PODVOJNÉ ÚČETNICTVÍ
Podivné oči dal jsi mi, bože,
jehož jméno neznám
abych na tě zíral, přestože nejsi!
Neboť takový jsi, člověče,
že To Co Není, to ti chybí
a to co chybí musí být přece
A to není sémantická hříčka
ale rovnováha Vzájemně se vyvažujícího!
Ó Nic, bohatě zdobené
Ó Nic, křtitelnice moudrosti
naplněná obětovanými pohledy, ozdoby Ničeho
planoucí světla Ničeho
pod klenbami Ničeho, podpíranými
mohutnými sloupy, jako tóny varhan
v rejstříku v němž se vibrace vzájemně ruší
Malovaná okna denního světla
s barvami jež se vzájemně rusí
modlitby ze slov jež se vzájemně ruší
činy jejichž příčiny ruší následek
a že zub za zub se vzájemně ruší
Rovnováho! Ó katedrálo
která se sama podtínáš:
Vize a pro ti vize!
Doméno vzájemného vyvažování, ne vyvyšování.
Vidět sám sebe v druhých
svůj úděl
své kazy
své slabosti
to lidské v sobě:
Být spoluúčasten srdcem
proti vám kdož jste spoluúčastni hlavou
— A srdce není jen chvilkový pocit
ale to co trvá
Srdce není žádná konjunktura.
136
137