Vládnoucí monarcha Jindřich VIII.

„Velkolepý, velkorysý a velký nepřítel Francouzů[INS: , :INS] “[DEL: , :DEL] [DEL: znělo hlášení
:DEL] [INS: napsal o novém králi v první den jeho vlády v dubnu 1509 :INS] [DEL: :DEL] [DEL:
jednoho z :DEL] benátsk[INS: ý :INS] [DEL: ých :DEL] velvyslan[INS: e :INS] c[DEL: ů :DEL] [DEL: ,
týkající se tohoto nového krále první den jeho vlády v dubnu 1509 :DEL] . [DEL: Přísliby :DEL]
[INS: Vyhlídky :INS] by sotva mohly být lepší. Jindřich VIII. byl sedmnáctiletý, dobře stavěný,
atletické postavy a byl považován za [DEL: vzdělance :DEL] [INS: poměrně vzdělaného :INS] . [DEL:
Jeho :DEL] [INS: Tento :INS] [DEL: příchod byl první mírumilovný :DEL] [INS: nástup na trůn poprvé
:INS] od [DEL: doby :DEL] [INS: začátku vlády :INS] Jindřicha VI. v roce 1422[INS: neprovázel :INS]
[INS: o násilí :INS] a [DEL: nebyl zde :DEL] [INS: neobjevil se :INS] ani náznak nesouhlasu. Jeho
otec mu odkázal stabilizovan[INS: ý :INS] [DEL: é :DEL] a dobře veden[INS: ý :INS] [DEL: é :DEL]
[DEL: území :DEL] [INS: stát :INS] a značn[INS: é finanční prostředky :INS] [DEL: ý poklad :DEL] .
Finanční [DEL: postavení :DEL] [INS: situace :INS] byl[INS: a :INS] [DEL: o :DEL] natolik [DEL:
silné :DEL] [INS: dobrá :INS] , že během posledních pěti let nebylo třeba žádat parlament o příděl
financí. [DEL: Za hranicemi :DEL] [INS: V :INS] [INS:  oblasti :INS] [INS: zahranič :INS] [INS: ní
politi :INS] [INS: ky a :INS] [DEL: , :DEL] [DEL: :DEL] [INS: diplomaci :INS] [INS: e se :INS]
[INS: vzhledem k veliké rozepři mezi rodem Valois a Habsburky, jež se rozvinula po vpádu Karla
VIII. do Itálie v roce 1494 :INS] [INS: pro Anglii :INS] [INS: nabízel :INS] [INS: výběr mezi :INS]
[INS: neutrálním postojem a rolí :INS] [INS: šikovného :INS] [INS: jazýčku na vahách :INS] [DEL:
veliká rozepře mezi rodem Valois a Habsburky, jež se rozvinula po vpádu Karla VIII. do Itálie v
roce 1494 :DEL] [DEL: , nabízela v diplomacii výběr mezi žádnou podporou na jedné straně a obratnou
náklonností na straně druhé :DEL] .

[DEL: Jindřich začal :DEL] [INS: Na samém počátku své vlády Jindřich projevoval :INS] [DEL: s :DEL]
obdivuhodnou rozhodnost[DEL: í :DEL] brát [DEL: vážně :DEL] své [DEL: zodpovědnosti :DEL] [INS:
povinnosti vážně :INS] a [DEL: věnoval :DEL] [INS: sledovat úřední záležitosti :INS] [DEL: se
papírování :DEL] . To [DEL: nevytrvalo. :DEL] [INS: však netrvalo dlouho :INS] [INS: – :INS] [INS:
a :INS] [INS: :INS]  [DEL: V :DEL] [INS: v :INS] tomto ohledu se [DEL: moc :DEL] [INS: příliš :INS]
nelišil od ostatních monarchů. Jeho vášeň pro lov a klání, jeho zájem o hudbu a teologii, [DEL:
neřkuli :DEL] [INS: nemluvě o :INS] jeho náročn[INS: ém :INS] [DEL: ý :DEL] milostn[INS: ém :INS]
[DEL: ý :DEL] život[INS: ě :INS] , [DEL: znamenaly :DEL] [INS: zapříčinily :INS] , že dokumentům
[DEL: byla :DEL] [DEL: sotva :DEL] [INS: zřídkakdy :INS] věnov[INS: al :INS] [DEL: ána :DEL] [INS:
takovou :INS] pozornost jako [DEL: za :DEL] Jindřich[DEL: a :DEL] VII. Tudíž se nabízela
příležitost[INS: , aby nějak :INS] [INS: toto břímě převezal :INS] [DEL: pro :DEL] [INS: nějaký
:INS] schopn[INS: ý :INS] [DEL: ého :DEL] ministr[DEL: a :DEL] [INS: , a tím si zajistil :INS]
[DEL: učinit :DEL] [DEL: se :DEL] nepostradateln[INS: ost :INS] [DEL: ým t :DEL] [DEL: ím, že
převezme toto břímě :DEL] . [DEL: Nicméně musíme být opatrní :DEL] [DEL: při posuzování takového
stavu :DEL] [INS: Při interpretaci této situace však musíme být opatrní :INS] . Jindřich [INS:
otěže :INS] nikdy [DEL: úplně :DEL] nepředal [DEL: otěže :DEL] [INS: úplně :INS] a žádný z jeho
ministrů nezapomněl na to, že v kterýkoli moment by ho mohl král ze svých služeb propustit. Je ale
zcela přirozené, že nedostatečná pozornost [INS: k :INS] úředním záležitostem oslabovala jeho
pozici[INS: – :INS] [DEL: ; :DEL] značná část [DEL: jeho :DEL] vlivu mu protékala mezi prsty, i
přestože si ponechal poslední rozhodnutí.

[DEL: Téměř jeho :DEL] [INS: Již jeden z jeho :INS] první[INS: ch :INS] počin[INS: ů :INS] jako
vládce [DEL: záhy :DEL] [INS: v sobě nesl :INS] [DEL: projevil :DEL] [INS: významné :INS] následky.
Sedm týdnů po nástupu na trůn se Jindřich VIII. oženil s Kateřinou Aragonskou, vdovou po svém
bratrovi. Její předchozí [DEL: sňatek :DEL] [INS: manželství :INS] s[DEL: :DEL] [INS:   :INS]
Arturem[INS: , uzavřené :INS] v  roce 1501[INS: , :INS] trval[INS: o :INS] pouhých pět měsíců a
téměř jistě nebyl nikdy [DEL: naplněn :DEL] [INS: konzumo :INS] [INS: váno :INS] , jelikož [INS:
Artur :INS] zemřel [INS: na hradě :INS] [DEL: u :DEL] Ludlow  v roce 1502 ve věku patnácti let.
Následujících sedm let strávila Kateřina v Anglii, formálně zasnoubena [INS: s :INS] Jindřich[INS:
em :INS] [DEL: ovi :DEL] , ale [DEL: v mlhavém bytí jako :DEL] [INS: nejistotě :INS] [DEL:
diplomatický :DEL] pěšák[INS: a :INS] [INS: na dipl :INS] [INS: omatické šachovnici :INS] , [INS:
kdy jí :INS] [DEL: s :DEL] neustá[INS: le :INS] [DEL: lým :DEL] [INS: hrozilo :INS] nebezpečí[DEL:
m :DEL] , že bude obětována. [INS: Jindřichova v :INS] [DEL: V :DEL] láda [DEL: Jindřicha :DEL] se
dělí na [INS: tři :INS] [DEL: 3 :DEL] části.  [DEL: První :DEL] [INS: Pro první :INS] etap[INS: u
:INS] [DEL: a :DEL] , [INS: která :INS] [INS: trva :INS] [INS: la :INS] [INS: :INS] do roku 1529,
[DEL: představuje :DEL] [INS: byl určující :INS] nástup a [INS: dominantní :INS] [DEL: vládu :DEL]
[INS: vliv :INS] [INS: /postavení :INS] [INS: :INS] Thomase  Wolseyho. [DEL: Nastupující :DEL]
[INS: T :INS] [INS: ento muž, v době Jindřichova nástupu na trůn :INS] [INS: :INS] královský
kaplan[INS: , :INS] byl jmenován [DEL: vyšším církevním hodnostářem, který měl na starosti
rozdělování církevních peněz :DEL] [INS: almužníkem :INS] [DEL: ; :DEL] [INS: , :INS] [INS: dále
:INS] roku 1514 [DEL: zastával funkci :DEL] arcibiskup[INS: em :INS] [DEL: a :DEL] yor[DEL: k :DEL]
sk[INS: ým :INS] [DEL: ého :DEL] a následující rok se stal kardinálem a [INS: lordem :INS]
kancléřem. Druhé období[DEL: , :DEL] od [INS: roku :INS] 1530 do [INS: roku :INS] 1540[DEL: , :DEL]
[DEL: přineslo pošpinění čistých myšlenek :DEL] [INS: nese stopu bystré mysli :INS] Thomase
Cromwella, jenž [DEL: vstoupil na scénu :DEL] [INS: vyplnil vakuum vzinklé :INS] [DEL:   :DEL] po
kardinálově propuštění a smrti. [DEL: Přežil :DEL] [INS: Přečkal :INS] několik [DEL: krušných :DEL]
[INS: nepříjemných :INS] měsíců, [INS: kdy byl :INS] [INS: :INS] [DEL: jen tak tak nebyl :DEL]
[DEL: zbaven funkce :DEL] [DEL: , když se přišlo :DEL] [DEL: na jeho :DEL] [INS: v důsledku svého
:INS] [DEL: původní :DEL] [INS: dřívějšího :INS] spojenectví s Wolseym[INS: téměř zbaven funkce
:INS] . [DEL: Cromwell byl :DEL] [INS: O :INS] [INS: d roku 1531 :INS] [INS: však byl :INS] členem
Rady[DEL: od roku 1531 :DEL] , [INS: od roku 1533 :INS] státní[INS: m :INS] pokladník[INS: em :INS]
[DEL: od 1533 :DEL] a [INS: od roku 1534 :INS] krá[INS: lovým :INS] [DEL: lův :DEL] tajemník[INS:
em :INS] [DEL: od 1534 :DEL] . Během posledních sedmi let Jindřichovy vlády, po Cromwellově
popravě, se neobjevil žádný schopný ministr a státním záležitostem [INS: věnoval churavějící král
:INS] [DEL: byla jen občas věnována :DEL] pozornost[INS: jen zřídka :INS] [DEL: churavějícího krále
:DEL] , a pak je těžké poznamenat něco jiného[INS: , :INS] než[DEL: , :DEL] že se jednalo o [DEL:
volný průběh :DEL] [INS: samospád :INS] a improvizac[INS: i :INS] [DEL: e :DEL] .

[INS: Rok po Jindřichově narození se :INS] Kryštof Kolumbus [INS: vydal na svou první velkou plavbu
:INS] [DEL: se vydal na svou první velkou plavbu rok po Jindřichově narození :DEL] [DEL:   :DEL] a
během jeho dětství se [INS: díky Španělům a Portugalcům otevíral :INS] Nový svět[DEL: otevřel
Španělům a Portugalům :DEL] . [DEL: V t :DEL] [INS: T :INS] om[INS: u :INS] to vývoji [DEL: se
:DEL] Jindřich [DEL: moc neangažoval :DEL] [INS: nevěnoval příliš pozornosti :INS] . Jeho svět[INS:
em :INS] zůstával[INS: a :INS] [DEL: v :DEL] západní Evrop[INS: a :INS] [DEL: ě :DEL] . Zahraniční
události sestávaly z neustále se měnících záležitostí mezi císařem, španělským králem a
francouzským králem[INS: , kdy vedlejší role hráli :INS] [INS: králové :INS] [DEL: s králi :DEL]
Portugalska, Anglie, Dánska a Skotska[DEL: , kteří hráli :DEL] [DEL: podpůrné :DEL] [DEL: role
:DEL] . Bylo zcela přirozené, že s[INS: e :INS] [DEL: i :DEL] Jindřich VIII. [DEL: přál :DEL] [INS:
chtěl :INS] [DEL: poměřit své síly :DEL] [INS: porovnávat :INS] s mladým francouzským králem[DEL: ,
:DEL] Františkem I., který nastoupil na trůn v[DEL: :DEL] [INS:   :INS] roce[INS: :INS] 1515, a
Karlem V., který [INS: v roce 1519 :INS] sjednotil Španělsko a [DEL: císařské impérium :DEL] [INS:
Svatou říši římskou :INS] [DEL: v roce 1519 :DEL] .[DEL: Vskutku, :DEL] [DEL: p :DEL] [INS: P :INS]
ro[INS: britské :INS] monarch[INS: y, :INS] [DEL: u :DEL] [DEL: se :DEL] [INS: totiž :INS]
zahraniční [DEL: záležitosti :DEL] [INS: politika :INS] [DEL: skládal :DEL] [DEL: y :DEL] [INS:
spočívala :INS] [INS: až do r. 1918 :INS] víceméně [INS: v :INS] [DEL: z :DEL] rodinných
záležitost[INS: ech :INS] [DEL: í :DEL] [DEL: až do r. 1918 :DEL] . Jindřichova manželka byla
Španělka, jeho nejstarší sestra Markéta byla provdána roku 1503 za [INS: skotského krále :INS]
Jakuba IV.[DEL: Skotského :DEL] , a jeho druhá sestra Marie se provdala roku 1514 [INS: do Francie
za :INS] [DEL: za :DEL] Ludvíka XII.[DEL: Francouzského. :DEL] Manželské svazky byly základní[INS:
m :INS] diplomatic[INS: kým :INS] [DEL: k :DEL] [DEL: á :DEL] [DEL: taktik :DEL] [DEL: a :DEL]
[INS: prostředkem :INS] , [DEL: dokonce i když :DEL] [INS: třebaže :INS] [DEL: sotva kdy :DEL]
[INS: jen zřídka :INS] přinesly [INS: oč :INS] [INS: ekávan :INS] [DEL: takov :DEL] ý užitek[DEL: ,
jaký se očekával :DEL] .

Jindřichovo dřívější rozhodnutí oženit se s Kateřinou možná bylo, do určité míry, strategickým
krokem. Všichni vykladatelé zdůrazňují jeho protichůdné pohnutky vůči Francii a jeho cíle oživit
slávu Jindřicha V. na počátku Jindřichovy vlády. Manželství se Španělkou mohlo být základem pro
pevné porozumění s tchánem Ferdinandem Aragonským. Potěšující úkol rozdělení Francie mohl tedy
začít.

Ve skutečnosti bylo Jindřichovo první jednání v oblasti diplomacie a válečnictví ponižující a
vysoce poučné. Ferdinand byl přesvědčen s neobyčejnou lehkostí, aby podpořil Jindřichovy plány.
Spojené anglickošpanělské síly se chystaly zaútočit na Francii z jihu a znovu pro Anglii dobýt
Gaskoňsko a Akvitánii. V létě 1512 se podle očekávání velmi rozsáhlá anglická armáda rozložila na
severu Španělska a jen čekala na Ferdinandův signál k útoku. Ten nepřicházel. Ferdinand pouze
využil pobytu anglické armády, aby mu kryli záda při okupaci nezávislého Navarrského království.
Zasaženy silným deštěm, úplavicemi a nedostatkem piva se Jindřichovy jednotky vzbouřily. Ferdinand
si tehdy hořce stěžoval Jindřichovi, že anglické jednotky uprchly, právě když se chystal zaútočit.
Jindřich, ve své naivitě, udělil tchánovi právo podříznout hrdlo jakémukoli anglickému vojákovi,
kterého přistihne, že utíká domů.

Pro rok 1513 byl Jindřich ve stejném spojenectví, ale změnil plán. Ferdinand by povstal na jihu,
zatímco Jindřich by se vylodil s expediční armádou na severu. Další mocná armáda byla připravena.
Tentokrát Ferdinand zničehonic změnil své rozhodnutí o spolupráci a nechal Jindřicha, aby
pokračoval sám. Po tříměsíčním tažení uspěli při dobytí města Thérouanne, nevlídně popsaného
Thomasem Cromwellem jako nelaskavá francouzská psí bouda, a dobytí důležitého města Tournai,
drženého jen po dobu pěti let a vráceného v dalším diplomatickém zvratu. Bitva u Spurs se
vyznamenala spíše roztroušenými jezdeckými akcemi. Mezitím lord Surrey, jenž byl zanechán, aby
hlídal hranice proti Skotům, jim zasadil ránu v jedné z nejdrtivějších porážek všech dob, v bitvě u
Floddenu, kde král, Jindřichův švagr a skotská šlechta byli poraženi.

Bitva u Floddenu, zásluha, která byla taktně připsána Jindřichovi, vrhla dobré světlo na tažení
roku 1513. Možná ale jeho nejdůležitějším důsledkem bylo položení základů pro nástup Thomase
Wolseyho jako hlavního královského poradce. Ačkoli bylo obtížné chápat strategii francouzského
tažení, státní rozpočet a komisariát, na které Wolsey dohlížel, prokázaly brilantní úspěch.

Nahromadění moci, kterou Wolsey budoval v příštích 15 letech, z něj udělalo největší osobu v
moderní době; pouze Oliver Cromwell mu mohl konkurovat. V roce 1515 se Wolsey stal kancléřem a svou
moc rázně používal, při svém vlastním soudu druhé instance i při vzrůstajícím zneužívání justiční
pravomoci Rady u soudního dvoru. Jeho jmenování kardinálem v roce 1515 následovala v roce 1518
hodnost nejvyššího papežského legáta Legate a latere, později udělena doživotně. To mu umožnilo
odsunout na druhou kolej Williama Warhama, arcibiskupa canterburského a ovládat církev Anglie. Žil
přepychově, dával na odiv své bohatství a liboval si v okázalosti. O státní hostině pořádané na
počest princezny Marie se říkalo, že „podobnou věc neuspořádali ani pro Kleopatru nebo Caligulu“.
Jeho honosné paláce York Place ve Whitehall a Hampton Court, kde začal stavět roku 1515, byly
daleko krásnější než cokoli jiného vlastněné králem. Jeho vysoké školy v Oxfordu a Ipswichi byly
naplánovány na úžasné úrovni. Rektor poznamenal, že to byly spíše univerzity než vysoké školy.
Zahraniční velvyslanci hlásili, že to on měl vládu nad celým královstvím. „Musíme se vypořádat s
kardinálem, který není kardinál, ale král“, napsal biskup Fox. Mnoho pozorovatelů si povšimlo, že
sám Jindřich věděl málo o tom, co se děje a spokojeně přenechal nepříjemné záležitosti velkému
kardinálovi, zatímco se oddával radovánkám.

Občas se zdálo, že je moc monarchy docela zastíněna. To ovšem byla iluze, kterou Wolsey nikdy
netrpěl. Ačkoli byly cíle Wolseyho politiky často diskutovány a historici argumentují, že ústředním
tématem byla snaha o evropský mír nebo službu papežství, pochybují, že to vše bylo zaměřeno na sílu
a slávu panovníka. Když Wolsey ztratil královu přízeň, budova, kterou konstruoval tak pečlivě, se
zhroutila jako domeček z karet, zanechávajíc opuštěného, poplašeného a vyděšeného muže. První
moment skutečné úzkosti přišel v roce 1527, kdy byl ve Francii dojednat obrazné převzetí katolické
církve, zatímco byl papež v zajetí, jen aby zjistil, že ho král obešel s nezávislým kontaktem s
papežem Klementem, zaměřujíc se na urychlení rozvodu s Kateřinou. Královský posel byl výslovně
instruován nesdílet jeho tajemství s kardinálem. Přestože se Wolsey dostal z bezprostřední krize,
zbývající dva roky zoufale bojoval proti proudu událostí.

První roky Jindřichova manželství s Kateřinou se zdály šťastné, dokonce idylické. Nebyl žádný
zřejmý důvod, proč by v roce 1510 narození mrtvé dcery způsobilo tak dlouhé odloučení. Ale v roce
1525 bylo Kateřině už 40 let a po opakovaných těhotenstvích měli jen jedno přeživší dítě, princeznu
Marii, narozenou v roce 1516. Nyní se zdálo pět let, o kterých je Kateřina starší než Jindřich,
dost znatelných a královna měla navíc vzrůstající tendence k tloustnutí a pobožnosti. Následnictví
Marie podle jejího práva by bylo bez precedentu[1] a podle smýšlení v 16. století, by znamenalo
záruku následnictví sporného, občanskou válku nebo alespoň cizí nadvládu prostřednictvím svatby.  V
roce 1525 se na chvíli zdálo, jako by si Jindřich pohrával s myšlenkou legitimizovat svého
nelegitimního syna s Marií Blount; šestiletý chlapec byl jmenován vévodou z Richmondu a Lord High
Admiral[2], také mu byl udělen podvazkový řád. Nakonec se ale Jindřich vrátil k myšlence rozvodu a
nového sňatku. Začala diskuse o vhodných kandidátkách.

Když byla poprvé papežem nastolena otázka rozvodu, nebyl žádný důvod věřit, že to bude beznadějné.
Alespoň v církevním právu stál rozumný důvod, že manželství s Kateřinou bylo neplatné už z počátku.
Leviticus[3] 20:21 byl důležitý text: sňatek s manželkou zesnulého bratra byl obzvláště zakázán a
pár byl varován, že bude bezdětný. Kateřina trvala na tom, že její manželství s Arturem nikdy
nebylo naplněno, ale papežské povolení, udělené roku 1503, při prozkoumání všech okolností dospělo
k závěru, že platné bylo. Technicky vzato, Jindřich nežádal o rozvod, ale o prohlášení, že nikdy
nebyl ženat. Dokonce rozvody nebyly naprosto neznámé. Ludvíku XII. byl uznán rozvod v roce 1499.
Hraběti ze Suffolku, králově švagru, bylo manželství anulováno v roce 1507 z důvodu pokrevního
příbuzenství. Jindřichově sestře Markétě, vdově po Jakubovi IV. Skotském, byl přiznán rozvod v roce
1527 a ukončil se tak nerozumný druhý sňatek, k Jindřichovu velkému rozhořčení. Jindřich možná
věřil, že Wolseyho rozsáhlý vliv na papeže bude dostačující, aby získal rozhodnutí podle jeho vůle.
Když byla udělěna pravomoc Wolsyemu a Campeggiovi rozhodnout v záležitosti v květnu 1529, zdálo se,
že se události daly do pohybu, ale v červenci papež povolal případ do Říma. Během tří měsíců byl
Wolsey propuštěn a obviněn z Praemunire[4].

Léta Wolseyho nadvlády byla spíše pestrá než hluboce významná. Způsob prestiže, kterou přinesla
Londýnská smlouva nebo setkání na Field of the Cloth of Gold, byla samozřejmě pomíjivá a najde se
jen málo důkazů, že se Wolsey staral či dokonce chápal dlouhodobé zájmy země strategické či
ekonomické. Ačkoliv měl Wolsey úžasnou pracovní výkonnost, snažil se tak moc, že se jen málo čím
zabýval systematicky, snad kromě právního systému. Uvažuje se, že Jindřichovi ukázal potenciál, jak
ovládat anglickou církev. O tom by se dalo pochybovat. Wolseyho výjimečná pozice schválila k
okamžitému přijetí nařízení o rozporu s Římem, jelikož bylo snazší využít jeho vlivu na papeže. Ale
jeho arogance, přehlížení a pluralita pomohlo znevýhodnit anglickou církev v době, kdy potřebovala
všechny přátele, které mohla získat.

Wolsyeho konečný nástupce do funkce ministra, Thomas Cromwell, je někdy dáván do kontrastu s
kardinálem, ale rozdíly mohou být někdy až příliš vzdálené. Cromwell byl Wolseyho muž a pod jeho
ochranou se dostal mezi prominenty. Je pravda, že Wolsey ukázal slabou víru v parlament, zatímco
Cromwell z toho hodně vytěžil. Je to částečně vina okolností. Wolsey, jako kardinál církve,
považoval proticírkevní přístup Dolní sněmovny za podivný, zatímco Cromwell toho mohl využít jako
zbraň proti papežství. Nicméně na počátečním stupni své kariéry Cromwell označil Dolní sněmovnu
pohrdavě jako mluvky.

Třicátá léta 16. století spatřila tolik reforem, že výsledek byl prohlášen za revoluci ve vládě. To
je pravděpodobně přehnané. Nikdo však nepochybuje, že Cromwellovo vypořádání se s problémy bylo
daleko systematičtější než Wolseyho. Ačkoli hnací síla Cromwellových inovací byl bezpochyby rozvod,
jeho reorganizace se rozšířila mnohem dále – až do včlenění Walesu popsaného dříve a pokus o
nastínění jasnější politiky k Irsku.

Cromwell nebyl jasně u moci až do května 1532 po rezignaci Thomase Moora. Jeho nástupcem jako lorda
strážce tané pečeti byl Thomas Audley, blízký kolega Cromwella. Cromwell přijal nejen Wolseyho
funkci, ale i jeho problémy. Snaha dosáhnout rozvodu díky tlaku na papeže ztroskotala. Vojenský
úspěch Karla V. znamenal, že Kateřinin synovec měl papeže „en prise“[5]. Mnoho z roku 1530 bylo
věnováno bezúspěšnému pokusu získat názory z univerzit v Evropě. I kdyby byly jednoznačné a jak se
dalo předpokládat, nebyly, je nejasné, jak jejich názor mohl odemknout dveře. Cromwellovým klíčem
byla odvážná změna politiky, užívajíc moc parlamentu k rozhodnutí daného tématu.

Prvním krokem v rozvinutí strategie byl pokus oslabit duchovenstvo tím, že vybral patnáct z nich,
včetně osmi biskupů, aby je obvinil ze zrady. Ačkoli to nebylo následováno s vetším nasazením,
požadavek k synodu[6] v lednu 1531 naznačil podporu toho, že celé duchovenstvo by mohlo být
obviněno ze zrady. Výměnou za potvrzení Jindřichova postavení jako svrchované hlavy anglikánské
církve nabízel Jindřich milost. Duchovenstvu se podařilo zachránit nějakou  důstojnost ustoupením
„jak to Kristův zákon dovolí“.

V následujícím roce se  proti papežské finanční pozici postavil zákon proti annátům[7] (Act against
Annates), tvrdíc, že z království byly získány „velké a neoddiskutovatelné“ sumy peněz. Nařízení
bylo pozastaveno během královských radovánek, což bylo zamýšleno in terrorem[8]. Pokrok směrem k
úplné roztržce s Římem byl pomalý. V srpnu 1532 smrt Warhama, který korunoval Jindřicha a Kateřinu,
umožnila Jindřichovi povýšit Cranmera na arcibiskupa cantenburského. S potvrzením od papeže, jež
obdržel na jaře 1533, se záležitosti urychlily. V květnu téhož roku jedním z prvních počinů nového
arcibiskupa bylo prohlášení, že Jindřichovo manželství je neplatné, a týden nato byla korunována
Anna Boleynová, která čekala dceru Alžbětu. Papežova reakce – exkomunikace[9] - se setkala s
výhradou parlamentní legislativy. Apelační zákon[10] (Act in restraint of appeals) prohlašoval, že
král vlastní „úplnou a celou“ moc v rámci říše a žádné rozsudky, zákazy nebo exkomunikace z Říma
nejsou platné. Následoval zákon o poddanosti duchovenstva (Act of Submission of the clergy) a zákon
o nástupnictví[11] (Act of Succession) , zatímco zákon o prvenství (Act of Supremacy) potvrdil
Jindřichovo prohlášení, že je nejvyšší autoritou anglikánské církve. Nejznámější obětí nové
legislativy byl sir Thomas More, uvězněn v souladu s ustanovením nového zákonu o zradě (Treasons
Act) a popraven v létě 1535.

Popření papežské autority a trvání na imperiálním statusu, ačkoli velmi symbolicky důležitého,
postavení koruny podstatně neupravilo. Říkalo se, že si obrovské sumy peněz našly cestu do Říma,
když byly annáty jen tenkým pramínkem. Rozepře byla ale následována akcí, která mohla vyvážit
rovnováhu domácí moci rozhodně ve prospěch monarchie. Rušení klášterů a zabírání klášterní půdy
bylo prohlášeno revolucí ve vlastnictví půdy, srovnatelné pouze s tím, způsobeným normanským
záborem Anglie (Norman Conquest).

Rozepři s Římem předcházely akce proti některým malým klášterům. Mezi lety 1524 – 1529 Wolsey
zavřel devětadvacet malých komunit a zisk použil na podporu svých nových nadací. Po sestavení Valor
ecclesiasticus[12] v roce 1535/6 bylo podle zákona zavřeno dalších 200 malých klášterů a zbývající
větší kláštery následovaly v letech 1538-40. Do královských pokladnic tekly obrovské sumy peněz a
po dobu dalších několika let se běžné královské příjmy více než zdvojnásobily. Ale ke konci vlády
byla více než polovina majetku rozprodána, zisky byly pohlceny další nezdařenou válkou proti
Francii. Klášterní statky nakonec našly svou cestu častěji k ambiciozním rodinám, v hrabství již
tak dobře situovaným, než k novým majitelům.

Cromwell byl hnací silou proti Římu a klášterům. Jeho dohled přinášel v letech 1530-40 sjednocující
tlak a účel, který mimořádně chyběl po zbytek Jindřichovy vlády. Po dobu několika let se Cromwell
zdál být jediným přeživším, příliš užitečným na to, aby byl odsunut stranou. Při svém vzestupu se
obratně vyhnul pádu svého patrona a prosazoval královo přání ohledně rozvodu a sňatku s Annou
Boleynovou. Smrt Kateřiny v lednu 1536 a potrat, který následoval dva týdny poté, znamenal pro Annu
jistý rozsudek smrti, jelikož král byl teď volný a mohl učinit nový a neoddiskutovatelný sňatek.
Jeho oko už spočinulo na Janě Seymourové. Cromwell řídil případ obvinění z cizoložství a Anna, její
bratr a čtyři další muži byli posláni na smrt. Později téhož roku tzv. Pouť milosti (Pilgrimage of
Grace) volala po Cromwellově propuštění a „spravedlivém trestu“; rebelové byli zavřeni a Cromwell
unikl. V roce 1539 byla jeho pozice silně otřesena, když zákon o šesti článcích[13] (Act of Six
Articles) znamenal návrat ke konzervativnějšímu dogmatickému postoji, mimo reformní názory uznávané
Cromwellem. Znovu se vzpamatoval a na podzim 1539 spěšně organizoval Jindřichovi čtvrté manželství
s Annou Klevskou, poté co Jana Seymourová zemřela po porodu. Tragikomedie tohoto proslulého nezdaru
nakonec dokonala Cromwellův pád. Byl povýšen na hraběte z Essexu v dubnu 1540, ale o méně než dva
měsíce později byl rázně zatčen a za šest týdnů popraven. Obvinění proti němu vznesená byla směšná.
Jeden by nevěděl, zda má žasnout víc nad Jindřichovým nevděkem nebo jeho hloupostí.

Jindřich nikdy nenašel služebníka, který by dosahoval Cromwellových schopností. Největší vliv
náležel staršímu vévodovi z Norfolku, strýci královy páté manželky Kateřiny Howardové, až do doby,
kdy se dostal do konfliktu s králem v posledních měsících vlády. Hlavní událostí těchto let byl
návrat Jindřicha ke svým mladickým snům o dobytí území. Jako obvykle nechali Jindřicha spojenci na
holičkách a ohromná armáda čítající 40 000 mužů, shromážděná za neskutečné výdaje, uspěla pouze při
dobytí města Boulogne, které bylo vráceno Francii o deset let později. Válka byla financována
různými zoufalými prostředky, dotacemi, nucenými půjčkami, výpůjčkami, znehodnocením měny a
zabráním klášterního majetku. To podporovalo prudce rostoucí inflaci, která byla v plném proudu,
když Jindřich v lednu 1547 zemřel.

Je překvapivě obtížné udělat rozvahu Jindřichova království. Konvenční interpretace připouštějí
enormní zesílení pozice koruny, vyřazení papeže, převzetí kontroly nad duchovenstvem, zastrašení
šlechty, zabavení klášterního majetku, reformovanou administrativu, připojení Walesu. Ale bližší
pohled vzbuzuje pochyby. Pokud byl Jindřichův prvotní cíl zajistit následnictví, sotva by se mu
mohlo dařit hůř. Šest manželství zplodilo jen jednoho nemocného syna a dvě princezny, jejichž
dědictví bylo dáno v šanc prohlášením za nemanželské děti a opětovným legitimizováním. Dočasná
dogmatická politika vytvořila nikoli harmonii, ale hluboký a nebezpečný náboženský rozkol. Příjmy z
klášterních pozemků padly na vybudování ekonomické síly panstva a šlechty a umístily je na pozici
odolné vůči monarchovi. Funkce parlamentu ovlivnit náboženské a dynastické změny se ukázala být
zbraní, se kterou mohou v budoucnu konfrontovat monarchii.


Obr. 1

RŮŽE A GRANÁTOVÉ JABLKO Na tomto dřevorytu z korunovace Jindřicha VIII a Kateřiny  je zobrazena
růže a granátové jablko, významné symboly Tudorovské Anglie a Aragonu. Kronikář Edward Hall napsal:
„Kdybych mohl prohlásit, co to stálo práce, úsilí, horlivosti krejčích, vyšívačů a zlatníků
navrhnout i udělat oděvy pro pány, dámy, rytíře a pážata, a také výzdoba sálů a nazdobení ořů,
poníků a jezdeckých koní, trvalo by příliš dlouho to vypočítat.“ O hostině po ceremoniálu se
říkalo, že byla „větší než kdy vůbec nějaký císař poznal“.


Obr. 2

KRÁLOVSKÉ KLÁNÍ Turnaje se považovaly za formu přehlídky a zábavy asi až do poloviny 17. století.
Na tomto setkání ve Westminsteru roku 1511 se Jindřich zúčastnil klání před Kateřinou Aragonskou,
aby oslavil narození jejich syna Jindřicha. Mladý princ zemřel deset dní poté. Ačkoli si králové v
turnajích obvykle vedli dobře, nehody se stávaly. Jindřich jen tak tak unikl úrazu v březnu 1524,
když měl při klání otevřené hledí; a v roce 1559 byl zabit při turnaji Jindřich II. Francouzský,
když se kopí jeho protivníka roztříštilo.


Obr. 3

BRNĚNÍ JINDŘICHA VIII. Brnění Jindřicha VIII. bylo vyrobeno ke konci jeho života, pravděpodobně
Erasmem Kyrkenarem z Greenwiche. Připomíná nám středověk, kdy se od monarchů očekávalo, že povedou
své muže do boje. Jindřichův otec získal trůn dobytím a celý svůj život Jindřich VIII. bažil po
vojenské slávě. V pase bylo brnění rozšířeno a stehna a kolena byla nastavena, aby se přizpůsobila
Jindřichově hřmotné postavě, jež byla tak ohromná, že se používala kladka, aby se mohl vyhoupnout
nahoru a dolů (dostat se na koně a zpět).


Obr. 4

JINDŘICH VIII. (1509-1547) Král Jindřich, 29 let, mužnější než kterýkoli panovník v křesťanském
světě, mnohem mužnější než král Francie. Má velmi světlou pleť a všechny proporce obdivuhodně
vyvážené. Když se doslechl, že král František nosí plnovous, nechal si narůst vlastní, a jelikož
byl zrzavý, měl plnovous, jenž vypadal jako zlatý. Je velmi schopný, uznávaný a dobrý muzikant;
také dobře skládá; je zdatný jezdec; a ušlechtilý rytíř; hovoří dobře francouzsky, latinsky a
španělsky; je velmi nábožensky zaměřený; denně se účastní tří mší, pokud je na lovu a v jiné dny
někdy i pěti mší… Nesmírně ho baví lov, klidně uštve osm až deset koní, kteří museli být předem
ustájeni na trase podél celé země, když měl v úmyslu jet na lov. Také ho baví tenis a je nesmírné
zábavné pozorovat ho při hře; jeho světlá pleť probleskuje skrz halenu z nejjemnějších vláken.
(Sebastian Giustinian, Calendar of State Papers, Venetian, ii, no. 1287, 1519)

Na portrétech z Jindřicha vyzařovalo vědomí moci a odrážely osobní a politickou sílu. Byl to muž
nebývalých rozměrů, se skvělou fyzickou kondicí až do doby, kdy v pozdějších letech ztloustl. Měl
neobyčejnou energii a vitalitu. Navíc se během jeho vlády zaznamenalo pozoruhodné množství oslovení
krále. Starší formy oslovení jako „Vaše Milosti“ nebo „Vaše Veličenstvo“ byly odloženy kvůli „Vaše
Výsosti“ a zvýšil se počet ceremonií u dvora. Hlavní úspěch monarchy bylo přijetí jeho prohlášení,
že je představitelem národní suverenity, vytlačujíc konkurenční autoritu. Jako první, byla omezena
papežská právní moc sérií zákonů, zvláště tím z roku 1533, který zakazoval odvolávání do Říma, na
základě toho, že Anglie byla říší, kde vládla jediná hlava a král „s absolutní, celistvou a
veškerou mocí“. Další krokem bylo ustanovení královské moci nad církví. Jiný zákon z roku 1534
ustanovil, že král je „jedinou svrchovanou hlavou anglikánské církve, zvané Anglicana Ecclesia, s
„plnou mocí a pravomocí“ pozměnit nebo přetvořit jakékoli zneužití nebo opravit chyby.


Obr. 5

THOMAS WOLSEY A THOMAS CROMWELL Thomas Wolsey a Thomas Cromwell řídili Jindřichovu státní loď po
dvaadvacet let. Wolsey, syn řezníka narozený v Ipswichi, se stal jedním nejmocnějších ministrů
všech dob. Při setkání na Field of Cloth of Gold v roce 1519 byl obsluhován 300 sluhy, ale selhání
v zabezpečení Jindřichova rozvodu mu přineslo pád v roce 1529. Cromwell byl Jindřichův hlavní rádce
od roku 1532 dále do 1540, kdy byla jeho kariéra zničena nešťastnou svatbou s Annou Klevskou. Zde
je ukázán v středním věku jako muž činu, oblečen prostě, usazen u stolu se zeleným suknem.


Obr. 6

JAKUB V. Skotský král Někteří ho označovali za dobrého krále chudáků, jiní za vraha šlechty a za
toho, který nařídil její úplné zničení. Někteří ho chválili za potlačení rozkrádání a utiskování;
druzí hanili za zneuctění vdaných žen a panen... A nikdo neměl úplně pravdu. (John Knox, History of
the Reformation in Scotland)

Syn Jakuba IV. a synovec Jindřicha VIII., Jakubovi bylo pouhých osmnáct měsíců, když byl jeho otec
zabit v bitvě u Floddenu. Své dětství trávil ve šlechtické společnosti, ale v roce 1528 utekl od
Douglassových a začal vládnout. Pronásledoval své oponenty s krutostí, která hraničila s šíleností.
Spor mezi Jindřichem VIII. a císařem dal Jakubovi příležitost hrát vyrovnávací roli a od jednoho
dostal Podvazkový řád a do druhého Řád zlatého rouna. V roce 1537 se oženil s Magdalenou z Valois,
dcerou Františka I. Po její smrti se po několika měsících oženil s Marií de Guise. Částečně pod
vlivem své druhé manželky Jakub obhajoval papežství a potlačoval protestanské kazatele. V roce 1541
zrušil dohodu o setkání s Jindřichem VIII. v Yorku a následovala válka. Později v roce 1542 již
nemocný Jakub vyslal armádu přes hranice; byla chycená a přinucená ke kapitulaci v bitvě u Solway
Moss. Jakub, seznámený se zprávou, zemřel během následujícího měsíce a jako svého dědice zanechal
týden starou dceru Marii.


Obr. 7

NAMÍSTO PAPEŽE KRÁL Jeden z největších kroků v rozmachu Jindřichovy královské moci bylo převzetí
duchovní autority od papeže a přijetí titulu „Hlava církve“. Na tomto dřevorytu má Jindřich, s
Cranmerem a Cromwellem po pravici, položené nohy na zuboženém těle papeže Klementa VII., kterému
biskup John Fisher podepírá hlavu.


Obr. 8

KRABIČKA NA DOPISY Krabička na dopisy Jindřicha VIII. je uchována ve Victoria and Albert Museum.
Vepředu na krabičce vystupuje tudorovská růže a nápis Podvazkového řádu – Honi soit qui mal y pense
(„Hanba tomu, kdo ve zlém to myslí!“).

Jindřichův dopis Anně Boleynové o jeho naději na rozvod. V tomto dopise ze září roku 1528 Jindřich
informuje Annu, že papežský legát Campeggio „přijel do Paříže minulou neděli nebo pondělí, takže já
věřím, že příští pondělí dorazí do Calais a poté věřím, že během chvíle poté si užiji potěšení, po
kterém jsem toužil již dlouhou dobu, k potěšení Boha a spokojenosti nás obou. Již ne pro tebe, moje
milá, pro nedostatek času, ale chtěl bych, abys byla v mém objetí nebo já ve tvém, je to jíž dávno,
co jsem tě políbil.“ Campeggiovi bylo ovšem nařízeno jednat pomalu a svatba neproběhla v
následujících čtyřech letech.


Obr. 9

JINDŘICH VIII. VE STÁŘÍ Tato rytina Jindřicha ve věku 53 let od Cornelia Massyse upřímně zobrazuje
plešatou hlavu a oči ztracené v tukových polštářích. Nicméně stejného roku Jindřich vyskočil do
sedla, aby uštědřil ránu francouzské vojenské cti.


Obr. 10

JINDŘICHOVY MANŽELKY Manželská dobrodružství Jindřicha VIII. měly víc společného s politikou než s
vášní. Když mu bylo jedenáct, byl zasnouben s Kateřinou Aragonskou, vdovou po svém bratrovi, a
oženil se s ní jakmile nastoupil na trůn v sedmnácti. Jako motiv se zdá kombinace rytířskosti a
neschopnosti vyplatit obdržené věno.  Jejich první syn v roce 1511 žil jen několik dní a poté
následovala série potratů a porodů dětí, narozených mrtvých. Jediné dítě, které přežilo, byla
princezna Marie, narozena roku 1516.  Od dvacátých let Jindřich pomýšlel na rozvod. V roce 1527
zahájil formální kroky k anulaci manželství. V té době se Jindřichova pozornost přesunula k Anně
Boleynové, mladší sestře bývalé milenky. Kateřina odolala velkému tlaku na vstup do kláštera a
jednání pokračovala až do 1533, kdy Cranmerovo jmenování na arcibiskupa náhodou bylo v době Annina
těhotenství. Při korunovaci v červnu 1533 byla Anna již v šestém měsíci. Princezna Alžběta se
narodila v září. V lednu 1536, kdy Kateřina zemřela v Kimboltonu, Jindřichův zájem o Annu uhasl a
padla mu do oka Jana Seymourová, dvorní dáma a sestra budoucího Lord Protectora. Annin potrat
později toho měsíce zpečetil její osud a v létě byla obviněna z pokrevního krvesmilství a
cizoložství a byla popravena. Zasnoubení s Janou následovalo další den. Jindřichovo třetí
manželství trvalo šestnáct měsíců a v říjnu 1537 Jana umřela při porodu prince Edwarda. Čtvrté
manželství s Annou Klevskou bylo čistě z diplomatických důvodů se záměrem poštvat protestantské
Německo proti císaři. Jindřich se vydal do Rochesteru přivítat svou nevěstu, kterou nikdy předtím
neviděl, ale zažil zklamání  a stěžoval si, že byl oklamán jejím portrétem. Cromwellovi přiznal:
„kdyby to nebylo tak, že jela tak daleko do Anglie, a ze strachu z vyvolání boje ve světě, a kvůli
poštvání jejího bratra proti císaři a poslání jej do rukou francouzského krále, nikdy bych si ji
nevzal; ale nyní to zašlo příliš daleko, což mne mrzí.“ Bližší zkoumání potvrdilo královy obavy a o
několik měsíců později bylo manželství anulováno na základě nenaplnění. Anna byla ujištěna, že s ní
bude zacházeno jako se sestrou, velkoryse dostala sídlo a zůstala v Anglii až do své smrti roku
1557. O měsíc později se Jindřich oženil s Kateřinou Howardovou, atraktivní a živou sedmnáctiletou
dívkou, která ale byla již dříve zasnoubena. Po roce a několika měsících byla obviněna z
cizoložství a popravena. Zemřela v Toweru vyrovnaně a důstojně. Jindřichova šestá manželka,
dvaatřicetiletá Kateřina Parrová, byla dvojnásobná vdova. Byla starší a mnohem vyzrálejší než její
předchůdkyně a tak dobře vycházela s Jindřichovými dětmi a vytvořila něco jako domov. Přežila ho a
vdala se počtvrté několik měsíců po jeho smrti. Zemřela v září 1548 při porodu v Sudeley Castle.
Jindřichova celoživotní touha zabezpečit následnictví zplodila 3 legitimní děti, z nichž žádné
nemělo potomky.

Manželky Jindřicha VIII. Kateřina Aragonská, Anna Boleynová, Jana Seymourová, Anna Klevská a
Kateřina Parrová; neexistuje žádný autentický portrét Kateřiny Howardové.
________________________________

[1] Předchozí případ (pozn. překl.)

[2] Vysoký státní úředník v čele námořní správy Anglie (pozn. překl.)

[3] Třetí kniha Starého zákona (pozn. překl.)

[4] Zrada (pozn. překl.)

[5] Z franc. - v ohrožení; šachová figura je nechráněna a může být sebrána (pozn. překl.)

[6] Církevní shromáždění (pozn. překl.)

[7] Zakázal annáty, tj. dávky odváděné papeži, jemuž přísluší právo vypisovat církevní daně (pozn.
překl.)

[8] Za účelem zastrašit (pozn. překl.)

[9] Vyloučení z církve (pozn. překl.)

[10] Zákaz vyhovění předvolání do Říma (pozn. překl.)

[11] Děti zůstaly bez nároku na korunu ve prospěch dětí Anny Boleynové (pozn. překl.)

[12] Hodnocení klášterů (pozn. překl.)

[13] Tato listina potvrzovala transsubstanciaci („přepodstatnění“ – přeměna při mši svaté chleba a
vína v Tělo a Krev Krista), zbytečnost přijímání pod obojí, právoplatnost slibů čistoty, závaznost
kněžského celibátu a schvalovala zpověď a mše bez udělování oltářních svátostí. (pozn. překl.)