1 Úvod do jazykovědy Jazykověda 20. století Jazykový zeměpis Předchůdce – Georg Wenker Jules Gilliéron (1854-1926) + Edmond Edmont – Jazykový atlas Francie (1902-1910) Albert Dauzat – La géographie linguistique (1922) Jakob Jud + Karl Jaberg – Jazykový atlas Itálie a jižního Švýcarska (1928-1940) Lingvistický atlas Rumunska (1909), Katalánska (1923-1936). Metoda slov a věcí (Wörter und Sachen) Studium slov a jejich původu v historickém a kulturním kontextu (ve spojení s reáliemi) Hugo Schuchardt (1842-1927) O hláskových zákonech. Proti mladogramatikům. (1885) Románské etymologie (1898-1899) Původ jazyka (1919-1920). Rudolf Meringer – zakladatel časopisu Wörter und Sachen. Idealistická škola Benedetto Croce (1866-1952) – předchůdce; Estetika jako věda o výrazu a obecná lingvistika (1902) Karl Vossler (1872-1949) – zakladatel německé idealistické školy. Pozitivismus a idealismus v jazykovědě (1904) Další romanisté této školy: Eugen Lerch, Leo Spitzer. Italská neolingvistická škola: Matteo Bartoli (Úvod do neolingvistiky – 1925), Giacomo Devoto. Přínos v oblasti dialektologie a jazykového zeměpisu. Španělská škola: Ramón Menéndez Pidal, Amado Alonso. Francouzská sociologická škola Vztah mezi jazykem a společností (společenský charakter jazyka) Antoine Meillet (1866-1936) - Historická a obecná lingvistika (1921) Georges Matoré (1908-1998) – Metoda v lexikologii (1953) Studium slovní zásoby z hlediska vývoje společnosti (klíčová slova každé generace) Joseph Vendryes (1875-1960) – Jazyk (1921) Psychologická lingvistika Wilhelm Wundt (1832-1920): Psychologie národů (1900-1920) Henri Delacroix (1873-1937) Jazyk a myšlení (1921) Ferdinand Brunot: Myšlení a jazyk (1922) Albert Sechehaye: Program a metody teoretické lingvistiky. Psychologie jazyka (1908). Pojednání o logické struktuře věty (1926). Strukturalismus Ferdinand de Saussure (1857-1914) Pojednání o systému samohlásek v indoevropských jazycích (1877) O užívání absolutního genitivu v sanskrtu (1879) Kurs obecné lingvistiky (Cours de linguistique générale – 1916) Charles Bally + Albert Sechehaye Strukturalistické školy 1) Ženevská škola 2) Pražský lingvistický kroužek 3) Kodaňská škola (glosématika) 4) Americký strukturalismus Ženevská škola Charles Bally (1865-1947) – Obecná a francouzská jazykověda (1932) Arbitrárnost znaku. Hodnota a význam (1940) Albert Sechehaye (1870-1946) – Program a metody teoretické lingvistiky. Psychologie jazyka. (1908) Konstruktivní metoda v syntaxi (1916) Pojednání o logické struktuře věty (1926) Pražský lingvistický kroužek 1926 – Vilém Mathesius, Jan Mukařovský, Bohuslav Havránek, Bohumil Trnka, Vladimír Skalička. Roman Jakobson, Nikolaj Trubeckoj, Sergej Karcevskij. Teze (1929); Travaux du Cercle linguistique de Prague. Vznik fonologie (1928 – konference v Haagu); N.Trubeckoj: Základy fonologie (1939) Teorie o aktuálním členění větném – Mathesius Teorie příznakovosti (binární opozice) – Jakobson Kodaňský lingvistický kroužek (glosématika) 1931 Luis Hjelmslev, Viggo Brøndal. Travaux du Cercle Linguistique de Copenhague L. Hjelmslev – Prolegomena k teorii jazyka (1941) Forma x substance obsahu a výrazu Vlastní terminologie: céném=foném, plérém=morfém… Knud Togeby – Structure immanente de la langue française (1951) Emilio Alarcos Llorach – Gramática estructural (Según la Escuela de Copenhague) - 1951 Rozvoj evropského strukturalismu Gustave Guillaume (1883-1960) – Čas a sloveso (1929) André Martinet (1908-1999) – Jazyk a funkce (1962) Ekonomie fonetických změn (1955) Éléments de linguistique générale (1960) Dvojí artikulace jazyka: 1) monémy (morfémy) 2) fonémy Émile Benveniste (1902-1976) – Problémy obecné lingvistiky (1966, 1974) Rozvoj evropského strukturalismu Sovětský strukturalismus Sebastian K. Šaumjan (Strukturální lingvistika 1965), Jurij Apresjan. Strukturální sémantika: Eugenio Coseriu, Algirdas Julien Greimas, Georges Mounin, Pierre Guiraud, Bernard Pottier, Jean Dubois, Otto Ducháček, Růžena Ostrá. Americký strukturalismus Edward Sapir (1884-1939) – Jazyk (1921) Leonard Bloomfield (1887-1949) – zakladatel deskripti-vistické školy. Jazyk (Language – 1933) Behaviorismus (S > r > s > R) Zellig Sabbetai Harris (1909-1992) – Metody strukturální jazykovědy (1951). Distribuční analýza fonémů a morfémů. Generativní gramatika Noam Chomsky (1928) Syntaktické struktury (1957) Aspekty teorie syntaxe (1965) Jádrové věty, transformační pravidla Povrchová x hloubková struktura Derivace Gramatika frázové struktury (Phrase-Structure Grammar) Transformace Generativní gramatika 1) Frázový komponent (báze) 2) Transformační pravidla – obligatorní a fakultativní transformace 3) Morfonologický komponent Generativní sémantika Jerrold J. Katz & Jerry A. Fodor – Struktura jazyka (The structure of language 1964) John R. Ross, George Lakoff, Paul Postal Transformační gramatika v Evropě Nicolas Ruwet – Úvod do generativní gramatiky (1967) Jean Dubois – Strukturální gramatika francouzštiny (1965) Luis Guilbert – lexikologie (La créativité lexicale – 1975) Textová lingvistika/gramatika Studium formální a sémantické struktury textu Text – maximální jednotka komunikace Od 60. let minulého století (např. Teun Adrianus Van Dijk, Klaus Brinker, František Daneš) Souvislost s aktuálním členěním větným, stylistikou a pragmatikou 1) Významová soudržnost textu – koherence (hlavní myšlenka či téma textu a její rozvinutí pomocí dílčích témat /tematická progrese/, užití sémanticky příbuzných jazykových jednotek) Textová lingvistika/gramatika 2) Syntaktická spojitost textu – koheze (gramatické a lexikální prostředky, textové konektory x spojky) 3) Pragmatický aspekt – adekvace (volba vhodného typu textu a variety jazyka z hlediska komunikačního; intence producenta textu, přizpůsobení komunikativní situaci) V počátcích pouze analýza psaných textů z hlediska zřetězení vět, později rozšířeno i na mluvený projev a doplněno hlediskem pragmatickým. Teorie mluvních aktů, pragmatika Základní komunikační jednotka – výpověď/promluva (vs. věta v syntaxi) Větný význam (sémantika) vs. význam promluvy z hlediska účastníků komunikace (pragmatika) Od 50. let 20. století (Paul Grice, John L. Austin, John R. Searle, Geoffrey Leech atd.) Mluvní akty (nejen výpovědi z hlediska obsahového, ale i z hlediska záměru a efektu): lokuce (pronesení řeči/výpovědi), ilokuce (záměr mluvčího; konstatování, otázka, rozkaz, slib… – modalita), perlokuce (efekt na posluchače) Teorie mluvních aktů, pragmatika Důležitost kontextu (verbální, situační, kulturně-historický a sociální…), presupozice, konverzační implikatury Konverzační maximy (Grice): 1)Maxima kvantity 2)Maxima kvality (pravdivosti) 3)Maxima relevance 4)Maxima způsobu (jasnost a srozumitelnost) + Zdvořilostní maximy (Leech): skromnost, takt, velkorysost… Další směry v jazykovědě 2. poloviny 20.století Pomezní disciplíny (interdisciplinární studium) Sociolingvistika (1952 – H. C. Currie) Jazyk jako společenská instituce Variety jazyka (národní jazyk, sociolekt, dialekt; registry/funkční styly – jazyk formální, vědecký, náboženský...) Jazyková politika (bilingvismus) Teorie jazykové zdvořilosti Další směry v jazykovědě 2. poloviny 20.století Psycholingvistika (G. Lakoff, N. Chomsky; předchůdci G. Guillaume, J. Piaget) Osvojování jazyka, produkce a percepce, jazyk a myšlení, paměť, studium dalšího jazyka, vnitřní řeč. Etnolingvistika/antropolingvistika (počátky F. Boas, E. Sapir, B. L. Whorf) Kulturní rozdíly v jazykové komunikaci, zdvořilostní zvyky... Neurolingvistika, matematická a počítačová ling-vistika, filosofie jazyka.