KNIHOVNA RANĚ KŘESŤANSKÉ TRADICE VI řídí Lenka Karfíková a Matyáš Havrda JERONÝM Výbor z dopisů Úvodní studie, překlad a poznámky Jiří Šubrt Latinsko-české vydání PRAHA 2006 Epistula XXII Dopis 22 Sunt alii - de mei ordinis hominibus loquor -, qui ideo ad presbyterium et diaconatum ambiunt, ut mulieres licentius videant. Omnis his eura de vestibus, si bene oleant, si pes laxa pelle non folleat. Crines calamistri vestigio rotantur, digiti de anulis radiant et, ne plantas umidior via spargat, vix inprimunt summa vestigia. Tales cum videris, sponsos magis aestimato quam clericos. Quidam in hoc omne studium vitamque posuerunt, ut matronarum nomina, domos moresque cognoscant. E quibus unum, qui huius artis est princeps, breviter strictimque describam, quo facilius magistro cognito discipulos recognoscas. Cum sole festinus exsurgit; salu-tandi ei ordo disponitur; viarum conpendia requiruntur et paene usque ad cubilia dormientium senex inportunus ingreditur. Si pul-villum viderit, si mantele elegans, si aliquid domesticae supel-lectilis, laudat, miratur, adtrectat et se his indigere conquerens non tam inpetrat quam extorquet, quia singulae metuunt veredarium urbis offendere. Huic inimica castitas, inimica ieiunia; prandium nidoribus probat et „altilis", „-yéQwv" vulgo „ttottitúCcov" nomi-natur. Os barbarům et procax et in convicia semper armatum. Quo-cumque te veneris, primus in facie est. Quidquid novum insonuerit, aut auctor aut exaggerator est famae. Equi per horarum momenta mutantur tam nitidi, tam feroces, ut ilium Thracii regis putes esse germanum. 29. Variis callidus hostis pugnat insidiis. Sapientior erat coluber omnibus bestiis, quas fecerat dominus deus super terram. Unde et apostolus: Non, inquit, ignoramus eius astutias. Nec affectatae sor-des nec exquisitae munditiae conveniunt Christianis. Si quid igno-ras, si quid de scripturis dubitas, interroga eum, quern vita commen-dat, excusat aetas, fama non reprobat, qui possit dicere: Desponsavi enim vos uni viro, virginem castam exhibere Christo. Aut si non 242 Jeroným užívá na tomto místě řeckých výrazů -yé^wv („stařec") a ■n-oirirújwv (od slovesa i7oirirv£w, „špulit rty", „hvízdat", „mlaskat"). 243 Diomédés, mytický vládce thráckých Bistonů, jenž podle pověsti choval divoké koně živící se lidským masem. Dovést tyto koně do Mykén bylo jedním z dvanácti Hérakleových úkolů. 244 Srv. Gn 3,1. vat, ale spíš spílat. Jiní - řeč je o lidech mého stavu - usilují o postavení kněze nebo jáhna jen proto, aby měli volnější přístup k ženám. Jejich jedinou starostí je, co si vzít na sebe, zda příjemně voní a zda se jim někde neshrnují boty. Pečlivě nakroucené vlasy ještě nesou stopy želízek, prsty jim září zlatem a našlapují na špičky, aby si náhodou na mokré cestě neumazali nohy od bláta. Takoví vypadají spíš jako ženiši než klerici. Někteří z nich vynakládají veškerou životní energii na to, aby vyzvěděli vše o vdaných ženách, jejich jména, rodinné poměry a zvyky. Jednoho takového, který je mistrem v tomto způsobu života, ti teď v krátkosti popíšu a podle učitele si snadno uděláš obrázek o jeho žácích. Vstává hned za rozbřesku, aby si stanovil pořadí ranních návštěv, a pak ten dotěrný stařec běží nejkratší cestou a vleze skoro až do ložnic ještě spících žen. Spatří-li polštářek, vkusný ubrus nebo něco z domácího vybavení, hned to chválí, obdivuje a osahává a přitom naříká, že něco takového by potřeboval, dokud si to nevymůže, nebo lépe řečeno nevynutí, neboť každá žena má strach urazit tu hlásnou troubu města. Je nepřítelem cudnosti i postů - podle vůně hned pozná, co je k obědu, takže se mu říká „vypasený starý mlaskal".242 Jeho hrubá a nestoudná ústa jsou vždy vyzbrojená k nadávkám. Kamkoli se hneš, je první, na koho narazíš. A proslechne-li se něco nového, je on buď autorem té zvěsti, nebo k ní něco přidá. Každou chvíli mění koně, a ti jsou tak nádherní a divocí, že bys ho pokládal za rodného bratra thráckého krále.243 29. Zchytralý nepřítel bojuje nejrůznějšími uskoky. Had je nej-chytřejší ze všech živočichů, které Bůh stvořil na zemi.244 Proto Apoštol praví: Jeho úskočnost přece známe.2*5 Pro křesťana se nehodí ani líčená zanedbanost, ani okázalá elegance. Nerozumíš-li něčemu nebo není-li ti jasné něco z Písma, zeptej se někoho prověřeného životem, koho věk zbavuje podezření, jehož pověst je bez poskvrnky a kdo může říci: Zasnoubil jsem vás jedinému muži, aby vás jako čistou pannu odevzdal Kristu.1*6 A není-li nikdo, kdo by ti 245 2*2,11. 246 2*11,2. 106 107 Epistula XXII est, qui possit exponere, melius est aliquid nescire securam, quam cum periculo discere. Memento, quoniam in medio laqueorum am-bulas et multae veteranae virgines castitatis indubitatam in ipso mortis limine coronam perdidere de manibus. Si quae ancillae sunt comites propositi tui, ne erigaris adversus eas, ne infleris ut domina. Unum sponsum habere coepistis, simul psallitis Christo, simul corpus accipitis, cur mensa diversa sit? Provocentur et aliae. Honor virginum sit invitatio ceterarum. Quodsi aliquam senseris infir-miorem in fide, suscipe, consolare, blandire et pudicitiam illius fac lucrum tuum. Si qua simulat fugiens servitutem, huic aperte apoštolům lege: Melius est enim nubere quam uri. Eas autem virgines viduasque, quae otiosae et curiosae domus circumeunt matronarum, quae rubore frontis adtrito parasites vicere mimorum, quasi quas-dam pestes abice. Corrumpunt mores bonos confabulationes pes-simae. Nulla illis nisi ventris cura est et quae ventri proxima. Istius-modi hortari solent et dicere: „Mi catella, rebus tuis utere et vive, dum vivis", et: „Numquid filiis tuis seruas?" Vinosae atque lascivae quidvis mali insinuant ac ferreas quoque mentes ad delicias mol-liunt et, cum luxuriatae fuerint in Christo, nubere volunt habentes damnationem, quia primamfidem inritam fecerunt. Nec tibi diserta multum velis videri aut lyricis festiva carminibus metro ludere. Non delumbem matronarum salivam delicata secteris, quae nunc strictis dentibus, nunc labiis dissolutis balbutientem linguam in dimidiata verba moderantur rusticum putantes omne, quod nascitur. Adeo illis adulterium etiam linguae placet. Quae enim communicatio luci ad tenebras? Qui consensus Christo et Belial! Quid facit cum psal-terio Horatius? Cum evangeliis Maro? Cum apostolo Cicero? Non- 247 1K 7,9 (ekumenický překlad: Je lepší žít v manželství než se trápit). 248 7AT 15,33. 249 lTm 5,11-12. 250 2K 6,14-15. 151 Ozvěna Tertullianových slov: Co mají společného Athény a Jeruzalém? Co akademie a církev? Co heretici a křesťané? {De praescr. haer. 7,9 [CCL 1,193]). Dopis 22 to mohl vyložit, je lepší zůstat v bezpečné nevědomosti než se učit s rizikem. Měj na paměti, že se pohybuješ uprostřed nástrah a že i mnohým veteránkam mezi pannami ještě na samém prahu smrti vyklouzla koruna cudnosti z rukou, i když ji už měly téměř jistou. Zaslíbí-li se některé z tvých služebných spolu s tebou, nepovyšuj se nad ně a odlož pýchu urozené paní. Od nynějška už máte jediného Ženicha, společně zpíváte žalmy Kristu, společně přijímáte jeho tělo, tak proč byste měly sedět u oddělených stolů? Ať se dostane povzbuzení i dalším. Úcta projevovaná těmto pannám ať je pobídkou i pro ostatní. A zjistíš-li, že některá není pevná ve víře, podej jí pomocnou ruku, utěš ji, zalichoť jí a připiš si její cudnost ke svému zisku. Kdyby však některá své zaslíbení jen předstírala, aby unikla otroctví, té bez okolků přečti Apoštolova slova: Je lepší lít v manželství, než shořet v plamenech.1*1 Jako moru se však vyhýbej těm pannám a vdovám, jež z nudy a ze zvědavosti obcházejí domy vdaných žen a nestoudnou drzostí předčí i parazity z komedie. Špatná společnost kazí dobré mravy}** Ty se nestarají o nic jiného než o vlastní břicho a vše, co k němu přísluší, a udělují rady tohoto druhu: „Jen si, můj drahoušku, užívej toho, co máš, a vychutnávej si život, dokud jsi na světě. Nebo to snad šetříš pro svoje děti?" Takové milovnice vína a prostopášností navádějí k těm nejhorším špatnostem a dokážou strhnout dívčinu mysl k rozkoším, i kdyby byla pevná jako železo. Neboť jakmile je smyslnost odvrátí od Krista, chtějí se opět vdávat; tak propadají odsouzení, protože porušily slíbenou věrnost.249 Hleď, aby ses nezdála příliš výmluvnou, a nehledej potěšení v skládání lyrických básní. Nelibuj si v napodobování nanicovatého vkusu vdaných žen, které se snaží skandovat slova do rytmu, jako kdyby se zakoktávaly, chvíli se stisknutými zuby, chvíli zase s doširoka otevřenými ústy, a vše, co zní přirozeně, považují za projev venkovské neotesanosti. Ty si libují dokonce i v prznění jazyka. A jaké je spolužití světla s temnotou? Jaký souzvuk Krista s Beliálem?250 Co mají žalmy společného s Horatiem, Vergilius s evangelii a Cicero s apoštoly?251 Nevzbudí snad u tvého bratra pohoršení, spatří-li tě za stolem v pohanském chrámě?252 Budiž, 252 Srv. /Ä-8,10. 108 109 Epistula XXII ne scandalizatur frater, si te viderit in idolio recumbentem? Et licet omnia munda mundis et nihil reiciendum sit, quod cum gratiarum actione percipitur, tarnen simul bibere non debemus calicem Christi et calicem daemoniorum. Referam tibi meae infelicitatis historiam. 30. Cum ante annos plurimos domo, parentibus, sorore, cognatis et, quod his difficilius est, consuetudine lautioris cibi propter cae-lorum me regna castrassem et Hierosolymam militaturus pergerem, bybliotheca, quam mihi Romae summo studio ac labore confe-ceram, carere non poteram. Itaque miser ego lecturus Tullium ieiu-nabam. Post noctium crebras vigilias, post lacrimas, quas mihi praeteritorum recordatio peccatorum ex imis visceribus eruebat, Plautus sumebatur in manibus. Si quando in memet reversus proprietám legere coepissem, sermo horrebat incultus et, quia lumen caecis oculis non videbam, non oculorum putabam culpam esse, sed solis. Dum ita me antiquus serpens inluderet, in media ferme qua-dragesima medullis infusa febris corpus invasit exhaustum et sine ulla requie - quod dictu quoque incredibile sit - sic infelicia membra depasta est, ut ossibus vix haererem. Interim parabantur ex-sequiae et Vitalis animae calor toto frigente iam corpore in solo tantum tepente pectusculo palpitabat, cum subito raptus in spiritu ad tribunal iudicis pertrahor, ubi tantum luminis et tantum erat ex circumstantium claritate fulgoris, ut proiectus in terram sursum aspicere non auderem. Interrogatus condicionem Christianům me esse respondi. Et ille, qui residebat: „mentiris", ait, „Ciceronianus es, non Christianus; ubi thesaurus tuus, ibi et cor tuum". Ilico ob-mutui et inter verbera - nam caedi me iusserat - conscientiae magis igne torquebar ilium mecum versiculum reputans: In inferno autem quis confitebitur tibi? Clamare tarnen coepi et heiulans dicere: Mi- 253 Tt 1,15. 254 ITm 4,4. M5 Srv. IK 10,21. 256 Plautus a Terentius patřili k Jeronýmovým oblíbeným autorům. Jejich hry se už sice v pozdní antice neobjevovaly na scéně, sloužily ale jako texty používané při výuce v gramatických školách a byly považovány za vzor Dopis 22 čistým je všechno čisté153 a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkůvzdáním,254 přece však nelze pít zároveň z kalicha Kristova a z kalicha démonů.255 Povím ti proto příběh vlastního neštěstí. 30. Před mnoha lety jsem se kvůli království nebeskému odřízl od domova, rodičů, sestry, příbuzných, a což bylo nejobtížnější, i od vybraného jídla, na které jsem byl zvyklý, a vydal se na cestu do Jeruzaléma, abych tu svedl svůj boj. Nedokázal jsem se však zříci knihovny, kterou jsem s obrovským úsilím a námahou dal dohromady během pobytu v Římě. A tak jsem, já hlupák, během postu četl Cicerona. Po mnoha probdělých nocích, po mnoha slzách, které se mi při vzpomínce na dřívější hříchy řinuly z hlubin srdce, jsem brával do rukou Plauta.256 Jakmile jsem se však zase vzpamatoval a začal číst jednoho z proroků, zhrozil jsem se nad tím neumě-■ lým jazykem. Byl jsem jako slepec, který nevidí světlo, vinu však nepřisuzuje svým očím, nýbrž slunci. Zatímco si ze mne dávný had takto tropil šprýmy, přibližně v polovině čtyřicetidenního postu se mého vyčerpaného těla, jež nepoznalo odpočinek, zmocnila horečka, a třebaže to zní neuvěřitelně, tak sžírala mé ubohé údy, že na nich kůže jen visela. Zdálo se mi, že se blíží moje poslední hodinka. Celé tělo bylo již chladné, jen v zbědované hrudi, v níž zbývalo ještě trochu tepla, bylo cítit poslední záchvěvy života. Tu jsem byl v náhlém duchovním vytržení předveden před Boží soud. Bylo zde tolik světla a z okolostojících se linula taková záře, že jsem padl na zem a neodvážil se ani pozdvihnout zrak. Když se mě zeptali, čím jsem, odpověděl jsem, že jsem křesťan. Ale ten, jenž seděl v čele, pravil: „Lžeš, ty nejsi stoupenec Kristův, ale Ciceronův; kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce."251 V tu chvíli jsem oněměl a mezi ranami - přikázal mě totiž zbičovat -, ještě více však mučen vlastním svědomím, jsem si pro sebe zašeptal tento verš: Což ti v podsvětí vzdá někdo chválu?25* A pak jsem začal křičet a kvílet: „Smiluj se jazykové a stylistické čistoty. Po svém snovém zážitku se Jeroným zařekl, že už nebude pohanské autory číst. O tom, zda toto předsevzetí dodržel, však lze s úspěchem pochybovat. 257 Mt 6,21. 158 Ž 6.6. 110 111 Epistula XXII serere mei, domine, miserere mei. Haec vox inter flagella reso-nabat. Tandem ad praesidentis genua provoluti, qui adstiterant, precabantur, ut veniam tribueret adulescentiae, ut errori locum paenitentiae commodaret exacturus deinde cruciatum, si gentilium litterarum libros aliquando legissem. Ego, qui tanto constrictus ar-ticulo vellem etiam maiora promittere, deiurare coepi et nomen eius obtestans dicere: „Domine, si umquam habuero codices saeculares, si legero, te negavi." In haec sacramenti verba dimissus revertor ad superos et mirantibus cunctis oculos aperio tanto lacrimarum imbre perfusos, ut etiam incredulis fidem facerent ex dolore. Nec vero sopor ille fuerat aut vana somnia, quibus saepe deludimur. Teste est tribunal, ante quod iacui, iudicium teste est, quod timui - ita mini numquam contingat talem incidere quaestionem! -, liventes ha-buisse me scapulas, plagas sensisse post somnum et tanto dehinc studio divina legisse, quanto mortalia ante non legeram. 31. Avaritiae quoque tibi vitandum est malum, non quo aliena non adpetas - hoc enim et publicae leges puniunt -, sed quo tua, quae sunt aliena, non serves. Si in alieno, inquit, fideles non fuistis, quod vestrum est, quis dabit vobisl Aliena nobis auri argentique sunt pondera, nostra possessio spiritalis est, de qua alibi dicitur: Redemptio viri propriae divitiae. Nemo potest duobus dominis ser-vire; aut enim unum odiet et alterum amabit, aut unum patietur et alterum contemnet. Non potestis deo servire et mammonae, id est divitiis. Nam gentili Syrorum lingua mammona „divitiae" nun-cupantur. Cogitatio victus spinae sunt fidei, radix avaritiae, cura gentilium. At dices: „Puella sum delicata et quae meis manibus laborare non possum. Si ad senectam venero, si aegrotare coepero, quis mei miserebitur?" Audi ad apostolos loquentem Iesum: Ne cogitetis in corde vestro, quid manducetis, neque corpori vestro, quid induamini. Nonne anima plus est quam esca et corpus plus est quam vestimentum? Respicite volatilia caeli, quoniam non serunt 259 L 16,12. 240 Př 13,8. 261 Mt 6,24; L 16,13. Dopis 22 nade mnou, Pane, smiluj se nade mnou." Ten nářek se mísil se svištěním biče, až nakonec ti, kdo stáli kolem, padli soudci k nohám a prosili ho, aby odpustil mému mládí a dal mi příležitost napravit svůj hřích s tím, že budu-li ještě někdy číst pohanské knihy, budu trpět těmi nejhoršími mukami. A já, který jsem byl v této těžké chvíli ochoten slíbit i mnohem větší věci, jsem se zapřísáhl při jeho jménu: „Pane, budu-li ještě někdy vlastnit nějaké světské knihy neboje číst, zapřel jsem tě." Když jsem složil tuto přísahu, byl jsem propuštěn a vrátil jsem se zpátky na zem. K údivu všech jsem znovu otevřel oči a ty byly tak zalité slzami, že i nevěřící by byli přesvědčeni mou bolestí. To nebyl jen sen a prázdné vidiny, které nás tak často šálí. Svědkem je mi sám soud, před nímž jsem ležel, a samotný rozsudek, jehož se tak bojím. Kéž bych už nikdy nebyl podroben takovému výslechu! Na zádech mi zůstaly fialové podlitiny a rány jsem cítil i po probuzení. Od té chvíle jsem četl Písmo svaté s takovou horlivostí, s jakou jsem světské spisy nikdy nečetl. 31. Musíš se také vyhnout hříchu chamtivosti, a to nejen tím, že nebudeš bažit po cizím - to trestají i světské zákony -, nýbrž i tím, že si neponecháš ani vlastní majetek, neboť i ten patří jiným. Jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, praví Pán, kdo vám dá, co vám právem patřil259 Hromady zlata a stříbra jsou nám cizí, náš majetek je duchovní povahy. O tom se praví: Bohatstvím se člověk máze vyplatit.260 Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu,™ to jest bohatství. Slovem „mamona"262 je totiž v syrštině označováno bohatství. Myslet na živobytí je trním víry, kořenem chamtivosti a starostí pohanů. Namítneš: „Jsem zhýčkaná dívka, nemohu pracovat rukama. Až zestárnu a budu nemocná, kdo se nade mnou smiluje?" Slyš tedy slova, jež říká Ježíš apoštolům: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, 262 Aramejský výraz mamona - „majetek",, jmění", „zisk" - se objevuje v bibli vesměs v negativním významu (srv. LTK, s. v. Mammon). 112 113 Epistula XXII neque metunt neque congregant in horrea et pater vester caelestis pascit ilia. Si vestis defuerit, lilia proponentur; si esurieris, beatos audies pauperes et esurientes; si aliquis adflixerit dolor, legito: Propter hoc conplaceo mihi in infirmitatibus meis et: Datus est mihi stimulus carnis meae, angelus satanae, qui me colafizet, ne extollar. Laetare in omnibus iudiciis dei; exultaverunt enimfiliae ludae in omnibus iudiciis tuis, domine. Ilia tibi semper in ore vox resonet: Nudus exivi de utero matris meae, nudus et redeam et: Nihil intulimus in hunc mundum nec auferre quid possumus. 32. At nunc plerasque videas armaria stipare vestibus, tunicas mutare cotidie et tamen tineas non posse superare. Quae religiosior fuerit, unum extent vestimentum et plenis arcis pannos trahit. In-ficitur membrána colore purpureo, aurum liquescit in litteras, gem-mis codices vestiuntur et nudus ante fores earum Christus emoritur. Cum manum porrexerint, bucinant; cum ad agapen vocaverint, praeco conducitur. Vidi nuper - nomina taceo, ne saturam putes nobilissimam mulierum Romanarum in basilica beati Petri semi-viris antecedentibus propria manu, quo religiosior putaretur, singu-los nummos dispertire pauperibus. Interea - ut usu nosse perfacile est - anus quaedam annis pannisque obsita praecurrit, ut alterum nummum acciperet; ad quam cum ordine pervenisset, pugnus porri-gitur pro denario et tanti criminis reus sanguis effunditur. Radix malorum omnium est avaritia ideoque et ab apostolo idolorum servitus appellatur. Quaere primum regnum dei et haec omnia ad- 263 Ml 6,25-26. 2