Ing. Alena Selucká selucka@technicalmuseum.cz Rozdělené materiálů v muzejních sbírkách a jejich preventivní péče Rozdělení materiálů Rozdělení materiálů •Organické materiály •Původ: rostliny nebo živočichové (živá příroda) •Typ materiálu: dřevo, papír, textil, kůže, parohy, kosti, kly, laky, vosky, plasty, některé pigmenty, živoč. a rostlin. části • •Obsahují prvek C, H, O •Vytváří složité molekulární struktury náchylné na poškození vlivem extrémních výkyvů relativní vlhkosti a teploty. •Citlivé na světlo •Hořlavé •Náchylné na biologické poškození • • kroj.jpg D:\Alena-přednáška\23.20-871.JPG Rozdělení materiálů •Anorganické materiály •Původ: minerály/nerosty – horniny (neživá příroda) •Typ materiálu: kovy, keramika, sklo, kámen, cihla, beton, některé pigmenty, geologické části •Náchylné na mechanické poškození (rozlomení, abraze) •Nehořlavé (pozn. některé práškové a alkalické kovy jsou ale hořlavé!) •Keramika, kámen, archeolog. kovy jsou porézní – adsorbují vodu, vodou rozpustné soli • Podléhají korozi •Kromě některých typů novověkých skel (s obsahem burelu MnO2) nejsou náchylné na světlo (UV-záření) tzv. solarizace skla •Povrchové úpravy laky, pryskyřicemi, barvením apod. jsou ale citlivé vůči světlu. BronzeEtruscanHelmetTrans.jpg kamenna-socha-barokni-andel-andelicek.jpg Rozdělení materiálů •Kombinované materiály •Jsou často přítomny v muzejních sbírkách. Tyto předměty jsou složeny ze dvou nebo více materiálů např. kniha obsahuje papír, kůži, kovové spony; historická zbraň - kov, dřevo, kost; obraz - dřevo, textil, pigmenty, laky. •Různé materiály obsažené na jednom předmětu, reagují na okolní změny individuálním způsobem, což může vést k vytváření fyzikálních napětí a chemických reakcí způsobujících degradaci předmětu. — D:\Alena-přednáška\DSCN4402.JPG D:\Alena-přednáška\01.JPG Stupně ochrany předmětů kulturní povahy Definice dle Dokumentu o profesi konzervátora-restaurátora (Etický kodex), Komise konzervátorů-restaurátorů AMG, r. 2011. Terminologie •Profesní etický kodex konzervátora-restaurátora ICOM – CC, New Delhi , 22 – 26. 9. 2008 •Evropská komise pro standardizaci CEN – Europian Comitte for Standardisation (CEN T/ 346 – Conservation of Cultural Property –ČSN 961509, EN 15898: Ochrana kulturního dědictví - Základní obecné termíny a definice; účinnost: 1. 9. 2012 •Dokument o profesi konzervátora-restaurátora AMG ČR (nově schválený v r. 2011) – Komise konzervátorů-restaurátorů AMG • • Konzervování-restaurování (konzervování): •preventivní konzervace •sanační (kurativní) konzervace •restaurování Proč preventivní konzervace ? Preventivní konzervace/preventivní péče •Preventivní konzervace je soubor opatření, jejichž cílem je omezit možná rizika a zpomalit poškozování sbírkových předmětů prostřednictvím systému pravidelných kontrol a nepřímých zásahů tj. zejména optimalizací podmínek okolního prostředí při uložení, prezentování, manipulaci a transportu. •Preventivní konzervační přístup je dlouhodobě nejhospodárnějším a nejúčinnějším způsobem péče o sbírky, zahrnující opatření ke snížení škod a degradace sbírek. • 10 hlavních faktorů poškozování muzejních sbírek an illustration of the ten agents of deterioration 1. Krádež/vandalismus 6. Nevhodná relativní vlhkost 2. Voda 7. Nevhodná teplota 3. Biologičtí škůdci 8. Polutanty 4. Oheň 9. Mimořádná situace/živelní pohroma 5. Nevhodné zacházení/zanedbání 10. Světlo Mezi hlavní rizika poškozování sbírek jsou uváděny tyto faktory, vůči kterým se vymezuje i preventivní konzervace: Pokud to vezmeme po směru hodinových ručiček, tak to jsou: -krádež/vandalismus -Voda (zatečení vody důsledkem havárie potrubí, polití předmětů, či velkou vodou – povodněmi, což zde v Uherském Hradišti je určitě stále v živé paměti) -Dále jsou to různí biologičtí škůdci -Oheň – jeden z nejvážnějších rizik s fatálními důsledky na kulturním dědictví (viz nedávná tragédie požáru Notre Dame, u nás památka Libušín či depozitář v Mikulčicích apod.) -Patří sem nedbalost, nevhodné zacházení, manipulace s předměty – tedy lidský faktor -Dále nevhodná relativní vlhkost a teplota vzduchu -Znečištění prostředí různými polutanty a prachem -Obecně živelné pohromy (nejen oheň, voda, ale zemětřesení, sesuvy půdy, teroristické útoky , apod.) - a na konec též světlo – elektromagnetické záření. Preventivní konzervace nastavuje potom pravidla a zásady pro eliminaci těchto rizik a zmírnění jejich následků na předmětech kulturního dědictví. Historie preventivní konzervace •Ochrana sbírkových předmětů v během 2. sv. války v Londýně – transport předmětů a zajištění vhodného klimatu (T = 7 – 10 °C, RV okolo 60 %) v dolech (cca 200 km od Londýna) se mnohonásobně vyplatila! img-14-small480.jpg img-12-small480.jpg 1941, National Gallery, British Museum img-6-small480.jpg Harold J. Plenderleith, od r. 1924 chemik v British Museum; v r. 1959 první ředitel ICCROM v Římě Počátky preventivní konzervace v muzeích lze určitě vystopovat do hlubší historie, nicméně za mezník bývá uváděna ochrana sbírek londýnských muzeí během 2. sv. války, kdy byly předměty přesunuty do podzemních dolů asi 200 km od Londýna. Doly vytvářely podmínky stabilní teploty, ale téměř 100 % RV – na doporučení Plendrleitha byly stěny opatřeny vodě odolným nátěrem na bázi oxidu křemičitého a instalovány byly kotle na vytápění a snížení RV na 60 % – instalovány byly rovněž první detektory kouře. Mimochodem Plenderleith byl též autor jedné z prvních vědeckých publikací o konzervaci archeologických artefaktů, která vyšla v r. 1956. H. James. Plenderleith: The Conservation of Antiquities and Works of Art, 1956 Současnost preventivní konzervace (legislativa v ČR) •Zákon o ochraně sbírek muzejní povahy č. 122/2000 Sb. –ukládá povinnost vlastníkům sbírek zapsané v CES zajistit ochranu sbírky před krádeží a vloupáním, před poškozením, zejména nepříznivými vlivy prostředí, zajistit preparaci, konzervování a restaurování, pokud je to třeba k jejímu trvalému uchování (ad. (1) a-c § 9). •Vyhláška č. 275/2000 –stanovuje povinnost zavést režim zajišťující ochranu a trvalé uchovávání sbírek muzejní povahy: •a) ukládání sbírkových předmětů způsobem, který vylučuje jejich poškození nebo zničení, případně poškození nebo zničení jiných sbírkových předmětů, s nimiž jsou společně uloženy, •b) uchovávání sbírkových předmětů v prostorách, v nichž jsou podle jejich povahy zajištěny odpovídající fyzikální a chemické podmínky, kterými jsou zejména stálá přiměřená teplota vzduchu, stálá přiměřená vlhkost vzduchu, minimální prašnost, ochrana proti světelnému záření, •c) ochrana sbírkových předmětů proti požáru, poškození vodou nebo chemickými látkami, •d) uchovávání sbírkových předmětů v prostorách zajištěných mechanickými nebo elektronickými ochrannými systémy nebo jejich kombinací, se stanoveným režimem vstupu cizích osob, případně v prostorách pod stálou ostrahou, •e) pravidelné ošetřování sbírkových předmětů jako ochrana před působením škodlivých organismů jako jsou bakterie, houby, plísně a hmyz a před jiným biologickým poškozením a před korozí, •f) zajištění bezpečnosti sbírkových předmětů při manipulacích se sbírkovými předměty a při jejich převozech. • • • • • – – • Standardy, etická pravidla •Kurzy PK pořádané ICCROM (International Center for the Study of the Preservation and Restoration of Cultural Property) v r. 1970, Řím •Teamwork for Preventive Conservation, ICRROM, 1994 – vyvinutí metodiky pro management PK – indikátory PK (vyhodnocovací nástroj úrovně PK v muzeích) •Dokument z Vantaa, r. 2000 – Návrh evropské strategie PK •E.C.C.O. (Europian Confederation of Conservator-Restorers´ Organisation) – Professional Guidelines I.-III. (2002-2004) •Profesní etický kodex konzervátora-restaurátora ICOM – CC, New Delhi , 22 – 26. 9. 2008 Literatura •Metodika uchovávání předmětů kulturní povahy, Technické muzeum v Brně, 2018 •Preventivní péče o předměty kulturní povahy v expozicích, depozitářích a zpřístupněných autentických interiérech, NPÚ, 2018 •Úvod do muzejní praxe – Učební texty základního kurzu Školy muzejní propedeutiky, AMG, 2010 •KOPECKÁ, I. – DVOŘÁK, M.: Nároky na muzejní úložné prostory z hlediska stability různých materiálů ( příloha ), Zprávy památkové péče, Praha 1995, r. 55, č. 8, s. 1 - 16. •KOPECKÁ, I. , SOUČKOVÁ J.:Týmová práce v preventivní konzervaci II -Evropská sít´ ochrany.Věstník Asociace muzeí a galerií České republiky 5, 1999, s.12-14. •KOPECKÁ, I.: Nároky na muzejní úložné prostory z hlediska stability různých materiálů. In: Konzervace a restaurování kulturního dědictví z pohledu mezinárodní etiky, Metodický list. Brno 1995, s. 44 - 50. •KOPECKÁ, I.: Ochrana sbírek před biologickým poškozením, Sborník z konzervátorského a restaurátorského semináře. Brno 1998, s. 111 - 115. •KOPECKÁ, I. a kol.: Preventivní péče o historické objekty a sbírky v nich uložené. SÚPP, Praha 2002. •MARTINEK, F.: Problematika klimatologie v archivech. In: Metodický list - Muzejní klimatologie, Brno 1995. s. 22-33. •Monitorování parametrů prostředí telemetrickým systémem HANWELL. Věstník Asociace muzeí a galerií České republiky 4 , 2000, s. 22-25. • • Literatura •Muzejních sbírek hubitelé lítí - plesnivina, moli ... sborník příspěvků muzeologického semináře (17.-18. června 1998 Hodonín). Hodonín 1999, 91 s. •ODVÁRKOVÁ, J.: Depozitní prostory NK ČR - změny v 90. letech. In: Památky a vnitřní klima. Seminář STOP, Praha 1998, s. 22-23. •PANENKOVÁ, D.: Problém výskytu plísní v depositářích vybavených klimatizací. In: Památky a vnitřní klima. Seminář STOP, Praha 1998, s. 19. •Preventivní ochrana sbírkových předmětů. NM Praha, 2000, 68 s. •Sborník přednášek z odborného semináře konaného ve dnech 6.-8. března 2000 v Národním muzeu. NM Praha, 2000, 68 s. •SCHÁNIL, L.: Historické památky z hlediska jejich ochrany před biologickými škůdci. In: Konzervace a restaurování kulturního dědictví z pohledu mezinárodní etiky, Metodický list. Brno 1995, s. 51 - 56. •STŘEŠTÍKOVÁ, M. – ŠIMČÍK, A.: Dokument z Vantaa - Evropská politika preventivní konzervace. In: Sborník ze semináře konzervátorů a restaurátorů Brno 2003. •ŠEVCŮ, O.: Anežský klášter. In: Památky a vnitřní klima. Seminář STOP, Praha 1998, s. 2. •VANĚČEK, I.: Požadavky na muzejní prostředí. In: Památky a vnitřní klima. Seminář STOP, Praha 1998, s. 4-6. • • • Literatura •VÁVROVÁ, P. – PAULUSOVÁ, H.: Studium vlastností některých UV filtrů. In: Sborník z konzervátorského a restaurátorského semináře konaného ve dnech 17 - 19. září 2002 v Pardubicích. Brno 2002, s. 61 – 65. •VLČKOVÁ, J. - KNOTKOVÁ, D.: Korozní agresivita depozitních a výstavních prostředí na Pražském Hradě, Zajímavosti a novinky z konzervátorské, restaurátorské a preparátorské praxe, Metodický list. Brno 1997, s. 130 - 132. •VLČKOVÁ, J. - KNOTKOVÁ, D.: Stanovení korozní agresivity vnitřních prostředí, Sborník z konzervátorského a restaurátorského semináře. Brno 1998, s. 38 - 46. •WASSERBAUER, R.: Biologické napadení muzejních exponátů umístěných v extrémních klimatických podmínkách. In: Metodický list - Muzejní klimatologie, Brno 1995. s. 11 - 14. •ZELINGER, J.: Poškození kulturních památek vlivem světla a ochrana proti němu. Příloha časopisu Státní památková péče. ZZP 7, 2000, s. LXI-LXXXIV. •ZEMENE, L.: Základy muzejní klimatologie. In: Metodický list - Muzejní klimatologie, Brno 1995. s. 3-10. •THOMSON, G.: The Museum Environment. Oxford 2002. •HILBERT, G., S.: Sammlungsgut in Sicherheit. Berlin 2002. • •