u vodní lekce
o francouzské výslovnosti
Ve srovnání s jinými jazyky je francouzská výslovnost pro Cechy poměrně obtížná. Jejímu nácviku bude tedy třeba věnovat velkou pozornost, hlavně na začátku studia; odstraňování nesprávných návyků je později mnohem pracnější.
Hlavní pomůckou k nácviku výslovnosti musí být pro samouka nahrávka. Ta však bohužel neposkytne názorný obraz práce mluvidel, a tak byste se měli po přečtení tohoto úvodu co nejdříve jít podívat na nějaký francouzský film a sledovat pozorně pohyby úst herců. Není zajisté třeba mluvit hned jako rodilý Pařížan, ale je žádoucí zvládnout aspoň takovou výslovnost, aby Francouze nešokovala a hlavně, aby projev byl pro ně srozumitelný. Za tím účelem je třeba si napřed ujasnit a pak usilovně cvičit artikulační pohyby pro francouzskou výslovnost charakteristické.
Předpokladem správné francouzské výslovnosti totiž je:
- mimořádně velké a stálé napětí mluvidel (jazyka a svalů kolem úst), které nápadně kontrastuje s uvolněnou výslovností českou;
- silné a energické zaokrouhlování („vyšpulování") nebo stahování rtů;
- dodržování správné melodie vět: hlas totiž na konci každé rytmické skupiny (kromě té, která je na konci věty), výrazně stoupá, což na české ucho působí téměř jako „zpěv"; Francouzům se naopak čeština jeví jako jazyk zvukově značně jednotvárný;
- spojování slov uvnitř rytmických skupin (tzv, navazování a vázání slov);
- dodržování prízvuku na poslední slabice slova nebo rytmické skupiny.
Zmíněné charakteristické rysy francouzské výslovnosti si ještě podrobněji probereme později.
Než se budeme věnovat popisu jednotlivých hlásek, je třeba si uvědomit, že většina slov se ve francouzštině jinak píše a jinak vyslovuje; zvuková podoba slov se totiž během staletí vzdalovala od podoby psané (francouzština má pravopis historický). Bude tudíž třeba učit se u většiny slov vlastně dvojí podobu: psanou a mluvenou.
VÝSLOVNOST JEDNOTLIVÝCH HLÁSEK
Francouzština má méně souhlásek než čeština, ale více samohlásek (francouzské samohlásky jsou nejen ústní, ale i nosové).
1. Samohlásky
Pro francouzské samohlásky platí to, co jsme si řekli výše obecně: v prvé radě jsou vesměs napjatější než samohlásky české. Tento rozdíl vynikne, porovnáme-li např. výslovnost „i" ve francouzských slovech jako taxi, poli-tique (rty silně napjaty, koutky úst co nejvíce roztaženy) s uvolněným „i" v českých slovech „taxi, politika". Jiné samohlásky, např. u, zavřené o a další, se vyslovují s výrazným zaokrouhlením („špulením") rtů. Srovnejme si opět zavřené „o" ve francouzských slovech jako rádio, photo s českým uvolněným „o" ve slovech „rádio, foto". Dalším charakteristickým rysem francouzských samohlásek je jejich rozrůzněni podle stupně otevřenosti. Čech učící se francouzsky má tendenci rozdíly v otevřenosti a zavřenosti stírat, protože české samohlásky se z tohoto hlediska nijak podstatně neliší (všechny mají spíše střední stupeň otevřenosti). Budeme tedy od začátku pečlivě rozlišovat samohlásky zavřené (vyslovované s ústy téměř zavřenými): [i], [e] zavřené, [u], [o] zavřené, [u], [o] zavřené a samohlásky otevřené (výslovnost s ústy otevřenými): [e] otevřené, [o] otevřené, [ô] otevřené, [a]. Pro českého mluvčího je zvláště náročné správné rozlišování dvojic [e] - [e], [o] - [ó], [o] - [o]. Poslechněte si příklady:
zavřené:
[e]: café, thé, idée [o]: pneu, peu, adieu [o]: auto, radio, tableau
otevřené:
[e]: tchěque, francais, moderně [ô]: moteur, tracteur [o]: robe, mode, botte
Nyní si probereme postupně všechny důležité francouzské samohlásky a srovnáme si je s českými. Uvedeným příkladům většinou bez problému porozumíte, ale o to nám teď nejde. Pozorně poslouchejte a opakujte.
a| Samohlásky ústní
[i]   merci [mersi], Paris [pari], type [tip]1, film [film]
Rty jsou napjatější než při českém dlouhém „í", ale vyslovíme krátce.
Koutky úst se co nejvíce roztáhnou a zaostří, [u]   Commune [komún], minuté [minút], lune [lůn], culture [kůltů:r]
Rty jsou silně zaokrouhleny (ještě více než při českém „u"). Jazyk se
nastaví jako při českém „i".
1   Pozor: i nemékčí d, t, n; nevyslovujte vlivem české výslovnosti „t"
[u]   Louvre [lu:vr], bijou [bižu], bonjour [bôžu:r], vous [vu]
Rty jsou zaokrouhleny a posunuty vpřed ještě více než při českém dlouhém „ů".
[e]   zavřené: café [kafe], idée [ide], parler [parle]
Je mnohem zavřenější než české „e". Rty jsou napjaty přibližně stejně jako při českém krátkém „i". Pozor: znaménko nad é neoznačuje délku! (viz dále o akcentech).
[e]   otevřené: modele [model], moderně [modern], metre [metr] Je otevřenější než české „e", blíží se k „a".
[o]   zavřené: pneu [pnp], adieu [adjp], peu [po]
Od zavřeného [e] se liší silnou zaokrouhleností rtů. Rty jsou vysunuty dopředu jako u českého dlouhého „ó", ale vyslovíme zavřené [e] (jazyk je stejně vpředu jako při artikulaci zavřeného [e]).
[ô]   otevřené: moteur [motórr], tracteur [traktó:r]
Od otevřeného [e] se liší zaokrouhleností rtů, která je však slabší než u zavřeného [o]. Jazyk je nastaven jako při otevřeném [e].
[a]   nestálé: revue [ravú], reportage [raporta:ž]
Rty jsou zaokrouhleny asi jako při otevřeném [o], ale napětí mluvidel je menší.
[o]   zavřené: auto [oto], rádio [radjo], rose [ro:z]
Je zavřenější než české „o", rty jsou zaokrouhleny asi jako při českém krátkém „u".
[o]   otevřené: robe [rob], mode [mod], Robert [robe:r], Simone [simon]
Je otevřenější než české „o" (blíží se k „a"), [a]   madame [madam], salle [sal], papa [papa], Prague [prag]
Je podobné českému „a".
b) Samohlásky nosové
Při jejich výslovnosti vzduch uniká současně ústy i nosem! V češtině máme podobný zvuk např. ve slově „banka". (Ve fonetickém přepisu značíme no-sovku vlnovkou nad písmenem.)
[ě]   fin [fě], vin [vě], bassin [base], magasin [magazé]
[ä]   pian [piaf, banque [bá:k], roman [romá], moment [momä], Jean [žä]
[ô]   ton [tó], ballon [balô], avion [avjó], chanson [šäsô], Dijon [dižô] [ô]   Vyskytuje se pouze v několika málo slovech: un (člen neurčitý), lundi [lodi].
2. Polosouhlůsky
Poznámka-------
Největší potíže činí Čechům rozlišování [ě] od [a], takže často dochází k zá měně významu; srovnejte: vin [vě] - víno, vent [vá] = vítr.
riJ
Jejich podstatnou vlastností je to, že samy netvoří slabiku, ale spojují se s následující samohláskou, v níž spočívá těžiště slabiky. Češi mají tendenci vyslovovat je jako plnoslabičné samohlásky, takže slovo pak má o slabiku více, než má mít. Francouzština má tři polosouhlásky: [j]   rádio [radjo], papier [papje], association [asosjasjó], Daniel [danjel]
Výslovnost je podobná českému „j". [u]   nuit [nui], je suis [žasui], Emmanuel [eman^el]
Vyslovíme jako velmi krátké [ú] a rty se co nejrychleji roztáhnou
k vyslovení následující samohlásky. [u]   toilette [tualet], Francois [frásua], boite [buat]
Vyslovíme jako velmi krátké [u].
3. Souhlásky
1. Přízvuk
Ve francouzštině neexistuje zvuk h.2 Jinak je výslovnost souhlásek celkem shodná s češtinou, ovšem kromě r, které se ve francouzštině „ráčkuje" (je to třená zadopatrová hláska, podobná českému „ch"). V jižní polovině Francie se však r vyslovuje jako u nás. Mezi češtinou a francouzštinou však je přece jen jeden velmi důležitý rozdíl: v češtině znělé souhlásky na konci slova ztrácejí svou znělost, ve francouzštině nikoliv: proti české výslovnosti jako led [let], klub [klup], krab[krap], kód [ko:t] jsou francouzské koncové souhlásky vyslovovány mnohem výrazněji, napjatěji, jako by se „vyrážely"; zdá se, jako by za nimi následovalo velmi slabé a nejasné [a]: robe [rob], club [klób], crabe [krab], code [kod].
prízvuk, intonace, vázaní
Rozdíly ve výslovnosti mezi francouzštinou a češtinou se netýkají pouze jednotlivých hlásek. Všimněte si především prízvuku, intonace a vázání.
V češtině je přízvuk na první slabice, ve francouzštině na poslední slabice slova nebo na poslední slabice skupiny slov, která spolu významově souvisejí (tzv. rytmické skupiny).
22
I když se písmeno h nikdy nevyslovuje, je třeba rozlišovat h „němé" (h muet), např. ve slově ľhôtel, a h „dyšné" (h aspiré), které brání vázání a elizi, např. le hors ďceuvre (předkrm), les hors ďceuvre [leordorv1"]. Ve slovnících se toto „h aspiré" označuje někdy apostrofem nebo hvězdičkou před heslem, někdy apostrofem až ve fonetickém přepise.
23
Srovnejte: Bonjour - bonjour Madame.
Správné členění promluv do rytmických skupin je zárukou dobré srozumitelnosti projevu.
2. Intonace
Zmíněné rytmické skupiny nejenže mají prízvuk na poslední slabice, ale mají i vlastní melodii - tzv. intonaci. Intonací rozumíme stoupání nebo klesání tónu hlasu. Jak jsme již řekli, hlas na konci každé nekoncové rytmické skupiny nápadně stoupá a na konci poslední skupiny klesá.
T T 4,
Je parle tchěque, Jacques parle francais, vous parlez russe.
Při poslechu nahrávek vždy pozorně sledujte melodii a snažte se ji co nejvíce napodobit.
3. Navazováni'-vázáni'
I další rozdíl mezi francouzštinou a češtinou souvisí s rytmickou skupinou; protože rytmická skupina tvoří těsný významový a zvukový celek, dochází uvnitř k navazování slov: koncové hlásky slov se spojují s počátečními hláskami slov následujících. Takto se spolu mohou plynule spojovat dvě samohlásky:
Je parle un peu_anglais, nebo koncová souhláska s následující počáteční samohláskou:
II_a une auto; někdy dokonce koncová souhláska „oživne": přestože se y^pv v izolovaném slově nevyslovuje, při vázání se vysloví (tento jev se nazývá liaison), např. les avions [lezavjó], les idées [lezide].
několik poznámek k pravopisu
Pokud jde o pravopis, je třeba si ho osvojovat postupně. V úvodu si řekneme jen několik nejdůležitějších věcí.
1. Samohlásková znaménka - „akcenty"
Samohláskové znaménko (francouzsky accent [aksá]) určuje kvalitu samohlásky, nikoliv délku jako čárka v češtině. Někdy od sebe odlišuje slova podle významu (ou = nebo, oú = kde; il a = on má, á = předložka v, na).
a) Accent aigu [aksátegti] se vyskytuje jen nad e a označuje, že jde o [e] 24      zavřené: fédéral [federal], café [kafe], faculté [fakulte].
b) Accent grave [aksägra:v] bývá nejčastěji nad e a označuje, že jde o [e] otevřené: metre [metr], tchěque [ček], systéme [sistem], Marlěne [mar-len]; všimněte si, že za ním obvykle následuje nevyslovené e.
c) Accent circonftexe [aksásirkôfleks] nad e označuje jeho otevřenost, ale může být i nad ostatními samohláskami kromě y; nad o označuje zavře-nost: féte [fet] svátek, téte [tet] hlava, pole [po:l] pól.
2. Čtení „e" bez akcentu na konci slov
Na konci víceslabičných slov se e bez akcentového znaménka nikdy nečte.
Toto e však způsobuje, že se předcházející souhláska nebo skupina souhlásek vyslovuje: reste [rest] zbytek, cigarette [sigaret].
3. Čteni souhlásek na konci slova
a) Většina souhlásek na konci slova se nevyslovuje: francais [frase], Robert [robe.r], Renault [ráno], deux [do] dva.
Jedině souhlásky 1, f, c [k], r, s se někdy vyslovují: Michel [mišel], chef [šef], sac [sak] pytel, sur [súr] na, fils [fis] syn.
b) Koncové souhlásky mají vliv na výslovnost předcházejícího e: -ez, -er [e] zavřené: parler [parle] mluvit, parlez [parle] mluvte! -et [e] otevřené: billet [bije] lístek.
c) Koncové -ent u sloves (koncovka 3. osoby množného čísla) se nikdy nevyslovuje: ils parlent [ilparl] oni mluví.
d) -m, -n označují nosovost předcházející samohlásky; avion [avjó], bon [bô] dobrý, temps [tä] čas.
francouzska abeceda
a    b c	d	e	f	g    h    i j	k	I m	n
[a] [be] [se]	[de]	[3]	[ef]	[že] [aš]   [i] [ži]	[ka]	[el] [em]	[en]
o    p q	r	S	t	u    v w	X	y	z
[o]  [pe] [kú]	[er]	[es]	[te]	[ú]  [ve] [dublové]	[iks]	[igrek]	[zed]
25
Poznámky-■---
1. Všimněte si, že v abecede není samostatné písmeno CH. Ve slovníku ho musíte hledat pod C, a to po CE a před CI.
2. Pozor: c   = [s] před e, i (citron [sitrô], cela [sala])
[k] před a, o, u nebo souhláskou (Cannes [kan], Pascal [paskal]) g   = [ž] přede, i (girafe [žiraf], Geněve [žane:v])
[g] před a, o, u nebo souhláskou (galerie [gateri], golf [golf]) j    = [ž] (Jean [žä]) ch - [š] (Charles [šarl], chimie [šimi])
[k] (technique [teknik], choral [koral])
3. Má-li se c před a, o, u vyslovit [s], připojuje se znaménko zvané cédille - c: la facade [fasaid].
II
PREMIÉRE LE?ON
Est-ce que vous parlez francais?
M. Picard: M. Tomek:
M. Picard: M. Tomek:
M. Picard:
Est-ce que vous parlez francais ? Non, je ne parle pas francais. Est-ce que vous parlez tcheque ? Non, je ne parle pas tcheque. Je ne parle pas francais, vous ne parlez pas tcheque! Vous parlez peut-etre anglais ou russe ?
Oui, je parle un peu anglais, mais je ne parle pas russe
VOLS PARLf 2
FRANCAS
Vrai ou faux?
1. Monsieur Picard parle tchěque.
2. Monsieur Picard parle anglais.
3. II parle aussi russe.
4. Monsieur Tomek parle francais.
5. Monsieur Tomek ne parle pas anglais.
vrai
□
□ G
□
□
faux
□
□
□
□ D
Qui est-ce?1
C'est ma femme.
Elle parle un peu anglais, mais eile ne parle pas bien, eile parle mal.
C'est mon fils. Ii parle beaucoup, mais il travaille peu.
Hue ri^Kt
MICHEL
1   Po přečtení si zakryjte text a odpovídejte podle obrázků.
27