, s otázkou po Thaidě se na ně obrátím, ať poví, kde ji najdu, poprosím. Mladíci: Hle, kdosi neznámý k nám jde. Uvidíme, co chce, Pafnutius: Hej, mládenci, kdo jste? Mladíci: Tohoto města obyvatelé.
2.2
Pafnutius: Zdravím vás.
Mladíci: I ty buď zdráv, ať jsi občan domácí, ať jsi příchozí. Pafnutius: Příchozí; právě přicházím. Mladíci: Proč přicházíš? Co zamýšlíš?
2.3
Pafnutius: To povědět nesmím. Mladíci: Proč?
Pafnutius: To je mým tajemstvím.
Mladíci: Říci to rovnou je lepší, protože nejsi-li zdejší, těžko mezi
námi dokážeš bez rady místních provést to, co chceš.
Pafnutius: A co když to odhalím, a tím odhalením svým si nějakou
nesnáz způsobím?
Mladíci: Nás se neboj.
2.4
Pafnutius: Laskavým příslibům se podvolím a v důvěře ve vaše slovo tajemství vyjevím.
78
79
Mladíci: Nijak tvé důvěry nezneužijeme, nic nepřátelského proti tobě nepodnikneme.
2.5
Pafnutius: Jacísi lidé mi říkali, že mezi vámi žena dlí, ke každému líbezná, ke každému laskavá. Mladíci: Znáš její jméno? Pafnutius: Znám. Mladíci; Jak se jmenuje? Pafnutius: Thais.
Mladíci: Pro tu plane nejeden z nás.
Pafnutius: Prý je ta žena překrásná,55 ze všech nejvíc půvabu má. Mladíci: Kdo to říkali, pravdu mluvili.56
2.6
Pafnutius: Kvůli ní jsem tajně dlouhou a nesnadnou cestou kráčel,57
a tak jsem přišel, abych jí viděl.
Mladíá: Nic ti nebrání, abys ji viděl.
Pafnutius: Kde se zdržuje?
Mladíá: Pohleď, v příbytku tady nablízku.
Pafnutius: V tom, na který ukazujete?
Mladíci: Ano.
Pafnutius: Půjdu tam.
Mladíci: Nejsi-li proti, půjdeme s tebou.
Pafnutius: Radši bych šel sám.
Mladíci: Jak myslíš.
3.1
Pafnutius: Jsi tam, Thaido, kterou hledám? Thais: Jaký to zde mluví neznámý návštěvník?"'8 Pafnutius: Tvůj milovník.
Thais: Kdokoli mne poctí láskou, tomu oplatím stejnou měrou.59
3.2
Pafnutius: O Thaido, Thaido, já v potu tváře ušel mnoho, tolik se trmácel,6" jen abych příležitost měl s tebou rozprávět a do tvé tváře pohlížet. Thais: Ráda se ti ukážu a ráda ti dopřeju zábavu.
3.3
Pafnutius: To místo by mělo být skrytější, tak jak to vyžaduje tajemství naší rozpravy.
Thais: Podívej, pokoj dobře vybavený a velmi příjemný k pobývání.
3.4
Pafnutius: Není tu místo odlehlejší, kde by náš rozhovor mohl být důvěrnější?
Thais: Jistě je něco skrytého, tak důvěrného, že vnitřek51 není známý
nikomu kromě mne a Boha samotného.e?
Pafnutius: Jakého Boha?
Thais: Pravého.
Pafnutius: Věříš, že něco ví?
Thais: Dobře vím, že je vševědoucí.
Pafnutius: Domníváš se, že na skutky špatných nehledí, nebo svou spravedlnost uplatní?
Thais: Myslím, že zásluhy jednotlivců jsou jeho spravedlností63 váženy a každý podle svých skutků dojde buď trestu, nebo odměny.
3.5
Pafnutius: O Kriste, tvá trpělivost s námi je tak úžasná, tak laskavá, když vidíš ty, kdo tě znají, hřešit, a přesto je nespěcháš zhubit! Thais: Proč se chvěješ a tváře ti blednou? Proč slzy ti tečou? Pafnutius: Tvé opovážlivosti se děsím, nad tvou záhubou slzím, protože jsi tohle věděla, a přesto tolik duší zničila. Thais: Běda mně nešťastné, jak díš!
3.6
Pafnutius: Tím spravedlivěji budeš zatracena, čím opovážlivéji's Boží majestát vědomě urážela.
Thais: Ach, ach, co pravíš? Proč mně nešťastnici hrozíš? Pafnutius: Peklo tě čeká jako trest, pokud v tom hříchu zůstaneš. Thais: Pokárals mě tak přísně, že se strachem do hloubi otřáslo mé srdce.
3.7
Pafnutius: Ó kéž bys byla strachem do morku kostí otřesena, aby ses nadál neodvažovala v té nebezpečné zábavě zůstat ponořena. Thais: A kolik teď místa pro tu zhoubnou zábavu v mém srdci může zbývat, kde vládne jenom hluboký smutek trpký6'1 a dosud nepoznaná bázeň u vědomí viny?
Pafnutius: Já si přeji, aby se trny neřestí vyťaly a mohla vzejít réva pokání.1"
80
81
3.8
Thais: Ó kdyby ses domníval, ó kdybys mi naději dal, že já pošpiněná, tisíckrát tisícerou špínou poskvrněná, se někdy mohu očistit nebo si nějakým pokáním milost zasloužit!
Pafnutius: Žádný hřích není tak těžký, žádný přečin není tak hrozný, aby nemohl být usmířen kajícnými slzami, bude-li naplněn skutek pokání.66
Thais: Ukaž mi prosím, otče, jaké pokání mi může vysloužit dar smíření.
3.9
Pafnutius: Světem pohrdat, nestoudným milovníkům67 se vyhýbat,
z jejich společnosti utíkat.
Thais: A co pak budu muset udělat?
Pafnutius: Na tajné místo se odebrat, kde můžeš zpytovat své svědomí
a plakat, kam až ses dala zahnat.m
Thais: Přmese-li mi to záchranu, neváhám ani minutu.
Pafnutius: Nepochybuji, že to pomůže.
3.10
Thais: Můj otče, malinká mi stačí chvilinka; přinesu jen peníze, které jsem, hanebným způsobem nabyté, dlouho střádala. Pafnutius: Pro ty se nemusíš trápit.69 Jsou lidé, kterým se budou hodit.
Thais: Kvůli tomu se netrápím, že bych šije buď chtěla nechat, nebo přátelům rozdat, ale nesnažím seje ani chudým dávat, protože si myslím, že prostředky takto získané jsou pro konání dobrých skutků nevhodné.70
3.11
Pafnutius: Správně si myslíš.71 A co tedy s nasbíraným bohatstvím míníš?
Thais: Do ohně je hodím a v popel je změním. Pafnutius: Proč?
Thais: Aby nezůstalo na světě, čeho jsem hanebně nabyla bezprávím vůči Stvořiteli.
3.12
Pafnutius: O změnila ses velmi,7S jsi jiná, než jsi bývala, když jsi zakázanou láskou planula a žárem lačnosti hořela. Thais: K lepšímu se změním snad, bude-li tomu Bůh přát.
Pafnutius: Není obtížné pro jeho neměnnou73 podstatu měnit věci, jak chce.74
Thais: Odcházím,75 a co jsem si umínila, skutkem naplním. Pafnutius: Jdi v pokoji a brzy vrať se mi.
4,1™
Thais: Pojďte sem, pospěšte si, mí ničemní milovníci. Milovníci: Thaidin hlas - svolává nás. Měli bychom k ní pospíšit, nechcem e-li ji liknavostí urazit.
Thais: Krok zrychlete, sem přistupte, ať si promluvit můžeme.
4.2
Milovníci: Ó Thaido, Thaido, ta hranice, kterou stavíš, je na co? Proč
při hranici vršíš různé skvosty a drahocenné šperky i zlato?
Thais: Ptáte se na to?
Milovníci: Žasneme, a ne málo.
Thais: Vysvětlím bez meškání.
Milovníá: To je naše přání.
4.3
Thais: Jen se dívejte!
Milovníci: Zklidni se, zklidni se,77 Thaido! Co to tropíš? Snad šílíš?78 Thais: Nešílím, jednám s rozumem zdravým.73
Milovníci: Proč80 jsi tedy čtyřista liber zlata takto zničila a k nim různé další cennosti přibrala?
Thais: Všechno, co jsem z vás hanebně vymámila, jsem si spálit v ohni umínila, abyste neměli příčinu doufat, že byste mě napříště mohli získat.
4.4
Milovníci: Přestaň, hrůzu to nahání, a odhal nám důvod81 svého divného chování!
Thais: Nepřestanu, ani se s vámi bavit nebudu.
Milovníci: Co tak opovržlivě, proč se na nás zlobíš? Snad nás z nějaké věrolomnosti viníš? Ze jsme vždycky splnili tvá přání, nevíš? A ty nám nezaslouženou nenávistí bezdůvodně splácíš!
Thais: Už se na mě netiskněte, ještě mi šaty roztrhnete. Dost na tom, že až dosud82 jsem vám hříšně byla po vůli; je konec hřešení a čas našeho loučení.
82
83
4,5
Milovníci'. Kam míří?
Thais: Kde mě napříště83 nikdo z vás neuvidí.
Milovníci: Hrome, co se to děje,81 že naše potěšení,85 Thais, která se vždycky hromadit bohatství snažila, která vždycky jenom na necud-nosti myslila a rozkoši se zcela oddala, tolik pokladů zlata a drahokamů bez lítosti86 zničila a námi, svými milovníky, pyšně pohrdla a znenadání zmizela?87
5.1
Thais: Hle, otče Pafnutie, přicházím, abych tě okamžitě následovala. Pafnutius: Ze tak honem nepřijdeš, jsem se strachoval, že ses znovu zapletla do světských věcí, jsem se bál.
Thais: Toho se nemusíš bát, hodlám se něčím úplně jiným zabývat; vždyť jsem podle své vůle se svým majetkem naložila a se svými milovníky se veřejně rozloučila.
5.2
Pafnutius: Protože ses rozloučila s nimi, budeš se moci oddat nebeskému miláčkovi.
Thais: Na tobě je nyní mně jakoby narýsovat,88 co musím dělat. Pafnutius: Mě následovat.
Thais: Kroky tě budu následovat; ó kéž bych to mohla i skutky konat!
6.1
Pafnutius: Hleď, to je klášter, v kterém svaté panny tráví svůj život v slavném společenství. Přeji si, abys v tom místě zůstala a své pokání tam konala. Thais: Nic nenamítám.
Pafnutius: Já vstoupím a abatyši, která panny vede,89 o tvé přijetí poprosím.
Thais: A co já zatím dělat mám? Pafnutius: Se mnou jít tam. Thais: Jak chceš.
6.2
Pafnutius: Hleď, abatyše vstříc nám jde. Žasnu, kdo jí tak rychle oznámil, že jsme zde.
Thais: Kolující zprávy, které nic nezastaví/10
7>!
Pafnutius: Vhod jdeš mi vstříc, jasná abatyše, právě tebe hledám. Abatyše: Vítán přicházíš, otče Pafnutie ctihodný, požehnaný tvůj příchod, miláčku Boží.
Pafnutius: Milost našeho Stvořitele nechť tě požehnáním blaží věčně! Abatyše: Čím si zasloužím,91 že tvou Svatost ve svém nepatrném příbytku přijmout smím?
7.2
Pafnutius: Je zapotřebí tvé pomoci vjedné neodkladné věci. Abatyše: Stačí mi jenom lehce naznačit, co pro tebe mám učinit, a já se vynasnažím ze všech sil tvůj rozkaz vyplnit a tvému přání zadostuči-nit.
7.3
Pafnutius: Přinesl jsem kozičku skoro neživou, právě z vlčích zubů vyrvanou; toužím, aby sejí tvá slitovnost ujala, aby ji tvá starostlivost zhojila, až by se drsné kozlečí kůže zbavila a měkkým ovčím rounem pokryla.ua
Abatyše: Vylož mi to podrobněji.
7.4
Pafnutius: Ta, kterou vidíš, začala žít jako nevěstka.
Abatyše: Politováníhodné.
Pafnutius: A zcela se smyslnosti oddala.
Abatyše: Sama si zkázu zchystala.
Pafnutius: Ale teď, že jsem ji varoval a že Kristus na pomoc přispěchal, bezuzdnost, které se oddávala, už odmítá a žít cudně touhu má.93
Abatyše: Díky původci té proměny.9'
7.5
Pafnutius: Protože tedy choroba jak duševní, tak tělesná se léčí opačnými léky, je dobré,95 aby tato žena, od obvyklého nepokoje světských lidí oddělena, byla sama v úzké cele uzavřena,96 takže by svobodněji rozjímala o svých hříších. Abatyše: To je nejúčinnější prostředek.
7.6
Pafnutius: Přikaž, aby byla cela co nejrychleji připravena. Abatyše: Zakrátko bude dokončena.
Pafnutius: Ať do ní není možné vstoupit, ať k ní není možné přijít, ať
84
85
je tam jen malé okénko, jímž by mohla skromnou stravu přijímat, kterou jí budeš moci v určené dny a hodiny střídmě podávat.
7.7
Abatyše: Obávám se, že pro její křehkou mysl, tolik zhýčkanou, to bude trpkou, těžkou námahou.
Pafnutius: Neměj obavy, vždyť těžký prohřešek si vyžaduje silný protilék. Abatyše: Pak není námitek.
7.8
Pafnutius: Musíme čekat a bojím se spíš za ni,97 aby návštěvy mužů nezlomily její odhodlání.
Abatyše: Proč se strachuješ? Proč ji nezavřeš? Pohled, cela, kterou sis přál, je dokončena.
7.9
Pafnutius: To jsem rád. Vejdi, Thaido, do tohoto příbytku, který se dobře hodí k oplakávání tvých prohřešků.
Thais: Jak malý, jak temný, jak nepohodlný křehké ženě k obývání P
7.10
Pafnutius: Proč ten příbytek haníš? Proč se tam vstoupit hrozíš? Je v pořádku, aby tě proto, žes dosud nezkrotně pobíhala, teď konečně zadrželo osamocené místo.
Thais: Kdo byl na bezuzdnost zvyklý, nezřídka přísnější život těžko snáší.
Pafnutius: Proto je třeba ho otěžemi kázně spoutat, aby se přestal
zpupně chovat.
7,U
Thais: Co tvá otcovská láska poroučí, to má nepatrnost bez reptání
podstoupí;99 ale jedna nevhodnost109 mě zaráží; nevhodnost v tomto
příbytku, kterou ve své křehkosti nesnesu.'01
Pafnutius; Ajakáje to nevhodnost?
Thais: Neřeknu, já se stydím.
7,12
Pafnutius: Nestyď se, upřímně ven s tím.
Thais: Co může být nevhodnější a co nepohodlnější, než když v tomto příbytku budu muset také konat potřebu?102 Bude to tu tolik zapáchat, že tu nedokážu pobývat.
Pafnutius: Boj se věčného pekelného trápení a přestaň se obávat toho, co pomíjí.
Thais: To, že jsem křehká, mě nutí, abych se bála.
Pafnutius: Patří se, abys zábavu, v které jsi žila a která tě rozkošemi
omámila, smyla snášením velkého zápachu.
7.13
Thais: Neodmítám, neodpírám, já poskvrněná se spravedlivě do téhle páchnoucí špinavé díry!0S uzavírám,104 aleje mi nesmírně líto, že tu nezbývá žádné místo, kde bych mohla důstojně a počestně uctívat-vat úžasný Boží majestát.105
Pafnutius: A kde bereš tu odvahu, že si troufáš nečistými rty vyslovovat jméno toho, který je přečistý?
7.14
Thais: A od koho mohu v milost doufat a v čí slitovnosti spásu hledat, když se mi brání toho vzývat, na kom jediném jsem se. provinila a komu jedinému bych pokorné modlitby předložila? Pafnutius: Modli se nikoli slovy, spíš prolévej slzy, zvonivý hlas ať nezní, spíš sténej v kajícném srdci!106
Thais: A budu-li mít zákaz107 Boha slovy vzývat, jak mohu v milost doufat?
Pafnutius: Tím rychleji šiji zasloužíš, čím dokonaleji se pokoříš. Řekni jen: Stvořiteli můj, nade mnou se smiluj!108
7.15
Thais: Jeho smilování potřebuji, abych se nezlomila109 v nejistém boji. Pafnutius: Vzchop se, odvahu, abys mohla šťastně dosáhnout triumfu.
Thais: Modlit se za mě je tvou věcí, abych si zasloužila palmu vítězství. Pafnutius: To mi nemusíš připomínat.110 Thais: To doufám.
7.16
Pafnutius: Je načase, abych se odtud odebral a drahou skrytou samotu vyhledal, a taky navštívil milé žáky; proto tvé starostlivosti a tvé zbožnosti, ctihodná abatyše, svěřuji tuto zajatkyni, abys jak potřebným živila křehké tělo umírněně,111 tak spásným nabádáním duši občerstvovala dostatečně.
Abatyše: Nedělej si o ni starosti, vždyť jak svou budu ji tu chovat s láskou mateřskou. Pafnutius: Já půjdu. Abatyše: Jdi v pokoji.112
86
87
8.1
Zad: Kdo tluče na bránu?113 Pafnutius: Hola!
Žáci: Je to hlas našeo otce Pafnutia. Pafnutius: Odstrčte závoru! Žáci: Ó otče, buď zdráv! Pafnutius: Buďte zdrávi!114
Žáci: Velmi nás trápila úzkost, žes tu tak dlouho nebyl. Pafnutius: Je dobře, že jsem se vzdálil.
8.2
Žáci: S Thaidou se stalo co?
Pafnutius: Podle mé vůle všechno dopadlo.
Žáci: Kde se zdržuje?
Pafnutius: V maličké cele teď nad svými prohřešky pláče.
8.3
Žáci: Buď chvála svrchované Trojici.
Pafnutius: A velebeno její úžasné jméno,113 nyní i navěky ctěno. Žáci: Amen.
Pafnutius: Vida, už jsou to tři116 roky, co se kaje Thais, a kdopak ví, zdaje Bohu milé její pokání. Vstanu a půjdu k bratru Antoniovi,117 na jeho přímluvu se mi pravda vyjeví.
10.1
Antonius: Jaké nečekané potěšení mě potkalo? Jaké zvláštní radosti se mi dostalo? Je to můj bratr a spolupoustevník118 Pafnutius? Je to on. Pafnutius: Jsem to já.
Antonius: Příhodně ses, bratře, objevil, příhodnější mě svým příchodem potěšil!
Pafnutius: Zrovna tak se z toho, že tě vidím, raduji,lí3jako z mého příchodu ty.
10.2
Antonius: A jaká je to milá příčina, nám tak vítaná, která tě z tvého úkrytu sem přivedla? Pafnutius: Hned ti to povím. Antonius: Dozvědět se to toužím.
88
Pafnutius: Před třemi lety u nás pobývala jedna nevěstka, Thais si říkala, která nejen sama záhubě propadla, ale také velmi mnohé s sebou do zkázy vláčela. Antonius: Běda, žalostné počínání!
10.3
Pafnutius: Zašel jsem k ní převlečen za milovníka a prostopášného ducha jsem hned lichotivě mírnil jemným povzbuzováním, hned výhružně děsil ostrým napomínáním.
Antonius: Způsob, který jsi zvolil, se pro její prostopášnost dobře hodil.
Pafnutius: Konečně přestala, tím nechvalným životem pohrdla a čistotu si vybrala, uzavřít se do uzoučké cely svolila.
10.4
Antonius: Tolik mě těší, když to slyším, že všechny žíly v srdci radostí tepat cítím.
Pafnutius: Dělá to čest tvé svatosti, ale já, i když se nad tím obrácením nesmírně raduji, přece se nemálo130 strachuji, protože jakje slabá, to dlouhé strádání ji zdolá.
10.5
Antonius: Kde skutečná láska přebývá, zřídka zbožný soucit chybívá. Pafnutius: Proto tě jménem tvé lásky ke mně snažně žádat chci, abyste se ty a tvoji žáci v modlitbách se mnou spojili, dokud by nám nebylo shůry naznačeno, zda kajícnice svými slzami Boha obměkčila a zda jí slitovná Boží láska odpustila. Antonius: Rádi tvou prosbu splníme. Pafnutius: Ajistě vím, že Bůh vás vyslyší laskavě.
11,1
Antonius: Hle, naplnilo se na nás zaslíbení evangelia. Pafnutius: Jaké zaslíbení?
Antonius: Víš přece, že se slibuje, že kdo se spojí v modlitbě, mohou dostat vše.m Pafnutius: O co jde?
Antonius: Mému žáku Pavlovi se dostalo jistého vidění. Pafnutius: Zavolej ho.
Antonius: Pavie, přistup, a cos viděl, Pafnutiovi vylož!
89
11.2
Pavel: V mém vidění se mi lůžko ukázalo, bylo na nebi a krásné bě- i lostné pokrývky mělo, před ním čtyři nádherné panny stály, jako by ) na to lůžko dozíraly; když jsem ale tu zářivou krásu pozoroval, pro r sebe jsem si říkal: Tato sláva nepatří nikomu záslužněji než mému § otci a pánu Antoniovi. J Antonius: Tu blaženost si nezasloužím.
Pavel: Nato zazněl Boží hlas: „Tato sláva není připravena, jak si mys- |-liš, pro Antonia, nýbrž pro nevěstku Thais." I
11.3 | Pavel: Chvála tvé sladké slitovnosti, Kriste, jednorozený Boží,122 žes
mě tak laskavě ráčil utěšit v mém hoři. Antonius: Ať se jeho chvála množí! Pafnutius: Teď se rozloučím a svou zajatkyni navštívím. Antonius: Je načase, abys jí dal jak naději na milost, tak útěšnou vyhlídku na věčnou blaženost,
12.1
Pafnutius: Thaido, dcero má přijatá,123 otevři okno, ať tě uvidím! Thais: Kdo to mluví?
Pafnutius: Hlas otce Pafnutia jsi nepoznala?
Thais: Čím jsem si zasloužila124 tu radost velikou, žes mě hříšnici poctil svou návštěvou?
Pafnutius: I když jsem po ty tři roky k tobě nepřišel, přesto jsem o tvou spásu nemalou starost měl. Thais: Věřím ti.
12.2
Pafnutius: Vylož mi, jaks tu čas trávila ajakjsi pokání činila.
Thais: Jenom to ti vyložím: já dobře vím, že způsobem Boha málo
důstojným.
Pafnutius: Bude-li Bůh nepravosti sčítat, nikdo nemůže obstát.125
Thais: Chceš-li přesto vědět, co jsem dělala - ve svém svědomí jsem své četné prohřeškyjako do svazku spojila126 a ustavičně na ně v rozjímání myslila, aby se nikdy jako nos obtížného pachu nezbavilo ani srdce z pekla strachu.
"111 rm
90
Pafnutius: Protože ses pokáním potrestala, tím sis milost zasloužila. Thais: Kéž bys měl pravdu!
12.4
Pafnutius: Dej mi ruku, ať tě vyvést mohu,
Thais: Nechtěj, otče ctihodný, nechtěj mě poskvrněnou vyvést ze špíny, dovol, ať zůstanu v místech, která po zásluze patří mi.127 Pafnutius: Je načase, aby ses bát přestala a v život doufat začala, protože tvá kajícnost je Bohu milá.
Thais: Ať všichni anděl vzdají chválu jeho slitovné lásce, že nepohrdl pokorou sklíčené duše.
12.5
Pafnutius: V bázni Boží zůstávej138 a v lásce k Němu setrvej,129 neboť za patnáct dní se tvůj pozemský život ukončí,130 a až se tvůj běh naplní, milostí Boží konečně se odebereš do nebe.
Thais: Ach kéž bych pro to všechno z trestů vyvázla, či aspoň mí r něj i v slabším ohni hořela! Vždyť jsem si nezasloužila dost, abych získala věčnou blaženost.
Pafnutius: Dar Boží z milosti zásluhy člověka neváží, protože kdyby se podle zásluh uděloval, s milostí by se nespojoval.1"
12.6
Thais: Za to ať ho chválí132 zpěvy na nebil3S i všechno, co raší na zemi,134 veškeré živé stvoření a135vody prudce pádící,136 že nejen hříšníky neničí, nýbrž i kajícníkům bez zásluhy odměny udílí. Pafnutius: Bůh odjakživa takový137 je, že spíš má slitování, nežli bije.
13,1138
Thais: Ctihodný otče, neodcházej, nýbrž v hodině mé smrti útěchy mi dodej.
Pafnutius: Neodcházím, ani tě neopouštím; až se tvá duše bude
v nebi radovat, tvé tělo chci pochovat.
13,2
Thais: Híe, cítím smrt se blížit. Pafnutius: Ted je čas se modlit.
Thais: Můj Stvořiteli, milosrdenství,139 ať se šťastně k tobě navrátí duše, kterous vdechl mi.
91
13,3
Pafnutius: Ty nikým nestvořený, jenž jsi vpravdě forma bez hmoty, jakožto jedno bytí jsi dal, aby člověk, který není to, co je,,w z různých prvků sestává!;141 dej nyní, ať se tento člověk, jenž se rozpadá na své části, šťastně ke zdroji svého zrodu vrátí, ať se i duše, vdechnutá z nebe, nebeských radostí účastní, i tělo v měkkém klínu'42 země, z níž vzešlo, v pokoji odpočívat smí, až se pak popel znovu spojí a do oživlých údů znovu živý dech vstoupí, ať tato Thais vstane z mrtvých dokonalá, jak byla, aby mohla být k bělostným ovcím připojena a do věčné radosti uvedena; ty, který jediný jsi1'13 to, co jsi,144 v jednotě Trojice vládneš a jsi veleben po nekonečné věky věků.
Sapientia
92