IV
Hledal jsi květinu, a nalezl plod. Hledal jsi pramen, a nalezl moře. Hledal jsi ženu, a nalezl duši -jsi zklamán.
PODZIMNÍ DNY
Podzimní dny jsou průsvitné
a barevné na zlatém pozadí lesa . , .
Podzimní dny se na cely svět usmívají.
Je tak krásné usnout klidným snem
únavou v květech, v koberci zeleném,
když v hlavách ti věnce vína rudými barvami hrají
Sotva už podzimní den co na touhu dá,
nehybné chladné má prsty i duši,
do vidin snů často upadá,
stálý proud bílých vloček tuší . . .
PODMÍNKA
ez činu íemohu žít,
>řikována k lyře bych zemřela. \ přece je mi lyra na světě nejvyšším darem, tdybych však jen na ní lpěla, íebyla bych duše plamenná, do si s nehty do krve eprorazí svou spáru ve zdi všedního dne ten musí zhynout za zdí -ten není hoden vidét slunce.
(Záři 1918)
JÁ
| Jsem cizinkou v tóro zemi,
■ jež leží hluboko pod asnivým mořem,
slunce sem nahlíží vlnivými paprsky
a vzduch mi plyne mezi rukama.
Říkali mi, že jsem se narodila v zajetí -
není tu tváře, jež by mi byla známá.
Byla jsem kámen, krery vrhli sem na dno?
Byla jsem plod příliš těžký pro svou větev?
Číhám zde u paty šumícího stromu,
jak se dostanu vzhůru po kluzkých kmenech?
Nahoře se stýkají komíhavé koruny,
tam se usadím a budu vyhlížet
kouř z komínů své domoviny . . .
TRI SESTRY
Jedna sestra měla ráda sladké jahody, druhá sestra měla ráda rudé růže, třetí sestra měla ráda věnce mrtvých.
První sestra se provdala: říká se, že je šťastná.
Druhá sestra milovala z hloubi své duše, říká se, že je nešťastná.
Třetí sestra se stala světicí,
říká se, že získá korunu života věčného.
PORTRÉT Za moje drobné písně,
rozmarně hořekující, s pŕísvitem večerních červánků, věnovalo mi jaro vajíčko vodního ptáka.
Požádala jsem svého milého,
aby mi na tlustou skořápku namaloval můj portrét. Namaloval mladou cibuli v hnědé prsti -a na druhé straně kulatý, měkký kopeček písku.
S ETKÁNÍ
Ruku v ruce šly tři panny širou plání.
Potkal je rytíř ve vznosné zbroji.
První panna rozpřáhla paže: pojď, lásko!
Druhá panna padla na kolena: ušetř mne, smrti!
Třetí panna se obrátila:
cesta k městu zahýbá doprava.
MÁ DUSE
Má duše neumí povídat o pravdě
a žádnou pravdu nemůže poznat, má duše umí jen plakáta smát se a rukama lomit má duše neumí vzpomínat a obhajovat, má duše neumí rozvažovat a schvalovat. V dětství jsem viděla moře: bylo modré, v mládí jsem potkala květ: ten byl rudý, teď mi po boku sedí cizinec: ten je bezbarvý, ale já před ním nemám strach větší,
než měla panna před drakem. Když přišel rytíř, byla panna červená a bílá, já však mám temné kruhy pod očima.