JOAQUIM MARIA MACHADO DE ASSIS
( 1839- 1908)
ie iedním z největšlch zjevů brazilské literatury. Pochá'
zet z ůudémÍšeneckéroďny v Rio de Janeiru a vlastnÍm
přičiněnim se vypracoval přes sazečskéhoučně,
korektora a redaktora aŽ ua všeobecně uznávaného
básníka, kritika a spisovatele světového významu.
Literámi dráhu zaMjil několika sblrkami básnÍ a díly
dramatickými. Jebo hlavnl výzlam je však v povídkácb
a ronánech, iež se zřctelně rozpadaiÍ do dvou skupin,
časově rozdělených rokem lEE0. Do tédoby byla iebo
dila zatÍženase!'timentalitou doznÍvailcÍhoromantismu,
přestože se uži v nich zřetelně projevu|í některé silné
stránky tohoto budoucÍho mistra Psychologickébo ro'
nránu. Patřl sem hlavně povldkové soubory
"Riodeia'
neirské povídky" (contos Íluminenses, rE70) a "Příběhy
z půlnoci" (Histórias da meia-noite, 1E73) a ro'
mány
"VzkřÍšení'1Resurreigáo, 1672),
'Ruka
a !u}avice"
(A máo e a luva' 187{),'Helena" (1876) a "Iaiá
Gatcia" (1E78). Jeho neilepšíBidílyisou r'šak dušezPytné
romány, v nichžneobyčejně přesně, s porozuměním
i s vtiPem a ironií vystihl řadu typických postav své
doby a svézeně, i když se omezova] ien na Prostředí
vyššíburžoaznía intelektuálni společnosti. Vedle dal_
šíchpovídek a drobných stalí patří do tohoto neivý_
znamnějšího období jehc tvorby zejména romány
"Po_
smrtné paměti Bráse Cuhase' (Memórias PÓstumas de
Brás Cubas,1881),
'Quincas
Borba'(1891),
"Don
MoÍotrs'
(Dom casmurro' 1900),
'Ezau
a Jakub' (Esaú
e Jacó, 1904) a 'AiÍesův
zápisník' (Memorial de Aires,
190E).
Joaquin Maria Machado de Assts
DON MOROUS
sTÁTNÍ NAKLÁD^TELsTYl
KRÁsNÉ LITERATURY, HUDBY
^
UMl'NÍ
Praba r96o
Přelo{il Euget SpáIenj
svĚTovÝ ÁUToR BRAzIL sKÉLITERÁTURY
Kfu{ rofu t|zz doúbla Bra{lie po
losti, qtamenalo to nou;! roqmach i pro ieji
suérá7tté donácíbo prostředí (ai7 pitoresfuí
,,Pamíti serianta" Maruela Attóňa de AL
neifu) tlebo 1domácich dějin' kohrz polouin1 stohtí sahají
po látkich 4e {inta bra{ltkjlch liliáttli, je( po romalthkérzl
1působu často 7načně idealiryjí (/osé de Alencar
a řada dalšicb), a po7ději se literárni 7ájen soastřeďuje
i ru 7otroťerléčernocb1 (bámík Castro Alues a jitlí) a ay
datfiě Přispíuá i ke 7rušettíotroctuí u Bra7ilii (r. 1889).
Tetlto dloubodobj tjluoj od literatary prouinciálú přes
pruní ro7kuět suéb1tné,silně alasteneck1 7abarueú liteuhlidskj,cll,
jei a něho ušak
Přet některé géosobní nedorů71ljlcb
bhdirck u1ý,kat jeho
ejaýšícburcllolki brapilsUbo
pirerunictt,i a jeba dílo se jii stalo nedilrca soačástílitera- stnáct, dostal se papraé rue1i
dni skříně riodqjaneirského
a literární kritice - oteu
klubn a sboleťrustí'
Roka't8ío se Macllado
berálního,,Riodejaneirského
rážnost, ie šest let, které
skěbo deňíka", n ej boj ouněj
letech proiiaala krritké
Machado de Assis básník
ísentirueúálrusl
produkce Machada de Assis je ještě ruéně
IO II
dou1 tuorb1. Spisoua*l,jetise popuolru odkláněl od ušeulád-
TZ
I'
neuplatnil ue sýcb
a ierPal.ien 4e iiuo
rz h1l nulat'
'''''il:ji!}";í, , *r,r*rp,,
a podpora ue suéru nlridí,
uelrni mrjlo. Jen ue čjřech
dtorr románě llrají ťernošidůležitějšíúlohil;
,,Donu Morousoui") jsou poabjni statistlt
u roli otroků a slu{ebniků.
Tento postoj kilden tnaué pleti u1uolal donněnkw, {e
Macbado'de Assis b1l lhostejnj k černochů,7einéra
k abolicionistickérnu hnuti. a<J
'to
ušak tryuracejí. Macbado de Assis se rtal?a
0 a níšerců,cboual s1rupatie
0 slciální i norální pouabu otroctaí,pranúřoual
tělesré tresty lkládané černochůtl,
íi,14lrt' bidu. K 7Zkou o 7rušeníotroctt1i ry '
t t8-8 seu(abuje
- é7iuotopisného,,Air1soua7ápis-.
xíka"; ,,NiĚdJ - a ini ni to úřednípos'taueni
n e do u o l oa a lo
-_
pr op agit o r e rl ab o li c e, a le do
7n áu á a, ie j s e n
něl uelikou raiost, Ebžjn , ujshdka hlatoutjní
senáta a o ton, {eí ilíl," Tato sloua
ujlstihají Machadůy jostoj. l neful daíouj
řefuík, neaměl'baríouat lid. ods73ot tro11ui
2o.
suítn, nepříno. Ačdouedl uadšeně cltýlit protiotrokářské
llry iinýcb autorů, neuytuořil sám dílo,které
k"aÚolícionistické profagandě. Z lhostejno ti k
nebo dokonce 4e souhlasu s otrokjřstuin lrgto
, o'l#P.Íť, l abo-
í,ue
ieho kladnj poměr k boji čertochů7,a suobodu
néspis1l, je'a sa, u1píacoual tebo"které u7nikj pod jeho
doqorem.
I
I
t
I
ii
t
otro kářskjch ue lkostatkářů, kteři 7ancuře li rla mo narcls i i
šířeníkultury a osuět1 rue7i lid a brojhí proti 4lořádůn
církae a kléru.Jeho denokratickj postoj' prostjl pou;!šenosti,
projeuil se napí. i a poníru k 7ačínajícínspisouatelůu.
Macllado de Assis u{ful alídně podporoual ttladé talenj,
psalpřednlau1 k jejich dílůru,u11jual je k u1trualosti a
trpěliuosti a uaroual před bonbou po snadtýcll úspěších.
V přednlauě k pruotinějednoho báuíka napsal : ,,Nespokoj{te
se s hlučnou sláuou ; u7epřete se shouiuauoýi ulastníllo
ducba, pou{íue1te saébo tatentu k ustauiťnémupřísnéma
studit; buďte prostě nejnekompromisrlějšírz kritiken
sebe sama'" Sárr b1l nladjn spitouatelům přikladen
suot pracouitostí a pilí. V práci pro1il Macbado de Assis
celj iiuot a uěnoual nji aido p . V roce t9o6'
kd1 nu b1lo šeduát sednt let, ?říteli Mtiriu
da Alencaroui : ,,. , . bolí ně hlauně krk, neboť jserzl se
celjl den llrbil doua nad prací. Pro toho, kdo pracoual u<
celol zeděli
- u jinjch dnecll tlán pfustáuku odpoledne
-,lrylotop ',,Přestáukou"
je de pracoual
kaidé odpoledne, nikd1 ne7anedbáaaje pro sué literárni
7áj n1 pouirnosti úředni.
r)r4
,,odpouidala času, u ňrzi se u1ufií". Jestliie ušak nel4e
charakteri7ouat M ac hada de Assis j ako arzělce larpourlartistního,
neaůieue jej přiřadit ani k {ádná tehddšíliterárni
,rškole". Roaantikem Macbado de Assis nebj,l,
proti roaanticpi,n uJittřelkůnr bojoual. Potíral ušak i natr
ralismus nelítostnékritice ,,Bratrance Bapilia",
k ila blabokou kri7i u tuorbě autora
Íohoto díla, portugalskébo
ptteirory). ŠelulasÍnícesto
a proadl.
Tuorba Macbada de Assis b1la předněten ro7sábliho
studia, docháryjhího častok proticbůdrýn 7áuěrůn. T1,
jsol do pnačn tiklahosti nqjen spisouateloua
díla, Jednou 7nicllje protiklad
ne7i poualloaou sa na jedné
straněahorliaostí,sn la literární
spolk1l, na straně druhé. Zdánliuě chladnj a lllostejnj spisouatel,
7u4auřencsti rád se
sdra{ou li. Z literárn k jrBrapilská
akat897
a jďírž
let iiuota této
dodnes íinstihlcejb spjato sjedenácti posledníni
lé1y Assis. t
r6
r7
u.1, ouládané přírodol a konaenfui norálkoll, redukoual1
a j1/í nrchouané aněstaaill
toboto spisouařad1
autorů s'uítoýcb.
DON MOROUS
t-
ZdenékHampejs
KÁPIToLÁ I
o ná7uu
2l
KÁPif'oLA II
O kniTe
cházela z p[edcházejícíhodesetiletí. odpovídalo
ziejmé vkusu doby vnášet do amerických maleb zálibu
pto klasiku s antickými postavami. V souladu
s tímje i ostatnl. Mám altánek, květiny, zeleninu,
motuši, studnu a valchu. Použ|vítmstarého nádobí
a starého nábytku. Konečně je zde nyníptávě tak
iako kdysi týžprotiklad mezi pokojným životem
vnitřďm a rušným životem vnějším.
Bylo mým jasným zámětem spojit oba pó|y života
a v Stáří vzkřísit mladáLéta. Jenže,přiznávám se
vám, nepodařilo se mi obnovit ani to, co bylo, anito,
vává pouze zevnějšek, jak se praví v autopsiích; vnitřek
obarvit nelze. osvědčenl, kteté by zernne udělalo
dvacetiletého, mohlo by jako každá paděIaná Listina
oklamat cizílidi, ale ne mne. Přátelé, kteří mi zbývaji
a; ti dřívějš
geo Pokud jde
něk jiné kratší
věř é.Dvě nebo tři by o svém mládí
mo i jiné, ale řeč, ktetou mluví, nutí
mfi ve slovnícícha takové častéhle_
dáď je únavné.
2Z 23
tam. Většinu časusadařím, zahradričLm a čtu;iím
městí", ale ne tak suchopátných, jako jsou paměti
Páten LuíseGonEalvese dos Santos o Riu; mělo to
být sktomné dílo, ale vyžadovalo' abych k němu
předběžně sehnal doklady a data, a to je všechno tak
nudnéa zdlouhavé' A tu ke mně začaly ptomlouvat
zapomněl. Zažllisem uŽ mnohá jiná,lepší i horší,ale
to_to mi nevymizelo z mysli nikdy. Však to pochopíšpři
dalšímčtení.
KAPlTOLA III
VjlpouětI
vffiYuž
d jen
, kteří nemilují staré
dono Glório, dát naas
už prošeI a teď už
z toho m:ůževzejlt nějaká nesnáz."
,,Jakápak nesnáz?"
,,rnu, značná nesnáz'"
Má matka chtěla vědět v čem.JoséDias se chvíli
soustřeďoval, a pak se zašel podívat, neníJi někdo na
chodbě; mne si nevšiml, vrátil se aztllumeflýmhlasem
ptavil, žetato nesnáz je ve vedleišim domě u Páduů.
je tam u nich pečenývaÍený. Ta rnalá nemá Íozum a
otec dělá, žeÁicnevidí; asi je mu vhod, aby se
24 25
všechno vyvíjelo tak,že...Vím,co.chcete říci; nevěříte
v takoíou vypočítavo'st'myslíte si, ževšichni
ženi. . ."
z6
Ale řekni mi, milá Glótio, ie to tak nezbytné,aby šel
na knéze?"--
,,Dul^ ím solnit'"
,,Já vi ale takový s]ib ' ' ' nevím...
uvážl' " Jakpaksena
to díváš
m vešel
... Ne-
Justina
se omlouval: ,,Vědět
řekl isem to z vcty a n
splnit hořkou povinno
KÁPIToLA Iv
Přehořká pouinnost
I(alhoty míval krátké, aby
Plastton z četnéhoatlasu a
uvnitř znehybňoval mu krk;
dingot, lehký domácí kabátek
Žkattounu, vypadal na něm jako společenskýúbor.
Byl hubený' vychrtlý a na hlavě mu prosvítala pleš;
bylo mu kolem pětapadesáti let. Vstal svým obvyklým
H" 5i_
us, ledkem,
důsledek před závěrem. Přehořká povinnost !
KÁPIToLA v
Rodinnj přítel
Nechodíval vždy tímto rozvážným a strohým ktokem.
Takéuměl vzplanout, často mlval tycbIé a živé
pohyby, alevždy přirozené. Rovněž se srdečně smál,
byloJi toho třeba, hlučnýmsmíchem levycházejlcim
sice , a tehdy jako by se
v ně obličej, celý člověk,
celý h vážnost sama'
Byl našlm Í užmnoho let; otec
pracoval tehd vItaguaia já jsen
přišel na svět. m objevil, vydávaje
z8
29
kával často. Po čase ziskal v rodině jakousi autoritu,
nebo přinejmenším Se mu naslouchalo; nezneuživaI
toho a uměl vyslovovat svémínění,ale zátoveň'
se podrobovat jinému' Iionečně' byl to přítel, nebudu
špiní,on měl staré šaty vykatáčovanéavyžehlené,vysptavené,zapnuté,s
chudou. a skfomnou elegancí. Byl
sčetlý, i když povrchně, ale stačilo to, aby bavil spo_
lečnostpři večerrúchsedánkách a pti zákuschch nebo
vysvětlil nějaký jev,mluvil o účincíchchladu ahorka,
o-točnách a o Rbbespierrovi. Často vyptavoval o cestě
do Evropy, jižkdysi podnikl, apÍiznával,že nebýt
nás, byl by se tam vátil; měl přátele v Lisabonu, ale
naše todina, Ť1kával, je po Bohu pro něho vším.
,,Po nebo před ?" otázal se ho j ednou strýc Cosme.
',Po,"
opakoval José Dias se všíúctou.
Zbožnámatka viděla táda,že klade Boha na místo,
kterému přísluší'a souhlasně se pousmála. JoséDias
poděkoval kývnutím hlavy. Matka mu tu a tam dávala
pár. mědáků. Strýc Cosme, advokát, svěřoval mu
opisování soudních spisů.
KAPITOLA VI
Stýc Cosrue
Strýc Cosme žilu mématky od jejího ovdověrrí.
Jižtehdy byl vdovcem, ste|ně jako sestřenka Justina
byla vdovou; byl to dům u tří ovdovělých.
lr
i
{,
3o 3r
Potrladila a
velkýkluk
b,odil nšlaký vtip'
KÁPIToLÁ vTI
Dona Glória
NÍoie matka bvla hodné stvoření. Když iíumřel
manzél Pcdro .le Álbuquerque Santiago, bylo jíiedepak
pronajímala nebo zapůičovalaza poplatek;
k tomu tucet domů, jisrý početcenných papítů,a
usaďla se v ulici Matacavalos, kde prožila poslední
dva roky svého manželství.Byla dcetóu dámýze státu
Minas at^ zase pochárzela ze Sáo Paula, z rodiny Fer-
nandesů.
Nuže tedy létaPáléú57čItala dona Mada de Glóa
t^m ve svých hladkých a nehlučnýchstřevících
z korduánu, stále něco kutíc, dotrlíželana všechny
1Z 13
KÁPIToLA VIII
Je ru časa
ci tak, žejsem jíuvěřil.
de podám znovu; je to
jen jedna kapitola.
at34
hlasů. Je tam sPousta sbclrů, mnoho baletních čísel,
i instrumentace je skvělá ' . .''
,,Ále, milý Marcolini . . ."
,,Copak? . . ."
,,NiclNicl"
36
t/
oPery. . ."
KAPIToLÁ x
Teorii přijinán
Ž. j Iiš metafysiky pro pouhéhotenota,
ie nep tráta hlašu všák výsvětluje mnohé
a jsou kteří, vkostce řečeno, jsou tenoty
bez za
Já, milý čtenáři, přijímám teorii starého Matcoliniho
nejen pfoto' žeiev ni zdán1ptavdy, a to je často
ptavda celá,nýbtž Pfoto' žese v této definici mnohé
shoduje ěl js
duo, pa . Al
vraťme žise
užjsem éDi
mířila především na Ílne. o mně přece vypovídal.
KAPIToLÁ xI
Slib
to byla stafá histofie; začalapřed šestnácti lety.
nic, ani předtím, ani kdyžmě potodila; měla v úmysIu
tak učinit, ažzačnuchodit do školy, ale mezitím
ovdověla. Jako vdova se fuozila, žeztstane docela
sama; byla však tak ná, žepro
své předsevzed h]ed o slibu zasvětila
přlbuzné a p aby k odloučenídošlo
pokud možno n mi
domácího učitelepsaní, latiny eta
CabruIa, stafého přítele stÍýce ám
ptichánel večerna pattičku.
38 )?
syaté obtázky, rozhovory doma, to všechno tíhlo
k oltáři. Kdykoli jsme šli na mši' ilkáyď'a mi, že to je
Pfoto' abych se učilbýt knězem, měl jsem si kněze
dobře všímata nespouštět z nělr
si hrával na mši
- ttochu potaií
kávala, žeto flefll vhodný způ
jsme si oltář, Capitu a já. ona
během obřadů jsme se střídali, abychom se podělili
o hostii; hostií bývalo vždy nějaké cuktoví. V období,
kdy jsme si tak htávali, iikávalra má sousedka
často: ,,Bude dnes mše ?" Já užvěděl' kam míří,přikývl
jsem a pod něja
lrostii' I(dyž jsem se s
oddrmolili latinu, aby
rzitus, tton sun digwu . . . T
řekl isem myslím |en iedno
níks'farářem. Nepili jšme víno ani vodu; první isme
neměli a druhé by nám vzalo chuť při obětování.
V poslední době mi u '
takže jsem se domníval,
Mých patnáct let, jimž se
dostalo, žáda|o si spíšese
náře svatojosefského. Matka Se na mne častozad|va|a
jako na ztÍacenou duši, nebo mébrávala za rul<u, jen
takbez důvodrr, ab-r'mi ji pevně stiskla'
4o 4t
KÁPIToLÁ xII
Na urandě
ani věčná Dobtota, ani ostatní věčnéCtnosti. Miluji
Capitu ! Capitu miluje mne ! Á mé nohy kráčely
vpřed i vzad,zastaYovaly se toztřesené věříce, žeob-
4z
1i
KAPIToLÁ xIII
Capitt
Tu.najednou jsem uslyšel
volání:
,,Capitu !"
Avzahtadé:
,,Maminko !"
Á znovu v domě:
,rPojď sem !"
ze sousedního domu
44
,,Copak ie ti?" opakovala.
,,Ničmi ncní," výkoktal jsem konečnč.
A hned nato isem se PooPravil:
,,Mámnovinku."
,,Jakou novinku?"
45
,,Všakvíš. . ."
KÁPIToLÁ xIv
Nápi!
věl na korlci předešlé kaCo
potom následovalo,
sem skok, a dříve než
seškrabat, přečetl jsem
em a takto umístěná:
.^i,Tr?*^
_ otočil jsem se k j; Capitu měla
k zemi. Yzápět|je pomalu ivedla a po
na sebe . , . Yyznání dětí, ty by sis ji
46
47
KAPITOLA XV
Náhle dalšílllas
Nátrle dalšíhlas, ale tentokrát hlas mužský:
,,Snad si nehraiete na siso?"
H
Pi
naše napsaná jména'
,,Capitu ?"
,,Tatínku !"
,,Neničmi omítku nazdi!"
,2A1o, htáli jsme si, ale Bentík se hned směje, nevydržizůstat
vážný."
,,Když jsem byl u vfat' tak se nesmál."
,'Smál se uždříve; nemůžese zdtžet. Chceš to
vidět, tatínku ?"
48 49
btzy. Aj naučeně.
Po malé terá ieště
stálaud neiotce,
v okouzlení nad svým zjevern; otec, dívaje se na filne
anafl7
,,Kd kl,že j|ie čttnáct? VyP"dá
na daří mamince, dobře ?"
pokrač docela na Írne.
.,Dobře."
něli, statal se o ně, jako by byli lidé.
KÁPIToLÁ xvI
Zástupce předtost1 ilřada
Pádua byl zaměstnancem oddělení, iež spadalo
pod ministerswo války. Nevydělával mnoho, ale jeho
ženauttatlla máIo a živobyt1 bylo levné.Kromě
toho obýval dům p ikdyž
menší,který byl jeh j' když
mu na polovinu lo ýhta,
deset tisícreisů.Když vyhtá|,bylo jeho první myšlenkou
koupit si koně z Cabu, briliantoý skvost pto
ženu,dědičnou hrobku, dát si zas|at z Evropy několik
ptáků atd.; a|e žena, dona Fortunata, která tam
stojí vzadu u vÍat ,
silná, plnoštfiná jak ,
taženamu řekla, že ,
uložit, kdyby býlo ;
konečně ustoupil na radu mé matky, ktetou dona
Fortunata požádala o pomoc. Nejen při této příležitostijim
byla matka prospěšná; jednou takřkazachránila
Páduovi život. Poslouchejte, je to krátká
histotka.
Přednosta úřadu, v němž Pádua ptacoval, měl
služebně odjet na sever. Buďpodle správního pořadí,
nebo zvláštním pověřením stal se Pádua přednostoým
zástupcem s příslušným příjmem' Tento obrat
štěstěny mu stoupl do hlavy; bylo to ještě před těmi
deseti tisícireisy. Nespo
šatrúka splži,ale stal se
datoval šperky, na svátk
v divadlech, začalchodit
advacet měsícův očekáváni, žetoto zastupování
bude trvat věčně. Jednou odpoledne vešel k nám
sklíčenýa toztušený, měl svépostavenÍ zÚ^tit, PÍotožetéhožrána
pÍIjel onen původnípřednosta. Poprosil
matku, aby bděIa nad ubohými pozůstalými;
nemůžepď to neštěstísnést,zabije se. Matka mu koneišivě
domlouvala, ale on ničehonedbal.
,,Ne, milostivá pan1, s touto ostudou se nesmí-
Ío
řlm. To by pro roďnu znamenalg uskrovnit se, jít
zPátky . . . Užjsem řekl, zabijuse ! Nemohu se s tímto
svým drahým. A co druzí ? Co
so ? Á veřejnost?"
ost' pane Pádua? Nechte toho,
vzmužte se. Uvědomte si, ževaše ženanemánikoho
iiného...a co bude dělat? Vy, takový muž...
vzmužte se, vŽchopte se'"
Pádua si osušil očia šel domů, tam žjI několik dnů
docela zničený, v alkovně
-nebo zase na dv y v něm myšlenka
na smrt je ona Fortunata
hubovala:
'I
I
tr
,,V době, kdy isem byl přednostou . . ."
Nebo:
,,Ach ano to ieště, než isem byl
přednostou, edtím. . . Počkat,mé
žastupovánt tak, půldruhéhoměsíce
před; b měsíce před, ne víc."
Nebo ještě:
,,Správně, to užisem sPtavoval úřad šest měsíců."
aletéžošetřuje."
KAPIToLÁ xVII
Čerui
,,Neboť on tanl, al e jsem
se později poučil,že kterou
způsobil' takéošetřil, naPsat
na toto témadisettačnl ptáci. Sáhl jsem po staÍých
kďhách, po mftvých knihách, pohřbených knihách,
otevřel je, srovnával je, luštil text a smysl, abych naKAPIToLÁ
xvIlI
Plán
Ani otec, ani matka nebyli s námi, kdyžCapituajá
isme v salónu na fitne
bči,.htělu Cup u, která
mě tak rmoutí. dla jako
svíce.
,,.PJe já nechci," připoiil jsem spěšně, ,,nechci
vstoupit do seminářel névstoupím,je zbytečné,aby
na Ílne n ím!"
Capitu nic. Přivřela oči,ukryla
je v šobě ezvýraznými a němými
panenkami a s ústy. Já, chtěie dodat
svým uiištěním lčal
zem nebudu. V iem
ných plic, na život i na smr
hodinku smti. Aby se mi v h
světla, půidu-ti do semináře. Na Capitu se nedalo
Poznat' zdali věří činevěří, nezdáIo se ani, ževůbec
I
í
,z ,,
poslouchá' vypada|a jako dřevěná loutka. Chtěl jsem
na nj zavolat, zatÍást ji, a|e
Tato bytost, která si se mnou
čila, tančila, myslím, že dokon
mě nyníse svázanýma a bojácrýma rukarna.
Konečně se vzpamatovala, ale tvář rněla mrtvolně
bledou a zuijvé vychrlila tato slova:
,,Modlilka ! Svíčkovábába! Igoza nebeská !"
Byl jsem ohtomen. Capitu tak milovala mou matku
a matka ji, že l pochopit.
Pnvda, více
nebo lépenebo bylo
vědět, o čemse doma hovořilo; vyprávěI jsem jí
všechno mimo tu část, která se týkala jI.
,,A jakýpak záiem má José Dias na tom' aby to
p zepta|a se mě nakonec.
e žádný; to ien aby způsobil z|o. Je to
P ^le
počkej, ten mi to splatí. Ažbudu
P , pwní, kdo poletí, bude on, uvidíš;
ten mi v baráku nezůstane ani minutku. Maminka
ie přílišhodná, přílišse o něho staú. Zdá se, žedokonce
byly slzy."
,,U JoséDiase ?"
,,Ne, u maminky."
,,A pročplakala?"
,,Nevím, slyšel jsem jen, iak jídomlouvá, aby neplakala,
žepro takovou věc se nepláče . . . Nakonec
se tvářil, jako by toho litoval, a odešel; iá pak, aby
mě tam nenachytali, vyšel jsem zkoutaabéže|na verandu.
Ále jen se neboj, však mi to splatí !"
Při těchto slovech zatinal jsem pěsti a pronášel
ještě jiné výhrůžky.Když si je připomínám, nepřipadám
si směšný; jinošstvía dětství nejsou v tomto
ohledu směšné;je to iedno z jejich ptivilegií. Toto
zlo nebo nebezpečízačiná při dospívání,vyrůstá
v zralém věku a dosahuje nejvyššíhostupně ve Stáří.
V patnácti letech je v tom dokonce iistékouzlo,
hodně vyhtožovat a tic z toho neplnit.
Capitu uvažovala. Uvažovánt nebylo u ní věcí neobvyklou,
tu se vždy proztazovala přimhouřením
očí.Prosila mě o vylíčenídalšíchokolností, o přesná
slova jedněch i druhých a jejich tón. Protože |sem ií
nechtěl ptozradit úvodníbod rozhovotu, iimž byIa
ona sama' nemolrl jsem iípodat přesný vyklad.
Capituina poŽofnost se n1lni zaméiila výlučněna s|zy
mématky; pořád je nemohla pochopit. vtom PÍo,4
tt
stouPili jsme k oknu; černoch, ktetý uždelšídobu
s halasem nabizel kokosky, zastavil se před námi
a ptal se:
,,Slečinko, přeiou si dnes kokosky?"
,,Ne," odpověděla Capitu.
,,Prímový kokosky'"
,,Jděte PÍYč,"odvětila bez příkrosti.
,,Dejte Sem!" řekl jsem
^
natáIl, ruku pto dva
kousky.
I(oupil jsem sám; Capitu
odmítla. Zjisti| kdze jsem si
uchoval místečk ůžebýt stejně
tak dokonalost ale teď néní
chvíle pro takové definice; s'tači, žemá přítelkyně,
ačvytovnaná a tozamná, nechtěla nic vědět o cukto_
ví,a cukroví měla tolik písnička,
kterou černoch Žanotoval, ňinulých
večerů,tak známá z našI o dětství:
Plať, děuťátko, plač,
plať, protoie ncnáš
na sobáš,
56 ,7
svou autoÍitu; ďe jako kněz nePůide proti cítkvi;
jedině kdybych se mu svěřil, že se necítímk tomu
povolán. . .
,,Mohu mu to svěřit?"
,,Můžeš,ale to by znarnena|o jítna něho docela
otevřeně a lepšíby byla jiná cesta. José Dias . . .
,'Co s tím má JoséDias ?"
,,Můžebýt dobrou opofou."
',Ale
vždyťon sám vedl ty řeči ' . ."
chtítudělat službu, a
žkdokoli jiný."
,rTo ne."
58
ZachvéIjsem se radostí. Sao Paulo bylo křelrkou
zástěnou, ii2 bylo možno jednoho ktásného dne odstranit
místo iétlusté duchovď a věčnézdi. PřiKAPITOLA
XIX
Be7podruínečrě
Když jsem se vrátil domů, byla noc. Šeljsem
rychle, ne však tak rychle, abych nepřemýšlel o výtazech,
s nimiž se obrátím na todinného přítele. Se-
59
řekl kluk dospělému muži. Snažil jsem se vybrat
KAPITOLA XX
Tisíc otčenášia tisícZdráyasň
Zvedl
ne snad
To k jin
útočišti,
k sobě:
,,Slibuii, žese pomodlím tisíc Otčenášůa tisíc
Zdrávasi, jestli Jbsé Días zaÍldl, abych nemusil
do semináře."
6o 6r
LÁPIToLÁ XXI
Sutřetice Justina
6z
,,No kdo! Kdopak by to mohl být? Bfatranec
Cosme to není, ten se o to nezajímá; já také ne."
,,JoséDias?" usoudil jsem.
,rovšem."
řeči, co vede, to vychvalování cítkve, a žeknéžský
život je takový a makový, všechno slovy, která zná
jen on, a se zápalem iemu vlastrúm. . . Pochop,žeto
dělá jen pÍoto' aby škodil, pÍotožeje tak zbožný jako
třebas tenhle lampión. Je to tak, ztovfla dneska. Ale
nedávej najevo, oledne
mluvil tak, žesi t . ."
,,4 mluvil jen abych
zjistil, jestli mi p k sou-
sedce.
Nepověděla;
značovala,žej
mluvit. Znovu
ženěco vím' a opakovala mi všechno špatné,co si
myslío JoséDiasovi, a nebylo toho málo, intrikán,
pato|izal, spekulant, a Přes svou slupku uctivosti
hrubián. Po chví[ jsem řekl:
,,Sestřenko Justinko, mohla byste pro mne něco
uděIat ?"
,,Copak ?"
- ,,Mohla byste . .. Dejme tomu, žebych nechtěl
být knězem. . . mohla byste poprosit maminku. . ."
,,To ne, kdepak," odsekla, ,,sestřeuka Glóda si tu
63
zá|ežitost vzala pevně do hlavy a nic na světě ji od
být
To
ptá.
KAPIToLÁ xxII
Pocit1 drah;ýcll
Nedosáhl jsem iižničeho, a tak jsem nakonec
litoval, že jsem ptosil: měljsem se řídit Capituinými
ndamí. Pak, když jsem chtěl jítdovnitř, zadržeLa
mě sestřenka Justina na několik minut, mluvila
o hotku, o ladcházejícím svátku Početí,o mých
statých oltáříčcícha konečně o Capitu. Nemluvila
ilo na tváři. Neuvědomii
při mé řeči ohmatávaly,
hutnávaly, jako by přeů.Zár|ivost
to být neIetou
vdovou není místa
něiaké době změnila
kJnce ji trochu hanila
těná, a hleděla na zem
správné.
zadícittt
Požitek
KÁPIToLÁ xxIII
Staaouená lllůta
,,Musím s vámi zitra bezpodmínečněmluvit;
určete fiúStoa dejte mi vědět."
Myslím,
obwklého.
isen{ se obá
dotazoval,
Ílovou situací. Bylo to na
čai:Iosé Dias přicházel
S.oti", kterého predeitat
Čitávalzpěvně a do taktu.
64 6s
Zámky a patky vycházely z jeho ústvětší,jezeta
měla vícevody a ,,nebeská klenba" měla o několik
miliard třpytných hvězd více.Při dtalozich měníval
tón hlasů, nebo zjemnil
podle pohl ježumírněně
vyjadřovaly
Když se s řekl mi:
,,Zitr'a, na ulici. Půjdunakupovat, můžešjítse
lTlnou' požádám maminku. Nemáš hodinu?"
a."
d l?":'.J,*t#
nyní se
,rAno."
' ,,Tak zltr.a na shledanou.'o
Všechno šlo trladce. Jen v jednom byla zména:
matce se zdál den přílišpaný a nesouhlasila, abych
šel pěšky; naseďi isme před domem do omnibusu.
,rNevaďr" řekl José Dias, ,,můžemevystoupit
u Promenády."
KÁPIToLÁ xxIV
Jako natka i jako sluba
hygienu a mou správnou mluvu. Když mi bylo
Později, když mě pátet Cabta| učillatině, katechismu
a dějinám církve, zúčastňovalse lekcí, ptonášel
církevníúvahya nakonec se kněze ptávaI: ,,Ten náš
épokroky, že
ilkával matce'
ale já že je vš
nemluvě o tom' že na svůj věk mám užiistý počet
pevných motálních zásad. Ačkolijsem nedoveď
pochopit celou hodnotu tétochvály, chvála se mi
líbila; byla to cltváila.
KAPITOLA XXV
Na Pronenádě
Vkročili jsme na Promenádu. Několik statých lidí,
jiní nemocní nebo zaháIčivíploužili se zasmušile
cestou vedoucí od btány k tetase. Zamířili isme
k terase. Abych si dodal odvahy, mluvil jsem cestou
o parku:
,,Už dlouho jsem tu nebyl, takřka rok."
,,PÍomiň," přerušil mě, ,,nejsou tomu ani tři
měsíce, cos tu byl s našímsousedem Páduou; nepamatuješ
se ?"
,,PÍavda, ale to isme to jen tak ptoběhli. . ."
,,Požádal tvou matku, aby mu dovolila vzht si té
s sebou, a onave své nebeské dobtotě souhlasila; ale
poslyš, kdyžújsme u toho, neslušíse, abys chodil
s Páduou na ulici."
o přiteď
je
Doně
66 67
Glórii se to ostatně nemůžezam|ogvat. Páduova
oči,
sobě
nky.
maz|ená. Ach ta jejl tozmaz|enost ! oo'u por,oí?"*
si úctyzasluhuje a on' to je čestnýčlověk, to nepopírám,
má dobrépostaveď' bydlí ve vlastďm
domě, ale počestnost a úctasamy nestačía jiné
vlastnosti ztúceji hodně na ceně špatnou společností,
s ďž se stýká. Pádua si potrpí na obyčejnélidi.
Jen ucítí,že má před sebou obyčejnéhočlověka, už
ho to k němu táhne' Neřlkám to z nenávisti k němu'
ani proto, žeby o mně mluvil špatně a wsmíval se
mi, lak se posmíval před několika dny mým sešlapaným
polobotkám. . ."
,,Ptomiňte," přetušil jsem ho a zastavil se, ',,nikdy
isem neslyšel, žeby o vás mluvil špatně, naopak,
jednou, není tomu dávno, řekl někomu v mé přítomnosti,
žeiste moudrý člověk a žeumlte mluvit
iako nějaký poslanec ve sněmovně."
José Dias se slastně pousmál' ale ovládl se a
Žnovu nasadil vážný výr'az; pak oďvětil:
,,Za to z lepších
rodin, byli svých soudech.
A nic t, že je tLm,
co říkám."
Šti|sme dále, vystoupili na teÍasu a dívali__se
k moři.
_ ,,Vidím' žechcete jen médobfo,"-řekl jsem po
krátké chvíli.
,,A co jiného, Bentíku ?"
,,V tom případě vás prosím o iednu laskavost."
,,Laskavósti Tak veá s tím, potoučej, očjde?"
68
,,Maminka. . ."
mÍle."
69
Když očiopět nabyly obvyklých rozmětů, zeptal se:
,,Ale co já mohu dělat ?"
,,Mnoho. Víte, jak si vás všichni doma vážl.
,,Jistě máte takétalent ochtaňovat přátele, jako
jsem já."
- ,,Terly ještě ie čas.Pochopte, není to proto, že
chci zal'álet. Jsem připmveir ke všemul buáeJi
chtít, abych stridoval
-ptiva,půjdu
do Sáo Páula . . ."
KÁPIToLÁ xxvI
Práuajsou pěkná
,,obrať se také na Pánaboha
- flaPánaboha ana
)
I
7o 7r
,,Ner i91am
v sobě i budoucno
iineho
ktásná!"
,'Ujednáno, požádáte maminku, aby mě nedávaJa
do semináře?"
ačtolik akrásy...Smožností
iet se m po věénou dobu mých
studií až
,,Jsme , jsme na palubě !"
7z 73
KÁP]ToLÁ xxvI1
U brán1
U brány Promenády vatáhl k nám ruku žebrák.
José Dias šel dríle, ale já isem si vzpomněl na Capitu
a na seminář, vytáhl z kapsy dva šestáky a dď je
žebrákovi. Ten mince políbil; požádal jsem ho, ať
se 2a Ínne modlí k Bohu, abych mohl splnitvšechna
svá pi'ání'
,,Ano, zbožná duše !"
,,Jmenuji se Bento," dodal jsem na vysvětlenou.
KÁPIToLÁ xxVIII
Na ulici
José Dias šel tak spokojeně, žez vážnéhomuže,
iakým býva| na ulici, se změnil v muže čipetnéhoa
neklidného. Stále se vrtěl, povídal o všem možném,
zastavovaI mě na každémktoku před výkladní
skřínínebo před divadelním plakátem. Vyptávěl mi
obsah některých het, recitoval monology ve vetších.
Vykonal všechny pochůzky, zaplattl učty,pievzal
nájemné; pro sebe koupil dvacetinku losu. Nakonec
však v něm přece zvltězil rozvážný mužnad třeštidlem
a zača| mluvit zvolna a v superlativech. Neviděl
jsem v tom ; obával jsem se,
žezméntl dřívějš al jsem ho proto
častovat milými slovy a me nastoupili do
omnibusu.
KÁPIToLÁ xxlx
Císař
Jižjsem se viděl, jak mi císař nasloucltá,uvažuje a
nakonec mi říká, žeano, žesi s matkou promluví; já
mu Potom v slzách líbal ruce. A hned jsem zas byl
doma a čekal, ažuslyšímpřední jezdce a klapot
kavalerie; hle, císař! Císař |e tu! Lidépřibíhali
k oknům, aby ho ale on neprošel,
kočát se zastav7| , císat' vystoupil
a vešel. Velkévz ,,Císař vešel do
matku' aby mě nedávala na kněze,
- a ona' Polichocena
a poslušna, slíbila, žene.
,,Medicíná, _ pročho nedáte na medicínu ?"
74 7J
šetřil... Je to pěkné povolání; pošlete ho na naši
fakultu. Udetejte to pro mne' ano ? Ty chceš,
Bentíku ?"
,'Když to
,,Chci rmi o potoučí."
Pak poda a vyšel, doprovázen
námi okna přecpaná,
mlčerúivýižas; c(saÍ nasedl do kočátu, uklonil se a
pokynul ještě na pozdt'av se slovy: ,,Meďcínal
Našéfakulta!" A kočár odjel zz projeví závisti a
díků.
řekněme minut jsem se utěšil, ažse plán rozplynul
a já se opět setkal s nesnícírniwářemi svých společ-
níků.
KÁPIToLÁ xxx
Sudtost oltářní
cína ! Musím o těchto nadějích vyprávět Capitu.
76 77
jestli jsem skutečně seminarista.
,,Ještě ne, ale bude jím," odpověděl José Dias,
pomtkávaie na mne levým okem, a toto upozorňo_
vání mě rczzlobiIo.
p ,,Dobře, ustoupím našemu Bentíkovi," vzdychl
s baldachýnem podruhé' a Pfoto spěchal, aby o něj
ruce kolem
jsem dojat.
etafora, nevyiádřil
bol
^
ĎonlžeÍ:J svého souseda.
dňuho všímat,ani rodinn
do světnice. Dívka nebyla ktásná, snad i půvab jí
scházel ; dlouhévlasy měl r rozcwchané a očizatudlé
k srdci
skytl jí
tak zeoči,a
utekl jsem.
Bolest byla sdtlná
mínkou na matku'
nakonec pomyslel
se rczpláči, vyběhl
k mi někdo říká:
uslyšel isem zřetelně
ností, jež méopáje|a,
tak truchlivé v této
tební svícen. . . Co ie to
je to cosi pÍotiktadnéhosmfti' a to je Plo llne i.$":
svatba. Tento nový pocit mě tak ovládl, _že José
Dias ke mně přistoup1l a pošeptal mi tiše do ucha:
ěl. Přišla chvíle k odchodu.
erd; a protože jsem wžznal
se vraceli do chrámu, čímžse
78 79
tato vzdáIenost ieště zkt'acovala,
- žerd užbyla pro
mne docela lehoučká. Navícto slunl<o venku, tuch
na ulici, kluci méhověku, kteří Íla mne závistivě
éženypřistupujícík oknům nebo
zápraži, kde poklekaly, iak jsme šli
všechno mi naplňovalo duši novou
radostí.
čest.
KÁPIToLA xxxI
Capitaina puídauost
Capitu dávala všemu přednost před seminářem.
Místo aby byla zdrcena htozilc1rn dlouhým oďoučnilplán
s Evtopou, tváIi|a
jsem jívyptávěl svůjsen
,,Ne, Bentíku, nechme císaře být; zůstaňme zatím
u toho, co slíbil José Dias. Kdypak má promluvit
s matkou ?"
,,Neutčil den; sllbil, žeza nl půjde, že s ď promluví,
jak mu to jen bude možné
'
a abych spoléhal
na Boha."
výklad souhlasně schvalovala, třídila a vštěpovala si
ió d" paměti. Toto přirovnánl je snad lepšínežieii do paměti. Toto přirovnánl je snad lepšínež
i<{erékoli iiné,ale nejlepšíje žádné.Capitu bylakterékoli iiné,ale nejlepšíje žádné.Capitu byla
Capitu, to jest velmi zvláštníbytost, vice žena lež
iá muž. Pokud isem to ieště neřekl. tak tu to máte.iáÁuž. Pokud jsem to ještě neřekl, tak tu to máte.
Jestli však ano, tak to tu máte také. Jsou Poimy,
kteté se maií čtenáři vštěpovat stálým opakováďm.maj| čtenáti vštěpovat stálým opakováďm.
hodně zvědavá. Celá kapitola se dá napsatByIa hodhě zvědavá. eeb kapitola se dá
o.jejl zvédavosti.- o j.ejlch. rtvlých dtuzích,
'á. Celá kaPltola Se ctá naPsat
ejlch růzlýchdtuzích, pochotelné,užitečnéi
neužitečné,pitelnéi nepochopitelné, užitečnéi neužitečné,
|ednou uvážéné,|indy lehkovážné;Áda znala
všechno. Ve škole, kde se od sedmi let qčilačíst,psát,
1azyk pto děvčátka. Capitu se mi jednoho dne přiLná|^,Ze
tento důvod v nívzbué]il touhu ovkdnout
ji. V náhradu se chtěla učitangličtině u statého
ptofesoÍa' otcova přítele a paftneÍa ve hře solo,
ale nédělala poktoky. Strýc Cosme ji naučil hrát
v kostkv.
,,Capitu, pojď si tozdat partičku," likáva| jL.
Capitu pósléchla a hrá|a s lehkostí a pozotností a
nevíň, zďa mám říci s láskou. Jednoho dne isem ji
zastihl, jak načttává tužkou podobiznu; dělala posleclrú
abyth počkala podíval se,
zasttnl, Jal( nacttava tuzKou PoooDrznu;
sle<lď abych počkalasleclrú abych počkala podíval se,
jestli yl to portrét mého otce,
bbkre jižmatka měla v pokoii a
která ie u Í)ne ieště dnes'-Dokonalé to nebylo; naooak_'očise
dívalv vvtřeštěně a vlasv bvlv malé
která ie u Í)ne ieště dnes' Dokonalé to nebylo; naopak,'
očise dívaly vytřeštěně a vlasy byly malé
kroužky jede
IvtieŠtene a vlasy Dyly male
áruhý. Ále proiože nemělakroužkv ieden ořes druhý. Ale protoŽe neměla
v malbÉzáa"e zaktaanívzdílanl,"oáě]ula to zpaměti
8o 8r
vněk ažovaIjsem to aadflo,
ježsi ; berte v úvahu věk a
náklo by se naučilasnadno
tehdy si
potřebný
Íomany,
poučit o zÍ1cetinách, o Ldech, o polrúch ;lzt:k.il:
ó iménech, o dějinách, o místě. Jósé Dias dával j1
tyto iÍfoÍmaces jistou hrdostí vzdělance. Leč
vzděláním nePřevyšoYal o mnoho svou cantatu
vědět, koho před.
Roďnný přítel jíto
trochu vice pozdtžel
u Caesata, vykřikuje i latinské citátyz
,,Caesar l Julius Caesar' l Velký m.užlTlt qunqile,
Brute ?"
Capitu se Caesarův ptofil nelíbil, ale činyvyjmenované
José Diasem vyvolaly u níprojevy
obdivu. Dlouho zŮstaLa obrácena tváří k němu.
Muž,který všechno mohl l Který všechno dělall
Muž,ktetý dal dámě perlu v'hodnotě šesti milionů
sesterciů l
,,Jsou to špetky ovdovělé jako já, Capitu."
,,Kdypak jste je btávala?"
,,Na korunovačníslavnosti."
,,Ach, vypravujte mi o korunovačďch slavnostech
!"
IJžznala, co jírodičekdysi vyprávěli, 'souiila
ovšem, žetoho asi nevědí vlc, než co se událo
na ulicích. Chtěla se dozvědět o ttibunách s císařskou
KAPIToLÁ xxxII
StrlJiljící0ťi
8e
ztcadlo, Jestli se tomu tak dá bíci; spíšepouťové
zrcadé|ko (promiň mi tu láci), koupené u jednoho
italského vetešníka,v hrubém támu s mosazným
a zdi mezi dvěma okny. NebyloJi
ha. Áť iedno nebo druhé, pravda
vstoupil do místnosti, hřeben,
lítlodo vzduchu a já slyšel Polze
tuto otázku:
,,J"
,,Ni ,,chtěl jscm tě vidět, než
přijde inu. Jak ses_vyspa1a?"
:,Já
ště nem]uvil?"
,rZdá se, že fle."
,,No a kdypak ptomluví?"
,,Řekl mi, žednes nebo z1tra má v úmyslu oťukat
tuto zá|ežitost; nepůjde hned s bubnem na zaemluvili.
UžzačLaám poias
na ni mohl toltk zavšechno,
bude-li c1tit, že
těŽem, aie podaří se mu
to?. . . Na něho dají, ovšem iestli. . . Je to kzoúánl'|
Naléhei na něho, Bentíku."
,,Yžáytnaléhám, ještě dnes musí ptomluvit"'
,,Přísaháš ?"
,oči
EE;
tak Poimenovat.
I a zlsoumal. Jen
83
očima, a tomu přisuzuji, žepojednou narůstaly,
narůstaly, staly se zábadnými s takovým výnzem,
že...
Výmluvnosti zami7ovaných, dej mi přesné a Poetické
srovnáď, abych vyjádÍiI, čímty Capituiny oči
byly! Nenapadá mi žádný obr'az, který by byl s to
důstoi
očist
to mi
jakési
s sebou jako vlna ustupujícíz břehu ve dnech
odlivu. Abych nebyl stržen,zachytlljsem se ostatních
sousedícíchčástí,uší,paž1,vlasůrozpuštěných
na Íamenou, ale sotva jsem vyhledal zorničkyjejích
očí,vlna, která z nich vycházela, natůstala, vzdutá a
tenrná, ht'ozlc mě uchopit, stthflout, pohltit. Kolik
minut jsme ztÍ^tilltou hrou ? Jedině nebeské hodiny
mohly z^znamenat ten nekonečný i krátký čas.
znamenán konečněCapituinýclr
vlasů, ale řekl ií_ abych něco
řekl-, že kdyby chtěla.
,,Ty?"
,,Ano, já."
,,To tak, abys mi rozcuchal všechny vlasyl"
,,Když tozcachám, pak je zase učešeš."
,rNo uviďme."
KAPITOLA XXXIII
Úťes
Capitu se ke mně obtátila zády a otočilase k ztcadélku.
Vzal jsem ieiívlasy, shrnul je a začalsčesávat
hřebeném od čelaažk posledďm konečkům,
saha|ícímk pasu. Vstoje mi to nešlo; nezapomínejte,
žebýla o kóusek vyššínež iá, ale i kdyby byla stejně
vysoká. Prosil jsem ji, aby si sedla.
,,Sedni si sem, je to lepší."
Sedla si. ,,Tak ted se podíváme na velkého mistra
kadeřníka," řekla mi s úsměvem. Poktačoval isem
v česánís velkou péčía r
díly'abych upletl dva co
ani tak rychle, jak asi pře
volán1, ale pomalu, poma
tem ty silné ptamence,jež
ruky, tu pro neobratnost,
bylo upleteno' a Žase to u
8584
lané stužky. Spojil jsem konce copů, svázal ie mašlí,
tu a tam poopravil dllo a zvolalz
,rHotovo."
,,Bude to dobré?"
,,Podívei se do zrcadla."
táhla k nís tisícivřelými a néžnýmislovy. . . Ne_
vysmívei se
čtenáři. V se
eux byl něco
KAPIToLÁ xxxlv
Jsen nt{!
spontánnl a jasný smích vysvětlila těmito veselými
slovy:
,,Mami, podívej se, jak mě tento mistr kadeřník
učesal;žádaImé,aby mi mohlupravit účes,a udělal
toto. Podívei se' to jsou copy!"
,,Co ie na tom?" ptavila spěšně matka, překypujíc
laskavostí. ,,Je to dobté, nikdo by neřekl, žeto dělal
neodbotník."
,,Cože, mami, tohle ?" vzpLra|a se Capitu, Íoav^zu|íc
copy. ,,Jak to můžešříci, mami l"
A s líbezným a své}rlavým tozhořč:''#ď.:ťí
nazvalabIádělal
těžkou
upénápady.
86 87
Pohlíželana nás s něhou. Pak se mizdálo,jako by pojala.
a zatůené
stoj námi bylo
něc
Protože jsem
tozpoloženl,ma
le, ale překotně
mohlo vyjít ven
iediné zvolánl, ani jednoduché slovíčkomi přes ně
nemohlo proklouznout, byť se dralo sebevíce dopředu.
A všechna slova se opět shlukla u srdce šeptajl
ce: ,,Hleďte na človělra,který to ve světě daleko
nedotáhne, aspoň dokud ho budou ovládat city. . ."
A tak, když nás matka nachytala, byli jsme dva,
a|e rozdllni, ona ukrývala slovem, co jáproztazoval
mlčením.Ztěchtozpaků mě vyttbla dona Fortunata,
když řekla, žemě volá matka, mám prý hoďnu latiny;
čeká na firne pátet' Cabtal. To bylo vysvobozenl;
tozlollčil jsem se a vyšel na chodbu. Cestou
jsem uslyšel, jak matka kárá dcetu z:a jej1způsoby,
ale dcera neříkala nic.
,,Jsem muž !"
Tušil jsem, žemě mohl někdo slyšet, protože slova
zazně|a hlasitě, aběže| isem proto ke dveřím do alAmeriku,
a promňte mi tento otřelý příměr, iímžsi
dodávám většídůležitosti;vskutku, v každém
mladém muži je neobjevený svět, admirál a řijnové
ku. Tamtovšecbno mohlo být klam nebo iluze. Byť
by to nebylo
to ieií a sPlynuly,
j
,rJsem mužl"
Když jsem
na seminář, a
nebezpečí,na
tíží;všechny
nemůže.Krev byla stejného názotu. Znovu jsem
všechny ostatnl.
89
KAPITOLA XXXV
Apoltolspý pronotář
Konečně jsem popaď knihy a utíkal na hodinu.
polovině cesty jsem se za_
musíbýt hodně pozdě a že
z tváÍe. Rozhoď jsem se,
se nazávtat' která mě složi_
la; ale leknutí, iežbych tímnahnal Ínatce, o&adilo
Pátet Cabnl dostď večerod internuncia vzkaz; zaCabtal
s potěšenímnaslouchal, jak opakuií titul:
Stál, udělal áetout ktoků, usmívá l.'.Éobubuoval
9o 9r
na vlLo krabice. Rozmět titulu, ačmu zdvojnásoboval
důstoinost, byl p měl-li se připoiovat
ke jménu; t ptonesl strýc
Cosme. Pátet Cabtal dodal, že nenítřeba jej řl
kat celý, stačí,když ho budou oslovovat PÍonotář
Cabtal-Tím se samo o sobě bude tozumět apoštolský.
,,Pronotář Cabtal"
,rAno, tak '
,,Ale pane Justin-a,
aby si zvykl je jet do
RÍma?"
"Ne'
dono Justino"'
ul,., poŽnam enala matka,
Cabral, poktačuje v 'úvaze,
notáI."
něco pozděii než já,b!amimochodem
připomněl
X., velkou naděii Itáiiei
ala; htdinou dne
isem se probnl ze
musím složit hold,
stejně k srdci jako ostatní.
tvářích a nakonec mi dal
volno. Bylo to příliš
Jcden polibek a voln
řovalo z mé rtáÍe, ptotož
biicho, nazval mě lenoch
pokazil:,,J.n
se z toho lenošenI tolik neraduj ; latinu budeš
vždy potřebovat, i kdybys nebyl knězem."
92 91
KÁPIToLA xxxvl
Mýhtka be7rcboa a be7rakou
opustil jsem je pod záminkou, že'sipůldu hrát,
a zalal iseÁ z Íšleto ranďm
-dobrodružství.
Nic lepš
dokonce ani s
Teprve poz
Capituina d
ii v pokoji,
a klidně šila
kradmo a bázhě, nebo j
dinného přítele,
taly ptacóvat, ja do plátna. Já na.
drůh]éstraně sto dělat; a opět mi
unikla slova, iežisem v so Tak znovu uběhlo
několik ďóuhých minut, aždocela zanechala šití,
a zeptal
e. Usta,
dojem,
em, Ca-
KAPITOLA XXXVII
Duge je pka tajenstaÍ
,,Čekalpátet Cabral dlouho ?"
94 9'
milostné touhy; ale tehdejšípohyb byl ptavým opakem
nynějšího.Ráno zvtátiIa hlavu, nyní mi unikala;
a nejen v tom se chování různilo; ptotiklad byl i
v něčemjiném, i kdyžse e.
Vyfuožoval jsem jítuší Nepřísahám
nato,zača|ose toztušeď,
žejsem nemohl s plným vědomím kontÍolo_
vat svépočínání;ale souďm, žeano, ptotože ona
couvla a chtěla si vyptostit Íuce z mých; Potom'
snad ženemohla vícecouvat, posunula jednu nohu
dopředu a druhou dozadu a odklonila hruď. Teprue
tento pohyb mě přiměl zadržet jíruce silou. Hruď se
nakonec unavila a povolila, hlava však nechtěla povolit,
padla dozadu a znemožňovala mi veškeréúsilí,
n
n
n
P
odporovala, vylžilaby tohoto pohybu, aby si uvol.
Zápasil:' jsme
branu jsme neuvnitř
neslyšejsem
ji na sebe
strhával; hlava couvala dále, ažse unavila1' ale ta
přišla na řadu ústa. Capituina ústase pohnula na
opačnou stranu nežmoie, šla na jednu sttanu, když
já isem |e hledalrta sttaně druhé. Vůbec jsme se nemótrli
sétkat a stačilo, abych si dodal více odvahy,
ien o něco více. . .
' vto- jsme uslyšeli klepání na dveře a hlasy na
chodbě. Capituin otec se vracel zúÍadatrochu dříve,
vzPamatoY^li. Teď jsme zápasili se zaklesnutýma
rukama a nic ati nezača|o.
Uslyšeli jsme závoru ve dveřích, jež vedly dovnitř
na chodbu; to otvÍrala matka. Kdyžužse přiznávám
ke všemu, řeknu též,
Ílce z tukou svépřít
dokonce jsem se o to
otec vstouPil, provedla něco neočekávaného,přitiskla
svá ústa na má ústaa dala tak dobtovolně, co
násilím odmítala. opaku|i, duše je plna tajemství.
KÁPI ToLÁ XXXvIII
Proboha, to jsem se hkla!
96
abych ukáza|, žese Capitu neovládala jen v matčině
přítomnosti; ani před otcem neměla většístnch.
V situaci, ježmi svazovala jazyk, vyjadřovďa se
naPÍosto nenuceně. Jsem přesvědčen, žejísrdce
nebušilo ani méně, ani více. Předstírala leknud a
zatváit]a se strnule; ale já, který jsem všechno zna),
viděl jsem, žeje to Iež, a záviděl jí.Hned zača|a
mluvit s otcem' ktery mi stiskl ruku a chtěl vědět,
ptočdcera mluví o apoštolskémpronotáři. Capitu
mu opakovala, co ode mne slyšela, a m1lila ihned,
žeby otec měI jítpáterovi blahopřát do bytu; ona
prý tak učiníu nás. A když si posbírala své šití,vyšla
na chodbu, dětsky pokřikuiíc: .
,,Mami, večeře, tatínek přišel !{'
KÁPIToLA xxxIX
Milost pouoláú
mnohem niternějšía jemnějšípocity než cokoli jiného.
Cabtal vyslechl Capituina slova s neobyčejnou
mdostí.
,,Děkuji, Capitu, moc ti děkuji; těšímě, žeity máš
radost. Tatínkóvi se daří dobře ? Á mamince ? Tebe
se nemusím Ptát; ztoYÍta kveteš zdravlm. A jakpak
to máme s modlenímP"
97
Na všechny otázky odpovídala Capitu pohotově
a dobře. Měia na sobě lépšíšatičkya vycházkové
skončil.
vřel:
,,Mít milost ovní stav
ie skvělý, je_li vrvolen.'Scházl-h
tato skutečné
mládež jde raději studovat světtakéužitečnéa
yážené."
til:
,,Povolanost znamená mnoho, aIe božLmoc je
nade všechno. Člověk nemusí lcr'lt za|Iben|v cítkvi,
,rAno."
''No
tak vidíte !" zvolal
hližeje se kolem sebe. ,,Bez
dobrýmknězem avkaždé
je možnosloužit Bohu, ie to Povinnost nás všech."
,,Výborně, ale povolanost si nepřinášíme jen z ko-
lébky."
,,Pane, ale ta je nejlepší."
,,Mladý člověk,íkdyž nemá chuť do kněžského
života, můžese nakonec stát velmi dobtým knězem;
všechno tkví v tom, aby ho Bůh k tomu předurčil.
Nechci se tu dávat za ýzot', ale já isem se natodil
s povolaností na medicínu; můjkmott, který byl
koadjutorem chrámu svaté futy, naléhalna otce,
aby mě dal do semináře; otec svolil. Nuže, dos-
Í::^Ť:?i:r
ebyl bych změnil
svou povolanost, co by se stalo ? Učiljsem se v semináři
něktetým předmětům, které je dobře zlát a
jimžse v těchto ústavech vyučujenejlépe."
Sestřenice Justina zasáhfa :
,,Jak to ? Je možnévstoupit do semináře a nestat
se knězem?"
9s 99
nčeď světa, jesďi
ffi:Kx'o13i"í:dina
klekání, tozloučilase.
,, }di s ní, Bentíku," řekla matka.
,,Není třeba, ne, dono Glório," odpověděIa spěšně
a se smíchem, ,,zÍtám cestu . . . Sbohem, Pane PÍonotáii.
. ,"
kď.
,,Nechoď, ne; zfitta si pohovoříme."
,,Ale iá.ti chtěl říci . . ."
,,7'1tta""
odešla; zůstal jsem stát jako přibitý' přikovaný
k zemi.
KÁPIToLÁ xL
Koblk
Kdyžjsem zůstal sám, zamyslel isem se na chvíli
a měI viděď. Však ta má viděď znáte. Yypravoval
jsem vám jedno o císařově návštěvě; jinéjsem vám
řekl o tomto domě v Engenho Novu, který ie věrnou
rověkém autorovi, který uměl zachovat tuto povětu
ve sých knihách. V tomto směru byla moie před_
stavivost velkou ibetskou kobylou; sebemenšívánek
i1 dával hříbě' z kterého se hned stával Álexandrův
'oř;
zanechme však těchto odvážných metafot, nehoďcích
se k mým patnácti letům. Mluvme PÍoStě
o tomto případě. Měl jsem tenkrát vidění, žejsem se
pťanalmatce kosvé lásce a řekl jí,ženeisem ke kněžskémuživotu
povo
mi nyď vtacela a to
miibtankukúďku
si, ,,řeknu mamince, že se necítímpovolán, a pÍiznám
se k oašÍlásce; bude-li pochybovat, vylíčímjí,co se
posledně událo, to česánía všechno ostatní . . ."
t
KÁPIToLA xLI
Tajná audhnce
Á takřka útočně:
,,Maminko, chtěl bych ti něco říci."
u mne.t'
ó
r0e roj
''nePamatuješ
si, jak jsi dokonce prosil, aby ses mohl
jítpodívat na seminaristy, kteří ve svých sutanách
vycházlvali ze svatpjosefské školy? Doma, kdyžti
José Dias říkal Důstojnosti, smával ses s takovou
chutí ! Jak to, že teď? . . . Nevěřím, ne, Bentíku. Á
Potom. '. Povolanost? Vždyťpovolanost je věc
zvyku," tozvlje|adále myšlenky, ježslyšela od učitele
latiny.
Kdyžjsem se to
ale přece dÍt'azné
syna, jakým jsem
ďouze o slibu, který kdysi učinila;neřekla mi za jakých
okolností, ani při jaké přílďitosti, ani o pokteté
člověknemůžeudělat bez hříchu a Bůh, ktetý
je velký a mocný, by -i to neodpustil, ne, Bentíku;
ro4 ro5
val jsem, e doiata, ale necouvl jsem
ve svých se Žnovu zep:^t|
,,Á.o o, požádala Boha, aby tě
íku? Á jak bych se
svatých."
zdá o andělech a
,,Í -tř,milý-synu; ale to i9 rr'u'*é.. . .,P9jÍ-:: j:
už'oozdě, p"íď'í'"do pokbie. |e to domluveno;
.r' p^*"l*
"ébó
v druhém měsíci pristitro roku půjdešv p^'vď*
''ébó
v druhém měsíci příštíhotoku půideš
dó semináře. Chci jen, aby sis dob-ře osvoj.il předměty,
kteréstuduieš; ie'to pěkné nejen pro tebe, ale i pro
páteta Cabiala. Ý seňináři tě'očekávajíse zájmem,páteta.' Cabiala.'Y seňináři tě' očekávai íse zájment,
trotože pátet Cabral o to
' Vykrolčila ke dveřím,
tozchodem se obtátila ke
KAPITOLA XLII
. CoPita uua{uje
Druhého dne isem při prvď vhodné příležitosti
zašel k sousedům. Capitu šerozloučila s člvěma přížLm.
Capitu vypadala una-
veně, měla šátekuvázaný kolem hlavy, matkami sdělova|a,žetomá
ztoho včerejšíhosvého čterrípřed
čajema po něm, v pokoji i v posteli, dokonce aždlouho
po půlnoci při věčnémsvětýlku . . .
,,Kdybych zažehla svíci, maminka by se zlobila.
Užje mi dobře."
Á protože šátek sundala, matka jíznepokojeně
řeHa, žeje lépe si jej nechat avázaný, ale Cápiru'od_
pověděla, že neni tÍ.eba, užprý je ji dobře.
okoji; Capitu potvrdila mat-
*ig,T,'JIl
sbách a nakonec
o poslední rozhodné odpovědi; za dva tÍi
měďce půjdu do semináře. Co uděláme teď? Capitu
mi naslouchala nejprve s dychtivou, pak zachmuřenou
poŽofÍlostí; když jsem skonči|, dýchala ztěžka,
jen vybuchnout vŽteký, ale ovládla se.
Je tomu užtak dávno' co se to událo, ženemohu
s určitostíLíci, zda se opravdu rozplakala, nebo si
jen utřela oči,mysUm, že
rmutku. Když jsem se opět podíval na Capitu, zjistil
jsem, žese nehýbe, a to mě tak po"děďlo,
Ť i':ilj"tj
to u matky ptobítentokrát
taková
re6 ro7
KÁPIToLA xLIII
T1 n bojtš?
Naiednou však přestala uYažovat, zadlvala se na
mne švyma strhujícima očimaa zeptalase mě, mám-Ii
strach.
,,Sttach ?"
mi pravila:
,,Ty strašpyt1e !"
,,Já? Ale.. ."
,,Nic to není,Bentíku. Kdopak bv tě bil nebo zavíral?
Ptomiň, jsem dnes troóho pótúIá; chci žettovat
a. . ."
,,Ne, Capitu, ty nežeftuješ; v takovéhle chvíli nám
nenído žertovánl."
. ,,Máš'pravdu, byla to jen taková hloupost; na shle-
danou."
,,J ak to, na shledanou ?"
ro8 102
lit, byla to jeji
valo papírem a
jména, ktetá vy
zemi a požádal
nevšímala.
KAPIToLÁ xLIV
Pntorolenj' s1n
,,Ukaž, napíšuněco."
,,Kdyby sis měI vybrat mezi mnou a svou matkou'
koho bys zvolil?"
,,Iá?"
Přikývla.
-Iá ale pročsi vybírat? Maminka
véhďnemůžezePtat."
,,Do Předpokládei, žejsi v semináři
žeum7tám, . ,"
,,Neříkej takové věci!"
,, . . . Nebo žesteskem zhynu, jestli hned nepřiideš,
a tvá matka nechce, abys přišel, řekni, přijde š ?"
,'Přijdu."
,,Přes matčinzákaz?"
,,Přes matčin zákaŽ,"
,,opustíšseminář, opustíšmatku' opustíšvšechno,
abys byl v poslední hoďnce u mne ?"
I IO
včas, abych si dala ušítšaty
ukni s rróu''ky. . . Ále snaá
móda. Ať ie to ve velkém
Karmelská'nebo Sv. Fran-
tišek."
údetu:
ustyšíšmou ptvď mši, ale
P
toinosti."
III
já ukládal pokánl a dávaltozhřešení. Á druhá, že. . "
,,První ti slibuji," řekla když viděla, jak váhán, a
dodala, žečekánadruhou.
Co je ze sebe
vymá vil; nebyl
bych bych zde
něco,
,'Druhá podmínka. . . ano. . . je to, že., .
Slíbíšmi, že budu já tímknězem, který tě oddá?"
,,Který mě oddá ?" řekla trochu zarůeně.
Yzápětl jípoklesly koutky trůa zavftěla hlavou.
,,Ne, Bentíku," řekla, ,,to bych musila dlouho
čekat; ty tak honem knězem nebudeš, potrvá to
mnoho let . . . Hleď, slíbímti něco jiného; slibuii ti,
žesi tě pozvu zakmoÚa svého prvorozeného syna."
KAPIToLÁ xLvI
Usníření
Mítjsme vytrlásili tak rychle jako Válku. Kdybych
dlvaLa tak něžnýma očimaa iejí postaveď jim dodávalo
tolik ptosebnosti, žejsem zůstal, vzal ji
kolem Pasu' ona mě chytla za konečky pÍstůa. . .
opět se dona Fortunata objevila u vrat; nevím'
co ji sem vedlo, aď mi nedopřála času,abych mohl
odtáhnout ruku, ihned zmizela. Mohlo to být pro
pouhé ulehčenísvědomí, jen forma, jako když se
odřlkává povinná modlitba, překotně a bez zbožnosti;
nebo to bylo proto, aby se na vlastní očipřesvědčila
o skutečnosti, ktetou iísrdce napovídalo . . .
Áť je io jakkoli, tiá paže dale tiskla díviin PaS' a
tak jsme uzavÍeli mír. Pěkné bylo' žekaždýz nás
chtěl vzít vinu na sebe, a vzájemné jsme se ptosili o
odpuštění.Capitu se odvolávala na nespavost'
bolesti hlavy, škleslost a nakonec na ,,své nálady".
KAPIToLÁ xLV
Po k1uuj lilauou, [tenáři
anižproto autoÍově
věru, neď nic přesnějekla,
takovými slovy a
takovým způsobem. Mluvila o prvním dítěti, jako
by to byla prvnípanenka.
Byl-li i ela jej směs po_
ďvného Ta výhrůžka
prvním d capituiným, její
TI2 TT)
Já,který jsem v tédobě mlval pláč na ktajíčku,c1til
jsem, jak mi očivlhnou ...Byla to čistá láska, byl
io účiirekutÍPenímémalé přítelkyně, byla to něha
usmíření.
KAPIToLÁ xLvII
,,Milostpanl odeš/a"
,,Dobrá, dost," řekl Isem konečně; ,,ale vysvětli
mi jen iedno, ptočpak ses mě ptala, jestli mám strach
z výptasku?"
,,To jen tak," odpověděla Capitu po malém zaváháni.
. . ,'Nač to omílat?"
,,Jen to řekni, bylo to kvůlisemináři ?"
,,Ano, slyšela jsem, žetam bijí... Ne? Také
tomu nevěřím."
**;:
sčítatsvé
touhy.
KAPITOLA XLVIII
Přísaha u stufuy
,,Nel" zvo|a\ isem náhle.
,,Co ne ?t'
Předcházelo tomu několikaminutové mlčení,
mne?"
Capitu se nezdtáhala přísahat, a-d9k'on_ce jsem ií
spatřil na tváÍi ruměneč radosti. Přísahala dvaktát
a do třetice řekla:
,,I když se oženíšs jinou, splním svou přísahu a
vzpomněl?"
l,Ale vždyťi já pilsaháml Přísahám, Capitu,^přísahám
při Pánuboňu, že si vezmu jedině tebe. Stačí
ti to ?"
řekla, ,'neodvažuji se žádatvice.
;;,Ťl"."il':'á:;LT:"'jlÍft ;:*
se stane cokoli."
Chápete ten tozdíl; bylo to v1ce než volba maďel-
I
I
J
{
l
j'
il
il
{
II4 rrl
ského druha, bylo to ujištěnío sňatku. Mé přítelkyni
to myslelo jasnéa rychle. Skutečně, předchozí formule
měla meze, neboť jeďně vylučovala. Mohli
bychom zistat svobodď jako slunko a měsíc a nezptonevěřit
se přisaze u studny. Tato fotmule byla
lepšía měla výhodu v tom' žemému srdci dodávala
dpřisáhli isme
tak šťastni,že
?;'{lil:Ě*1
nate.
,,Budou-li hodně naléhat, půjdu; ale budu to btát
jako ktetoukoli jinou školu; vysvětit se nedám."
Capitu se báIa našeho odloučení'ale nakonec
KÁPIToLA xLIx
Kožd* sobotu s'ttíci
r16 r17
do svého syna před natozenim tu milost, kterou mu
Bůhodepřel. . ."
Byl to pátetův ústupek. Dávalmatce předem tozhřešení,počítajes
tím, ževěřitel dluh sám smaže.
ústařekla nc. JoséDias, nedosáhnuv
mnou do Evropy, chytil se nejbliž,rradu
pana ptonotáře" ; zdálo se mu
ostačí.
milý pří'
tka ozná,,Milá
dceto , zttatilš svého druha z dětstvÍ . ' ."
To osloveď dceta jldělalo tak dobře (to po prvé
ji tak matka oslovila), žearu neměla časna smutek;
KAPIToLÁ LI
Meqi dnen a soitmrakam
Mezi dnem a soumrakem má být všechno ktátké
p ství, byl jsem
n zůstala nep
sefské,abych
I
I
t
I
rrE 1I?
zdán]ivé šel pro kněžskou investituru, avšak ještě
dříve pro milóst povolánÍ. Ale ta milost, tos byla ty,
investitura, tos byla ty.
KÁPIToLA LII
Staj! Pádua
iak isem se loučilse starýmPáduou.
k nám. Matka mu řekla, aby si se
v pokoii.
iti" zeftal se, když strčil hlavu do
dveří.
Vykročiljsem, abych mu stiskl ruku; něžně mě
něišíl"
broč'asi takto mluví? pomyslel jsem si. Ztejmé
ví,žeho Jo
,,Ále ják jednoho dne zttatlte
svéblízLé, out na nás. Nemáme
r2a r2t
sice takové postavení, ale naše náklonnost ig '!osmírná, věřté tomu. I když budete knězem, přijďte
,,Pramének vašich vlasů l" zvolal Pádua, otevítaje
KAPIToLÁ LIII
Na cestu!
odjel jsem do semináře. Ušetři mě dalšíchloučení.
Matka mě tiskla k hruď. Sestřenka Justina vzdychala'
T?Z rzl
dělit se o něho s Bohem, to znamená mlt ho i nadále."
ch,
en.
mi
sfovná.('
KÁPIToLA LIv
,,Paugyik na saatou Monika"
V semináři. . . Ach nebudu vyPÍavovat o semináři,
nestačila by mi k tomu kapitola. Ne, milý
,,Ach l" usmál se'
u hodinu, kdy
žeužneskládá
vzněty mládí;
něco do sebe.
Á povídal mi o nekonečnémmnožstvi všedníchzá,,I
já, takŤka všechny; po vysvěcení se přirozeně
vrátili do svých provincií a ti zdejš|se stali vikáři
venku."
,,Byly to krásné časy !" zavzdychal.
r24 T2'
KÁPIToLÁ Lv
Sotet
Když to řekl, stiskl mi tuce všísilou rozmáchlého
Acb, koěte tlebes, klěte ň{tý a čisý!
rz6
r27
yl to výkřik;
se v posteli,
. Ptožívaljsem
svédítě, a to
a ani teď se mi nezdá špatný:
Acb, kuěte ubes, leuěte ně{nj a čistjl
Kdo byl
mohla to být
na ktetý by
s květinou n
raloval se na pÍavou nebo ]evou
isem se překu[l na záda a díval se
maze jsem vlpotil tento:
B1l {iuot suůj 7tratíš,bitau přec u1hraješ!
jsem dalšía převaloval se na
StÍanu; nakonec i
vit, jako by to bylo
byl.'Zvučný, o tóm
, vítězstvídosažené
šlechetná. Že nenl norá,'u'
myšlenka vznosná a
všední;a ieště ani teď si
záhadnou cestou se dos
Tenkrát jsem ji p
;sem jednou a víc
zopakova7 oba vetše za s
těmi dvanácti středďmi.
Acb, kuěte ubes, kuěte ně{nj a čistjl!
a druhý s velkým zan1cenÍm:
Bjť (iaot nůj{ratiš, bitutl přu a1brQeš!
^ 1ÍŠl
jsem. pocit, žez toho vzejde dokonalý sonet.
Dobře začíta dobře skončit není mrílo.'Abych
ttochu. osvěžil svéinspitace' vzPomněl jsem ď
rz8
t29
na druhý; dtuhý nepÍícházel, ani třetí, ani čtvrtý;
nepřicházel žádný. Několikrát mě popaď vztek a
neiednou jsem pomýšlel ýéztz postele a zajít pto
inkoust a paplr1' možná tlm, že budu psát, verše se
jen pohrnou, ďe . . .
Unaven čekáďm připaď jsem na myšlenku změnit
smysl posledního verše Pfostým přehozením dvou
slov, takto:
B1l {iuot saůjryhraješ' bituu přu ptratíš!
Dávalo to ptávě opačnýsmysl, aIemožnážepúvě
svítícítam dole, nebyly PÍo Írne hvězdnými týmy
a tato živá metafota by -i nedala ty vzpouzejícíse
verše s jejich rýmováním a vlastním smyslem l
Nadarmo jsem se dřel, hledal, pídil se, čekal,
verše nepřicházely. o mnoho let později jsem napsal
několik stránek prózy a teď skládám toto vyprávění,
přičemžneznám většínesnáz než psát, ať dobře nebo
špatně. Nuže, milý čtenáři, nic mě neutěšuje při
vzpomínce na sonet' který jsem nesložil. ÁIe protože
věřím, že sonety eístujíužhotové stejně jako ódy,
KÁPIToLÁ LvI
Sentinarista
r30 I3I
stejně |ako ruce, jako nohy,
i,i:;5Ír j:il:Í:ilůl?:{ť.:
díval se přímo do tváře,
ruce neopětovaly stisk an
mu nejvíce bránila, aby se
mohl přizpůsobit semináři. Jeho úsměv byl mžikový,
ale smával se také beztarostně a srdečně. V jednom
však nebyl tak tlkav'ý jako ve všem ostatrťm; bylo
tovuvažování.Casto js jepotrroužen
do sebe a přemýšIí. dal, že tozjLmá
o nebo žesi
opakuj e. Kdyžjsme se stali přátels',
žá mu něco vysvětlil nebo
s ním něco ptobral, a měl takovou paměť, že si všechflo
zaPamatoval, dokonce doslovně. Možná žeto
bylo na úkorjiných schopností'
Byl o tři toky statšíněžiá, jeho otec byl advokátem
v Curitibě, spřízněn s obchodníkem z Rio de Janeira,
který byl jeho obchodním PaftneÍem. otec
byl silně katolického cítění.Escobar měl sestru, o
které tvrdil, žeje anděl.
,,Nejen pro svou krásu, ale téžPÍo svou dobrotu
anděl. Nedovedeš si představit, jak ie hodná.představ
asto mi píše,musím ti jejídopisy ukázat."
Skutečně, byly prosté a stdečné,plné něhy a rad.
cobar mi wptávěl o ni zai1mavé příhodv a všechnvEscobar mi vypiávěl o nizaj1mavépříhody a všechny
wzvedávalv dobrotu i ducha této bvtůstkv: takovévyzvedávaly dobrotu i ducha této bytůstky; takové
by|y,že bych se byl nakont c s níoženil, oebýt Capitu.byLy, žebych se byl nakont c s níoženil, oebýt Capitu.
Brzy nato zemÍe|a. Dojat jeho slovy užužbych muB,rzy nató zemÍe|a. Dojat jeho slovy užužbych mu
vyptavoval svou historii. Zpočátku 1sem byl nedů-
KÁPIToLÁ LvII
/
příprauácb
r32 r13
KÁPIToLA LvII1
Smloaua
ulice.
pity . . . Rychle jscm se opět vracel k modlitbám, na-
I.
I
KÁPIT'oLA LIx
Hoýés dobrou panětí
Ne, ne, nemám dobtou paměť. Naopak ie možno
ji přirovaat k člověku,kteý bydlel vtůznýchpenr14
Í3'
ziónech a nezaP^fflatoval si jeji
a snad |en podružnéokolnosti.
vot v témžerodinném domku,
nábytku a zvyklostmi, lidmi a záhbam| tomu se v{vá
všechno trvánlma opakováním. Jak závidím těm,
kdož nezapomněli na bat-tu svých prvďch kalhot !
na ty, kteté|sem obléklvčera.
nebyly žluté,protože ta barrra
to můžebfi zapomnětlivost a
sttánkách nenašel, všechny se mi nyní obievují se
knihu, iežneď úplná. Takto vyplňuji mezery druhých;
takto můžešvyplňovat i ty mezery mé.
KÁPIToLA Lx
MiIé dílko
Tak jsem to udělal s ,,Panegyrikem na svatou Moniku",
ba udělal isem ieště více: vložiljsem do něho
r16 r37
neien to, co
k fu nehoďl
seminadstu
dalšíhomi
r38 Í39
bylo dnes
- očiJosé Diase se zales
jsem se ůlekl.. Pak víčkapoklesla a
lou chvíli, nežse znovrr zved|a, a
Y
myšlenky, kteté se
neníspisovatel ani
lo; a sotva se učite
,,Co je -i Po svatýcl
odtud zmizet, jak jen bude možno nejdříve, nebo
ihned. . ."
,,Ibned to nepůjde, andílku; aIe možná, že to bude
řed ožví,jestli to nebude
J9 p^|!'y:přemýšlím urž,
jrj Glórii; jsem jist, žc
sn
,,Pochybuji, žeby maminka vstoupila na loď."
chopny všeho; ale ať s ni
odjezd za jistý, na to vytomu
věř. Je jen třeba
c' Ž^ co by tě musiJi kárat
uď pěkně hodný a navenek
ukazaj, že jsi spokojen. Neslyšels, jak tě pan profesor
chvrílil ? To proto, žeses dobře choÝal. Veď si
tak dále."
,,Ale r859 nebo r86o je přílišpozdě."
,,Bude to letos," odpověděl JoséDias.
,,Za tÍi měsíce ?"
,rNebo zašest."
,,Ne, 2a tři měsíce."
ni' "tlitÍn""ffi#ťTj:cho změnit vzduch. Proč
nek
,,Pročnekašlu ?"
,,Hned teď ne, aleiá a řeknu, kdy máš kaš|at, až
bude potřeba, btzy,
-takový
suchý kašlíčekamalá
qhqť k jildlu; já panímatil na to připtavím . . .
Och, to všechno ie pro jej o. Když syn nemůže
jsem se mateřskou něhou a odvětil . . .
,,Ach, rozumím! Předstírat, žeisem nemocen'
abych se mohl dostat naIoď, že?"
včas' . '"
,,Dobře. AIe ažodtud budu odcházet, neztamená
A ptotože se mi to slovo tlačiloven z ktku, rychle
isem otočil list a vpálil mu do tváie otázkl:
,,Jakpak se daři Capitu ?"
r40 Í4|
r42 r43
nějakého hej_
mě nenapadlo,
ěku a švihu, ti
Ále jestli |si to
ohtomení jsem
ven, seběhnout
k Páduům, popadnout
Íiznala,kolik, kolik, koousedství.
Nic z toho jsem
vypravuji, neměly v těch
h logiku pohybů a myš,
vylepšovanéa špatně vyá
a kiivá kresba, změt, vít,
lušoval. Kdyžjsem přišel
ias větu, jejiž začátek jsem
takénejasný: ,,Však se o
ho ? Domýšlel isem se při)apitu,
a chtěl se ho zeptat,
ale vůleumřela pii ztození jako tolik jiných plodů.
omezil isem se na to, žejsem se roclinného přítele
zeptal,lidy pťr|cu k matce '
,,IJž se mi velice po mamince stýská. Mohu jítuž
ano ! Poproste maminku,
otu. V sobotu ! Tuto so-
évzkátže."
KAPIToLÁ LxIII
Poloainl jednoho ntr
Užjsem se nemohl
pronásledovďy mě sn
i nebudu zde o nich
poloviny celku.
ale vina je ve va
swíubohého se
kniha snad pros
byl knězem, neb
biskupem, nebo
to století možné.
S tím snem to bylo ta
po těch hejscích ze
z nich, jak s mou p
Běžel jsem tam' on
nebyla sama, seclěla
r44 r4t
lhleděla
na los z loterie. Protože mi to nebylo jasné,
se na lůžkusám.
T čteš,není v tom) co se mi
zdáI jsem vyvinul, abych zjistil,
zda ažznova usnu. Jakživneem
vyna-
:tri1^?3
se mi podařilo
usnout, ale tehdy užatri hejsci, ani losy z loterie,
ani velkénebo maIévýhty
- nic z tolto všeho
mě nenavštívilo.Tu noc se mi:už nezdálo nic a za dne
jsem špatně sledoval přednášky.
,
I
síce, kterou nám nebe skýtá den po dni a měslc po
měsíci. odložil jsem rukopis a rozhlédl se Po stěnách.
se sebevíce snažil usnout a takéusnul. Z toho usuzuji,
žejednou z lidských povinností je zavÍit a pevně
sevřít očia čekat,zdali sen, nedokončenýv noci
mladé, bude poktačovat v noci Stafé. Taková je ta
baná|ni, a nová myšlenka, kterou jsem zde nechtěI
předmětem mocenských sporůmezi Evropou a
Spojenými státy.
To byla narážka na Filipíny. Ptotože nemám politiku,
a zvláštémezinátodnl rád, zavřel jsem okno
a šel dokončit tuto kapitolu, abych mohl ulehnout.
r46 147
sny ani o jiné, <lěti
mi'klidný a'pokojný
řeknu toho ze své
KÁPIToLA Lxv
Přetuářka
abych šel pryč.
,,D.r., s]. io m''oho nezdržuj; jdi. dom:, PŤiiaY
ariy zi-těaou. Je to přitozené, ž-9d9ya'. Glóda tě
ct'cá Átt pro ,.É.co nejvíce, ne-li celý čas'ieJi to
možné."
V tom všem prolevovala má přítelkyně' tolik pochopeď,
žeiseň rirohl ktidně upustit od cltovánl
třetího případu, ale příklady se dávaii jen proto, aby
byly citovány, a tenhle je tak dobrý, žeby byl hřích
jei neuvést. Stalo se to za métřetí nebo čtvrté
KÁPIToLA LxvI
Důuěrtá přátelstlí
r48 t49
osobě dobře. Snad o manželovi, ale manžel byl
ÍnÍtev;přesto nebylo muže, který by byl s to se mu
vyÍovnat v lásce, v práci a v poctivosti, ve způsobech
a bysttosti ducha. Tento názot si však vypatně,
zůstávalo to
samo sebou, že na_
úctu. Nemyslím, že
lidé toho druhu se
Když matka Ležela v horečce,ktetá ji ďv ne-
ujdď."
KÁPIToLA LxvII
Hřícb
Teď nechám ležet nemocÍtou v Posteli, dokud nepovím,
co se stalo se rnnou. Po pěti dnech se Pfobudila
matka ráno tak přesttašená, žeporuči|a, aby
mě přivedli ze semináře' Matně sttýc Cosme říkal:
,,Milá Glódo, lekáš se bezdůvodně, horečka pře-
id...."
,,Ne ! Ne ! Pošlete pto něho ! Mohu zemi'Lt a má
duše nedojde spasení, jestli Bentík nebude u mně !"
,,Vylekáme ho."
rto I'I
žemě vola[, to mlčení,ty vzdechy mohly zÍameÍ7at
něco víc.Sráce mi silně tiouklo, nohy se mi chvěly,
posádky,,zněla mým ušímjako troubení při posledilm
souou.
rtz ÍrJ
setina chvilky, ale i to stačilo,aby se k mému žalu
pÍidala výčitka.
al. Jednou se na Ínne zahleděl
ta by uhodl, co Se ve mně děje, a
já aby nic nikomu neříkal, žese
potrestám sám atd. Ale pohled měl v sobě tolik
lásky, ženemohl znamenat nevoli nad mým hříchem;
ale pak tu byla pořád matčinasmÍt. . . Pocítil jsem
hroznou úzkost, hrdlo se mi svíralo, užisem dále nemohl,
najednou jsem se rozplakal
,,Co ti je, Benúku?"
,,Maminka. . . ?"
,,Ne! Ne! Co tě to napadá? Její stav je co nejvážnějši,
ale na smÍt to nev7padá aBůhmůževšechno.
Utři si oči,nehodí se, aby mladík v tvém věku plakal
na ulici. Nebude to nic, jen horečka. . . Horečky
jak prudce pÍicházej| tak takéodcházeji. . . Rukoú
ne; kde máš kapesník ?"
$Utřel jsem si oči,přestože z celéřeči JoséDiase mi
: co ne1uá{nějJi. Pak jsem
á{ry!, aLe uživáni superlaku
k tomuto tvaÍu zvýšil
. Nalezneš-li v této knize
hu, upozorni mě, čtenáři,
íopravil; není nic ošklinohy
nejkratšímmyšlenčia
kráčel ve snaŽe dostat
o odpuštěnl Ža svou
jsme došli, vstoupili,
šesti stupních schodiště
e nad postelí, naslouchal
tlrce a říkala mi synáčku. Ť*-tf:""r:."1i;'";5'?
do mých, zdálo še, jako by ji celou stiavovalá
KAPIToLÁ LXVIlI
odloine ctnost na po7ději
Málokdo by měl odvahu píizlat se k témyšlence
co pto mé
aI o sobě:
i, c'est mon
ak PoPsat
154 Ítt
elou, to dobté
si vzpomínám
přestavbě mé
sem domluvil
o hříchu' řekl bych velice rád nějaký pěkný činze
st omněl, ale nevzpominám
si ípříležitost.
c nepřijdeš, milý čtenáři;
nebo i několika méně obvyklými případy; nezbývá
mi čas.
KÁPIToLA LxIx
Mh
Jedna ze složek nejlépe vyjadřujícíchmou podstatu
byla zbožnost, s nížjsem utíkal příštíneděli na mši
k Sv. Antoníčkovi.Rodinný přítel chtěl jítse mnou
a začal se oblékat, ale tak se loudal se šlemi a kamašemi,
že jsem na něho nemohl čekat.Ktomě toho
poděkovat za matčjno uzdtavenl, a protože říkám
všechno, Přimět jej, aby upustil od splacení mého
a ve zpovédi nejvhodnějšínástroj pro vyrovnárú
morálních ďoužků mezi člověkem a Bo_hem. Ále
tyto jisté dveře
leznu slov, jimiž
tajemství. Jak se
KÁPIToLÁ Lxx
Po nši
Pomodlil jsem se ještě,
ďitební knížkva ktáčel
mnoho lidí, aíšakkostel
jsem tedy rychle vyjit, nýbrž pomalu. Byli tam muži
i ženy, stari i mladí, hecivábi i kartoun a pravděpodobnéočiošk]ivéi
ktásné, ale já jsem neviděl ani to,
ani ono. Nechal jsem se unášet vlnícímse zástupem
ke dveřím nasloúchaje, jak se ltdézdravla šuškajísi'
Na prostnnství před kostelem se roziasnilo, iá se
zast;yi| a potozhlédl. Tu jsem spatřil'ďvku a muže,
iak wšli žkostela a zastavilri se; ďvka se dívala na
'rr-e á mluvila k muži,a mlž se díval na mne' naslouchaje
ďvce. Zaslec}rl j
,,Ale co chceš ?"
zeptei se."
Iwžačkaze
otec přimw,
žese užuzdtavila.
mi svui dům, a pfotože
sme společně. Gurgel byl
se sklonem k tloustnutí;
došel k vÍatům,chtěl
:h s nímposnídal.
,,Děkuii, čeká mě maminka."
,,Pošleme k ď sluhu, aby iířekl, žezde zůstanete
na snídani a žepřijdete později."
,,Při|du iindy."
Slečáa Saniha, obr'ácena k otci, naslouchala a
čekala. Nebyla ošklivá; neinápadnější na níbyl nos,
na konci taÉétlustý, ale Isóu iysy,iež ubíraiípůvab
I
Í56 r57
iedněm m. oblékala se prostě.
Gurgel dceru přímo zbožioval.
Pro{ože mítl, chtěl, abych se na
chvíli u jsem odmítnout a vešel
o studie, o vírua dával
lání; řekl mi číslodomu
obchod. Konečně jsem se
dcera mě požádala,
pozdtavení. Z uhce
byluoknaasrdečně
KAPITOLA LXXI
Escobaroaa úuštěud
Doma už matce nalhali, žejsem se vrátil a žese
převlékám.
,,Mše o osmé užmusila skončit ' . . Bentík by už
měl být zpátky . . . Že by se mu něco přihoďlo,
Cosme?. . . Pošlete někoho zjistit. . ." Takto mluvila,
minutu co minutu, ale vešel isem a zároveň se
Írnou i uklidnění'
Byl to příiemný den. Escobar mě přišel navštívit
a přeptat se, jak se dařl matce. Nikdy mě dosud nenavštívila
ant naše vztů
jak se vyvinuly později;
dozvěděl, pročjsem odj
mnou setkal a zeptal se m
ne. Kdyžjsem mu řekl, žene, oddechl si.
,,Měl jsem obavy," řekl.
,,Dtuz7 to věděli ?"
,,Zdá se, žeano, někteří věděli."
rt8
ÍJ9
kdysi v semináři
jak snadno může
zjistil, že větu neukončila.
dostat nemohl; sestřenka
nenašla na našem hostu
bylo
která
"':xÍ
|.scobar se rozloučil hned po obědě; šel isem s ním
í1f'"#!::ilffiJ'n:"T}i1 ^"
prii'ží'imnibusu'
ulici a ie otevřen d
dlouho venk:u zdtžet
ně; ještě z omnibusu mi k
abych ziistil, zdali se
}r]édl se.
ten
dlouhán?.. zeptal se
tozevlátého a srdečnéholo
si tak vážím.
,,To je Escobar... řekl jsem a postavil se pod okno,
dívaješe vzhůru.
-
t6s
r6r
KAP1ToLÁ LxxII
Dranatická rcforma
ota mne pro aýrpěré nebe7pečensttlí,
jáji ryt pro iltrprcst miloaal.
KÁPIToLA LxxIII
Itspicient
,
osud není jen dramat
nlm rnsprclentem, to les
vstoupit na scénu, dává
t6z
t6?
opétažv salónu.
KAPITOLA LXXIV
Kamaše
tlnámzuby,jako bych ji
Leže na.Posteli, zaslechl jsem jejíhlas, když jako
vykle přišla, aby sttávilá odpólédne s mátkóu a
irozené i se mnou: ale nrotože fen nfřec hrll riětší
-Ležena.Posteli, zaslechl jsem jejíhlas, když jako
obvykle přišla, aby sttávilá odpólédne s mátkóu a
přirozeně i se mnou; ale protožě ten otřes byl větší'
neži
s krvt ufuká žtvot.. .
5c Ilrrlou; arc PÍoloze ten otfes Dyl vetsl'
i myslel, nepřinutila mě, abych vyšeinez
'sem
s-! myslel' 'nePÍrnutrla mc' abych vyŠel
z pokoje. Capitu se hlašitě smála, hlasitě mluřila,
dávat na vědomí. žetam ie:dávat na vědomí, žetam je;
hluchý, sám se sebou a se svým
em Pouze chut zarýt jínehty
luboko, ažbych uviděl, jak ií
KÁPIToLÁ LXxV
Zoafabuí
KÁPIToLÁ LxXV]
V1suěthní
r64 rGJ
m]uvit s Capitu. Třeba se na mne zlobí.třebas mě
ny1Í nemá útdaa dává přednost tomu švihíkovi
na koni. Chtěl isem všechno rozřešit. wslechnout ii
a souďt ji; možná žebude mít něco na ivou obranL
a na vysvětlenou.
Měla obojí. Když se
zau1'ry|, řekla mi, že jí
uvěřit, žepo oboust
iut
,r!
jen tak jako ty ostatď, kt
ledne na koni nebo pěšky.
právě důkaz, žemeži nimi
pÍit'ozené, žeby to zastLtal^.
,,A _co by mohlo být, kdyžse bude ženit?,,
uzavÍe|a.
,,Bude se ženit?"
,,Ne, ne, ne, to od tebe nežádám!"
KÁPIToLA LxxvIII
Tajensttlí 4a tajem$uí
ostatně právě tehdy jsem pocltil jakous takous
nutnost vyprávět něko J' co se událo mezi firnou
a Capitu. Nepověděl jsem všechno' pouze část, a
vyslechl ji Escobar. Když jsem se vrátil ve středu
do semináře, zpozoroval jsem, žeje neklidný; řekl
mi, že měl v úmyslu mě navštívit,kdybych se byl
ještě den zdtžel doma. Se zájmem se mě ptal, co mi
bylo a jestli se cítímdocela dobře.
,,Zcela."
Poslouchal, ptobodávaie mě očima. Za t[i dly
nato mi teil, žese všichni mou
toztt'žitost|; nemám ptý to okud
možno znát.I on má důvody snů1
se být pozorný.
,,Domníváš se tedy, že., ."
,rÁno, někdy se tváříš,jako bys nic neslyšel, a
I
r66 t67
4ívášse kdoví kam; musíšse ttochu přetvařovat,
Santiago."
,,Mám svédůvody.. ."
,,Věřím; nikdo neni rczttžiý bezdůvodně."
,rEscobaÍe ' . ."
Zaváhal jsem; on čekal.
,,Copak ?"
-,,Escobafe,
jsi můjpřítela játéžjsem wůjpřítel;
zde v semináři jsi ieden z těch, kdo mi nejvíce přiÍostli
k srdci, a tam venku, nemít roďnu, nemám
vlastně Přítele."
všechno."
,,Jen to ?"
,,A co ieště iiného ?"
Ptošel jsem dvakrát Íústnostia zašeptal první
slovo svéhotajemství tak zktácnně a tlumeně, že
r6g r69
velmí ráď."
,,I já jsem si všechny oblíbil, a je-IL možnémluvit
o někom zvlášt, pÍiznávám, žewá Íflatka je žena
hodná zbožněn1."
,,Že?" odpověděl jsem pln radosti.
KAPIToLÁ LxxIx
Přqjděne k té kapitole
š,co
tento
m,že
není
možnéani Escobarovo míněnívysvětlit, vždyťs ní
tolik rrí,do něhož se mi nechtělo, měl
jsem si zaslouží,aby byla uctívána
jako
A tak jisté, žemě nutjla k cítkevr7a
17r
KAPITOLA LXXXI
Zabtěme s kdpitoloa
Začnémes
to z jej['účast
čistá víraji k
má kněžská
jedtná dlužnice.
Jeda z Franklinoých aforismů llká, žepro toho
kdo má splatit dluh o velikonocich, je půst ktátký.
Náš půstnebyl delšínež všechny ostatrí a ntztka,
mluvil o nutnosti splatit sm]uvenou částku; to je už
v den, t. Konec konců byl to
logický závét sám k vyvrácení
nestačí, staÍéma iá šeldo semi-
túÍe.
Jediné zakollsáď ve víře by bylo tozhodlo tuto
záIežitost v můjprospěch, ale vln bděla nad vším
srýma velkýmá
-proštýma
očima. Kdyby matka
r7z 171
qohll, byl" by směnila slib za část svých let, abych
zůstal u ní, mimo klétus, abych se oženil a zalót:l'
todinu; domnívám se to a stéině předpoÚádám, že
takovýto nápad zavthúa, ptótotě ií'připadal nečestný.Cítil
Jsem, žeje neiena ptoírdém_všednlho
života.
Ponenáhlu se však stalo, žemounepřítomnostzmítňovala
Capitu sými čas
nepostradateJnou. Pone
svědčerrí,žeta malrá méu
naděje, žemě naše
ďc na světě nezůstal
tajný odpot. SmlouePonese.
Ztstane se Írnou
iako by někomu svěřila
dal věřiteli, a doručitel
devzdal nic. V civilním
nezproštuje konttaouvy
uzavřené s necenu
peněz.
Abrahám zavedlamatka s
Když o isem objevil
pozděii, matčino slovo.
Ťeprve t mi řekla ptvď
KÁPIToLÁ Lxxxl
Jedinéslouo
Když o isem objevil
řekla ptvníTeprve t nu Íekla PÍYil
so6otu, kdyžjsem přišel domů a dozvěděl se, že
Capitu je v uliói Inválidů u slečny Gurgelové:
Pročiiji nenavštívíš? Neříkals m| že tě Sanchin
174 r75
KAPIToLÁ LxxxII
Poboaka
jejích
an-
kteté
KÁPIToL^ LxxxIII
PodobiTtta
Gurgel se vtátil do pokoje a řekl Capitu, žeji
dceta volá' Rychle jsem se zveď a nemóhl zastiht
qG 177
rczpaky; klouzal jsem očima po židlích.Čapituse
nao_pak zvedla přirozeně azePta]a se, zd^ horečka
takéza nL.
Míval jsem po celý svůjživot ve zvyku souhlasit
s míněnímtoho, kdo se Ílnou mluvil, kdykoli se mi
try.
,,ostatněip Sanche;ani
v matce neměla ivotě existuji
podobnosti něk
KAPiTOLA L XXXIV
Zauoláú
r78 r7g
sedmé.
KAPITOLA LXXXV
Zunalj
Pťo samu smÍt a pro zemřelého, který vypadal hroz-
r80 I8I
KAPITOLA LXXXVI
Mil,ljte, nládenci!
KÁPIToLA LxxxvII
Kočár
Vystoupil jsem na poslední stupeň schodiště a tu
mě napadla myšle
řích. v pamětimi
mě prosil, abych
jsem na schodě
mohl bych jítna pohřeb
najalakočát. . .
Nemysli si, žeto bylo proto, a
jsem rád dělal kočího.Pamatuji
malý, často jsem takto jezdlval
skénebo zdvořilostní návštěvy a na mši, kdyžpršelo.
Byl to starý otcůvkočát' který chránila iako oko
v hlavě. Kočí,náš otrok, starý jako ten kočfu'když
mě vídával u dveří ustroieného a čekaiícíhona matku,
říkával mi se smíůerir:
,,Táta
Ájen :
,,f,oá9 jeďpomaleji..."
,rPani
,rSedni, Bento l"
,,Nech mě koukat ven, mami."
Když jsem byl malý,
sklo a hleděl na kočího
seďcího rozktočmona
mělého života, žekdyž užžádléhojiného nebylo,
r8: I8í
to tak zcela nedařilo.
KAPIToLÁ LxXXvIII
Čestni gánhka
KÁPIToLÁ LxxxIX
ZdrábánI
Matka celá sttnula,když jsem ji požádal, aby mi
dovolila jítna pohřeb.
,,Zameškáš den v semináři . . ."
Upozomil jsem na svépřátelství s Manducou a
pak, jsou. t9 .hqii _fidj.'-: Všechno, na co jsem si
vzpomněl, jsem řekl. Sestřenka Justina s tím nesou-
hlasila.
,,Myslíš,ženetr,á j(t?" zeptala se iímatka.
..,,Myslím, žene..C.o'je tďza přátébwí,kteté jsem
nikdy nepozotovala?"
r84 r8t
m 'ffiý'*a-ít?tale možná žekal mlnění odpovídající
tu. Býval isem vždysvými náem.
Háiil jsem ptávo Ruska,
otéžptávu Spoierců a třetí neděli,
když jsem se zastavil v krámu, dostali isme se
k tématu znovu. Tehdy Manduca navrhl, abychom
měnili písemně, a v útetý nebo
ostal dva listy, v nichž vykládal a
jenců a integritu Turecka a končil
touto PÍoÍockouvětou:
,,Rusové do Cařihradu nevstoupí !"
Přečetl jsem ji a jal se ji tozebltat. Nevzpomínám
si ani na iediný a' gument' iehož jsem použil, a snad
neni zajimavé je nyní znát, když se sioletí chýlí ke
konci; ale zůstala mi na ně vzpomínka, žebyly nevyvratitelné.
Šelisem mu odevždat svůi list o'óu.'e.
Zavedlt mě do alkovny, kde ležel ňa lůžku,jen
zlehka přikryt ptošívanoupřikr vkou. Buď radóst
z polemiky nebo
nevzpomínám,
ktetý vycházel
jsem mu podal papír,byla upřímná. Manducova
tvái, ačodpuzující,ukryla v úsměvu, jlmž se tozzáIila,
tělesný neduh. Přijallist a ř
odpoví naň, s takoým přesvědč
který by byl s to ie slovy pině
nebylo přepiaté,
nemoc by je ani
hluboké, bezmez
než se seznámil s mými argumen
PeÍo a inkoust u postele. Po několika dnech jsem
r86 r87
dostal odpověd; nepamatuii si, zda přinášela nové
důvody n]ebo ne; b-yl v nívětšízápal, ale konec
nejínebo.jí špatně; chtěl j.sem vásneií nebo iíšpatně; chtěl isem vás ptoto PoŽadat
jerí o to, a6ystému je neposilal v době snídaně nebo
požádat
oběda. . ."
Prvď lsembyl
dalovat, az isem
ktát nebo třikrát
nedostal žádnou
KÁPIToLA xcI
Po7natek, kteý uěšuje
r88 r8g
ostatní. Ťo užněco znamená v bilanci mého živo_
radě|i trpět a žádnénázotY Ítezastávat.
KAPITOLA XCII
Čertneni tak oškliuj, jak bo nalají
tímříci. . .
Ch zmkňuje
dával
rozkl o utě_
šoval z nej-
roo t9r
Cosme.
,ovšem, dona
JJ:'kŤj;ť;
žeje zvildaý,
to ano, ale . . ."
,,Mně připadárže je to velmi vážný mladík," řekla
matka.
,,Správně l" potvtďI José Dias, aby se jínepro-
tivil.
šitnosti.
nebo tři
tři roky,
mýšlíme
e' Podívej se, ten černoch.
e odtamtud' Tomáši !..
a četnoch bvl právě v pila
čekal.
Escobarovi.,,Kdepak je
ladej pane.,,
1.venkov, Tomáši?..
dalšíhoa ještě dalšího,
' Jednou Damjána. .'.
y," poznamenal Esco_
Žeptal se.
venku, na u]ici, iiné
mít všechny dbína.
většina jich' ztstala
j92
r93
přátelsky se us-mívajetelsky se
Kráčeli isjsme do zadního traktu domu. Prošli jsme
le.
s1 nepamatulr;
važoval za dacha
nám sl 1eÍr, želsem to Posmál
isem se a on také. Moje
kolem valchy; chvíIi se tamzastavll, všiml si kamene
na klepání prádlaa ptohodilněkolik poznámek o čistotě;
pak jšme šli dále. Co při tom poznamelával,už
ii; vzpomínám si jen, žejsem to
luchap1né' smál isem se a on také. ]
my' většínežtento; říká však, žechce zemlLt zde.
oštatníprcnajala:' některé jsou hodně velké, iako
třebas ten, co je v ulici V kotcích . . ."
,,Známje|, je pěkný."
,,Takév Rio Compridu, v Cidade Nově, jeden
vCatete...'í
,,Ziejmé neposttádá střechu nad hlavou," uzavÍel,
obrátil ie vzhůtu a mumlaje vyslovoval číslice:hotovo.
A to sedmi, tÍinácti, dvacetimístné číslice.Měl
takovénadánl, žesi zamioval i samé číslicesoučtů,
a byl toho názoru, žečíslice,ačiich ie málo, jsou
pojmově bohatšínež těch dvacet pět písmen abe-
cedy.
napÍo Postfada
,,Jako najl d a
t? ný zv:u o b zp,
tot& o !, c
^
<' totéžo k a g atd. Jsou to kďgrafické
,,Například. . . zkus to, dej mi htomadu čísel,
kterérieznám, a ani předem némohu z,nát . .. hle{
r94
19J
hůře pro ně.
,,Proveďme jim rrěiaké šibalsrví!,,
,rÁle. . ."
KÁPIToLÁ xcv
Papei
Í9.6
r97
je možnéžádat i na dál
jak líbášnohy
ání s apoštol_
dává ii tozÍthltžej1,Panna
Maria doy
všechna wá
to,.co miluješ
-1lusím
kapitolu ukončit,
Utočilna mé katolické a
vzdálenost bude poďe
jádro věci. Bude^-li se
půj-du;.ale je tÍeba ji vysl
jistě mi dá dobrou iadú.
KÁPIToL^ xCvI
NállrafuIk
Jrložit. jsenr Capitu nápad José Diase. Pozorně
me vyslecrua a zesmutně]a.
''J3.!Tjl:odjedeš,
docela na mne zapomeneš.,,
,,Nikdy.'o
,,Zapomutes. fukají, žeEvrcpa je tak bezká, a
,,Přísahám.*
,,Při Bohu ?" ,
,,Při Přísahám, ženež uplync
šest mě ."
,,Ale ještě nezprostí ?"
,,Sdě
,,Á budeš-li lhát?"
,,Tvá nutka slíbila Bohu, žemu dá kněze' že?
rg8 r99
Dobrá, tak ať mu dá knéze, ale nemusíšto být ty.
Můžesi docela dobře vzít nějakého sitotka za vlastního,dát
ho vysvětit za svépenlze a rná kněze
u oltáře, aniž bys . . ."
,,Chápu, chápu, to je totéž."
,rNemyslíš?" pokračoval. ,,Poraď se o tom s PÍo_
notářem; řekne ti, zda je to totéž,nebo, chceš-li,
poradím se sám; bude-li se vytáčet, ptomluvíme
s panem biskupem."
Uvažoval jsem:
,,AÍlo, myslím, že ie to správné; skutečně, s[b še
splní, kněz bude zachován."
Escobat poznamenal, žez hospodářského hlediska
je otázka snadná i matka vydá tolik, co na Ílne'
a takový sitotek nepotřebuje velké pohodlí. Připomněl
výši nájemného za domy, ro7o reisů, kromě
otÍoků.. .
,,Není jiného východiska," řekl jsem.
,,A pak odejdeme společně."
,,Ty také?"
,,]á také. Zdokonalilm se v latině a odejdu; teologii
nepotřebuji. Ani latina není potřebná; načpak,
v obchodě?"
llifleesr" řekl jsem se smíchem.
, jak jsem vtipný. Ach, jak je s nadějí
vš veselejší.Escobar se usmál, odpověd
se muzřejmě líbila. Pak isme př
pravděpodobně se zasněnýma
byly takové,kdyžjsem se pro
Žnovu poděkoval zanavtžený plán; lepšíby ani nemo}rl
být. Escobar mně naslouchal navýsost sPo-
kojený.
,,obet jednou," Íekl' vážné,,,docház1 k dobré
družbě mezi náboženstvím a Švobodou."
200
KAPlTOLA XCVIl
Odrllod
Všechno se událo poďe předpokladu. Matka
trochu zaváhala, ale nakonec svolila, kdyžse páter
Cab přišel říci, žeano, žeto
jd". ncemroku.
B edmnáct let. . . tady by
měIa být polovina knihy, ale má nezkušenost zavinila,
žejsem zůstalpozadw za pér'erna s nejlepší
za měsíce, dalšívydají za léta a takto dojdeme na
konec. Jednou z obětl, jižpřinášim této wrdé nutnosti,
je tozbor citů. Nevím,
zda ti někdy byl ano, pak víš,
že je to věk, v ůlkachlapce
2QZ 20t
oženil, nePřestal dělat poslíčkalásky. . . A oženil
se
- hádej s kým
-, ožentlse s hodnou Sanchou,
Capituinou přítelkyní,takřka jejísestrou, ktetou
kdysi v dopise nazval svou
''toŽtomilou
švagrovou".
Tak vznikají náklonnosti a příbuzenskévztahy, mi_
lostná dobtodružstvía knihy.
KÁPIToLÁ xc1x
S1n jaka bj otci qoka ulpadl
otec' ale ttochu modetnější,"dodal žettem',,A řekni
mi ted milá Glório, nebylo to lepší'žese nechtěl
dobře, když se vcítíšdo duše druhého,jako bys dostával
svěcení sám do sebe."
,,Ano, Glório, ten knítek skutečně . . . ale je velice
podobný."
Matka mě políbila s takovou něhou, žeto nedovedu
PoPsat. Strýc Cosme, aby ji potěšil, oslovil
mě doktor, José Dias také a ostatrúv domě, sestřenka,
otroci, návštěvy, Pádua, jeho dceta a pak
i mámatka, všichni mi ten titul dávali.
KAPITOLA C
,,Badeš šťastn;ý,Beúíklt! "
šťastný,Bentíku; budeš šťastný."
,,A ptočbys neměl být šťastný?"zeptal se José
Dias, narovnávaje záda a divqe se na Ínne.
,,Vy jste slyšel?" zepta| jsem se udiveně, zvedaje
se také.
,,Co slyšel ?"
,,Hlas, který říkal, žebudu šťastný?"
,,To je jsi to řikal sám. . ."
Ještě n ÍLsahat, žeto byl hlas suďčky;
su z pohádek abáji, uchýJily
se pÍiroz srdce a mluví odtamtud.
Tuto jse
zřetelně.
,'Budeš králem, Macbet
Bentíku !" Konec konc
s týrnžuniverzálrúm a věč
sevzP^matoval z :Ú'diva, z
wzavitá proslov:
zasloužíšsi to, stejně iako
lom, který ti nikdo nedal
éjsi dostal ze všech před;
už jsem ti vyprávěl, co
t ptofesorů, samé chvály;
sláva, je to také něco
řil se všímstarému José
lžpatři do statého že|eza,
máš jiné, Escobary. . .
šný mladík, apracovitý
onečněi starý člověk dok
jsi všechno neřekl? . . .
edům musel tak skončit'
ona je
, Ben-
dívky.
mylně jsem pokládal její
charakterrr a neviděl, že
svýma jižpřemÝšlivýma
tem ztalého a sladkého
takénevypÍavoval' co
zo,
ostatď věď a co u vás doma uždávno tušía schvalují
?"
,,Maminka to skutečně schvaluje ?"
,,No a? Mluvili jsme o tom a ona Se mě laskavě
cp jsem jířekl naRekl
isem j|, žeby
snachu, hodnou,
lidí...atakovou
hospodyni' želepšísi nemůžešpřát' Po smfti své
rnatky se statá o celou domácnost. Pádua, teď co šel
do penze, nedělá už nic, než pob1tá důchod a odesňatku
?"
,,Přímo ne; ráčila se mě zeptat, jestt by Capitu
byla dobrou manželkou; já jsem v odpověď mluvil
o snaše. Dona Glória proti tomu nic nenamJtala a
dokonce se znatelně usmívala'"
,,Maminka se o Capitu znjiovala v lraždémdo-
pise."
,,Y1š, žese velmi dobře snášejí, a ptoto se tvá
sestřenka stále vícevzteká. Alespoň se teď rychleji
provdá'"
,,Sestřenka Justina?"
nepodložené, přestože vždycky p ov ažovaIa doktora
za svazek kostí.To by ona muslla být hřbitovem,"
zo6 207
hned zas vážnéz,,ŘíMm
inou předpověd, ovšem
'.'^ mitko'sluší:,,Budeš
KAPITOLA,CI
V rubi
Nuže, buďme šťastnina
unaven čekánímdopáií a
vezměme se. Bylo to v t
březnového odpoledne.
Ti|uca, kde bylo naše
nebe déšťzastavio a
známé, a|e i
mnoho set to
iediná. Svatý
brány, nechal
tecitoval několik veršů
ať jsou poddán
buďž splétání
kte{ je skryt
s nimi, prokazuite jim
clobám a spoludědičkám
KÁPIToLÁ cII
Jako udail {ena
zo8
209
v prvďch kapitolách, a smáli se José Diasovi, který
naši známosti nepřál, a nakonec oslavil náš sňatek.
Jednou nebo dvakrát jsme mluvili o tom' žese poáíváme
dolůdo města, ale určenédny byly vždycky
deštivénebo slunečnéa my jsme čekali na podmtačnýden,
který ne a ne přijít.
Nicméně jsem s}rledal, žese Capitu nemůžedočkat
návratu do města. Souhlasila s tím, abychom 2ůstávali
doma, a|e začLnalamluvit o otci' o mé matce,
na nedostatek zptáv o našich, na to a
isme se trochu poškorpiii. Zeptal jsem se
se jíužomrzel.
,,Zdá se."
,,Ty budeš věčnéďtě," řekla mi, uchopila mi
tváře rukama a pilbLžila těsně .své očik mým.
,,Tak pojdme z|tra."
,,Ne, ažbude pod mÍakem," odpověděla se
smíchem.
ulici, zastavoval se, dlval se, roŽmlouval' pocítil
jsem totéž.Vymýšlel jsem procházky, aby mě viděti'
bralr mě na vědomí, záviděli mi. Na ulici se mnozí
KÁPIToLA cIII
Štěstiná dobrou duši
KÁPIToLA cIV
Pjranidl
JoséDias se nynírozděloval mezi mne a matku a
chodil střídavě ria oběd do Glórie a na snídani do
zIo
ulice Matacavalos. Všechno šIo dobře. Po dvou
sebe.
syna' odDověděl mi:'
,,Člov8če,nech toho l Bůh vám nadělí, ažbudettv.v v L!9, rrvLrl Lvtlv i lutl v 4ur !4uvut
chtít' a_když nenaděIí, pak ie chce pro sebe a jje lepší,
když zůstďnou v nebi."
,,Takové dítě, syn, to ie přitozený doplněk života."
ztl
li to muset být." ,
Capitu jei vyprošovala ve svých
em se opět pustil do moďeď, abych
ne jako v dětství, nyníjsem platil
předem, jako nájemné.
KAPITOLA CV
.' Pože
když jsme
(a to bylo
pozotujlce
rccházejici
neuměla hútna klavír, naučila se po svatbě, a to
272 zt3
KAPITOLA CVI
Deset liber šterlinkt)
nomie na glórijském nábÍeži.Víš,žesi jednou při
tom ttochu zdřIm]ra. Kteréhosi večera se zahleděla
na 'moře tak upřeně a soustředěně, žejsem začal
žárltt,
,,Mluvil jri. . . mluvil jsi o Marsu," opravila se
spěšně.
hledala.
,,Ale oclkud máš ty libry?" zepta| jsem se jína-
konec.
Capitu dvětila,
žejě to emství.
Zvéďa se librami
šterlinků ežjsem
jíměsíčnědával navýlohy.
,,To všechno ?"
,,Nenítoho moc, pouze deset liber; to je vše,co
tvá lakomá ženuškamohla uškudlit za několik měsíců,"řekla,
cinkajíc zlatem v Íuce.
',Kdo
ti to směnil?"
',Tvůj
přítel Escobat."
,,Jak to, žemi nic neřekl ?"
,,Dnes tu byl."
,,On byl tady ?"
,,Chviličku předtím, ncžjsi přišel; neřekla jsem ti
214 zrt
,,Uvidíš,i ona se to naučí."
,,Nemyslím; Sanůa zbytečně neuffád, ale také
neď šetrná; co jídám, s tim vystačí,ale pouze vy_
stačí."
KÁPIToLA CvII
Žarlin na ruoře
zrG 2r7
-.Mars ie vzdálen . . ."
Ža tak' málo? Ano, za tak málo, za deset minut.
Má žár|ivost byla silná, ale ktátká; v malé chvilce
byl bych všec_hno t'ozmeta|, aLe za- tutéžmalou
cÍrvilku, nebo ještě menšíŽnovu vybudoval nebe,
z18
zt9
básníkem. Uvážil jsem i možvěřil,
žeby z něho mo}rl být
o
ta
,'Pojď sem, lotříku, ať ti kmotříčekpožehná."
Á obraceje se ke mně i
,,Tuto poctu si vz|t nedám; a ať jsou křtiny bzy,
dokud mě nemoc nesk}átí."
Vyptavoval jsem tuto událost Escobarovi šettně,
aby mě pochopil a ptominul mi. Smál se a neÍnÍzelo
aby křtiny byly
Pokusil jsem se
stli stÍýce Cosma
ta ho více sužonež
jit s malým
el; bylo to iméno
vynahraďt to, že
220 z2t
KAPITOLA CIX
/edi$t gn
klidnýma, kteté iako by se chtěly zamtIovat do všech
dívek v sousedství, nebo skoro do všech.
byt iedináček, že žádný dalšínenejistý,
ani mtvý, aniživý, jeden
iakou starost jsme o něho-měli,
KAPIToLÁ cx
Črtl< dítstuí
odpověděla Capitu a na to jsem nemohl nic říci.
Udělal jsem něco, co nečekala; béže|isem k svým
statým zápiskům. V Sáo Paulu jsem ještě jako
student požádal jednoho učitelehudby, aby mi meloďi
toho vyvoláváni zaznamenal1 udělal to s fadostí
(stačilo, žejsem mu ji zpaměti zopakoval) a
aý
..ff;Escobara
na venkově kočkudržící
kořist nepouštěla, a n
neřekl nic, sedl si na
viděli, s jakou napjatostí '
ho z dálky, co se dě|e; d
by]i tiše. Escobar usoudil;',,Uvidíte,
žeto bude kočka s polapenou myší.Ty
myši mi zamoÍi celý dým, powbty. Pojďme se po-
diíat!"
Capitu také chtěla syna vidět; šel isem s ní.
Skutečně, byla to kočkas myší,všednípríhoda bez
zajímavosti a'bez půvabu. Jedinou zvláštností bylo
to, žemyš žila,mrskala sebou a můjmalý byl iÍm
unesen. Trvalo to ostatně jen okaÁžik.' Jákmile
kočka pocítila kolem sebe víJeltdi, dala se ría útěk;
oči,dal nám znovu znaicho
užnemohlo být větší,škrtl
isem toto slovo,
n pÍoto' žeznamená doo,
žev tom jednání kočky
potušenímklidu bylo
tatně velmi slabé; noh
delně. Trochu znechucen
utekla, a ona utekla. Ostat
zabrátit, Ezequiel byl z toho smutný.
,,Ale tati l"
,,_Copak jeP Ted užje po myši."
,,No ano, ale iá isem to chtěi vidět !"
oba se zasrríáLí;i mně to u něho bvlo k smíchu'
Ó -.l 225
KAPIToLÁ cxI
R1chle a1práuěno
Íadnost a Plně mi důvěřoval. r\ výsledek
- zťrstal
naživrr.
KÁPIToLÁ cxII
E ryqui e lou1t rupo do b ou ac ísc boprc s ti
To by Ezequiel neudělal. Předpokládám, že by si
nepřipravo'ralotrávené kuličky,ale také by je neodmítl.
Docela utčitě by běžel za psy a zaháněl je kamením.
A kdyby měl hůl, šel by na ně s holí. Capitu
zmlrala z toho budoucího ryáče.
,,Ten vůbec nenl po nás' my přece máme tádim7t,"
řekla mi kterýsi den, ,,ale tatínek iako kluk byl
P
ěl jsem;
" Se opičí
P
,,Jak tomu mám tozumět?"
,,Napodobuje pohyby, způs odobuje
sestřenku Justinu, nap e;
dokonce isem u něho přišel na ze
a potrledů jako u Escobata . . ."
Capitu se zamyslela a zahleděIa na mne a nakonec
iekla, žeje nutno ho na to upoŽofňovat' Teď prý si
vyk, ale zdálo se
dobování, jak se
ají způsoby dru-
zz6
mučit' Na naptavcltakový,
kdyžisi měl
,,I{dyž jsem měl na něl zlost, to souhlasím,
hvla to klukovská msta."'
',,Arlo, a|e já nemám ráda v clomě takové napoclo-
bování."-,,Á
tehdy isi mě měIa ráda?" řekl jsem jí, uhodiv
to
vy
to
jsme to byli my.
KAPIToLÁ CxItl
J'oufuí prottst3
Ptotože isem o
zePtáš' iestli i po
v létech, jsem na
nepřestal. Slo to
227
něl strach nebo nedůvětu. ovšem, Capitu byIa táda,
i, a nejvhodnější
mi řekla kdysi
ímožno se dívat
Paní,
rczeně j
své citn
nic
,že
naopetní
ptemiéru, na ktetou nešla, protože onemocněla,
ale silou mocí chtěIa, abych šel sám. Užbylo
PoŽdě obstatat lóži Escobatovi; šel jsem, ale vrátil
se na konci prvního iednání. Potkal jsem Escobata
u dveří do chodby.
,,Přišel jsem si s tebou pohovořit," řekl mi.
Vysvětlil jsem mu, žejsem šel do divadla a vtátil
se, protože jsem měl starosti o nemocnou Capitu.
,,ona je nemocna ? A co jI scházi?" zepta| se Es-
cobar.
,,Stěžovala si na hlavu a na žaludek."
,,To abych odešel. Přišel jsem v tézáležitosti soudďch
ptotestů. . ."
Byly to jakési protesty obchodního prostředníka;
Šloo důležitýpřipad, a protože obědval v městě,
zz8 z29
nechtěl se vrátit domů, aby mi neřekl, co bylo, ale
teď to nechá na jindy ' ' '
m hned, pojd nahoru; už
deš."
dobře. PÍizlal'a se mi,
bolení h\avy, ale svétráobavit.
Neznělo to vesele,
zienl, ženemluví pravdu,
ábla, žeje to
jako ty nebo
KÁ1'1ToLÁ CxIV
V ní{se u1nětlaje u1suětlené
Dříve nežse dáme do soudních pÍotestů,vysvětleme
si |eště jeden bod, ktetý užbyl vysvětlen, ale nebyl
vysvětlen dobře. Všiml sis (v kapitole CX), že
jsem požádal jednoho učitele hudby ze Sáo Pawla,
aby mi zaznamenal melodii
zMatacavalos. Sama o so
n bvlo to
b ná iuae
o ytie zart
,,Přísahám," řekla, napřahu|íc tragicky paži.
Využitjsem posunku, abých iípolíbilruku;byl
nebo ne. Přenechme to budoucnosti l I přesto je naše
ústava tlm, žetahtazuje přísúuPfostým ujištěním,
hluboce mravní. Strašlivý hřích ie tentam. Zptonevěřit
se slibu zůstává vždyvětolomností' ale tomu,
kdo se vícebojí Bohanež liď, nebude vadit' když tu
a tam za|že, vl-li, žetím nevrhá duši do očistce. Nezaměňujte
si očistecza peklo, ježznamená věčnou
záhubu. očistec je půjčovna,kter'á půjčuiena všechny
ctnosti zavysoký úrok a na krátkou lhůtu. Ále
lhůty lze prodlužovat aždo dne, kdy jedna nebo dvě
skrovoé ctnosti splatí všechny velkéi malé hřícby'
KÁPIToLA cxv
Poch1brcst nad peú1brcil
Přejděme teď k protestům. Á proč přejít k pro_
testům? Bů1rví,co to dá námahy o nich psát a ieště
více o nich vypravovat. o nových okolnostech procesu,
kterémi Escobat sdělil, povím jedině to, co
isem mu říkal tehdy, to jest, že nestály za ric.
,rZa nic?"
telstvím.
Kdyžode svých pochyln9stech
Capitu jemným uměním,
které jí6ylo unkem, celou svou
líbeznbst| samotný smutek
Olympu.
-tó tude asi ta záIežítosts pÍotesty," usoudila;
,,a on ien Pťoto sem přišel v tuto hoďnu, že ho to
obesláď mtz1."
,,Kdož vÍ,iestli neď nemocná."
l
t
230 zrÍ
,,Půjdeme k rr|zitta na oběd?"
lých očíchpři setkání a loučení.Málo se zúčastňovaKÁ
pITOLÁ cxvI
Sjln ťlouěka
Při rozmluvě s JoséDiasem jsem se dotkl změny
v matčině chování; překvapilo ho to. Nic v tom prý
232 233
dokud isme se fleanali' ale nakonec všechno dobře
skončiló. Nuže, kclyž dona Glória chválí svou Sna-
chuakmotřičku..."
,,opravdu to maminka dělá? ' . ."
,,Tak je psáno v bibli'"
,,Ale iá to nesnáším,"oclpověděla příkře.
c{ím po ulici' andílku?"
,,Ňe," vložila se do toho Capitu i ,,já z něho vyet
srúchy, jávíce neždruzi,
Pr ou tvář, býla Capitu, poká'
rala ho a zavolalak sobě :
,rNechci to, slyšels ?"
K^PIToLÁ cxvll
Nejbližg, přátelé
zJ4 2)t
moře' ať jsme byli u nás nebo u nich. obě děti ttávily
dny buď na Flamengu, buď v Glórii.
Kdyžjsem poznamenal, žeby mezi nimi mohlo
vzniknout totéž,co se událo mezi mnou a Capitu,
nakonec vzlt, ale nevzali se.
KÁPIToLA CxvIII
Sanchina rtka
Všechno končí,milý čtenáři; je to statá ptavda,
k nlž možno dodat, že ani všechno, co trvá, netnrá
dlouho. Tato druhá část nenalezne lehkověrné čtePiedcházejlcí
večet jsme sttávili na Flamengu' ne-
236
237
jen oba i rodinný
piítel a rozmluvě
u okna příštíden
na oběd; máTe pÍýproho ňný plán,
plán pro čtyři.
,,Pto čtyři? Nějakou čtvetylku?"
. ,,Ne. Neuhodneš, očjde, ani ti to nepovím. Přijď
zítta."
Sancha během rozmluvy v rohu u okna z nás nespouštěIa
oč
ptala se mě,
jakém plánu
ptal jsem se nakonec,
odívala se na Ínne s takomohl
vzhledem k ieiírn
a čelo.Zatim však'Santštěnému
bratříčkování,
jiného a
stál a za-
klavítu;
hny čtyři se zastavily a
v očekávání,žedrubé
y. Něco takového se odema
neústupnými lidmi.
novu jsern se obrátil ven.
opakuií.-',,Móř.
sito zltra s lidmi tozdá," řekl mi Escobarůvhlas
těsně u mne.
2)8
kůdá v tomto domě," po-
.
rrTam venku ne; tam venku
chni čtyři jsme se isem Sotva pÍomluvil.
Nenašel j docela zapomenout
na Sanchinu kteréjsme si vyměnili.
Hned jsem na nich naLézal to, hned zas ono.
Ďattovy chviiky se prolínaly s božímiminutami a
hodiny takto střldavě zaznamenáva|y mou záhubu
a méspasení. JoséDias se s námi.rozloučil u dveří.
Sestřenka Justina přespala u nás; odejde příštího
dne po snídani a po mši. Uchýlil jsem se do pracovnv
a zdržel se tam déle nežobvykle.
Escobarova podobizna, kterou isem tam ňěl
v blízkosti matčinyfotografie, ptomlouvala ke mně,
jako by to byl on sám. Upřímně jsem potíral vzněty,
kteté j sem přinášel z Flamenga ; zapuďl j sem podobu
ženy svého přítele anazvaI sám sebeničemou.ostatně'
kdo mi tvrdí, žev gestu rozloučeď i v těch
2)g
KÁPIToLA cxIx
Nedělej to, drabá!
z4a 24r
RnprroLA cx{
SpisJ
Příštíhotrána jsem se ptobudil bez těch ošklivých
mvšlenek z minulého dnei nazval isem je halucinace'mi,
vypil kávu, přelétl noviny a šélstuáovat soud_
níspisy. Capitu a sestřenka Justina odešly na mši
do Lapy. Sanchina podoba docela zmizeIa uPÍostřed
a Sousy. . .
KÁPIToLA cxXI
Pobronta
5d.yž.i.em byl v neipilnějšípráci, uslyšel jsem na
schoclech spěšnékroky, zazněL zvonek, ozvalo se
tieskanj, úáery do vÍat' hias)', sběhli se všichni, přiběhl
jsem i já. Volal mě jeden ottok ze Sanchina
domu:
,,Mátc tam přijít . . . pán plavat, pán umřít !"
Nic víceneřekl, nebo jsem neslyšel zbytek jeho
slov. oblékljsem se, zanechal Capitu vzkaz aběžel
jeho mrwolu.
KAPIToLÁ Cxx]l
Pohřeb
Vdova. . . Ušetřímvás vdoviných slz, slz mých
mnohé z ntch soukromé. Protože dům nebyl velký,
kteří se tozcházeh v oceňování jeho majetk.o,
^7e
zto-
243
pasíva isou zřeimě malá. Vyi't"'t''o'.ti.
Ten'neb onerr dišetu
Ria Btanca; bylbřezen romě
přišli zept^t;
,,Tak vás uslyšíme?"
KAPITOL,\ CXXIII
Strbujíci oči
. Konečně nadešla hodina polrřebnÍho obřadrr a odclrodu.
Sancha se chtáa s nianželem rozloučita zol-
KAPIToLÁ cxxIv
Proja
244
I
24,
KÁPIToLA cxxv
Sroutún[
KÁPIToLÁ cxxvl
Hlolbáa
Krátce Poté' co jsem vyiel kočátem ze hřbitova,
r'oztrha| isem p1ojev a uttžky vyhoďl dvířky, přestože
se mi José Dias snažil v tom zabránit.
velkodušnému, bysttému, upřímnéhosrdce, příteli,
skvělému příteli,' jenž je hóden ne|líbezněišíženy'
kterou mu Bůh dal. . .
V této části projevu jsem h samého
a zůilLoubal sei Tó, o čemjse tak ne-
.že
jsem se Íler t p-eylÝ
isem dal zasta' požádaI
iašel pro dámy na Flamengo a při-
půjdupěšky.
,,Ale. . ."
véúvahy avybrat si toztu
chvíli vhodné. Kočár
nechat hlavu, ať si hloub
rnýšlel. Srovnal lsem už
a zoufalství onoho dne;
ípad
stoi,
Přiještě
šá1ía mate' ie jako
Když isem došel k t
přicházel isem užtaké
vtátil jsem se a šelopět
pochybnosti, ktetémě z
zatmoutit Capitu svým p
{l
t
2,46 247
tomu' žeqo_b-ylg obojí; ušel jsem velký kus cesty' až
j9em se uklidnil a zamiiil domů. V jednépekárně
tlouklo osm hodin.
KAPIToLÁ Cxxvil
Holič
Blízko domu byl holič,ktetý mé zlaI od vidění,
ktetý k němu zašel, aby svěřil jeho břiwě svétváře,
přestože užhodina pokročila a byla neděle. Zttati
odešel isem od dveří vedoucích do krámu a kúčel
pomalú domů; šel |sem chodbou a vystoupil nehlučněpo
schodectí. Nitay jsem na tu příhodu
248 249
umění !
KÁPI',roLA CxxvlII
Hrst příbod
',Také
ne."
zro 251
zviášmíhodůvoclu. Ťo všechno mi vhánělo slz1'
ve zvláštnim dopise, dýchala přátelswím a úctou.
Tentokrát Capitú velmi plakala; ale rychle se vŽpa-
matovala.
Závět, Soupis věcí, všechno šlo
-tak
ryc}rle, téměř
iak ie zdé řečéno.Po krátkém čase Sancha se uchýlila
ke svým příbuznýmdo Paraná.
KAPIToLÁ cXxIx
Doně Sattche
odtud ažk nebeské bráně á tafh se
uzrozeni, jako mladé tostlsny, come
Rinouellate di nouelle fronde.
Zbytek v Dantovi.
KÁPIToLÁ cxxX
Jedubodne...
ednoho dne vědět, proč
mtvJtý. Á navrhla mi
plesů,tisíceÍoPoelancholikům.
Nerle
anítak. ěI isem
jísuše, ženení třeba nic prodávat. -'dál"zasmušilý a mtzutý. NaÝthla mi, zahtál
karty nebo dámu, nebo šel na p pěšky,
atacavalos; a ptotože isem na nic
la do salónu, sedla ke klavíru a
il isem jejínepřítomnosti, vzal
.. . . . Promiňte, ale tuto kapitolu měla piedcháaet
jiná, v nížbych vyprávěl pří^hodu, jež se irdála před
253
několika týdny, dva měsíce po Sanchině odiezdu.
Napíšiii; mohl bych ii zaÍaďítpřed tuto kapitolu,
nei daín knihu do tisku' ale dá to moc práce, měnit
číslastránek ; i tak to bude dobté, Potom užvypravování
povedu přímo aždo konce. Nadto jekrátká'
KAPITOLA CXXXI
Před předešlou
osob jsem takovéviděla, u otcova přítele a u zesfluléhoEscobara.
Podívej se sem' Ezequieli; otočse
k tatínkovi, nemusíštak koulet očima. Tak, tak . . ."
,rHned,
Capitu mně na druhý konec
stolu; ale co do krásy má Ezequiel
oči se a potřášla hlavou
s výt^zem, ktetý isem nikdy nenalezl u žádnéženy,
r,1'světlit,
poktyl jí
není skut
a kapitol
KÁPIToLA cxxXII
Náčrt a u1baruení
. Nejen oči,nýbrž i to ostatní, tvář, tělo, celá po-
stava
náčtt
wje,
památku
:H,11,:
tak, jako
začiná jitro nesmělým rozbřeskem, kdy je nejdříve
otvíral okna, a nakonec ani oči.Když jsem znovu
očia dopis oteYřel' bylo písmo čitelnéa zpráva naPťosto
zŤete|ná.
254 zĎ
Íozhodnutím'
,,Chci jíts tatínkem! Ať |de tatinek se mnou!"
křičel.
,,Přijdu."
,,Tati, ty nepřijdeš."
,,Ano, přijdu."
,,Přísahej, tati !"
,,Tak dobře."
,,Tati, ty nepřísúáš."
mou nenávtst zhoťŠila.Ilzequrela lsem flyn1 vloa_varmou nenávtst zhoťŠila.-bzequrela lsem nyn1 vloaYar
málo; ale při jeho návratu ná skloáku'tý$1", buď žemálo; ale PÍr
'eno
navÍatu na sKlonKu'tyol.rc' L,uu Zc
isem si odvyÚ, nebo žečasubíhal a hnětl P"g.gF,''
is.m se setkával s Escobarem, živějšíma hlučnějšIm.
Btz,v mi ho připomínal i h]asem. Kaž<lou sobotu
zt6 217
KAPIToLÁ CxxxIII
Mlglerka
tozumět; čtinyní dalšíkapitolu.
KAPI'l'oLÁ cxxxIv
Sobottti dcn
Myšlenka se konečně vydrala z mozku. Byla noc,
a nemohl jsem spát, ať iakkoli jsem ii od sebe odháněl.
Ani jedna noc mi tak rychle neuběhla. Svítalo,
když jsem se domníval, žeje tePtve jedna nebo dvě
hodiny. Vyšel jsem ven předpokládaje, že myšlenka
zůstane doma; šla se mnou. Tam venku měla tutéž
temnou barvu, tatáž tlepotavá klídla, a přestože
iimi mávala, bylo to, lako by stála; nesl jsem iilrflu mavala, Dylo to, tako Dy stala; nes
v zotnici, ne aby mi zahalovala vnějšívěci,
nesl jsem ji
ěci- ale viděl
iimi mávala, bylo to,
jsem je skrze ni v bledšíbawé néžobvykle, aniž'dý na sebe čekat.Nepamatuji si dobře ira zbytek
dne. Vím,žejsem napsal několik dopisů, koupildne. Vím,žejsem napsal několik dopisů, koupil
nějaký prostředek, jejž neptoztadím, aby nikoho ne-nějaký prostředek, jejž neptoztadím, aby nikoho nenapadlo
vyzkoušet jej. Lékátna ohlásila úpadek, to
ie ptavda; z majitele Se stal bankéř a banka prosperuje.
Když |sem měl smtt v kapse, pocítil isemspe}uje. Když jsem měl smtt v kapse,speruje. Když jsem měl smtt v kapse, pocítil isem
tak nesmírnou tadost, iako kdybych vyfuál hlavní
prémii, nebo ještě větší,protož. výhry z loterie
člověk promrhá, ale smrt neptomrhá. Sel jsem se
rozloučit s matkou předstíraje, žepiichárzlm nanávštěvu.
Buď opravdu, nebo se mi to jen zdá|o,
všechno mi tam toho dne připadalo lepšÍ,moje
matka byla méně smutná' strýc Cosme zapomněl
na stdce, sestřenka Justina na jazyk. Strávil jsem
hoďnu v klidu. Chtěl jsem se iižsvého plánu vzdát.
Co jsem potřeboval k životu?Nikdy neopustit ten
dům nebo uchopit tuto hodinu pro sebe.
zJ8
zJg
KAPIToLÁ cxxx\'
Otbcllo
který by ii celou strávil.a proměnil v popel, a tenpopel by'bylo třeba
'o"toáitáo;,*'na
věčnouzáhubu. . -,',
z6o z6t
KAPIToLÁ cxXxVI
Šalekkau1
fotogtafie mi dodala odvahy, ktetá mě zaěhnala
opouštět; tam je, ruku na opěradle, pohled uPřený
do dáli. . .
KAPIToLÁ CxXxvII
DrtIý podnět
z6z
,,Už, tatínku; idu_s maminkou ry -Ši.:'
,,wbl si ješiď ieden šálek, aspoň půl šálku"'
A_tv_ tatínku ?",'A ty, tatínku /"
__Pošlu pro další;..posi" pro další;na, pii."
Ézeqúe^lotevřel.ús_ta.. Přidtřel jĚ".á"i.i otevřel rrsía. Pri*zel jsem mu šálek a
.r'"et
'i"
při tom tak, že i..P jgj tákika.převrhl, ale
KAI'I'l'oL'\ cxxxvlII
Vcbá1í Capittt
263
z6r
z6s
,,Jsou věci, o ktetý-ch se nemluvi.o'
napůl; ale když užjsi řekl
P
. Jistě byla trochu zmatená,
nepočínalasi však iako obžalovaná. Ptosil jsem ji
znovu' aby nenaléhala.
,,Ne, milý Bento' buď řekncš zbytek, abych se
obhájila, myslíšJisi, že se mohu obhajovat, nebo tě
ptosím užteď o rozchod: už nemohu víc !"
,,o rozchodu je tozhodnuto," odvětil jsem, chytaje
se jejího návrhu. ,,J€ lepší,kdyžjej uděláme s polovinou
slov nebo rrrlčky; každýsi půjde se svou
Íanou. Když si to však paní tolik přeje, řeknu iíto
všechno."
mohl činitnavit
jeho jméno.
smíchu, který,
poPsat; pak tónem zátoveřt
kým poznamenala:
om ! Ani mrtvi neujdou tvé
žádivosti !"
,,Vím, podobou. . .
Boá vul ? Přirozeně;
přestože v Boha; já
věřím. . si nemusíme
vůbecnic říkat."
}(APIToLÁ cxxxlx
Fotografie
Na mou věru, užužjsem myslel, žeisem se stal
obětí velkého klamu, přeludu oblouznění; ale náhle
vstoupil Ezequiel volaje: ,,N{ami l l\{ami ! Užje čas
jítna mši !" a vrátil mi vědomí skutečnosti. Capitu
pÍizna|a nic; opakovala posledď slova, vzala syna
a oba oclešli na mši.
KAIJIToLÁ CxL
Náurat i kostela
I(dyžjsern zůstalsám, bylo přirozené, žesáhnu
po kávě a vyPiii ii. la mi chuť
na sÍnÍt.Smrt bylo jsem našel
iiné,o to lepší,že nechávalo
dl'eře otevřené k usmířeď, kdyby něco podobnéhc-l
bylo možné.Neřekl jsem proninutl, ůeumÍřeil, tt>
znartená spravedlnost. Ať byl důvodk tomuto rozhodnutí
jakýkoli, smÍt jsem zavtÍůa čekal na Capituin
návrat. Dal na sebe čekatvice než obvyklc; nakonec
jsem se obával, žeodešla k mé matce, ale to se
nestalo.
,,Svěřila jsem Bohu všechnu Svou tfPkost," řelila
mi Capitu po návratu z kostela; ,'uslyšela jsem
266 z6j
v sobě hlas, ženáš rozchod je nevyhnutelný' a n1'ní
dělei' co uznáš za vhoj]né"'
''i3Ěi]"iiřii'"ú i;-ř.kl", byly potměšilé,jako by
číh:aň'di-il"i^u"dqítriutí-.á'6:lt'^\1::d;^LT
:ii#.;.;;l"b.'ř;;ňs dm, žesiheisem dócela
::^} ^}^^tý.fi'{m átrhého ale všechno selhalo. Žeby
]i'i ot.or''t rím dtul'rýho, ale všeůno
H'řvňř'"ě'-"e-"ti"eÁ noých a silných doimů
óánan j iný muž ? V.tom přípa4Ť,'9
"' ryě"'^'"^":Yoán"'ut iiný muž? V tom případě se ve mně ten novy
i"z p ia"é probudil. od pověděI
-ry': _!1.T' : ".[ilá'';aíšd;; oáiu-',''o, _p:ó_Tl'-1fl :,vi
šř,iěeň"'ii'iěit , z. všechno bylď promyšlenéa
KÁPIToLA cxLI
Řešení
KAPI TOLA CXLII
Suětice
Dias na
by mu
vi, kter'ý
zestár|a,
ÍTInou
níkem
lo. Při
,,Pojďte. . ."
,,Nemohu."
,,Boiíte se ?"
,,Ne, ale nemohu. Ted sbohem, Bentíku, nevím,
s vikářem farnosti; ten mi namítal, žesvětice jsou
naoltáÍiavnebi.
,,Ale promiňte," přetušil jsem ho,
',neříkám,
že
v tom hrobě ležíblahoslavená' Měl jsem v úmyslu
ďm ryjáclřit pozemskou definici všech ctností, ktetými
zesnulá zaživota oplývala. A ptotože sktomnost
byla jednou z nich, přeji si ji uchovat i po smtti tim,
ženeuváďnr jméno."
,,Přece jmérro, tod, data . .
"',,Koho budou zajlmat data, rod nebo jméno,až
tu nebudu?"
i.
z6g ,6g
',Chcete
Iici, žeto byla svatá žena, že?"
,,Zce|a tak. Kdyby žilpronotáI Cabtzl, potvrdilby
zde, co řikám." '
,rNuže myslíte, že, .
"',,Když_to_mu rrepřikládáte jný význam, ijný bv
ani nemoh] být, pak souhlasím . . ."
José Dias naslouchal tétotozmluvě s hlubokou
šli, špatně se
omlouvá ho
ani on, ani ti
,,Neznali ji; kdyby ji byli znali, dali by do kamene
vytýt přesuatá."
KAPITOLA CXLIII
Poshfuí saperlatiu
270
27Í
bez něho, zůstane u Í)ne. Snad doufal , žemépohř_bj.
Dopisovál si s Capitu a prosil ji, aby mu poslala
Ezéquielovu podóbiznu; ale Capitu přesouvala
zásilku z iedné pošty na druhou, ažnežádal užnic,
leda srdcé mháeho studenta; prosil ji také, aby
Ezequielovi stále připomínala starého otcova a
děd&a přítele, ,,kte'réto nebesa vyvolila, aby miloval
stejnbu krev". Tak se připra rovaI na výchovu
třetí generace; ale smrt přišla dříve nežEzequiel.
Nemoc pokračovala ryclrle. DaI jsem zavolat lékaře
homeooata.
,,Nej Bentíku, řekl; stačíalopat; v každéškole
se umírá. Kromě toho byly to ideje mláď a časje
odvál; obtacím se na víru svých otců. Alopatie je
katolicismus med cíny . . ."
ZemieI klidně, po ktátké agónii. Ještě předtím
zaslechl, žeje nádherné nebe' a prosil, abychom
otevře]i okno.
,,Ne, vzduch by vám uškodil."
,,Jak by mohl ? Vzduch, toť život."
otevřeli jsme okno. Skutečně bylo modré a jasné
nebe. José Dias se nadzvedl a pohlédl ven; krátce
nato svěsil hlavu a zašeptal: ,,Překrásné !" Bylo to
poslední slovo, kterépronesl na tomto světě. Ubohý
Jose Dias ! Pročbyéh zaplral, žejsem pro něho
plakal ?
K^PIToLÁ cxLIV
Popdní otá7ka
Tak nechť pláčípro mne všechny očipřátel a při
telkyň, které zaneóhám na tomto švětě'^ale to riení
pravděpodobné. dělal jsem si to sám, že na mne
KÁPIToLA cxLv
Náarat
Nuže, v tomto domě jsem iednoho dne, právě
kdyžjsem se oblékal k obědu' dostal navštívenku
stímtojménem:
EzEQUIEL A. DE sÁNTIÁGo
,,Ten pán ie zde?" zepta|jsem se sluhy.
v čemém.Seďi jsme si.
!
I
I
'l
I
272 27,
,,Tati, ty ses vůbec nezměnil od posledních foto,,Zernfiela
krásná," uzavÍel.
neviděl ani pohyby a vů
chlapík mluvil a-sdúl se a zesnulý mluvil a smál se
v něm.
Ne
jsem
vidět
trnosti nosila u sebe, mě n
la, neudtžela by se ve
věřil svématce. Kdyby žit
mou vlastď osobu' Sestře
a|e pt'otože byla nemocná
vedl k nJ'. Zna| isem svou příbuznou. Myslím, žesi
přála uvidět Ezéquiela jen proto, aby si v tom mlááenci
ověřila čtty, které snfu nalezla'u chlapce. Bylo
by to poslední potěšení;
,,Vede se jíšpatně,
ji chtěl navštívit,,,jak
smÍt. Navštívímeji, ažseL
Nešli isme; smÍt si ii za
číváv Pánu, chcete-ii io tak. Ezequiel viděljejí tvář
v rakvi a nepoznal ji, i nemohl, tak se změnllaléty
a smrtí. Cestou na hřb
tu na nějakou ulici nebo
a překypoval veselostí.
domů; vypravoval mi o
lice a domy. Divil se, že
, iak je zÁecha|, jako by
věku.
cestě do Řecka, o. u*riíioJ':L'f;''.1?L;, Ťjx}:
274 275
zkumné cestě, na ďž přisUbil některýmpřátelům svou
účast.
KÁPIToLÁ cxLvI
Lepra to neblla
Lepta to nebyla, ale existují horečky ve všech
těchtó lidských světadílech, ať starých nebo nových.
276 277
KAPITOLA CXLVII
Vjs tatla ce h{fuo tníln dila
,,Na shledanou."
talogemvruce...
KAPIToLÁ cxLvIII
Na a 7áaěr?
I)OzNÁMKY
278 27g
nemocl;
otss^Ir
Stlětoaj artor bra7iltké literatury
I
il
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
.XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
XVII
XVIII
XIX
XX
XXI
XXII
XXIII
Dot Moroxs
O ndqaa
O ktiry
Vjpouěď
Přellořki poainrust
Rodinnj přítel
Stýc Cosne
Doxa Glória
Je tla čan
Opera
Teorii přijítltáttl
slib
Na aeratdě
Capita
Ná?iI
Nállh dalšíblas
Zlsttlpu přefuos t1 tiřadu
Ceni
Plán
BrZ?
Tish a tisíc
Zdrátlasů
a
2I
,,
2'
27
z8
J0
)2
J4
JÍ
18
j9
4r
44
46
47
49
,2
,,
,9
6o
6z
64
6t
XXIV
XXV
XXVI
XXVII
XXVIII
XXIX
XXX
XXXI
XXXII
XXXIII
XXXIV
XXXV
XXXVI
XXXVII
XXXVIII
XXXIX
XL
XLI
XLII
XLIII
XLIV
XLI/
XLVI
XLT/II
XLVIII
XLIX
L
LI
LII
LIII
LIV
LV
Jako natka ijako slaba
Na Prouerádě
u pěkú
Ckař
Suátost oltářtí
a puědauost
oči
Jsen rui!
pronotář
eq rcbou a beq
Dale je plna tajerustui
Proboba, tojsen se lekla!
Milost pouoláaí
Koblla
Tajná audience
Crprn uuaiuie
T1se býíš?
čtenáři
Usnířerlí
,,Milo$panl odešla"
PřÍsaha a stldn
Kaidon sobotu"svíci
Sh?dnt cesta
MeTi dnen a soamrakcnt
Sta1! Pádaa
Na ccstu !
,,Paneglrik na suatot
LIoniku"
Sonet
66
67
7I
7J
7J
74
7'
79
8z
8t
87
90
,J
94
96
97
IOI
r02
r0,
r07
r09
II2
II'
r r4
IIt
rt6
II7
II9
120
I2I
r2,
rz6
LVI
LVII
LVIII
LIX
LX
LXI
LXII
LXIII
LXIV
LXV
LXVI
LXVII
LXVIII
LXIX
LXX
LXXI
LXXII
LXXIII
LXXIV
LXXV
. LXXVI
LXXV]I
LXXtrZIII
LXXIX
LXXX
LXXXI
LXXXII
LXXXIII
LXXXIV
LXXXV
LXXXVI
LXXXVII
LXXXVIII
LXXXIX
Seainarista
V příprauácll
Smloaua
Hosté s fubrou panětí
Milédílb
Homéroaa kráua
t4
nost
Dta{rtlé přátektui
I]řhb
odloine ctnost na po7ději
Mh
Po nťi
Escobaroua náaštěua
Dranatická reforua
Inspicient
Kamage
Zo{alsni
V1nětleú
tí
kapitolot
u0
Pobouka
Podobiqna
Zaaolání
Zunuljt
Milujte, nládenci!
Koťár
Česttlápáninka
Zdrdbání
rj0
rJ2
IJ'
rjt
IJ6
IJ8
r42
r44
r4t
r47
r49
I'I
rt4
rt6
rt7
rt8
t6r
t6r
I6J
r64
r6t
r67
r67
r70
I7I
r74
r7í
r76
r78
r79
r8r
r8r
r8,
r84
Pohuika
Odcbd
Pět ht
< oka
Bentíku !,,
daši
Pyanidl
Po1,
Deset liber šterlinků
Žarlin ta moře
SJ,
rud pocblbnost
lé
Nedě$ to, drabá !
C)(X
CXXI
CXXII
CXXIII
CXXIV
CXXV
CXXVI
CXXVII
CXXVIII
CXXIX
CXXX
CXXXI
CXXXII
CXXXIII
CXXXIV
CXXXV
CXXXVI
CXXXVII
CXXXVIII
CXXXIX
CXL
CXLI
CXLII
CXLIII
CXLIV
CXLV
CXLVI
CXLVII
CXLVIII
Porytánk1
Spitl
Poltrotza
Pobřeb
Strl)Eící0či
Pmja
Sroanáú
Irhabán
Irohč
Hrst příhod
Doně Sancbe
Jedtobo dne
Před předešlnrl
Ndťrt a u1baraení
M1šlenka
Sobotní fun
Otltello
Šah**aa1
kostelrt
Suětice
Poshful superlatiu
Po7dní otá7ka
Náarat
I-epra to neblla
Vjstaaa celo{iao tn ího díla
Nu a 4iaěr?
r8,
t88
r89
r90
r9,
r96
rg8
20r
202
20)
204
207
zo8
2r0
210
2r2
2r4
zr6
ztI
22r
22r
22'
zz6
227
229
2)0
2J2
214
2J6
240
24r
24r
242
24.1
244
246
246
248
249
2rr
2r2
2t,
2t4
2t7
2t8
2t9
z6t
z6z
26,
266
266
268
269
270
27r
27)
276
277
278
279
XCIII
XCIV
XCV
XCVI
XCVII
XCVilI
XCIX
C
CI
CII
CIII
CIV, CT/
C'VI
CVII
CVIII
CLX
CX
CXI
CXII
CXIII
CXIV
CXV
CXVI
CXVII
CXVIII
CXIX
svĚTovÁ- Čntne
Suaqek 251
(ídÍzdcněk Štolbr
J OAQUIM MARIA
MACHADO DE ASSIS
, DON MOROUS
Vydalo Státní nakladatel ry, hudby
a umění, n. p., iako svo v redakci
krásné literaturv. Ptaha redaktor
' Eduard
Z nové Knihtisk r,
nátodní rmát papíru
7oxg2 4 vydavatelNdklad
to ooo a1ltilků _ Tenalická ckupitta l1l1
. V1&íníprul
Cena kart' 8,to Kčl
61|vIIÍ-z