PALEOGRAFICKÁ ČÍTANKA MONGOLSKÉHO PÍSMA KLASICKÉHO OBDOBÍ (17.-20. STOLETÍ)
Ondřej Srba
PRÁCE FILOZOFICKÉ FAKULTY UNIVERZITY KARLOVY
jimeslig (samc/iar) - ovocný sad
ayulqai, ayuliqai, uuliqai (aMynxaií) - bojácný, bázlivý
niswanis (HscBaaHHC, HHCBaamic), skr. kleša - poskvrnění, touha
douram=jilaqu, dorumjilaqu (Aopoiotnox) - ponižovat
sögen dayirlaqu (cooh flaňpaax) - tyranizovat, ponižovat
2.4.5. Komentář k Srdečnici Čojdži Odsera -Jirüken-ütolta-yintayilburi (Mong. B16)
I. Pothi, ruský ruční papír bez viditelného vodoznaku. 33 x 9 cm, 20 fol., 30 sloupců na stranu, slovní paginace.
II. Pečlivý rukopis pravděpodobně z první poloviny 19. století psaný bambusovým/rákosovým perem, kičiyenggiii tig. V celém rukopise neměnné, drobné, úhledné písmo pravidelných a zcela základních klasických tvarů.
III. Boyda Chos kyi 'od zer berjokiyaysanjirüken-ü toltayin tayilburi üsüg-ün qarangyuyis-i arílyayči oytaryuiyin mani kemegdekü orušiba [fol. Ir] („Komentář k Srdečnici sepsané svatým Čojdži Odserem zvaný Nebeská perla [= epiteton slunce] očišťující od zatemnění v písmenech") je dílem smon lam rab Tjyams pa Bstan 'džin grags pa (Danjandayba, Dandzan Dagva), zapisovatelem a zároveň zadavatelem díla byl Urad-un guuši Nom-un dalai a Qaračin guuši Brtson 'grus rgya mtsho (Cunruyijamzo, Džunduj Džamco). Duo bylo sepsáno v první polovině 18. století. K prvnímu xylografickému vydání došlo v Pekingu, druhé známé vydání pochází z Burjatska. Obě xylografická vydání dodržují specifický systém užívání diakritiky - dvou teček nad q/k na rozdíl od později běžnějšího y. Tento systém zapustil v 19. století kořeny v Burjatsku, v Chalše však nikoli, o čemž svědčí i tento rukopis téhož díla, v němž užívá písař dvou teček nad písmenem y (často také na konci slabiky a v pozici před další souhláskou). Autor rukopisu se snaží v písmu dodržovat (avšak nedůsledně) fonetickou hodnotu písmen dat, konkrétně písmeno d na začátku slova zapisuje pomocí kébtege d, nikoli bosuy-a t. T uprostřed slova je zapsáno pomocí bosuy-a t jen výjimečně.
Faksimili burjatského xylografii, ruský překlad a bohatý komentář viz BanflaHMcanoB 1962. Edice textu v mongolském písmu viz Mongyol kelen-ü sinjilel-iin durasqal bičig 1983:1-21. Edici v mongolském písmu a převod do cyrilice s komentářem viz ITarBa 1957. Podrobná studie o jednotlivých systémech diakritiky v mongolském písmu viz Lubsangdorji 2008. Nejnovější edice obou xylografických verzí s rozborem Sodubayatur 2014.
Transkripce:
[lv] ketürkei orun-daki amitan-i:: gem-ün ündüsü qoyar tuidker-eče:
OBDOBÍ PRVNÍ POLOVINY 19. STOLETÍ
137
tusa-yi sedkiků bůlůge: ker=be či ese irebesú ber bi olan čerig ilegejú amitan-i jobayabasu činů sanay-a úlii čileků ajiyam: teyin bogesti irebesú jokiqu bayinam kemeků terigůten jarliy-un bičig-yi do rda noyan abču [3r] mongyol ulus-un ůsůg-yi kedergen-ů důrsů-ber inu er-e em-e ersu Yurban-iyar čingy-a kiged kôndei ba sayaramay yurban-i= yar jokiyaysan bolai:...
Překlad: Maňdžušrí, nepřetržitě vymaňující bytosti v celém světě ze dvou úskalí kořene zla, rač mě obdařit nejvyšší moudrostí. Jediná matko zvítězivších, Sarasvatí, přidej vynikající rozum učencům vnitřním i vnějším (tj. buddhistům i heretikům), a rač mě, nezdolná Ochin tengri, uchopit [do svých rukou]. Kniha Srdeční aorta, učení o mongolských písmenech, sepsaná největším světcem Čojdži Odserem (Chos skyi bd zer), má tři části: o době vzniku [mongolského písma], klasifikace písmen, klasifikace elementů. První část [obsahuje] tři oddíly: o době, kdy se v Mongolsku objevil buddhismus, o jeho rozšíření v Mongolsku a o překladu [buddhistických] textů do mongolštiny (dosl. mongolského písma). První oddíl: Svatý Čingis-chán vyslal posla k lámovi Dževdzun Sodnom-cemo (Rje btsun bsod nams rtse mo) s rozkazem: „Staň se mi lamou dohlédajícím na můj současný a budoucí život a já coby patron Nauky budu držet v harmonii světskou vládu a náboženství." A proto veškeré mnišstvo v Tibetu osvobodil od daní. Dževdzun Sodnom-cemo odpověděl: „Vynasnažím se podle svých schopností naplnit tvůj příkaz." Ačkoli se tehdy [buddhistické] náboženství v Mongolsku nerozšířilo, objevila se úcta k němu. Druhá kapitola sestává ze dvou oddílů: Jaký měli vztah k [Nauce] v době Môngke chána a jaký k ní měli vztah v době Chubilaj Sečen chána. První oddíl: V době vlády Môngke chána na pozvání přišli z Tibetu lama Garma Dujsum Džinba [Karma dus gsum mkhyen pa] a další. [Chán] jej učinil rádcem ve věcech nauky a sladil světskou vládu a náboženství. Přesto se ještě za jeho vlády knihy v mongolském jazyce neobjevily. Druhý oddíl: V době vlády Chubilaj Sečen chána, ačkoli Garma Dujsum Džinba projevoval své nadpřirozené schopnosti, chán a lama se neshodovali ve svých náhledech na živé bytosti a proto nenavázali vztah lamy a jeho patrona. Později šestý mladší bratr Chubilaj Sečen chána jménem Dorda a sedmý mladší bratr jménem Godan poslechli radu své matky královny a se všemi svými poddanými se usadili v Sir-a tala, severovýchodně (=severozápadně) od Si-ningu. Ovládli tam místo zvané Liang-čung, uvnitř
140
PRAKTICKÁ ČÁST
Dlouhé zdi, dnes nazývané Liang-čou. Tehdy se Godan a Dorda uradili: „Slyšeli jsme, že nás děd svatý Čingis ve své době učinil na dálku svým učitelem sakjaského lamu Dževdzun Sodnom-cemo.108 Nyní se jeho vnuk Sakja pan-dita Gungádžalcan odebral do Země středu - Indie, kde v náboženských disputacích s podivuhodnými pándity z řad heretiků přemohl heretiky ve čtyřech naukách. Poté odešel do Tibetu a stal se tam slavným." Dorda vypravil vojsko, aby jej přivedl, a Godan [Sakja panditovi poslal] příkaz: „Lamo pán-dito, jen neříkej: .Nepřijdu, protože jsem stár.' Pamatuj, že vy svatí přece myslíte zejména na prospěch Nauky a živých bytostí. Kdybys ses přece rozhodl nepřijít, vyšlu množství vojska a způsobím lidem utrpení; cožpak by ses tím netrápil? Proto musíš přijít." Nojon Dorda se s tímto dopisem odebral do Sakji a dopis Sakja panditovi předal. Ten se velice zaradoval a pomyslel si: „Toto je doba, kterou předpověděl svatý Sodnom-cemo," a slíbil, že se [k Mongolům] vydá. To Sodnom-cemovo proroctví znělo: „V budoucnosti přijde od východu zbožný ochránce v jestřábí čapce (tj. se špičatým koncem) a v botách [zakončených] do prasečího rypáku. Pokud jej tehdy budeš bez meškaní následovat, přinese to velký užitek náboženství a živým bytostem." [Sakja pandita] se tedy vydal na cestu a když přišel do Liang-čou, nojon Godan se velice zaradoval, hostil jej a prokazoval mu pocty. Přijal [od Sakja pandity] zasvěcení do učení Hevadžra a uvedení do prostředků tajných tan-ter. Sakja pandita v tom místě pilně působil ku prospěchu živých bytostí po sedm let. Po tuto dobu Sakja pandita přemýšlel, [zavedením] jakého písma by Mongolům prospěl. V noci se pohroužil do meditace a nazítří ráno se mu ukázalo znamení: Přišla jakási žena nesoucí na ramenou tyč se zářezy na vydělávání koží a poklonila se mu. Na základě tohoto znamení vytvořil mongolská písmena napodobením tvarů škrabky a [rozdělil je] na mužské, ženské a obojetné, silné, slabé a neutrální.109...
Variantní překlad: „navázal na dálku vztahy se sakjaským lamou Dževdzun Sodnom-cemo." Jakkoli Mongolové tradici, že Sakja pandita sám vytvořil mongolské písmo inspirován zuby a zářezy škrabky na vydělávání kůží, chápali doslovně, doc. J. Lubsangdorji (ústní konzultace) poukazuje i na možný metaforický výklad. Tak jako škrabka na vydělávání kůže dříve tvrdou kůži oddělením zaschlých zbytků masa a tuku změkčuje, tak také bude Buddho-va nauka zvěstovaná prostřednictvím mongolského písma Mongoly mající dosud „tvrdou" povahu obměkčovat a činit mírnými a dobrodušnými. Tento výklad nemusí nutně předpokládat, že Sakja pandita mongolské písmo osobně vytvořil, ale na základě rozpoznaného znamení usoudil, že pro buddhistickou misii mezi Mongoly poslouží nejlépe ujguro-mon-golské písmo, které již z dřívější doby užívají. Je třeba si přitom uvědomit, že v Centrální Asii a na Dálném východě se vždy více vnímaly rozdíly mezi písemnými systémy než mezi jednotlivými jazyky. To znamená, že rozhodnutí Sakja pandity pro ujguro-mongolské písmo, jakkoli je podání Jiriiken-u tolta-yin tayilburi apokryfní, znamenalo uznání formativní-ho vlivu ujgurského buddhismu na mongolský buddhismus. Z historických dokladů víme, že však právě Sakja panditův nástupce Pagva se pokusil o založení jiné mongolské literární buddhistické tradice za použití kvadratického písma.
OBDOBÍ PRVNÍ POLOVINY 19. STOLETÍ
Ml