Hlavní znaky barokní hudby - jednoduše

q   Počátek období: homofonie, hudba podřízena slovu

q   Později rozvoj kontrapunktu (tonální, horizontální)

q  Kromě fugy často používáno fugato a imitační princip (dialogizování, princip otázky a odpovědi)

q   Harmonie založená na akordech, akordy se podřizují tonalitě

q   Přechod od modality k dur-mollovému systému

q   Polarita krajních hlasů

q   Postupné rozlišování specifik jednotlivých nástrojů

q   Lidský hlas vzorem („Singen ist das Fundament zu allen Dingen“, Telemann)

q  Variabilnost při nástrojovém obsazení (různé možnosti realizace bassa continua, sólistické
obsazení orchestrálních děl – závisí na konkrétních provozovacích podmínkách)

q   Vznik národních stylů (částečně v závislosti na jazycích; především rozdíly mezi stylem
italským a francouzským)

q   Po r. 1720 vznik galantního slohu (prvky raného klasicismu, reakce na kontrapunkt, návrat k
homofonii)

q   Po celé období: stěžejní je afekt, jimiž hudba působí na posluchače. Prostředky – hudební
symbolika. Konkrétní podoba se v průběhu času mění.

q   Po celé období: důležité, pro co nebo pro koho je hudba určena:

q                 určení: např. chrám, operní dům, šlechtický dvůr

q                 místo (teritoriálně)

q                 objednavatel (hudba se řídí jeho potřebám a přáním)

q   Vazba na prostor (podoba chrámu, velikost kůru, výměna kulis v operním představení apod.)

q