LETECKÁ PROSEPKCE a STARÉ MAPOVÁNÍ Letecká archeologie Nedestruktivní metoda archeologické prospekce Procesy zániku archeologického objektu První úroveň: opevnění pravěkého hradiště (příkop a palisáda vztyčená na hlinitém valu) Druhá úroveň: příkop je postupně zaplňován erodujícím valem a destruovanou palisádou. zviditelnění zaniklého příkopu v současnosti: Třetí úroveň: po orbě se objevuje tmavší zabarvení výplně opevňovacího příkopu - půdní příznaky Čtvrtá úroveň: porostové příznaky Výzkum KULTURNÍ PRAVĚKÉ A HISTORICKÉ Letecká archeologie • cílem je provádění plošného průzkumu krajiny z výšky, dokumentace (fotografická) a evidence pohřbených i viditelných součástí kulturní krajiny a jejich další zpracování pro využití ve vědecké práci a ochraně národního kulturního dědictví. • dálková prospekce země aktivity - prospekce: získávání, primární zpracování a ukládání foto-leteckých dat pro potřeby archeologie - analýza a využití v oblasti teoretického studia a ochrany památek • letecký průzkum (prospekce) – z nízko letícího letounu - identifikace antropogenních útvarů – prospekce + monitoring + fotografování - za určitých okolností velmi efektivním (relativně rychlý, kvalitní komplexní a nedestruktivní) způsob získávání informací o zcela či částečně pohřbených archeologických strukturách – Informace o pohřbené krajině získané prospekcí jsou historickým svědectvím o charakteru a rozšíření lidských aktivit od pravěku do současnosti. Naprostá většina stop těchto aktivit nebude nikdy prozkoumána klasickým archeologickým výkopem a proto i práce s nimi má svůj zvláštní charakter – přímé a nepřímé znaky • přímý indikátor - příznaky půdní (barevné), stínové a sněhové • nepřímý indikátor - změny na vegetaci (porostové, vyprahlostní) • pozorované optické jevy jsou fotografovány, většinou na běžný panchromatický materiál, multispektrální, DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE prospekce monitoring fotografování OHRAZENÝ AREÁL u Ledčic: celkový pohled od Z Komponenta A/A1-A2, B, C: Modré šipky: průběh základového žlabu palisády/plotu Oranžová šipka: přerušení mezi příkopem A2 a C1GPS letů 1996-2010 okolí Carnunta HLAVNÍ SLOŽKY LETECKÉ ARCHEOLOGIE Zpracování primárních dat: • letecké snímkování (letecká fotografie) • Foto-interpretace - identifikace antropogenních útvarů • rektifikace • tzv. šikmé snímky – převod do mapy – pomocí různých počítačových programů, tj. odstranění zkreslení způsobené šikmostí záběru • na snímku - alespoň 4 body, které lze přesně ztotožnit s jejich ekvivalenty na mapě • tvorba archeologických map Foto mapa (fotomapa X letecká ortofotomapa) - ze série leteckých snímků tzv. diferenciálním překreslením - odstraněno perspektivní zkreslení a zkreslení z převýšení terénu evidence archivace TRANSFORMACE (rektifikace a interpretace) 1. obvodový palisádový žlab (VS) 2. parcely usedlostí (VS) 3. kruhové příkopy (+- hrobová jáma ; En) 4. polozemnice (DŘ) 5. moderní vodárna Komplexní lokalita CÍLE A VÝSLEDKY • Identifikace kvantitativně (formálně) nových typů archeologických objektů - částečně, nebo zcela pohřbených pod povrchem • Identifikace nových - dosud nezaznamenaných sídelních poloh ve vymezeném regionu (sídelně geografický výzkum) • přítomnost nebo absence archeologických objektů známých z jiných teritorií (např. evropských), srovnání vývojových proudů teritorií v pravěkém vývoji • Vztahy: • sídelní poloha a přírodní prostředí • mezi sídelními areály • uvnitř sídelního areálu • pozorování kontinuity a diskontinuity sídelních poloh • Obrazová dokumentace • Kartografické zpracování dat • Identifikace pozitivních archeologických dat z médíí, které byly pořizovány bez ohledu na zájmy archeologie (vertikální snímky pořizované za účelem jejich využití pro tvorbu vojenských a civilních map) 2006 2018 ZÁKLADNÍ CHRONOLOGICKÉ ČLENĚNÍ Počátky letectví a fotografie (1858-1896) • BALÓNY: první letecké snímky Nejstarší letecké snímky historických a archeologických památek (1896-1922) • balóny, letouny, draci (KIT – Kite Aerial Photography) • Anglie (Stonehenge - 1906), Itálie (Řím, Ostie, Pompeje – 1896-1911), Německo (Vilbel - 1912), Makedonie (1916 - L. Rey). • Přední/Střední východ - G.A.Beazeley (1870-1961; anglický vojenský pilot, od roku 1916: Mezpotámie: identifikace ruin staré Samary: G. A. Beazeley, “Surveys in Mesopotamia during the war,” The Geographical Journal, vol. 55, no. 2, pp. 109–127, 1920) - T.Wiegand (1864-1936; Němec): Denkmalshutzkommando 1. LETECKÝ SNÍMEK P. H, Sharpen 1906: Gíza, pyramidy, 1904, balón Palmyra (mezi 1916-18) Theodor Wiegand (1864-1936) (Hauptmann der Landwehrartillerie v Damašku) Asien-Korps (zřízeno 1916-1918) v průběhu I. světové války Deutsch-Türkische Denkmalschutzkommando pro Sýrii a Palestinu Dokumentace památek letecká fotografie: Fliegerabteilung 304: 2872 skleněných desek v Bayerischen Hauptstaatsarchiv PUBLIKACE: Theodor Wiegand (Hrsg.), Wissenschaftliche Veröffentlichungen des deutschtürkischen Denkmalsschutz-Kommandos (6 Hefte), Berlin / Leipzig: de Gruyter 1920–1924: Heft 1: Sinai, mit 8 Tafeln und 142 Abbildungen im Text, von Theodor Wiegand mit Beiträgen von Friedrich Freiherr Kreß von Kressenstein, Wilhelm Schubart, Carl Watzinger und Karl Wulzinger, Berlin / Leipzig 1920 Heft 2: Die griechischen Inschriften der Palaestina Tertia westlich der ʿAraba, mit 10 Abbildungen im Text, von Albrecht Alt, Berlin / Leipzig 1921 Heft 3: Petra, mit 2 Beilagen und 79 Abbildungen im Text, von Walter Bachmann, Carl Watzinger, Theodor Wiegand und Karl Wulzinger, Berlin / Leipzig 1921 Heft 4: Damaskus. Die antike Stadt, mit 3 Tafeln und 85 Abbildungen im Text, von Karl Wulzinger und Carl Watzinger, Berlin / Leipzig 1921 Heft 5: Damaskus. Die islamische Stadt, mit 62 Tafeln und Skizzen (darunter 3 Pläne) sowie 57 Abbildungen im Text, von Karl Wulzinger und Carl Watzinger, Berlin / Leipzig 1924 Heft 6: Die Denkmäler und Inschriften an der Mündung des Nahr el-Kelb mit 16 Abbildungen im Text und 14 Tafeln, von Franz Heinrich Weißbach, Berlin / Leipzig 1922 V plánu: Heft 7 Aufnahmen zu Palmyra, Carl Watzinger, Theodor Wiegand, Karl Wulzinger; Heft 8 Ergebnisse einer Reise in Nordsyrien; Heft 9: Das arabische Wohnhaus, Oscar Reuther. Anglie Osbert Guy Stanhope Crawford (1886 - 1957): příslušník britského Královského letectva (RAF) zakladatel letecké archeologie snaha o přístup k utajovaným vojenským snímkům objevil přístupovou cestu ke Stonehenge vyvolal zájem veřejnosti objevitel systému pravěkých polí – celtic fields popis různých způsobů – rozpoznání zmizelých památek ze vzduchu uveřejnění omylů – kuriózní: tajemné kruhy – vypásané od koz uvázaných u kůlů Označení: letecký snímek - vyhodnocení - mapování – interpretace zakladatel časopisu Antiquity (1927) a jeho editor (do r. 1957) literatura: Wessex from the Air (1928), Air Survey and Archaeology (1924) první archeolog jmenovaný do zeměměřičské služby (Ordnance Survey) Crawford, O.G.S., Keiller, A. 1928 – Wessex from the Air. Oxford (1. monografická publikace z výsledky letec. archeologie) George W.G. Allen: pilot, inženýr, vynálezce, rozvoj šikmého snímkování, rozvoj detekce pomocí vegetačních příznaků. Francie Antoine Poidebard (1878-1955): 20. - 30. léta 20. st.:průzkumy aridních a stepních oblastí Předního východu: Sýrie, sev. Mezopotámie, Írán: výzkum římských památek (limes) průkopník infračervené fotografie a leteckého průzkumu památek pohřbených pod hladinou moře (Sydon, Tyros). Jean Baradez: vojenský pilot. 40.léta: průzkumy v severní Africe (Maroko, Alžírsko, Tunisko): studium římské krajiny, zejména jižní hranice římské říše (centuriace, limes a fossatum). Vznik letecké archeologie a rozvoj základních metod letecké prospekce (1922-1945) Limes romanus: Rumunsko z Crawford 1954 O.G.S. Crawford na snímku z roku 1931 před odjezdem na terénní průzkum Samson (Sicílie): červenec 1926 Kolísání mořské hladiny A. Poidebard nad římským limitem v syrské poušti Qreiyeh, Der es ror, Sýrie: římský táborPalmyra, 1937 Irán Erich F. Schmidt (1937)Německo Od roku 1928: pořizování leteckých snímků archeologických lokalit (Haithabu, sídliště v mořských pobřežních mělčinách): firma Hansa Luftbild. Od roku 1935: Luftwaffe pořizuje snímky archeologických nalezišť pro památkové účely. 1937: archeolog Joachim Werner absolvuje kurs letecké navigace. Německo Hans Otto Braasch bývalý pilot Bundeswehru vlastní letadlo ročně nalétá až 700 hodin Rakousko Martin Doneus (prof. Vídeňské univerzity) projekt v povodí řeky Leithy – 35 letových hodin – 350 nových lokalit Korchendorf, Baden-Würtenberg)Římská villa Sontheim, Baden-Würtenberg Rujána, Strahlsund Loď u Arkony Hans Otto Braasch Polsko 1929: výzkum Józefa Kostrzewského - Rzucewo Dokumentace plochy výzkumu Biskupin 1935: 2 asistenti Kostrzewského – Zdzisław Rajewski a Wojciech Kóčka, balón z 50 m BISKUPIN Polsko 1958-1969: helikoptéra 90. léta: zahraniční spolupráce s M. Gojdou, O. Braaschem V-Polsko: Otto Braasch + Zbigniew Kobyliński, Dariusz Krasnodębski, Dariusz Wach Kujavy, Bydgosc, Wroclaw: Martin Gojda + Wiesław Stępień poszukiwali stanowisk Słup: Włodzimierz Rączkowski a Andrzejem Kijowskim Gdańsk a Elbląg: Jerzy Miałdun Zamojszcz: Ewa Banasiewicz Otto Braasch a Zbigniew Kobyliński letiště v Gdańsku (rok 2000) Hradiště Wysoczce, M. DernogaSídliště – podhradí. W. Stępień hradiště. Z. Kobyliński Hradiště u Błonie Maďarsko 1938: Lóránd Radnai - publikace – použití letecké fotografie v archeologii (Arch. Ërt) Sándornak Neogrády (1894–1966) – až v roce 1950 publikoval nashromážděný materiál Aladár Radnóti (1913–1972) nafotil dácký limit v pohoří Meszes (Transylvánie) Pál Patay (1914) Gábor Bándi (1949-1988) 50.-80. léta omezení letecké archeologie – politický systém od 90. let Spolupráce s O. Braaschem Zsolt Visy – DŘ - limit István Torma Zsuzsa Miklós (MTA Régészeti Intézet: Hungarian Academy of Science, Archaeological Institute) Hradiště Neszmély Univerzita a muzeum Pécs: pravděpodobně neolitický areál a jeho rektifikovaný digitalizovný plán České země • A. Stocký a J. Böhm (poprvé 1929) • Böhm, J, 1939: Letecká fotografie ve službách archeologie Zprávy památkové péče III, 63-65. ČECHY MORAVA • Stehelčeves-Homolka Staré Zámky • Stradonice Luleč • Libušín • Davle-ostrov 50. léta: • 1958 – Prosiměřice – vyhodnocení leteckého snímkování (zahloubené objekty – vzrůst vegetace) – hrob 2 soustřednými žlábky – komorový hrob KZP 60. léta: • VM lokality – Mikulčice, Břeclav – Pohansko, Dolní Věstonice – Vysoká zahrada, Sady UHH • Turek – Břeň (1961) • Vencl, S., 1964: Letecká fotografie v archeologii Dějiny a součnasnost VI/7, 34-35. • 1967: francouzská výstava v NM o letecké archeologii (evropské lokality a Třísov) • Hásek, J., 1968: Archeologie z letadla. Archeolgické rozhledy XX, 94-95. 70. léta - normalizace: zákon č.102/71 Sb. – o ochraně státního tajemství (ARÚ Praha a muzeum Kolín - 1974) • 1975: Sedláček – Vencl - Kolínsko • 1976: J. Pavelčík – severní Morava • 1978: E. Černý – ZSV – Bystřec, Houska (stínové a půdní příznaky/stopy) • středověká města: Líbal, Mencl, Vasiliak 80.léta: • Čechy: • rádiem řízený model (Závist, Makotřasy, Budeč, Ostrov u Davle) • Spolupráce ARÚ Praha s geodetickým ústavem • 1981: termovize na střední Čechy – Knovíz, Budeč, aj. • 1982:Českobudějovicko • Plesl, E., 1983: K využití leteckých snímků pro potřeby archeologie v Čechách. In.: Geofyzika a archeologie, 239-242. • Morava: • J.Kovárník – (1984, 1985, 1995-96) • M. Bálek (1986; 1993-94) – římské pochodové tábory 90. léta: • Čechy: • ARUP CAS • 1991: založen archiv leteckých snímků • ÚAPP severozápaních Čech v Mostě 1991: Černouček – M. Bálek – 1. objevená lokalita po založení oddělení letecké archeologie • M. Gojda (1993) • Z. Smrž (1995, 1996) • J. Beneš (J-Čechy – 1996) • T. Durdík – D. Nováková (1994) • J. Prostředník (1996) • Morava • Ústav archeologické památkové péče (Brno) – M. Bálek († 2003) Do roku 2002 M. Gojda SLOVENSKO 1967: 1. Objevený archeologický objekt slovanské hradiště Majcichov M. Gojda, O. Braasch, J.K.S. Saint Joseph letiště Brno (1992) Letecký park GEODIS Sídlo: Brno Komerční šikmé snímkování: subdodávky http://www.geodis.cz/technologie/letecky-park SATELITNÍ SNÍMKOVÁNÍ Analýza družicových snímků • digitální záznam různých částí spektra elektromagnetického záření • dostatečná rozlišitelnost obrazu zachycení větších archeologické objekty, stopy zaniklých krajinných prvků (paleokrajina – zaniklá řečiště). • různé družicové systémy - různá rozlišitelnost záznamu • americký Landsat 80x80 m • francouzský SPOT 20x20 m • ruské snímky údajně 2x2 m • družicové snímky jsou archeologicky využívány zejména v oblastech, kde nejsou k dispozici mapy ani letecké snímky, např. v některých zemích Předního Východu, • v Evropě - spíše získání ekologických poznatků LETECKÉ SNÍMKOVÁNÍ dálková prospekce země různé elektromagnetické spektrum použití pásma z infračervené části spektra digitální model terénu data v přirozených barvách Terezín (okr. Litoměřice) – bastion č. 6 v S-častí pevnosti. A – multispektralni snímek (R+G+B), B – panchromaticky snímek, C – výsledek spojení snímků A a B pomocí metody pansharpening; družice QuickBird-2 ze dne 3. 5. 2006 dálková prospekce země Cerhenice (okr. Kolín). Dvojitá lomená linie. IKONOS-2 (15.6.2006). Těšetice-Kyjovice, poloha Sutny (okr. Znojmo) – porostové příznaky neolitického rondelu a okolních objektů; družice KH7-29 dne 4. 6. 1966. A B C D letecké snímkování Analýza kolmých leteckých snímků Odchylka 1-3° Kolmé letecké snímky jsou většinou primárně pořizovány k jiným než archeologickým účelům (topografickým, ekologickým). druh záznamu (a) panchromatické snímky (běžné fotografie); (b) snímky s širokým spektrem snímaného záření (tzv. multispektrální snímky), snímající viditelné spektrum i část infračerveného spektra; (c) záznamy infračerveného záření v mikrovlnných pásmech (tzv. termovize) a (d) dálkový radar, čili aktivní zařízení vysílající elektromagnetické vlny a sledující charakter jejich odrazu (různé vlnové délky ztrácejí na intenzitě a různě se lámou podle tvaru terénu apod.). Na topografických snímcích lze jednotlivé archeologické objekty zachytit jen zřídka, ale poměrně dobře lze sledovat hospodářské využití a některé prvky zaniklé krajiny. Pokud jsou snímky pořizovány s překryvem, lze je pozorovat i stereoskopicky. V digitální podobě se tento postup používá k vytváření DEM (přesnost výškopisu až 1m). Archiv leteckých snímků pro Českou republiku je uložen ve Vojenském topografickém ústavu v Dobrušce. Analýza šikmých leteckých snímků pořizovány k archeologickým účelům druh záznamu: (a) panchromatické snímky (běžné fotografie) Dokumentační letecká fotografie Helfenburk Trosky systém mezí plužin u dvou půdorysně rozdílných vesnic (řadový, radiální) v těsném sousedctví – odlišné uspořádání plužin – jiná datace (Šerchov a Hradečná, okr. Chomutov) Česká Bělá dobývky Gojda 1997 jednotlivé druhy příznaků porušení půdy člověkem - přímo nebo nepřímo projeví na obrazu krajiny: 1. stínové příznaky 2. sněhové příznaky 3. půdní příznaky a) barevné půdní kontrasty b) vlhkostní příznaky 4. porostové (vegetační) příznaky a) pozitivní b) negativní Metodika identifikace archeologických objektů velmi šikmé sluneční světlo – stíny indikují mírné vyvýšeniny terénu – možné relikty antropogenní činnosti doposud v krajině zřetelné struktury mohyly, náspy valů a příkopy (prohlubně apod.). Ozářená strana těchto památníků je výrazně světlá, zatímco protilehlá stinná je tmavě zbarvena. Využití pro zvýraznění porostových příznaků Stínové příznaky Straškov 1 (okr. Litoměřice). Srovnáni šikmého snímku pravěkého sídelního areálu -27.7.08 za ideálních podmínek (vrcholná fáze vegetač. cyklu, výbotné osvětlení – podvečer jasného dne a družicoveho snimku QuickBird-2 Stínové příznaky hradiště u Fourstones, Northumberland Povětrnostní/sněžné příznaky Sněžné/sněhové příznaky • tenká vrstva sněhu odtaje/zůstane v závislosti na jiných fyzikálních vlastnostech výplně zahloubeného objektu • identifikace archeologických objektů pomocí teplotních rozdílů - sněhový poprašek roztává na základě vyšší a zůstává na základě nižší teploty výplně objektů nebo zděných struktur archeologických objektů • tmavé zbarvení půdy nad archeologickými objekty mimo jiné přispívá k vyšší míře pohlcování slunečního záření. • zdivo intenzivněji promrzá - sníh nad ním roztaje později než v okolí • odlišná výplň (zeminy) archeologických objektů (sídelních – jako např. chat, sídlištních – různých těžebních, zásobních jam aj.), hrobových jam, příkopů apod. zahloubených do podloží pod ornicí. • po ukončení užívání se zaplnily (úmyslně) nebo nahodile (naplavením nebo navátím zeminy z okolí) - zásypem s organickými a anorganickými zbytky ze sídlišťního prostoru nebo tehdejší ornicí apod. • výplň obsahuje jednak větší množství živin (má vyšší bonitu), udrží větší množství vláhy a jednak pohltí více slunečních paprsků než okolní prostředí tvořené například spraší, pískem, štěrkem nebo skálou. • tyto rozdíly podmiňují další fyzikální a chemické vlastnosti • barevné půdní kontrasty: • změnu barvy půdy nad archeologickými objekty většinou do tmavých odstínů zapříčiňuje zabarvení (od tmavohnědých, přes popelovitě šedé až po černé tóny) jejich humózní výplně, která se orbou dostává na povrch. • naorávání kamenných (nebo cihelných) zbytků zdiva, kdy pluhem obrácená zemina je částmi stavebního materiálu zbarvena do světlejších tonů. Půdní příznaky Češov obnažení a porušení obsahu objektů (jámy, zahloubené obydlí, hroby, příkopy) nebo pod zemí dochovaných kamenných struktur (základy) Prasklice - Koválovice Voda v půdním profilu štěrk písek hlínajíl • výplň objektů má jinou schopnost akumulovat vodu • obsah srážkové vody v zahloubených archeologických objektech ve srovnání s podložím • podloží: • sprašové hlíny nevážou tolik vlhkosti • písek vodu propustí • charakter archeologického objektu • výplň - zvýšená vlhkost zahloubených archeologických objektů je zbarvuje do tmavých tónů • relikty zdiva ukrytého v podorničních vrstvách - vodní srážky absorbuje jen minimálně vlhkostní nebo vyprahlostní příznaky princip zviditelnění podpovrchových objektů pomocí vegetačních příznaků – ODLIŠNÝ VZRŮST ROSTLIN. kůlové jamky, odpadní/zásobní jámy, příkopy a polozemnice v kontrastu s vegetací nad zahloubenou zídkou Vegetační/porostové příznaky Porostové (vegetační) příznaky zahloubené archeologické objekty - zvýšená bonita, vlhkost a teplota Rostliny a zemědělské plodiny: především obilniny, dokonce i keře a stromy - lepší podmínky k růstu - jsou vzrostlejší a jsou sytě zeleně zbarvené ještě v předsklizňovém období (dochází k oddálení jejich zralosti) Letecká prospekce – předžňové období - větší část ploch s obilninami již dozrává x zelené obilí identifikuje a „vykresluje“ půdorysy archeologických objektů. vzrostlé obilí vrhá ráno nebo v podvečer při šikmém slunečním osvětlení dlouhé stíny VHODNÉ PROSTŘEDÍ • vegetační příznaky na lehčích půdách • štěrkopískové terasy vodních toků – nejlépe viditelné nad oderodovaných částech mírných svahů a okrajů terénních hran NEVHODNÉ PROSTŘEDÍ – mělké údolí menších potoků – mocné usazeniny splachů – archeologické= pohřebné pod nimi – neprojeví se odlišným vzrůstem vegetace nižší, dříve dozrává než okolní vyšší, později dozrává než okolní A B Vegetační/porostové příznaky zelené zralé zelenézelené zelenézelené zelené zralé zralé zralé zelenézelené Vegetační/porostové příznaky Povodňové příznaky Schalkham (okr. Landshut – Dolní Bavorsko) Zápalvy: 16.3.1988 (řeka Vils) Halštatské mohyly a sídliště (v horní části snímku ) nezaplaveno O. Braasch. KLY (okr. Mělník). lokalita v době povodně v srpnu 2002 1997: objeven systém dvou paralelních příkopů a palisády z doby michelsberské kultury (cca 4000 př. Kr.). ani rozsáhlé záplavy nedosáhly na ohrazený areál Mělnicko:povodeň roku 2002: při ústupu vody - zviditelnění starého hlavního vltavského koryta několik kilometrů za dnešním soutokem Vltavy a Labe • rekonstrukce paleokrajiny • ověření vhodnosti místa pro sídelní areály ve srovnání s pohřebním areály • záplavové území • Bálek, M., Droberjar, E., Šedo, O., 1994: Die römischen Feldlager in Mähren, Památky archeolgické 85, 59- 74. • Becker, H. (ed.) 1996: Archäologische Prospektion. Luftbildarchäologie und Geophysik, Arbeitshefte des Bayerischen Landesamtes für Denkmalpflege, Band 59. • Bewley, R. - Rączkowski, W. (eds.), Aerial Archaeology. Developing Future Practice, Amsterdam -BerlinOxford-Tokyo-Washington 2002; • Deuel, L., 1979: Objevy z ptačí perspektivy, Praha. • Doneus, M. 1998: Aerial Archaeology in Central Europe: a short conference review, AARGnews 16, 30. • Doneus, M. – Mayer, C. 2001: GIS-Based Archiving of Aerial Photographs and Archaeological Sites.In: Archaeological Prospection.. 4th International Conference on Archaeological Prospection (Doneus, M. – Eder-Hinterleitner, A. - Neubauer, W. eds.). Wien: Austrian Academy of Sciences. • Gojda, M., 1997: Letecká archeologie v Čechách, Praha (ArÚ). • Gojda, M., 2000: Archeologie krajiny. Praha. • Gojda, M., 2004: Lety do minulosti.Historie české krajiny ve světle leteckého průzkumu. Dějiny a součastnost 6/2004, 24-26. • Gojda, M. a kol., 2010: Studie k dáljovému průzkumu v archeologii. Plzeň. • Kuna, M. a kolektiv, Nedestruktivní archeologie, Praha 2004; • LETECKÁ ARCHEOLOGIE. Konference 11.1. 1996. Archeologické rozhledy 48, 1996, 173-288. • Oexle, J. (ed.) 1997: Aus der Luft - Bilder unserer Geschichte. Luftbildarchäologie in Zentraleuropa, Dresden. • Pavelčík, J., 1976: Letecká archeologie v severomoravském kraji. Vlastivědné listy 3/1, 17-18. • Smrž, Z., 1999: "Příspěvek letecké archeologie k poznání archeologického potenciálu území mezi Libočany a Soběsuky na Žatecku", Archeologické rozhledy 51, 517-531; • Wilson, D., 2000: Air Photo Interpretation for Archaeologists. London. LITERATURA • Bálek, Miroslav 1992 (1996) Výsledky leteckého snímkování na Moravě v roce 1992 Přehled výzkumů 103-105. • Bálek, Miroslav 1996 I. pracovní setkání skupiny pro leteckou archeologii Archeologické rozhledy 48 151- 152. • Bálek, Miroslav 1993-1994 (1997) Výsledky leteckého snímkování na Moravě Přehled výzkumů 307-311. • Bálek, Miroslav - Hašek, Vladimír 1996 Přínos letecké a geofyzikální prospekce pro poznání nových výšinných opevněných sídlišť na jižní Moravě - Beitrag der Flug- und geophysikalischen Prospektierung zur Erkenntniss neuerbefestigter Höhensiedlungen in Südmähren Jižní Morava 32 7-26. • Bálek, Miroslav - Šedo, Ondrej 1996 Archeologická prospekce a možnosti využití letecké fotografie pro poznání polních táborů římské armády na Moravě Archeologia technica 10 119-121. • Bálek, M. 2003: Výsledky leteckého snímkování na Moravě v roce 2002. PV 44, 133-135. • Beneš, Jaromír 1996 Letecký průzkum archeologických památek a sídelních útvarů na Prachaticku - Aerial survey of archaeological sites, historical settlements and trade roads in the Prachatice region Archeologické rozhledy 48 247-249, 285-286. • Gojda, Martin 1996 Letecká archeologie na území bývalého Československa - Introduction to a volume on aerial archaeology on the territory of former Czechoslovakia Archeologické rozhledy 48 173-176. • Gojda, Martin 1996 Kombinovaná metoda leteckého průzkumu a povrchových sběrů a její význam pro studium topografie pravěkého osídlení - The application of a combined method of aerial survey and surface collection in Central Bohemia Archeologické rozhledy 48 220-246. • Gojda, Martin 1996 The combined method of aerial reconnaissance and surface collection Newsletter of the Aerial Archaeology Research Group 13 14-20. • Gojda, Martin 1996 Aerial archaeology in Japan: a personally experienced overview Newsletter of the Aerial Archaeology Research Group 13 36-41. • Gojda, Martin 1996 Vrcholně středověká opevněná sídla ve fondech Archívu leteckých snímků Archeologického ústavu AV ČR - Late medieval Bohemian castles and moated sites in the Library of Aerial Photographs of the Institute of Archaeology of the Czech Academy of Sciences, Prague Castellologica bohemica 5 335-344. • Gojda, Martin 1996 The Contribution of Air Photography to the Settlement Patterns and Field System Changes in Bohemia In: Ruralia I Památky archeologické, Suppl. 5 326-330. • Gojda, Martin 1997 Letecká archeologie v Čechách - Aerial archaeology in Bohemia. Praha. • Gojda, Martin 1997 The principles of aerial archaeology and its cooperation with other non-destructive methods In: Aus der Luft - Bilder unserer Geschichte. Luftbildarchäologie in Zentraleuropa, Dresden 4-9. • Hašek, Vladimír - Kovárník, Jaromír 1996 (1997) Letecká a geofyzikální prospekce při výzkumu pravěkých kruhových příkopů na Moravě - Luftbildarchäologie und geophysikalische Untersuchung der prähistorischen ringförmigen Strukturen in Mähren Sborník prací FF BU, M 1 57-79. • Kovárník, Jaromír 1996 Přínos letecké archeologie k poznání pravěku a rané doby dějinné na Moravě (1983-1995) - Der Beitrag der Luftbildarchäologie zur Erkenntnis der Urzeit und der historischen Frühzeit in Mähren (1983-1995) Archeologické rozhledy 48 177-193, 273-274. • Kovárník, Jaromír 1993-1994 (1997) Deset let letecké archeologie na Moravě (a v bývalém Československu) 1983-1993 Přehled výzkumů 311-331. • Kovárník, Jaromír 1993-1994 (1997) Využití letecké archeologie na jižní Moravě v roce 1994 Přehled výzkumů 332-342. • Kovárník, Jaromír - Minařík, Miroslav 1992 (1996) Systematická letecká archeologická prospekce na jižní Moravě v r. 1992 - Systematische archäologische Luftbildprospektion in Südmähren Přehled výzkumů 105-109. • Kovárník, J. 1999: Výsledky letecké archeologie na Moravě v roce 1995. PV 39 (1995-1996), 505-516. • Podoborský, V. – Bálek, M. 2000: Začátky letecké archeologie na jižní Moravě. In 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2000. • Prostředník, Jan 1996 Zpráva o letecké prospekci ve středním a horním Pojizeří - Report on aerial reconnaissance in the basin of the middle and upper Jizera Archeologické rozhledy 48 250. • Smrž, Zdeněk 1996 Aplikace metody letecké archeologie v severozápadních Čechách - The application of aerial archaeology in the northwest of Bohemia Archeologické rozhledy 48 213-219, 279-280. • Šmejda, L., 2009: Mapování archeologického potenciálu pomocí leteckých snímků. Plzeň. • Ulrychová, Eva 1996 Výsledky letecké prospekce na Jičínsku (1993-1995) - Result of an aerial prospection of the Jičín region in 1993-1995 Zpravodaj muzea v Hradci Králové 22 93-97. • Ulrychová, Eva 1997 Letecká prospekce na Jičínsku 1993-1996 (stav k 31. 12. 1996) - Air prospection in the Jičín region, 1993-1996 (as on 31 December 1996) Zpravodaj muzea v Hradci Králové 23 35-44. • Vencl, Slavomil 1996 Poznámka na okraj nových objevů v letecké archeologii - A note on the new discoveries by aerial reconnaissance Archeologické rozhledy 48 251-252. • http://archeologie.ff.uhk.cz/cs/content/letecka-archeologie • http://www.historic-cornwall.org.uk/flyingpast/hist.html • http://satellitediscoveries.typepad.com/photos/ancient_circles/index.html • http://oi.uchicago.edu/gallery/pa_iran_paai_asf/ • http://www.univie.ac.at/aarg/php/cms/Aerial-Archaeology/short-introduction-to-aerial-archaeology • http://www.cimec.ro/Arheologie/Scollar/indexeng.html • http://dejiny.nln.cz/archiv/2004/62004-23.html • http://www.archaiabrno.org/home_cs/?acc=ceska_bela • http://www.arup.cas.cz/airarch/index.htm • http://www.sci.muni.cz/~dobro/intro.html • http://www.phil.muni.cz/archeo/uam/htm/buttons_htm/oddeleni_archeologie/sbornik/m6_2001/sedo.html • http://www.arup.cas.cz/airarch/aktuality.htm • http://www.phil.muni.cz/archeo/uam/htm/buttons_htm/oddeleni_archeologie/sbornik/m1_1996/hasek.html • http://www.arup.cas.cz/cz/onas/tz-rondely.html • http://archeologie.ff.uhk.cz/cs/content/letecka-archeologie • http://www.iaepan.edu.pl/~zbikob/lotnicza/page27.html • http://www.pma.pl/fotolot/dekady1.html • http://plt.btk.pte.hu/eng/gyujtemenyunk.html MAPY: třídění podle • obsahu (topografické, speciální) přírodní prostředí - speciálních map: např. mapa klimatické regionalizace geobotanická rekonstrukční mapa, Soubor geologických a účelových map, vydávaný na podkladě ZM v měřítku 1:50.000 Českým geologickým ústavem v Praze aj. • měřítka • formy provedení (tištěné/analogové vs. digitální) • stáří (mapy aktuální vs. staré) tzv. prvního vojenského (josefského) mapování z let 1763-1785, mapy tzv. stabilního katastru z let 1817-1858 • způsob zobrazení zemského povrchu, tj. referenčním elipsoidem (matematická aproximace tvaru Země) a způsobem jeho promítnutí do roviny mapy. význam prostorové identifikace nálezů v jednotné souřadnicové síti dva druhy souřadnicových sítí: geografické (φ-λ = fí–lambda) rovinné (kartézské) v archeologii se v ČR používá zejména rovinný systém JTSK - systém jednotné MAPY: třídění podle • trigonometrické sítě katastrální - (Besselův elipsoid, tzv. Křovákovo kuželové zobrazení z r. 1922) vojenské mapy systém S-42 (Krasovského elipsoid). mezinárodní systém UTM (Universal Transverse Mercator; elipsoid Hayfordův). 80. léta 20.st: v české archeologii - specifický způsob udávání polohy na mapě, tzv. systém PIAN – efektivní - používán dodnes jako základní (Šimana, M. – Vencl, S. 1970: Návrh na jednotné polohové určování archeologických nalezišť, Archeologické rozhledy 22, 574-585. ) Vztah mezi kartézským (pravoúhlým) a polárním souřadným systémem ZÁKLADNÍ MAPY ČR (ZM ČR) • civilní mapy - Český úřad zeměměřičský a katastrální (ČUZK): aktualizace v cyklech 3-10 let • řada ZM pokrývá celé území republiky v měřítcích 1:200.000, 1:100.000, 1:50.000, 1:25.000 a 1:10.000 • k vyhledání potřebných listů slouží klad listů - vychází z měřítka 1:200.000 • záměrně se používají potlačené (světlejší) barvy, aby mohly mapy sloužit pro dotisk nebo zákres dalších tematických informací • pro lokalizaci archeologických dat jsou nejvýhodnější mapy nejpodrobnější, tj. ZM 1:10.000 (dále ZM10) • základ informačního systému PIAN – specifický systém udávání polohy v archeologii • ZM10 nejpodrobnější výškopisnou informaci • vrstevnice jsou zobrazeny v intervalech většinou 2 m, což je ve srovnání s dostupnými údaji v jiných zemích mimořádně podrobný údaj, ani takto podrobné výškopisné údaje ovšem pro archeologické účely někdy nedostačují (např. v rovných terénech jako jsou říční nivy, kdy významný může být i rozdíl několika decimetrů) • 1992: ZM10 - body polohového a výškového bodového pole, souřadnicovou síť JTSK a zeměpisné souřadnice • S - JTSK v roce 1927 • 1928 – 1936: I. řádu v Čechách doplněna o dalších 93 bodů, čímž vznikla homogenní trigonometrická síť Speciální mapy (tištěné X online X wms služba) • Atlas podnebí Československé republiky (1958) • Atlas podnebí ČSSR (1960); Podnebí Československa-Tabulky (1960); Podnebí Československa-Souborná studie (1969) - zpracovány pozorovací řady z 326 tehdejších základních a 1048 srážko-měrných stanic v ČR za období let 1901 až 1950 • Atlas podnebí Česka (2007) - data 1961-200 • Agroklimatické podmienky ČSSR (1975) • Klimatické regiony: http://geoportal.vumop.cz/index.php?projekt=zchbpej&s=mapa Moravec, D., Votýpka, J. (1998): Klimatická regionalizace České republiky. Karolinum. Praha.; Quitt, E. (1971): Klimatické oblasti Československa. Academia, Studia Geographica 16, GÚ ČSAV v Brně • Geobotanická rekonstrukční mapa v měřítku 1:200.000 (Mikyška a kol. 1969) • Vyšší geomorfologické jednotky ČR 1996 • geologické mapy, hydrogeologické mapy s vysvětlivkami a mapy chemismu podzemních vod: 1:500.000, 1:200.000, 1:50.000, 1:25.000, celorepublikové, regionální (tištěné) X http://www.geology.cz/extranet/mapy/mapy-online: geologická mapa 1:50.000, 1:25.000 X http://www.geology.cz/extranet/mapy/mapy-online/wms: geologická 1:50.000, 1:500.000, mapa kvartérního pokryvu 1 : 500.000 • Hydrologické poměry ČSSR (1965) - publikace • Soubor geologických a účelových map - na podkladě ZM v měřítku 1:50.000, vydává Ústřední ústav geologický v Praze, dostupná i digitální verze • Základní geologická mapa ČR v měřítku 1:25.000, vydávaná rovněž ÚÚG Praha, kvalitnější, avšak zatím ještě neúplná, k vydaným listům obou sérií existuje standardní textový doprovod (např. Müller a kol. 1992, Králík a kol. 1984) • Půdní mapy mapování Ústavu pro zemědělský průzkum půd v měřítcích 1:50.000 a 1:10.000, pokryto celé území Čech • Kartogram štěrkovitosti, propustnosti a zamokření v měřítku 1:10.000 • Mapy bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ) v měřítku 1:5.000, dostupné rovněž v ÚZPP v Praze a okresních institucích, ještě podrobnější informace o druhu, hloubce a bonitě půdy, sklonu svahu a dalších vlastnostech terénu X http://geoportal.vumop.cz/index.php?page=wms (wms služba) Geologická mapa království českého z r. 1862 Česká geologická služba INSPIRE Klimatické regiony ČR (dle Quitt, 1971) Mapy Topografické služby Armády České republiky (ústředí v Dobrušce) Geografická služba AČR 1993-2003: vojenský topografický ústav OD 2003 NAHRAZEN Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad v Dobrušce http://www.geoservice.army.cz/ • na mapách jsou uváděny zeměpisné souřadnice a kilometrová síť S-42 • základním měřítkem je 1:25.000 –a odvozené mapy 1:50.000, 1:100.000 a 1:200.000 –starší série map v měřítku 1:10.000 již není dostupná • mapy - čtvercový formát a vlastní klad listů • běžně dostupné jsou v podobě turistických map, vydávaných Klubem českých turistů (v měřítku 1:50.000) Mapa správního rozdělení ČR zachycuje Mapy krajů ČR 1:200.000 Mapy okresů 1:100.000 Mapy správního rozdělení ČR 1:200.000 atd.) TOPO CZECH pro Garmin 1:50.000 Geoportál ČÚZK přístup k mapovým produktům a službám resortu http://kontaminace.cenia.cz/ Google maps Katastrální mapy a SMO-5 (mapy evidence nemovitostí) • slouží především k majetkoprávním účelům, ale často bývají užívány i k detailní lokalizaci archeologických výzkumů, např. v nálezové zprávě atd. • obsahují čísla jednotlivých parcel, která v principu vycházejí ze stabilního katastru • měřítko 1:2000, mapování katastrálních map je provedeno v systému JTSK, jemuž odpovídají i sekční čáry jednotlivých listů, souřadnice JTSK jsou na mapách zobrazeny v podobě čtvercové sítě • kopie aktuálních katastrálních map poskytují územně příslušné katastrální úřady • z katastrálních map je odvozena tzv. Státní mapa odvozená 1:5.000 (SMO-5), tyto mapy jsou výhodné svou podrobností, jejich nevýhodou je, že nezobrazují topografické prvky a objekty, ale majetkoprávní hranice Katastrální mapy http://nahlizenidokn.cuzk.cz/VyberKatastr.aspx http://nahlizenidokn.cuzk.cz/ SMO 1:5000 LIST Jihlava 4-9 (JIHL49) http://archivnimapy.cuzk.cz/smo5_1vyd/JIHL/JIHL49_index.html • archivace krajiny se sídelní strukturou daného období v závislosti na měřítku a zobrazení – komunikace místního významu – hlavní komunikační trasy – struktura sídel: města, vesnice (zobrazení budov – kostel, mlýn, zámek, hrad) – krajina: využití krajiny člověkem – pole, pastviny, lesy – vodní plochy – vodní toky, jezera, rybníky, kanály Staré mapování • Josef Schwoy - třísvazkové dílo "Topographie des Markgrafthum Mähren„ • J. P. Cerroni - samostatný soupis map Moravy • B. P. Molla (1697-1780) – sbírka map • katalog • K. Kuchař (1958) - Mapová sbírka B. P. Molla v universitní knihovně v Brně • http://mapy.mzk.cz/ • Christian d´Elvert (1853) • studii moravské mapografie (společné mapy Moravy a Slezska) • 1. část: přehledné mapy Moravy a mapy krajů "I.General- Land- oder Kreiskarten" • 2. část: krátká stať - "II. Topographische Specialkarten„ • František Kameníček • stál při zrodu Vlastivědy moravské Pokusy o celkové zachycení kartografického materiálu se v českých zemích datují do konce 19. století. • 1896 - Česká společnost zeměvědná -založení sbírky map a písemných dokumentů pro vlastivědná studia českých zemí (dobrovolná upozornění o kartografickém materiálu a příležitostné dary – NEZDAR) • 1920 geograf Bohuslav Horák návrh na uspořádání a soupis kartografických památek v ČS republice - snaha o soupis všech map, plánů, atlasů a globů, uložených v ČS knihovnách, sbírkách a archivech, státních i soukromých koncepce katalogizačního záznamu s podrobným výkladem, soustředění kartografických dokumentů do rukou státu do jedné velké ústřední sbírky např. při Vojenském zeměpisném ústavu + EDICE nejcennějších map a plánů - NEZDAR. • 1920 - Václav Švambera - Státní sbírka mapová - jádro dnešní Mapové sbírky Univerzity Karlovy (k soustředění kartografického materiálu z celého území ČS nedošlo) Monumenta cartographica Bohemiae, Moraviae, Silesiae atque Slovaciae FAKSIMILE: reprodukce map Nicolaus Claudianus (1518), Johann Criginger (1568), Paulus Arctinus (1665), Johann Stich (1676), Mauritius Vogt (1712), J.C. Müller (1720). Karel Kuchař 1960: připravil k vydání edici Monumenta cartographica….. http://www.staremapy.cz/sbirky-starych-map-v-cr/ Sbírky starých map v České Republice Digitalizované staré mapy ČR online Moravská zemská knihovna v Brně Mollova mapová sbírka – http://mapy.mzk.cz/ Univerzita Karlova v Praze Mapová sbírka PřF UK V Praze – http://www.natur.cuni.cz/geografie/mapova-sbirka/digitalizace-map Globy – http://www.mapovasbirka.cz/ Masarykova univerzita v Brně Mapová sbírka Geografického ústavu MU – http://mapy.geogr.muni.cz/ Vědecká knihovna v Olomouci Digitální knihovna map na – http://mapy.vkol.cz/ Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích Digitální knihovna map na – http://archiv.cbvk.cz/historicke_mapy/ Západočeské muzeum v Plzni Digitalizované mapy ze sbírek ZČM – http://www.zcm.cz/mapy/ Městská knihovna v Praze Orientační plán hlavního města Prahy s okolím (1938) – http://web2.mlp.cz/mapa1938/klad.php Historický ústav AV ČR + VUGTK Virtualní mapová sbírka – Chartae Antiquea Mapová sbírka Historického ústavu AV ČR Mapy zpřístupněny online na VÚGTK Laboratoř geoinformatiky Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Prezentace starých mapových děl z území Čech, Moravy a Slezska http://oldmaps.geolab.cz/ I. vojenské mapování II. vojenské mapování III. vojenské mapování Müllerovo mapování Stabilní katastr Seznam.cz: mapy.seznam.cz II. vojenské mapování Český úřad zeměměřický a katastrální http://historickemapy.cuzk.cz/ Mapové aplikace České geologické služby http://www.geology.cz/ Ministerstvo životního prostředí, Mapový server Portálu veřejné správy Ortofotomapa z 50.let, II. a III. vojenské mapování Další zdroje starých map Mapy Brna – na stránkách Vilema Waltera http://www.vilemwalter.cz/mapy/ http://www.vilemwalter.cz/mapabrna/ Výsledek diplomové práce na ČVUT Ukázky digitalizovaných kopií významných map jsou online v prezentaci Filipa Antoše a Veroniky Bělecké. Digitalizovaný soubor map tištěných pro Komerční banku v roce 2000 Kopie uchovaná v Internet Archive Mapy opevnění z II. světové války http://mapy.opevneni.cz/ • spolupráce laboratoř informatiky Univerzity J.E.Purkyně • s Národním památkovým ústavem (NPÚ) • s Historickým Ústavem AV ČR • digitalizace mapového operátu Stabilního katastru. Jedná se o cca 1200 mapových listů z celkem 205 katastrálních území Čech i Moravy. • I., II., III. vojenské mapování • Müllerova mapa Čech V rámci projektu byly získány kompletní soubory I. a II. vojenského mapování, které jsou na těchto stránkách zpřístupněny v digitální formě pomocí aplikace Zoomify. Digitalizace a vektorizace http://oldmaps.geolab.cz/ Peutingerova mapa, 1265 Peutingerova mapa (latinsky: Tabula Peutingeriana): Vojenská pochodová mapa znázorňující síť silnic Římské říše a zastávky na nich. Mapa * 1265 v Colmaru na základě kopie Agrippovy mapy ze 4. století. Zachycuje Evropu, části Asie (Persie a Indie) a severní Afriku; Pojmenovaná je po Konradu Peutingerovi, německém humanistovi a starožitníkovi, který mapu získal v roce 1507. „11 pergamenových listů (dvanáctý není zachován) formátu 56×32 cm, původně slepených do úzkého a dlouhého pásu (682×32 cm), který se pro snadnou manipulaci navíjel na váleček.“[ Mapa je uložena v Rakouské národní knihovně (Österreichische Nationalbibliothek) ve Vídni Klaudios Ptolemaios • Vrcholnými díly řecké kartografie je • Eratosthénovo určení velikosti Země • práce Marina z Tyru • Klaudia Ptolemaia - z geografických se zachoval jen spis Ptolemaiův - Geografiké Hyfegesis z hlediska našich zemí. • Žádné z míst připadajících podle ptolemaiovských souřadnic do našich končin se nedá bezpečně určit a ztotožnit s určitým místem u nás. V nejstarším dochovaném rukopisu je podle ptolemaiovských zeměpisných souřadnic vyznačeno • Sudetské pohoří – Sudéta Oré – znamenající snad Smrčiny, Krušné hory, Lužické hory a možná ještě Jizerské hory. • Krkonoše a další horstva, především Jeseníky a ještě dále Oderské vrchy a možná i část západních Beskyd lze ztotožnit s Askiburgijským pohořím – Askiburgion oros – jež však nenavazuje na předcházející, ale je posunuto daleko k severu. Toto přerušení severního ohraničení českomoravskoslezského prostoru bylo způsobeno asi tím, že starověký kartograf tu sloučil dvojí zprávy o cestách a vzdálenostech mezi Podunajím a Severním a Baltským moře – západnější cesty se dostávaly do hor dříve než východnější, protože vycházely od Dunaje – a proto jsou Ptolemaiovy Sudety jižněji než Askiburgion. • Na J od Sudet - pohoří Gabreta Silva a Luna Silva = Šumava a hory od ní na východ. • České země zle položit jednak na jich od Ptolemaiových Sudet, jednak na jih od Askiburgie. Historické mapové podklady KLAUDIOS PTOLEMAIOS Geografike hyfegesis Ptolemaiova mapa Mikuláš Kusánský Starší verze mapy - kolem roku 1450 a byla dokončena po roce 1455. Mapa vznikla z dobových zdrojů, velká část topografických detailů je založena na osobních znalostech autora nebo jeho přátel. Mapa přežila pouze přepracovaná Henrikem Martellem v díle Insularium illustratum. Kresba tuší a akvarely na pergamen. Velikost mapy je 33,5×51 cm. Mapa střední Evropy v Norimberské kronice od Harmtana Schedela Autorem mapy Hieronimus Münzer, centrální část kopií italské mapy Mikuláše Kusánského, další části jsou udělány podle Ptolemaiova modelu z Ulmu z roku 1482 ERHARD ETZLAUB’S LANTSTRASSEN MAP, 1501. This second road map by Etzlaub was made for wider use than the Rom Weg map. It shows all important trade routes in central Europe. The topographical map image was often copied in German cartography up to the middle of the sixteenth century. Woodcut. Size of the original: 55.5 X 41 cm. By permission of Houghton Library, Harvard University (51-2478PF). Klaudyánova mapa Čech z roku 1518 uprostřed pravého okraje mapového listu poznámka: Mikulass Klaudian. Letha Bozieho Tisycziho pietísteho Sedmnaczteho; letopočet 1518 je umístěn pod štítem na Levé straně Listu. řada kopií mapy ze 16. století kopie KIaudyánovy mapy od známého kartografa Františka Jakuba Jindřicha Kreibicha z počátku 19. století. Mikuláš KIaudyán-Kulha-Claudianus (?-1522) nazývaný (?) podle své tělesné vady (kulhavý = latinsky claudianus) mladoboleslavský lékař a učenec, podporoval činnost jednoty bratrské a po roce 1518 řídil v Mladé Boleslavi českobratrskou tiskárnu tvůrce první tištěné mapy - zhotovení dřevěných tiskařských desek v Norimberku a mapa se tiskla v dílně Jeronýma Hóltzela. vyobrazení Čech (460x550 mm, měřítko cca 1 : 685 000) zabírá jen třetinu listu (1260x640mm). schematické znázornění: lesy, pohoří (horský val obklopuje Čechy s Kladskem, u pramenů Labe je jediný název pohoří "Krkonoss„), říční sít, hlavní zemské stezky s vyznačením vzdáleností, hrady, města rozlišená mapovými značkami na královská a poddanská, kališnická a katolická a na městečka obrazová a heraldická výzdoba: umístěná v horních dvou třetinách mapového listu - český a uherský král Ludvík Jagellonský se znaky zemí, pod ním alegorie spravedlnosti a sedm drobných obrázků - ? zrcadlo mravů ve spojení s výroky Písma. pět řad znaků nejvyšších zemských hodnostářů a znaky: Prahy, Kutné Hory a Žatce. alegorická partie výzdoby – vůz - zapřažený v obou směrech jízdy a obsazeného rozhádanými cestujícími JOHAN CRIGINGER (1521, Jáchymov - 27.12.1571, Marienberg), - luteránský kněz - na obou stranách Krušných hor (Crimmitschau, Marienberg, Horní Slavkov). - studium: Wittenbergu (promoval v roce 1546), Lipsko, Tübingen - oválná mapa Čech (1568) orientovaná k S - Bohemiae regni nova chorographica descriptio. v rozích mapy - 4 panovníci Koruny české: král český, markrabí moravský, kníže slezské, kníže lužické 292 sídel s českým a německým popisem, chudý a nerovnoměrný horopis – kopečková metoda (chybí např. Brdy nebo Ještěd) kvalitně vodní toky (chybí: Otava). měřítko 1 : 683 500 převzata do mnoha nizozemských atlasů: Ortelius (1570), Mercator (1585), de Jode (1584) Petr Aretin z Ehrenfeldu - Pražský měšťan - 1600 -1608: mladším radním písařem v Klatovech - 1608: druhý písař Starého města pražského - 1609-1612: jako český sekretář ve službách Petra Voka z Rožmeberka, zde základní měřičské znalosti při tvorbě rukopisné mapy zábřežského panství v měřítku 1:21 630. Po smrti Petra Voka návrat do Prahy (podzim 1612), 1613: zakoupil dům na Starém - 1615: od císaře Matyáše erb a přídomek z Ehrenfeldu. - Ak vní účast na stavovském povstání → exil (1627: saská Pirna u Drážďan). - 1632: saská okupace Čech – krátký návrat do vlas → emigraci do Pirny Mapa - Regni Bohemia nova et exacta descriptio (Nový a přesný popis Království českého) 1619 - V pravém dolním rohu je kartuš,která obasahuje dedikaci - Patriae honori ac utilitate D(at) Cons(ecra)t Paulus Arentinus ab Ehrenfeld, civis Antiq. urbis Pagensis anno exulcerati saeculi MDCXIX (K poctě a užitku vlasti věnuje a zasvěcuje Pavel Aretin z Ehrenfeldu občan Starého města pražského v roce 1619). Na okrajích jsou umístěny postavy v dobových krojích (6 ženských postav vpravo, 6 mužských vlevo) - díky tomuto tematickému obsahu je mapa velmi ceněná také mezi etnografy. Vpravo nahoře je vyobrazen český lev, vlevo nahoře pak císařský orel. měřítko 1:504 000; Z-strana Čech: stočena o 9° k V 1157 sídel, včetně abecedně seřazeného jmenného rejstříku popis mapy je v češtině (velká písmena) i v němčině (malá písmena). poprvé zakresleno politické rozdělení Čech na 15 krajů. vodopis: nepřesný Horopis: poměrně přesný, chybí popis. Pouze: Krkonoše neboli Obří hory, v nichž démon, zvaný od obavatelů Rýbrcoul, ukazuje nadpřirozenou moc (Krkonosse vel montes gigantum in quibus Daemon quem incolae Ribenzal vocant mirabilem dei protestatem monstrat). 2. vydání mapy (1632) - pro válečné účely → rukopisná mapa z roku 1633 (vytvořena na podkladu Aretinovy mapy východních Čech a Kladska a obsahuje dokreslené vojenské údaje). 3. vydání (1665, Praha). 4. vydání – nedatováné, Praha). V nizozemských a anglických atlasech 1619 1620 Fabriciova mapa Moravy z roku 1569 vydání z roku 1625 Morauia marchionatus. Merhern Authore P. Kaerio. Mollova sbírka. MZK Brně. Pavel Fabricius (1519-1589) : Matematik, astronom, botanik a osobní lékař rakouského císaře Maxmiliána II. Kartografii -1569 vydal první mapu Moravy („ptorože se o to dosud nikdo nepokusil“) Komenského mapa Moravy z roku 1680 podle rytiny z roku 1627 Jan Amos Komenský (1592-1670) dlouho shromažďovaný materiál - původně (?) připojení k dílu o moravských dějinách De Antlquitatibus Morauiae (rukopis se nedochoval). snaha odstranit chyby a omyly Fabriciovy mapy Moravy (1569) a doplnit ji o své vlastní poznatky a svědectví vrstevníků. věnování Ladislavu Velenovi ze Žerotína (oba dva, Komenský i Žerotín, již tehdy pobývali v pobělohorském exilu) uvedl: "Početné jsou a rozličně vydané místopisné mapy naší vlasti, nejjasnější pane, ale všecky jsou plny chyb." Nejstarší výtisk mapy Moravy, tištěné z mědirytiny, pochází již asi z roku 1624, další jsou datovány léty 1627, 1633, 1645, 1664, 1677 první vydání v Čechách s titulem Morauiae olim regnum nunc marchionatus jako příloha díla Tomáše Pešiny z Čechorodu Mars Moravicus mapu ryl Samuel Dvořák atd. mapa vydávána více než 150 let a tištěna z dvanácti různých tiskových desek. Rozměry 442x544 mm měřítko 1:470000 - pro síť a 1:520000 - pro kresbu. schematický zobrazení: reliéf, vodstvo a sídla + vinice, výběr léčivých pramenů a lázní, sklárny a doly: železnorudné, zlaté i stříbrné Topografické mapování Mapa Čech z roku 1744 podle Müllera Mappa totius regni Bohemiae ín duodecím circulos diuisae cum comitatu Glacensi et districtu Egrano etc. Le Royaume de Boheme diuisée en ses douze cercles. Carle reduite sur celle de 25 Feuiiles par Míiller a Amsterdam chez Cóvens et Mortier. Autor: J. K. Müller rytec: měděný desky Mikuláš Kauffer (Augšpurk) Jan Kryštof Müller (1673-1721) vojenský inženýr (znalosti matematiky, geometrie, astronomie a praktického zeměměřičství) mapa Uher (1709). mapa Moravy (1716) mapa Čech (1720) - 26 listů + včetně 1 listu přehledného Mapa: velké množství geografických a hospodářských údajů utajování mapy v rakouské monarchii Předloha: pro jednolistové zmenšené mapy Českého království vydavatelství: Německo, Francie, Nizozemí, Rakousko graficky i obsahově nejzdařilejší – mapa: kolorovaná rytina J. Condeta, publikovaná v kalendáři; vydavatel: Jan Cóvense a Petr Mortier (Amsterodam) rok: 1744 (470x550 mm, grafické méřítko - cca 1 : 700 000). Jihlava Müllerova mapa 1: 700 000 1744 Müllerova mapa Moravy Seutterova mapa Moravy z poloviny 18. století Moravia marchionatus in sex circulos divisus juxta. mapa Moravy z roku 1716 pramen pro kartografická zpracování Moravského markrabství. od roku 1730 - norimberská kartografická dílna Jana Baptisty Homanna podle Müllera mapy moravských krajů a zmenšenou celkovou mapu Moravy Odvozené mapy i v dalších nakladatelstvích (Norimberk: Jan Kryštof Weigel; Vídeň: Jan Jakub Lidl a František Jan Josef Reilly; Amsterodam: Jan Cóvense a Petr Mortier) Matyáš Seutter (1678-1756/57) znal Müllerovu mapu Moravy nakladatel a mědirytec - vlastnil kartografickou dílnu - Augšpurku (1707) - vedle Homannova nakladatelství patřila v 18. století v německých zemích k nejvýznamnějším Mapa - měřítko cca 1 : 513 000 s rozměry 487x570 mm Morava rozdělená do 6 krajů (Brněnský, Hradištský, Jihlavský, Olomoucký, Přerovský a Znojemský), města, městečka i menší sídla, vodstvo a schematicky vegetace (lesy) a reliéf Titul mapy - moravský znak s alegoriemi hojnosti, vedutu Brna se Špilberkem a symboly vinařství. Seutterova mapa Moravy I. vojenské mapování – josefské 1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace), měřítko 1: 28 800 • 1763: zahájeno za vlády Marie Terezie • pokračování za Josefa II. do roku 1785 • 1764-1767: Čechy 273 sekcí (mapových listů) • 1764-1768: Morava 126 sekcí • 1763: Slezsko 40 sekcí • pokrytí celé území státu • podklad: Müllerova mapa zvětšená do měřítka 1: 28 800 • Měřítko 1: 28800  poměr 1 vídeňského palce na mapě ku 400 vídeňským sáhům ve skutečnosti • provádění: důstojníci vojenské topografické služby projížděli krajinu na koni a mapovali metodou "a la vue" "od oka„ (pozorováním v terénu) • 1 důstojník za léto zmapoval až 350 km2. • Důvod: sedmiletá válka - rakouská armáda měla k dispozici jen nepřesné mapy vlastního území (Müllerova mapa) • potřeba podrobné mapy (měřítko 1:28800) • 1778-1779: po válkách s Pruskem nařídil Josef II. rektifikaci (přezkoušení) sekcí severního pohraničí Čech  ze 143 listů muselo být 141 mapováno znovu • uloženy Österreichisches Staatsarchiv-Kriegsarchiv ve Vídni, u nás jen nebarevné kopie ve Státním ústředním archivu v Praze štáb generálního ubytovatele (K. k. Generalquartiermeisterstab), • 1806 při štábu generálního ubytovatele zřízen topografický ústav • 1818 rozšíření na topograficko-litografický ústav. • 1818 štábu generálního ubytovatele podřízen Vojenský zeměpisný ústav v Miláně. • 1839 sloučením těchto institucí - Vojenský zeměpisný ústav se sídlem ve Vídni (K. k. Militärgeografisches Institut in Wien), • + další kartografická díla souvidející s vojenským mapováním I. vojenské mapování – josefské Bez sítě trigonometrických bodů (kresba nelze jednoznačně napojit nebo se překrývá) Mapový list: seznam obcí a kolonky pro doplnění počtu obyvatel, koní apod. Na některých listech tato čísla chybí, můžeme je však najít ve výše zmíněném vojensko-topografickém popise. komunikace (rozlišeny podle sjízdnosti - císařské silnice aj.), řeky, potoky i umělé strouhy, využití půdy (orná půda, louky, pastviny atd.), typy budov - kostely, mlýny. barevné rozlišení jednotlivých složek (ručně kolorovány) komunikace: hnědé linky, lesy: šedě orná půda: bíle pastviny: žlutozeleně vinice: světle hnědě vodstvo: modře půdorysy obytných budov (zděné stavby červeně a dřevěné černě) vojensko-topografický popis území: informace nezobrazené v mapě (šířka a hloubka vodních toků, stav silnic a cest, zásobovací možností obcí, aj.); (Čechy - 19 rukopisných svazků) Význam: podrobnost, měřítko a slovní popis zachycuje území Čech, Moravy a Slezska v době před nástupem průmyslové revoluce a zachycuje kulturní barokní krajiny a její nejvyšší diverzity. Františkovo; 1836-1852, měřítko 1: 28 800 Předcházela: vojenská triangulace (geodetický základ mapování – zpřesnění) Podklad: Stabilní katastr - měřítko 1:2880 (zjednodušení, ale přesnost) sekce kolorované Čechy 267 sekcí z let 1842-1852, Morava a Slezsko 146 sekcí z let 1836-1840 měřítko 1:28800 Odvozeny mapy generální (1:288000) a speciální (1:144000) - první veřejné dílo rakouské státní kartografie – běžně dostupné v mnoha mapových sbírkách, málo podrobná pro účely archeologie obsah mapy totožný s I. vojenským mapováním, přidány byly pouze výšky trigonometrických bodů (ve vídeňských sázích), avšak zobrazovaná situace se velmi liší. Mapy II. vojenského mapování vznikaly v době nástupu průmyslové revoluce a rozvoje intenzivních forem zemědělství, kdy vzrostla výměra orné půdy za 100 let o 50% a lesní plochy dosáhly u nás historicky nejmenšího rozsahu. II. vojenské mapování Přehledová mapa souřadných systému Rakouské monarchie 1807-1869 Klad listů II. vojenského mapování III. vojenské mapování - Františko-josefské; 1876-1878 (Morava a Slezsko), 1877- 1880 (Čechy), měřítko 1 : 25 000 nové mapování rakouské monarchie - neúspěchy ve válce s Pruskem roku 1866 Ministerstvo války – 1868 (staré tzv. II. vojenské - Františkovo) mapování – zastaralé průběh: 1869–1885 (16 let), ročně – 400 km2 (i území bez katastrů) staré měřítko 1:28 800 – nahrazeno - 1:25 000 (změna v kladu listů zavedení zeměpisné sítě) zdokonalení zobrazení reliéfu a komunikací ( výškopis – šrafury, vrstevnice a kóty) dobře zanesená terénní konfigurace – valy hradisek neregulované vodní toky – říční brody není dobudovaná síť silnic – staré cesty, významné křižovatky všechny takticky využitelné informace – dřevěné a kamenné budovy podkladem - katastrální mapy, topografické sekce: území o rozsahu 15´ délkových a 7´30´´ šířkových originály topografických sekcí byly kolorované přetiskem vznikly mapy speciální (1:75 000) a generální (1:200 000), které již byly tištěny černobíle (fotograficky a fotolitograficky). mapování: 1874–1875: s okolím Vídně ve větším měřítku (1:12 500) + malé oblasti na jižní Moravě 1876–1877: východní Morava; 1877–1878: zbytek Moravy a Čechy až po pražský poledník; 1878–1879: západní hranice Čech, horské oblasti na hranicích s Německem; 1879–1880: zbytek českého vnitrozemí. III. vojenské mapování 1:25000 1:75000 originály map II. a III. vojenského mapování - uloženy v Österreichisches Staatsarchiv-Kriegsarchiv ve Vídni  kopie ve Státním ústředním archivu v Praze speciální mapy III. vojenského mapování převzaty po vzniku Československa  nové vojenské mapování pak ve 30. letech 20. stol. v současnosti klad sekcí tzv. I. - III. vojenského mapování a základní náhled  Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem http://mapy.geolab.cz III. Vojenské mapování vývoj katastrálního mapování na našem území 1571, 1573: císař Maxmilián a Český sněm - zaměření země Dvorská komora zamítla - důvod: obavy z odvodu daní i z panské půdy další pokusy o zaměření pozemků:1627, 1638 (opět zamítnuto českými stavy) rustikální, tereziánský a josefský katastr 1654 - úplnější soupis poddanské půdy, vznikl tzv. rustikální katastr – 1. berní rula (Catastrum rollare). 1684 - opravení nedostatků → 2. berní rula (daně až do roku 1748). půda poddanská se evidovala na podkladě přiznání a bez geometrických podkladů. 1706 - se začalo s pracemi pro soupis rustikální i dominikální půdy dle přiznání, tento soupis půdy vstoupil v platnost v roce 1748 jako 3. berní rula stabilní katastr - geodetické a kartografické základy, měřické a kancelářské práce. důvod pro tvorbu soupisů půdy a pro katastrální mapování stanovení daňové povinnosti v závislosti na vlastnictví nemovitého majetku počátky dělení pozemků podle : druhu obdělávání (půda orná, lesní, luční, křoviny a chrastiny) jakosti/bonita (dobrá, prostřední, špatná) daně vyměřovány z poddanské půdy na základě nedokonalých a nevěrohodných podkladů – námitky poplatníků Berní rula 1654 – 1.berní rula první úspěšnější soupis poddanské půdy vznikl tzv. r u s t i k á l n í katastr (nutnost průběžných oprav) 1684 – 2.berní rula – podle ní daně až do roku 1748 oba rustikální katastry neměly grafické podklady, obsahovaly jen poddanskou půdu Stavovský český sněm: 1652/3 o provedení podrobného soupisu všeho berni podrobeného majetku v Čechách. 4 visitační komise: 4 osoby – 1 zástupce za každý stav návštěva všech panství a statků, prohlédnout vsi, poddanská pole, pořídit soupis berni podléhajících poddaných tzv. "skutečně osedlých" a stanovit počet osedlých pro každou ves . "Osedlý" - berní jednotkou = 1 sedlák, nebo 4 chalupníci, 8 zahradníků Lánové rejstříky nejstarší dochovaný moravský katastr - vzešlý z druhé lánové vizitace, která se konala v letech 1669– 1679. 1. soupis držitelů gruntů zahrnuje údaje z roku 1657 (1. lánová vizitace). 365 svazků (MZA: fond D 1, signatura 1 – 371) pro všechna moravská panství a statky, včetně enkláv ležících ve Slezsku. - V celku nejsou obsaženy pouze lánové rejstříky pro královská města, která nebyla do berně zahrnuta a dlouhodobě chybějící obec Suché Lazce (signatura č. 224). Tyto údaje lze ale v zásadě nahradit přiznávacími listy k dani domovní z roku 1667, které se nalézají ve fondu D 2 Rektifikační akta, kde se vyskytují též seznamy držitelů gruntů. - Obec - držitelé gruntů děleni - podle velikosti orné půdy (případně i vinic) na láníky, půlláníky, čtvrtláníky, podsedníky, zahradníky, chalupáře, domkáře na panském a na obecním a někde též i na podruhy bez polí (S-Morava: sedláci na velké, střední a malé) – LÁN -JEDNOTKA - podle stáří a způsobu osídlení v obci na osedlé, jejichž grunt byl přiznán již v roce 1657, nově osedlé po roce 1657, zpustlé po roce 1657 a na zpustlé grunty ještě před rokem 1657. - Obsah katastru: 1. jméno držitele nynějšího a jméno držitele v roce 1657, pokud se od něho liší; 2. počet kusů polí a případně vinic, 3. nález polí a vinic podle tří bonitních tříd, udávaný ve výsevkových mírách měřicích a achtlech, dále též činžovní pole a kopaniny. Na závěr jsou uvedeni řemeslníci a měšťané s právem várečným, majetek obce a někde jsou zapsány i svobodné dvory. Sumář: podle 4 základních skupin osedlých různé poznámky vizitační komise a pečeti jejich představitelů. Lánový rejstřík Brtnice alt gesessene - odedávna osedlé – hospodář 1657, 1669-1679 neu geschifte - nově osedlé (po 1657) neue Oedung - nově pusté (po 1657) Alte Oedung - odedávna pusté (před 1657) Seznam komínů nedostatky lánové visitace jako berního podkladu – pokus nahradit pozemkovou daň daní domovní: vrchnostmi tzv. Seznam komínů (1667) na jedné polovině usedlosti osedlé na druhé pusté řazené podle velikosti po levé straně je seznam poddaných a v příslušné vodorovné rubrice je čárkou jeho usedlost zanesena. Zde se prvně uvádějí usedlosti v pořadí v jakém stály. - porovnání s lánovými rejstříky - jiné řazení. - uloženy jsou zvlášť pro každé panství jako součást svazku tzv. Rektifikačních akt. -1671 – přiznávací listy ke komínové dani Od roku 1706 prováděn soupis rustikální i dominikální půdy na základě přiznání (nebo-li f a s e) vznikly knihy fasí – dokončeno 1748 1748 – 3. berní rula, neustálé námitky, Marie Terezie nařídila „revizitaci“ 1757 – 4. berní rula, revidovaná 3. berní rula, „panské vyrovnání“ – kvantita i kvalita půdy Opět jako rustikální katastr neobsahuje grafické znázornění • Získávání zkušeností z okolních zemí, v Itálii tvorba „Milánského katastru“ se zaměřením, zobrazením, očíslováním každého pozemku • 3. a 4. berní rula=tzv.tereziánský katastr - obsahuje soupis poddanské i panské půdy První pokus o mapování pro daňové účely: 1785 : patent císaře Josefa II. - (josefský nebo-li josefínský katastr) • tereziánské berní a daňové reformy (t. katastr) nepočítaly se systematickým zaměřením půdy • nový soupis hospodářsky využitelné půdy v Čechách a na Moravě, prováděn z příkazu císaře Josefa II. v letech 1785-89, evidoval panskou i poddanskou půdu • patent z 20. dubna 1785 obsahoval první měřičskou instrukci se dvěma obrazovými přílohami – určují způsob měření a mapování daněné půdy, na rozdíl od předešlých katastrů vznikl částečně na základě trigonometrických měření • katastr nebyl sestaven podle panství, ale podle umístění pozemků na území katastrální obce, jednotlivé pozemky obdržely topografická čísla (stabilní katastr je nepřevzal) • měření bez geodetického polohového základu (neexistovala měřická síť) • obec rozdělena na „pozemkové tratě“ a uvnitř měřeno nejjednodušším způsobem, zapsala se jména vlastníků a pozemky se očíslovaly • vznikaly značně zkreslené náčrty tratí, není možné sestavit ani mapu obce • nepřesné polní náčrty (ne pro všechny obce) a nepříliš přesné mapy • základní jednotka pozemek (zaměření, zobrazení a určení výnosnosti) • Josefský katastr platil pouze 3 roky (1789-1792) - přes jisté nedostatky byl příznivě přijat zvláště sedláky, neboť zrovnoprávnil daňovou povinnost z rustikální i dominikální půdy • Užití popisných čísel: popisná jednotlivých obytných budov (Numerus conscriptio). K očíslování došlo v říjnu 1770, kdy bylo proveden vojskem. čísla popisná platí ± dodnes s výjimkou obcí - 1805 X 1815 k přečíslování: převážně jen města a městečeka 1792: tereziánsko-josefský katastr daně z panské půdy podle obsahu tereziánského katastru – „exaequatorium dominicale“ • nebyl doplňován, obsah neaktuální, stále větší rozpory se skutečností, rostly oboustranné námitky • nutnost vytvořit nový přesnější a spolehlivější systém pro stanovení pozemkové daně 1817 – patent císaře Františka I. o dani pozemkové a tvorbě katastru pozemků na území celé monarchie bez ohledu na panskou a poddanskou půdu. • jednoduché a spravedlivé vyměření pozemkové daně v celém rakouské monarchii - právním základem - patent císaře Františka I. ze dne 23.prosince 1817: práce spojené s jeho vyhotovením budou probíhat postupně v jednotlivých korunních zemích monarchie Tvorba tzv. s t a b i l n í h o katastru obsahujícího: • Geometrické zaměření, zobrazení, sepsání a popsání pozemků • Rozlišení pozemků podle kultur a užívání • Zatřídění pozemků do jakostních tříd (analogie dnešních BPEJ -bonity) • soupis všech pozemků na území Předlitavska, za účelem zdanění na základě čistého výnosu parcel (v Čechách uveden v platnost 1860) • patent císaře Františka I. z 23. prosince 1817 o pozemkové dani a vyměření půdy, který předpokládal geometrické zobrazení všech pozemků, vlastní vyměřování probíhalo v letech 1824-1843 Geodetické základy map stabilního katastru • Trigonometrická síť I.-III. řádu s astronomicko-geodetickým měřením, výpočty na Zachově elipsoidu (triangulační práce v Čechách 1824-1840) Doplnění body IV.řádu grafickou triangulací (na triangulačních listech); všechny údaje vycházely z nového přesného trigonometrického zaměření (1821-1842), středem trigonometrického systému věž Svatoštěpánského chrámu • Katastrální vyměřování bylo prvním mapováním na území rakouského státu, které bylo vyhotoveno na přesných geodetických základech. Byla založena a zaměřena trigonometrická sít I. až III. řádu. Sít IV. řádu vznikla zhuštěním sítě III. řádu grafickou triangulací. Kartografické základy map stabilního katastru  Cassini-Soldnerovo příčné válcové zobrazení ekvidistantní v kartografických polednících , osa X – kladná větev k jihu, osa Y – kladná větev na západ  Pro monarchii celkem 10 souřadnicových soustav, bývalé Československo mělo 3 soustavy : Gusterberg, Svatý Štěpán, Gellerthegy • Základní jednotkou, pro kterou byl stabilní katastr založen, byla katastrální obec, určená příslušností k bernímu okresu a kraji. Do roku 1850 bylo v Čechách 16 krajů, na Moravě 6 krajů a ve Slezsku 2 kraje. V roce 1850 se zmenšil počet krajů v Čechách na 13 a na Moravě na 2. Současně došlo k novému vymezení některých berních okresů a katastrálních obcí. Indikační skici Z katastrálních map vzniklých při vyměřování byly zhotoveny tzv. císařské otisky a dále kolorované tisky pro polní měření ke zjišťování (indikování) změn - tzv. indikační skici. Kultura Barva Kamenné a cihlové domy červená Dřevěné stavby žlutá Orná pole okrová Zahrady a kvalitní louky tmavě zelená Pastviny a lada světle zelená Lesy tmavě šedá Rybníky a vodní toky modrá Cesty hnědá Železnice růžová Rokštejn Jelemek – plužina Císařský povinný otisk (archivace): otisk originální mapy - opatřený popisem parcelních čísel; kolorovaný archivace v Centrálním archivu pozemkového katastru ve Vídni. Kaiserpflichtexemplar Barevné provedení je stejné jako u originálních map, okrové role, šedé lesy, sytě zelené zahrady a parky, zelené louky, světle zelené pastviny, karmínové zděné budovy, kamenné mosty, jezy a silnice, v tmavém odstínu karmínové významné stavby, žluté dřevěné budovy, mosty a jezy, hnědé cesty, modré vodní toky a plochy a různobarevné lemovky hranic se sousedními obcemi (viz legenda). V bílé barvě jsou ponechány dvory a nádvoří, veřejná prostranství a půda, kterou nebylo možné obdělat, např. kamení. Na zadní straně mapového listu je podpis pracovníka, který mapu vybarvil a revizora. V souboru chybí císařské otisky z území, které bylo v roce 1938 připojeno k Německé říši. Byly v rámci spisové rozluky postoupeny podle územní příslušnosti do Mnichova, Vídně a Katovic. Jejich rovnocennou náhradou jsou originální mapy. Případné chybějící listy jsou podle možnosti nahrazeny otisky originálních map. http://www.mza.cz/indikacniskici/ Katastrální operát stabilního katastru se vzhledem k rozsáhlosti a různorodosti prací dělí na: a) měřický operát, tj. výsledek geometrického zaměření a zobrazení na mapách veškerých pozemků hospodářsky obdělávaných i jiných, b) písemný operát, tj. soupis pozemků a jejich držitelů, c) vceňovací operát, tj. rozdělení pozemků podle druhů vzdělávání (kultur) a pěstovaných plodin, jejich vytřídění do jakostních (bonitních) tříd, zjištění čistého výnosu z nich a stanovení pozemkové daně. Využívání stabilního katastru, udržovaného ve stálé shodě se skutečností, bylo ukončeno v roce 1955 založením Jednotné evidence půdy Podrobnému měření předcházelo zjištění, označení a popis hranic katastrální obce a držebnostních a pozemkových hranic, které byly vyznačeny a očíslovány v terénu a zakresleny do polního náčrtu. Vlastní měření v měřítku 1:2880 - metoda měřického stolu ze stanovisek určených graficky třemi záměrami. Stejným způsobem nebo rajónováním, při němž se délky určovaly řetězcem, byly zaměřeny podle polního náčrtu podrobné body, tj. nemovitosti, vodní toky a další pevné body v terénu a držebnostní a pozemkové hranice. Mapovací práce trvaly v Čechách 12 let (1826-1830, 1837-1843). Bylo zaměřeno 8967 katastrálních obcí o výměře 51 953 čtverečních km s 9 321 064 parcelami. Na Moravě a ve Slezsku trvaly práce 11 let (1824-1830, 1833-1836). Zaměřilo se 3724 obcí o výměře 27 375 čtverečních km s 6 038 454 parcelami. Výsledkem podrobného mapování byly originální mapy stabilního katastru, které byly pro potřeby státní správy i jiné reprodukovány tiskem z kamene. Císařské povinné otisky stabilního katastru 1:2880 • Soubor tvoří 11 732 katastrálních map • (Čechy 8444, Morava a Slezsko 3288) na 46 732 mapových listech (Čechy 31 209, Morava a Slezsko 15 523) různých rozměrů. • Základní rozměr je 60x71,5 cm • jeden z otisků: tzv. císařský povinný otisk -určen k archivaci. • základní organizační jednotkou katastrální obec (celkem 12 696 obcí v Čechách na Moravě a ve Slezsku  49 967 mapových listů, jeden list asi 3 km2) • každá obec měla mapu v měřítku 1 : 2880 (některé ještě i podrobnější), zachycuje druhově členěné pozemky s parcelními čísly, zástavbu, komunikace, vodní toky a plochy, pozemky zdaněné (pole, louky, vinice, pastviny a lesy) a nezdaněné (veřejné silnice a cesty, řeky, průplavy, hřbitovy) • lesy (šedě), pastviny, louky a zahrady (zeleně), pole (světle žlutě), vody (modře), cesty (hnědě), kamenné budovy (karmínově), dřevěná stavení (žlutě) • kolorované exempláře těchto map (císařské otisky) dokumentující stav v době měření - Moravský zemský archiv • INDIKAČNÍ SKICY - na pevnějších kartonových čtvrtkách, sloužily k zaznamenávání změn ve vlastnictví pozemků  Státní ústřední archiv v Praze • MAPA KULTUR KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO (1837-1844) – součástí stabilního katastru, v měřítku 1:36 000, znázorněny zemědělské kultury některé mapy udávají bonitu půdy (I-IV), k oceňování půdy • několikrát došlo k reambulaci (znovuzaměření) a dalším revizím stabilního katastru • Mapy panství • 1753: Kunějovické panství • Lesnické mapy Všeruby u Plzně Mapa rybníků na panství Chlum u Třeboně – majetek Krajířů z Krajku ½.16. století (Fond Velkostatek Třeboň, SOA Třeboň) Mapa rybniční soustavy na třeboňském panství z roku 1779 (Fond Velkostatek Třeboň, SOA Třeboň) • Městská problematika • veduty, plány • množství map měst od počátku 19. stol • archivní fondy v každém okresním městě Müllerova mapa a ortofoto - NYMBURK Hartmann Schedel – Liber Chronicarum (1493) Jan Willenberg, Bechyně, 1602 Jan Willenberg, Žatec, 1611 Jan Willenberg, Jihlava, konec 16. st. Jan Willenberg - Brno Merian, Matthaeus, 1593-1650 Obsidio Taboris in Bohemia Anno 1648 obléhání Tábora 1648 Plán města Třeboň z roku 1699 (Fond Velkostatek Třeboň, SOA Třeboň) Polná 1786 až 1802 (výřez z celkové přehledové mapy panství Polná-Přibyslav s pohledovým vyobrazením každého města) J. Loth, F. Kretzschmar, W.C. Wrankmore – plán Prahy (1847) Měřítko: grafické – vídeňské palce a sáhy Plán Prahy (1743) Plán Prahy (1847, anglický)