1
Úvod do jazykovědy


2
Jazykový systém a jeho roviny
- Jazyk jako systém (hierarchická struktura)
- Langue (jazyk) x parole (promluva)
Jazykové roviny/úrovně/plány:
1. Foneticko-fonologická: fonetika, fonologie
2. Morfologická: morfologie (flexe x derivace)
3. Lexikálně-sémantická: lexikologie, sémantika
4. Syntaktická: syntax
5. Textová: textová gramatika

3
Základní jazykové disciplíny
Gramatika: 1) morfologie (flexivní + lexikální) 2) syntax (větná + nadvětná/textová)
Fonetika a fonologie (někdy řazena do oblasti gramatiky)
Lexikologie a sémantika

4
Jazykové jednotky
(na úrovni langue a parole)
Jednotka: langue parole
Promluva (propozice) text. typ text, promluva
Věta (syntaxém) větný model věta (promluva)
Lexikální jednotka lexém slovo (lex)
+ víceslovná pojm. (kolokace)
Foném foném hláska (fón)

5
Fonetika a fonologie
Fonetika: studium fyzické a fyziologické stránky zvukového materiálu jazyka (fonetika artikulační,
akustická a auditivní/percepční).
Oblast parole, zákl. jednotka: fón (hláska) – konkrétní realizace abstraktního systémového fonému.
Fonologie: studium zvukových prvků jazyka z hle-diska funkčního.
Oblast langue, zákl. jednotka: foném – systémová jednotka schopná rozlišovat význam jednotek
vyšších.
Alofony jako systémové varianty/alternativy fonému, z hlediska fonetického odlišné hlásky.

6
Fonetika a fonologie


7
Přehled a rozdělení španělských fonémů


8
Fonetika a fonologie
Suprasegmentální (prozodické) prvky: přízvuk a větná melodie (intonace).
Typy slovního přízvuku: a) dynamický (důrazový)
b) melodický (tónový)
Intonace: melodické schéma věty (důležitá zvláště finální fáze, tzv. melodém: kadence, antikadence
– např. pro rozlišení vět oznamovacích a tázacích)
Další zkoumané jevy: kombinatorika fonémů, asimi-lace hlásek, neutralizace protikladu.

9
Morfologie
Přirozené x gramatické kategorie (např. rod, číslo podst. a přídavných jmen), sémantické kategorie
(děj, člověk, instrument, místo, atd.)
Morfologie: flexivní (deklinace a konjugace)
slovotvorná (derivace, kompozice,    parasyntéza atd.)
Morfém: minimální významová nebo gramatická jednotka jazyka. Morfém vs. morf (realizace morfému, na
úrovni parole); alomorfy (varianty morfému).
Morfémy flexivní (koncovky), lexikální (kořen nebo základ slova) a derivační (prefixy, sufixy);
volné vs. vázané.

10
Flexivní morfologie
Gramatické kategorie (flexe):
Podstatná jména – číslo (sg. a pl.) , rod (m., f., n., životná vs. neživotná, tzv. epicena), pády
(různý počet), determinace (člen určitý a neurčitý).
Podobná flexe i u adjektiv, zájmen a číslovek.
Adjektiva a adverbia – také stupňování (gradace): pozitiv, komparativ, superlativ.
Slovesa – osoba (1.-3.), číslo (sg. a pl., příp. duál), čas (reálný vs. relativní; různé systémy),
způsob (indikativ, kondicionál, imperativ, konjunktiv = subjunktiv), rod (činný a trpný), vid
(dokonavý a nedokonavý). Infinitiv (+ participium a gerundium) vs. finitní (určité tvary) =
konjugace.

11
Derivační/lexikální morfologie
Oblast tvoření slov pomocí morfologických postupů a prostředků.
1)Derivace (prefixace a sufixace)
2)Kompozice (skládání slov)
(+ syntagmatická kompozice, tj. tvoření víceslovných pojmenování)
1)Parasyntéza (cirkumfixace)
(+ někdy i akronymie a tvoření zkratek)

12
Lexikologie a sémantika
Lexikon = slovní zásoba, slovník
Základní jednotka lexikálně-sémantické úrovně:
lexém/sémém (langue) x slovo (parole)
Lexikální jednotky jednoslovné a víceslovné
Forma x obsah slova (signifiant x signifié)
Významový obsah – komponentová (sémická) analýza v rámci strukturální sémantiky
Paradigmatické vztahy (homonymie, synonymie, antonymie, hyperonymie, hyponymie + polysémie)

13
Syntax
Oblast pravidel a schémat kombinací slov ke tvorbě vět či nižších syntaktických jednotek.
Věta (jednotka langue)   x promluva, výpověď  (jednotka parole)
Větný model s interní strukturou
Typy vět podle struktury: bezpodmětné (jedno-členné), dvojčlenné (S + P), nominální, adverbiální
atd.
Typy vět podle modality: oznamovací, tázací (zjišťovací a doplňovací), rozkazovací, přací, zvolací
+ kladné a záporné.

14
Syntax
Větné členy:
1) Základní (podmět a přísudek)
Přísudek jmenný se sponou (terminologické i koncepční rozdíly: např. ve šp. jmenná část = atributo,
v češtině atribut = přívlastek; sponová slovesa – v různých jazycích odlišná).
2) Rozvíjející (předmět přímý a nepřímý, přívlastek shodný a neshodný, přístavek, přísl. určení,
doplněk)
Syntagma (v češtině spojení dvou větných členů, např. podmět-přísudek  x  ve šp. v podstatě větný
člen).
Syntaktické vztahy: predikace, subordinace a koordinace (mezi větami i komponenty větných členů). U
flexivních jazyků vyjádření např. pomocí shody (morf. prostředky)

15
Kombinatorika vět (souvětí)
Souvětí souřadné (parataxe, koordinace)
Souvětí podřadné (hypotaxe, subordinace)
Typy souřadných souvětí:
1)kopulativní (slučovací)
2)gradační (stupňovací)
3)adverzativní (odporovací)
4)disjunktivní (vylučovací)
5)konsekutivní (důsledkové)
6)Explikativní (vysvětlovací)
7)
Typy vedlejších vět:
1)obsahové (podmětné, předmětné)
2)vztažné
3)příslovečné  (např. místní, časové, způsobové, podmínkové, účelové atd.)
4)

16
Vývoj syntaxe
Předstrukturální lingvistika:
1)Tradiční gramatika, klasifikace slovních druhů podle různorodých kritérií (morf., syntakt. +
mimojazyk.). Apollonios Dyscolos (2. stol. n. l. –   1. pojednání o syntaxi).
2)Středověk – spekulativní, univerzální gramatiky (zájem o syntax, logická stavba věty).
3)17. a 18. stol. – Gramatika z Port Royal (1660), racionalistické gramatiky.
4)

17
Vývoj syntaxe
Strukturalismus:
1)F. de Saussure, synchronní přístup, funkční syntax, vztahy syntagmatické a paradigmatické.
2)Pražský lingvistický kroužek – aktuální členění větné.
3)Závislostní (valenční) syntax (L. Tesnière) – jádrem věty je sloveso + jeho argumenty/aktanty
(např. podmět, předmět).
4)Americký strukturalismus – větná analýza na bezprostřední složky (L. Bloomfield, Z. Harris, Ch.
Fries, Ch. Hocket), generativní gramatika (N. Chomsky).

18
Analýza na bezprostřední složky
Výsledek obrázku pro analýza věty na bezprostřední složky

19
Valenční syntax (příklad)


20
Hypersyntax
Nadvětná syntax (struktura a vnitřní provázání textu složeného z promluv/výpovědí).
Textová gramatika, analýza diskurzu, pragma-tika, teorie mluvních aktů (viz prezentace č. 6)