Začátky a rozdělení Fungováníarabských médiímůžeme rozdělitdotři fází: - koloniální - post-koloniální - devadesátá léta a dál Psaná média byla podporována křesťanskými misionáři a Turky. Hlavními tématy byly většinou politika a náboženství. Evropštíkolonizátoři využívali médiízejména k šířenísvé agendy a propagandy. První arabské tiskoviny vznikly v Ale ppu, v Sýrii, v roce 1706, v Egyptu pak až 20 let po vpádu Napoleona, a to v roce 1819. Pak se to začalo poměrně rychle šířit do ostatních arabských států a měst. Morocco (1820), Egypt (1828),Tunisia (1838), Syria (1865), Iraq (1869) and Libya (1866) (Abdal-Rahman 1996:16-22) Předpokládalo se, že bude sloužitvládnoucípolitickéstraně, nikoliv lidu. Poté, co se arabské státy zbavili nadvlády evropských mocnosti a získali nezávislost, tištěná média a rozhlasové vysílání bylo pod správou jednotlivých států. Zaměřilo se na vývoj a budovánívlastní nacionálníidentity. Ani soukroméstanice a noviny se nemohli vyhnout státnímu vlivu, protože byl ospravedlněn budováním něčeho vlastníhojakoopozice předešlým kolonizačním proudům a myšlenkám. Jelikožarabská kultura od začátku své existence má velmisilnou kulturu mluveného slova, nejpopulárnějším médiem se brzy stalo rádio. Prvním státem, kterýspustil rádiové vysílání, byl Egypt v roce 1920. Televiznívysílánípřišlodoarabských zemív polovině padesátých let. S rozvojem posledních dvou a nárůstu vzdělanosti, lidé začali víc sledovat a spoléhat na mezinárodní zprávy, i když pořád sledovali i lokální stanice. V té době dochází i k větší státní podpoře vzdělání budoucích profesionálů v oblasti médií. Otvírajíse nové fakulty a obory, které mají při pravit studenty na žurnalistickou praxi. Vzhledem k narůstající popularitě rádia a televize, majitele těchto médií kontrolovali a cenzuroval i jejích obsah. Ve zprávách převládali záležitosti vnitřní politiky a reportáže ostatních výročích a oslavách. A jelikož to byli statníte levize, velkým trendem se stala nad národ ní média, která se zabývala děním v regionu,ale mělasídlovzahraničí. Nejvíce jich byl o ve Francii, nebo v Anglii, v Londýně. Arabská státní média, obzvláště v 70. letech silně cenzurovala obsah, takže pro novináře, kteří chtě li psát o současné politice bez cenzury a nesou hlásil i se statutem quo, nebylo jiného zbytí než si založit exilové médiu m se sídlem v zahraničia odtud šířit své myšlenky. Mezi nejvlivnějšísatelitníkanály patřili: Middle Eastern BroadcastingCentre (MBC) v Londýně, OrbitTelevision and Rádio Networkv Římě, ArabRadioandTelevision Network(ART), FutureTelevision lnternational(Libanon),the Lebanese Broadcasting Corporation (LBC), Al-Jazeera, Arab News Network (ANN) v Londýně a AI-Arabiya s centrálou ve Spojených Arabských Emirátech. Arabská média se sídlem v zahraničí se ale vyvíjela ve vlnách. Kvůli vysokým nákladům na život v Londýně, mnohé kanály zanikaly. AI e v obdobích krize vznikal i zas nové. V devadesátkách s vědomím rozvoje digitálníéry arabské země začali investovat do vzniku nových satelitních kanálů. Ke konci tisíci letíjich bylo přes šedesát. Pro lepšípochopenímůžeme rozdělit Arabské rádio a televizi nadvěskupiny. Propagandistickou a kontrolovanou. V mnoha státech, lidé vnímali televizi a rádio jako legitimní prostředek k mobilizaci občanů a vysílání politických sdělení. Dobrým příkladem je rádiová stanice po Egyptské revoluci, kterou založilGamal Abdel Nasserv roce 1953 Voice of the Arabs, chtěl pomocí ní oslovit Araby po celém světě a šířit svou nacionalistickou ideologii. Mimo jiné napadal například Saudskou vládu, která založila své vlastní rádio, aby se postavila výpadům do opozice. Stejně tak i další Arabské země, proti kterým vysílalo Nasserova stanice, si založili vlastnísatelitnítelevizi, aby háji li svou pozici. Nepovedený příklad: Al-Hurra (TV) aAs-Sawa (rádio) podporovalo politiku spojených států v konfliktu s Iráckou vládou a apelovalo na jejich občany, aby se osvobodili a povstali proti své vládě. Nicméně podle sledovanosti a poslechovosti lze soudit, že tento projekt nebyl mezi Araby úspěšný. Média v té době hájila myšlenky pan-Arabismu a snažila se sjednotit všechny Araby na základě. Krize v Perském zálivu učinila z Londýna opět odrazový můstek pro satelitní zpravodajství. Arabská televize MBCa BBC, oba saúdsko-sponzorované kanály, dokázaly ovlivnit jejich arabské diváky; tento dopad však netrval dlouho poté,co byly kanály vzaty do vzduchu kvůli neshodám ohledně redakční nezávislosti. BBCvysílala4. dubna 1996 epizodu Panorama, která velmi kritizovala postoj Saúdské Arábie v otázkách lidských práv. Saúdská vláda obvinila BBC, že nezohledni la saúdskoarabské city. To vedlo k u končení arabské smlouvy BBC. Kolaps arabské MBC umožnil vznik AI-Jazeery, která nesmírně těžila z odborných znalostía profesionality zaměstnanců MBC. Kvalita a vývojové stádium novin v Arabském světě se lišípodle gramotnosti obyvatelstva. Jsou zde státy, kde až polovina obyvatelstva je negramotná, a tak cirkulace a vývoj denního tisku je značně zaostalý. Negramotnost je důvodem pro většízál i bu v televízia rádiu, ale analytici se často shodují na tom, že negramotní diváci nedokážou kritický posoudit obsah, který přijímají, takže by se měli hodnotit spíše jako pasivnídiváci. Zároveň k zaostalosti tisku v arabských zemích přispívajípřísné a rigidnízákony a cenzura. Maroko - nehledě na to, že se tato země řadí mezi tys největším procentem negramotných lidí v arabském světě (teď je to 33%), tištěné noviny jsou tam velmi rozvinuté. Dostává se jim velké nezávislosti a jsou velmi různorodé napřič politickým spektrem. Alžír- většinou ve Francouzštině. (50 léta) Nejdřív anti-kolonizačnínoviny byly po roce zakázaný, ale po získání nezávislosti na Francii, Alžír se vyhlásil jako stát jedné politické strany a tisk byl znárodněný. Což mělo velký negativnídopad na různorodost tisku. Nacionalistické myšlenky se pod pórují a soukromé novinyjsou zakázané. Tunisko-tisk vzkvétal a nacionalistický tisk nebyl podporován. Zákony nejsou moc přísné, a tak je dnes více novin. Jsou ve francouzšti ně nebo arabštině. V porovnání s jinými státy je počet denního nebo měsíčního tisku menší. Zároveň je Tunisko platformou pro Evropský tisk, který se dováží. Egypt-od roku 1996 měli noviny relativně velkou autonomiiasvobodu. Libye-státnítisk, který reprezentuje oficiálnípolitické postoje. Wakalat Al-Anba' Al-Jamahiriya (Jamahiriya News Agency [JANA]) má monopol na šířenídomácích a zahraničních zpráv. Li byjský tisk je jedním z nejméně vyvinutých v Arabském světě. Súdán - tisk je pod státní kontrolou z důvodu dlouhotrvajících politických nepokojů. Stát spustil i týdeník v angličtině, ve kterém se snažío vysvětleníoficiálníhostanoviska státu. Státvlastníi mnohé další týdeníky a deníky. Sýrie-tisk převážně ovládá vládnoucí strana. Irák - Během Irácko-íránské války všechny noviny museli pod pórovat oficiálnístanovisko státu. Pokud tomu bylojinak,takse mělozato, žeje médium nastraně Íránu. Od začátku nového tisíciletíse však zrušilo ministerstvo informácia vznikly nové kanály, kterých v důsledku bylo kolem šedesátí. Reprezentovali různé politické a náboženské názory. Je zde AI-Hurra, celostátní kanál, který je sponzorován Spojenými státy. Vládnoucí strana ale založila kanál AI -Iraqiya, který hlásá oficiál ní stanovisko Irácké vlády. Jordánsko-novinyjsou relativně nezávislé a majívětšísvobodu nežty v Iráku nebo Sýrii. V honbě za ekonomickým růstem, vláda povolila a podpořila částečnou privatizaci mediálního trhu. Vydavatelství však musí získat od státu licenci, aby mohli fungovat. Nejvli vnějšími novinami je Al-Ray, který je ve vlastnictví státu. Jemen-zdejší noviny můžeme rozdělit do dvou skupin. Prv ní pod po ruje liberálníJih, druhá podporuje konzervativnísever. Jižní noviny byly pod striktním dohledem vlády, kdyžto severní se těšili relativní svobodě. V poslednědobě se oboje spojily a reprezentujíoficiálnílinku státu jakojednohocelku. V současné době jednotlivé noviny re prezentují jednotlivé politické strany. Libanon-nejvyvinutější a nejsvobodnější z celého regionu díky velkému počtu gramotných lidía dobrým podmínkám pro novinářskou práci. Jsou zde noviny ve francouzštině, angličtiněa arabštině. Některé noviny re prezentují politické strany, některé zase vládu. Nejzajímavějšína situaci v Libanonu je různorodost mediíod velmi liberálních po konzervativní. Státy zálivu-Saudská Arábie, Irák, Kuvajt, Bahrajn, Katar, Oman, Spojené Arabské Emiráty Saudská Arábie-vel mi striktnía konzervativní. Média jsou vlastněná státem. Existuje speciál ní rada, která examinuje a schvaluje domácítisk a zahraniční, který míří do království. Některé Saudské noviny se vyvážído dalších zemí. Kdysi saudské noviny produkovaly jedny z nejsofistikovanějších politických debat v regionu. Už ne. Pod Mohammedem binSalmanem, mladým korunním princem, nestačí, aby novináři šli pooficiálnílinii. Musí ji důrazně bránit nebotrpět následky.1 Kuvajt- novináři majírelativně velkou svobodu atiskje na lepšíúrovni. Emiráty- různorodé listy. V posledních letech narostl početanglicky mluvicích přistěhovalců,což dalo podnět kzaloženídalších. Palestina-mě la pomalé začátky kvůli politickým rozepřím a okupaci, ale v současné době má velkou nabídku různorodých tiskovin, které reprezentujírůzné názory, od liberálních po konzervativní. Rádio a Televize Kvůli velké negramotnosti je rádio a televize důležitějšíma populárnějším zdrojem informací pro Araby neždennítisk. Toto si vel mi brzy uvědomili vládyarabských států a využívaj ítento komunikační kanál k šíření svých oficiálních politických postojů a zároveň brání opozici využívat tohoto kanálu skrz cenzuru. 1 https://www.ft.com/content/3aafal52-db7a-lle8-9f04-38d397e6661c Vysíláníje převážně konzervativní. Jak už jsem zmiňovala, jsou zde dvě skupiny: čistě propagačnístátnítelevize(tose týká Algeria, Egypt, Iraq, Sýria, Libya, Yemen and Sudan). V těchto zemích televize vybízí lidí, aby podporovali současnou vládu a režim. Nebo televize, kterou přísně kontroluje stát a schval uje či neschvaluje obsah. Tam patří zbylé státy, vyjma Maroka a Libanonu-tam si vybudovali celkem svobodnou strukturu médií. Existujítam jak státní kanály, tak i komerční. Lidé si také naladísatelitnívysíláníz jiných zemía pro získáváníinformacívyužívajíi internet (i když v menšímíře, protože mnozísi to nemohou finančně dovolit). Arabská média se vyvíjela velmi pomalu, někdy dokonce stagnovala hned z několika důvodů: a to ekonomická nestabilita, finanční potíže a úzká spolupráce s politickýmistranami. Kvůli tomu nemohli investovat do svých médií a osvojovat nové technologie a zároveň ztratili důvěru lidí. Nicméně dostupnost zahraničních a exilových médií nabádal a arabské novináře k tomu, aby se zamýšleli nad nezávislosti médií, právem na svobodu projevu a povinnosti pravdivě informovat veřejnost. Palestinian intifáda-AI Jazeera měla monopol navysílání. Státnítelevize nemohli konkurovat. To spojilo názor Arabů na děnív Palestině, protože měli jeden zdroj. Satelitní kanály umožnili Arabům nezáleže na tom, odkud jsou, aby diskutovali o kontroverzních tématech. Představili publiku novýformát, který otevíral debatyo politických lídrech, způsobech vládnutí, náboženstvía ženských právech. Mimo jiné tyto kanály vytvořili i zábavníaedukativnípořady, které nebyli přítomné na státních televizích. Alžírsko-když se vláda myšlenkově rozešla po volbách v roce 1992 s Islamisty. Během nepokojů, žurnalisti, kteří pokrýva li tyto konflikty, ať už hájili jednu nebo druhou stranu, tak byli perzekuování. Zákaz kritiky vlády se hned rozšířil i nado té doby nezávislá média. Je důležité podotknout, že v Alžírské ústavě je garantovaná svoboda projevu. Nicméně vláda přijala dekrety, které hájili agresi vůči novinářům (granted i m mu nity to perpetraitors duringa conflict (občanská válka)) a umožňovali zatýkat novináře za jejich texty, (exploitingthe wounds of National Tragédy). Arabská média jsou mezi dvěma finančně silnými soupeři - Saúdskou Arabi ía Katarem. Hodně v regionu je buďfinancovánoSaúdskou republikou, neboje podporovánovládami nebo stranami, které jsou loajálnívůči Rijádu. Až donedávna bylovlastnictvísaudských médií rozděleno mezi členy královské rodiny, přičemž některým - například dubajskému kanálu AI Arabiya nebo pan-arabským novinám al-Hayat bylo dovoleno trochu víc. VlastnictvíAI Arabiya se ale nynídostalo pod kontrolu společnosti podporované princem Mohammedem, zatímco al-Hayat se radikálně zmenšil. Vcelé oblasti, když se kritici přesunulido sociálních médií, vlády vytvořily nová nařízenía vytvořili trolly, aby šířili propagandu a diskreditovali disidenty. Současné vlastnictví Anebje velkým mediálním hráčem Katar, v menšímíře pak Írán. Katar spravuje mezinárodněznámou nadnárodnítelevizi Al-Jazeera.2 Al-Jazeera-spuštěná v roce 1996. Jejích reportáže porušovali mnohá pravidla a tabu arabských zemí. Kritický mluvili o vládcích, režimech, zvycích a konfliktech. Velmi výrazně přispěli k událostem Arabského jara. Říká se, že nebýt AI-Jazeery, ani sociálnísítě by nezvládli podpořit a „koordinovat" protesty, natož o nich rozsáhle a do hloubky pozitivně informovat.3 Nicméně čím dál víc podléhali nátlaku Kataru a to, co porušovali v souvislosti s jinými státy, si nemohli dovolit vůči Kataru. Několik incidentů vměšování Kata rské královské rodiny do obsahu vysílání podkopalo víru diváků v nestrannost a objektivitu tohoto média. Ve výsledku se z tohostal silný kanál, který posiloval roli Kataru na Blízkém Východě. Taktéž pozitivně informovali a podporovali Muslimské bratrství v Egyptě a Ennahdu v Tunisku, to se mnoha Arabům nelíbilo. Když ale vyjádřili podporu svrhnutým Muslimským bratrům, na kterých se často konalo bezprávia kteří čelil i velké agresi ze strany nového režimu, tak slova AI-Jazeery byla vnímaná jako politický postoj.4 V reakci na tyto postoje Spojené arabské emiráty v roce 2017 zakázaly projevy soucitu vůči Kataru. Těm, kdoje poruší, hrozítrest odnětí svobody až na 15 let. Zákon Pravidla vysílání a svoboda médií je regulována zákony, které jsou schválené parlamentem. Dodržování těchto pravidel je striktně kontrolované a jejích porušeníse trestá až vězením. Tyto zákony mají chránit vládu a kulturu. Mnohdy znamenají, že novináři nesmí kritizovat ani vládu, ani uspořádanístátu. Například v Jordánsku zato, že se novinář opováží navážet do státu, mu ze zákona hrozí pokuty nebo uvěznění a médiu ode brání licence. V Egyptě zase můžou zavřít zpravodajskou společnost nebo konfiskovat všechny výtisky. Arabské státy také adaptovaly speciál nítrestní zákoník pro případy difamace vlastního státu za hranicemi a poškozenítakjeho reputace. Lze také říci, že ekonomická situace arabského světa má vliv nafungováníarabských médií. Vzhledem k nedostatku finančních prostředků, média nemohou vyškolit kvalitní novináře, a tak se některá arabská média spoléhají na tradičnízpůsoby a cíle vysílání. Zároveň spoléhajínafinančnípodporu státu, což logicky ovlivňuje obsah,jelikož nechtějí přijít o příjem. Jako například v Tunisku, tam ekonomická situace zanechala média v bezvýchodném postavení. Všechny hlavnínoviny ateleviznístanice na Blízkém východě ztrácí peníze,svýjimkou Libanon Broadcasting Corporation, vysílá zábavné programy jako „Survivor" a „Star Acade my". Ostatní spoléhají na vládnídotace, aby přežily. Výsledkem je, že jediná skutečně nezávislá média jsou na internetu. Internet 2 https://www.ft.com/content/3aafal52-db7a-lle8-9f04-38d397e6661c 3 https://www.independent.co.uk/voices/al-iazeera-qatar-saudi-arabia-diplomatic-freedom-of-iournalism-arab-iournal ism-existence-important-a7938871.html 4 https://www.independent.co.uk/voices/al-iazeera-qatar-saudi-arabia-diplomatic-freedom-of-iournalism-arab-iournal ism-existence-important-a7938871.html S nástupem internetu se narušily pevné hranice cenzurovaného obsahu a spousta mladých Iidí(ve školách a na univerzitách) najednou měla přístup k nadnárodním zpravodajským společnostem, zahraničním zprávám a opozičním myšlenkám. Samozřejmě to zabralo nějaký čas, m nozi si dlouhá léta nemohli dovolit zaplatit za při poje ní k internetu, nicméně v současné době, firmy, které poskytují internet, udělal i vše, aby zajistili své služby ve většině arabských států, když vidě li poptávku. S rozšířením internetu se stal hlasitějšíi opozičníhlas, rychlé reakce a informovanost společností, což vedlo k mnohým stávkám, snadnějšíorganizaci a podněcováníostatních národů, aby se stavěli proti diktaturám. Obsah, ke kterému majípřístup občané, však některé vlády dokážou omezovat nebo kontrolovat. Patří k nim Libye, Saudská Arábie, Sýrie a Tunisko, Emiráty a Jemen. (2007) Saudové blokujístránky, které můžou propagovat pornografii, drogy, hazard, nebo také stránky, které propagují konve rzi ke Křesťanství. Vzývají ke svým občanům, aby hlásili i jiné stránky, které by mohly porušovat státní zákony a pořádek. V Emirátech je stejná situace, blokujístránky, které můžou pohoršovat „politické, morální a náboženské hodnoty". Zbytek je stejný jako u Saudů. Hodně mluvío strachu, že Západní kultura, která přicházído Arabských domovů přes internet, má zlý potenciál zničittradičnírodinné hodnoty a vazby. Sýrie se připojila na internet jako poslednízemě. Stalo se to rok po nástupu Bashara al -Assada. Nově vzniklé Syrské Počítačové Společenství však blokovalo veškerý nekorektní materiál. Mimojiné zablokovali stránky velmi populárních novin Al-Hayata Al-Quds Al-Arabí. Porušenítěchto pravidel mohlo znamenat měsíce vězení. Trochu slabšíje regulace v zemích, jako je Jordánsko, Bahrajn a Katar, nicméně pornografie a politická opozice je taktéž blokovaná.5 V roce 2005 velmi populární způsob kritizovat režim nebo se podělit o své myšlenky o tradicích a ostatních věcech, které byli tabu, bylo psaníblogů. Zrodil se Best Arab BlogAward. Mnohá západní média využívala těchto blogů jako zdroj informace pro pokrýváníarabskéhosvěta.6 Po Arabském jaru lidé ve spoustě arabských ze mí demonstrovali svou touhu po svobodě vyjadrovania médiítím, že více používali sociál nísítě pro šíření informácia hledali dostupná nezávislá media. V některých státech se situace zlepšila. Nicméně jsou země na Blízkém východě stále jedněmi z nejvíce nebezpečných pro žurnalisty.7 Doporučenív hodině: Teresa Pepe - Bloggingfrom Egypt (kniha o blogerstvív Egyptě)8 Stíhání novinářů Podle Committeeto ProtectJournalistsv roce 2018 největšípočet uvězněných novinářů byl v Egyptě a Saudské Arábií. Tureckoje stále navrcholu v počtu uvězněných žurnalistů. Tento rokosvobodilojen pár. Od roku 2016 po rok 2018 Turecko, Egypt (19 lidíza fake news) a Čína mají na svědomívice než polovinu všech zatčených novinářů ve světě (250 za rok). 5 Lahlali, E. M. (2011). Contemporary Arab Broadcast Media. Edinburgh: Edinburgh University Press. 6 https://www.uscpubl icdiplomacv.org/blog/no-independent-arab-media-exist-sav-arab-iournalists 7 http://www.ipsnews.net/2019/04/hard-battle-ahead-independent-arab-media/ 8 https ://edinburghuniversitypress.com/book-blogging-from-egypt.html Egypt - bloge r Mohammed Oxygen, za zprávy o porušení pravidel voleb a brutalitě ozbrojených složek je zadržen na 15 dní, akorát seto každých 15 dní znovu obnovuje. Čeká na soud, kde se bude řešit je ho obviněnízšířenífake newsa členství v zakázaných skupinách. Fotograf Mahmoud AbouZeid- byl zadržen v roce 2013, když pokrýval ozbrojené střety bezpečnostních složek a zastánců odstaveného presidenta Mohameda Morsi. Dva roky seděl bez obvinění, pak ho obvinili z drženízbraní, nezákonné ho shromáždění, vraždy a pokusu o vraždu. V září 2018 ho odsoudí li za vraždu a čl e nstvív teroristické skupině na pět let. To už ale odseděl. Nicméně podle slov je ho právníka mu pak dali ještě půl rok za nespecifikované škody během protestů v roce 2013. Saudská Arábie-vražda exilového novináře Khashoggiho na Istanbulském konzuláte. Turecko-věznínejvíc novinářů. Za rok 2018 jeto 68, ale číslo se pořád mění. Vězněníjsou za protistátní projevy.9 Inforgrafika: https://cpi.org/reports/Prison 2018 Graphic Web.jpg ČI ánky o ohrožení novinářů v regionu: https://rsf.org/e n/thematique/internet?countries%5B5%5D=5 Nezávislá média Od arabskéhojaraseobjevilozhrubadeset nezávislých novinářských platforem jako Daraj10, Nawaat11 v Tunisku, Mada Masr v Egyptě a bejrútský Raseef2212, který nabízíalternativnípříběhy, čelístátní propagandě a autocenzuře tradičních médií. Výzvy pro tyto organizace jsou však velké - mnozí běžní čtenáři považujítakové webyzaelitářské azacílené na„intelektuály"-a jejich peníze.13 Daraj, byl uveden na trh díky evropským nadacím pro podporu demokracie, dosáhl prvního úspěchu jako partnerpři vyšetřováníúniků peněz za hranice. Ale musíto byt větší, aby dostali dostatek peněz od předplatitelů. Přitažlivost pro podnikateleje však nepravděpodobná. Kdyžv roce 2015 spustil saúdský businessman, princAlwaleed binTalal, nový televizníkanál v Bahrajnu (s Khashoggim v roli editora), kanál okamžitě zavřeli a princovy peníze přišly vniveč.14 Velkou výzvou jsou tedy finance, je potřeba hledat nové udržitelné business schémata, která umožní fungovánímédiínezávisle na státě. Moderní technologie a trendy diktují nárůst zájmu o podcasty. Obzvláště v dlouhé historii a tradici ústního předávání informací v Arabském světě mnozí predi kují velký úspěch tohoto formátu. Díky evropským grantům vznikají i takové projekty, které se zabývají palčivými otázkami tradicí, politiky a genderu. Jedním z takových je projekt Sowt, který vydává podcasty v podobě příběhů, což je v blízkovýchodním kontextu jeden z prvních a nejúspěšnějších projektů.1516 9 https://cpi.ors/reports/2018/12/iournalists-iailed-imprisoned-turkev-china-esvpt-saudi-arabia.php 10 https://darai.com 11 http://nawaat.ors/porta i I / 12 https ://raseef22.com 13 http://www.ipsnews.net/2019/04/hard-battle-ahead-independent-arab-media/ 14 https://www.ft.com/content/3aafal52-db7a-lle8-9f04-38d397e6661c 15 https://www.niemanlab.ors/2018/01/arabic-lansuase-narrative-podcasts-connect-with-a-new-seneration-in-a-resion-with-a-rich-oral-tradition/ 16 http://sowt.com Informovanost a důvěra V roce 2017 Katarská univerzita udělala průzkum, ze které ho vyplynulo, že většina Arabů čerpá zprávy ze sociálních sítí. Zabývalase státy jako Spojené Arabské Emiráty, Libanon, Saudská Arábie, Jordánsko, Katar, Tunisko a Egypt. Studie měřila důvěru v média a způsoby získávání informací. Vlastnictvísmartphonů je zde vel mi velké, 84 procent lidí vlastní mobil nízařízení. % lidítedy získávají zprávy skrz mobily. Dvě třetiny lidí řekl i, že sleduj ízprávy ze sociálních sítí každý den. Používajína to WhatsApp, Facebook. přes 60 procent, Youtube 50 a Instagram přes 30%. I když ve státech jako je Saudská Arábie (76-55), Emiráty (83-70) a Katar (43-22) používání Facebooku celkově klesloodesítky procent. Co se týče důvěry v média, tak je dvakrát vyšší než mají Američané. Pokud jde o zprávy ze sociálních sítí, tam se důvěra liší v závislosti na věku a je všeobecně nižší. Mladšia vzdělanější lidé (18-24) věřísoc. sítím v 50% případů, kdyžto ti starší a ti, kdo má pouze dru hý stu peň vzdělání pouze v 36. Je to ale spíš proto, že mladšíuživatele sociálních sítíjsou zkušenějšími užívatelia umísi nastavit news feed podle svých potřeb. Vtom případě se ani nelišísociálnísítě a masová média. Protože noviny a televizníkanály sdílísvůj obsah i na sociálnísítě.17 Full report here 18 Doporučenív hodině: Básim Júsif-Škádlení Goliáše (film o nezávislosti médií v arabském světě).19 17 https://www.niemanlab.ore/2017/09/media-in-the-middle-east-a-new-studv-shows-how-the-arab-world-eets^ a nd-s ha res-di eita l-news / 18 http://www.mideastmedia.org/survev/2017/about/ 19 https://www.promiteiitv.cz/detail-fil mu/66-skadleni-gol iase