Dle Anteho Aikio 1. lekce Text A: Máhtte ja Biret-Iŋgá Dá lea nieida. Son lea Biret-Iŋgá. Ja dá lea bárdni. Su namma lea Máhtte. Máhtte lea hui guhkki. Biret-Iŋgá fas lea oalle un'ni. Biret-Iŋgá manná Máhte lusa. – Buorre beaivi. – Ipmel atti. – Bures. – Bures, bures. – Mun lean Biret-Iŋgá. Gii don leat? – Mu namma lea Máhtte, Máhte Máhtte. – Já, du áhči namma lea maiddái Máhtte? – Na lea. Áhčči lea Uhca-Máhtte. – Giibat du eadni lea? – Eadni lea Heandarat Sire. – Mun lean Vulleš Biret-Iŋgá. Vulleš lea mu soga namma. – Mun dieđán. Dat lea hui stuorra sohka. – Mana dearvan! – Báze dearvan! Fráze Pozdravy – Buorre iđit. /pue'rre iiδiih(t)/ – Ipmel atti. /iipmel ââttii/ Dobré ráno – Buorre beaivi. /pue'rre pĕăjvii/ – Ipmel atti. Dobrý den – Buorre eahket. /pue'rre eä'hkeh(t)/ – Ipmel atti. Dobrý večer – Buorre idja. /pue'rre iit^jt^ja/ – Buorre idja. Dobrou noc – Bures. /puu'res/ – Bures. / Bures, bures. Ahoj (při podání ruky) Při představení – Mun lean Máhtte. /muun liän mähte/ Jsem Máhtte. – Mii du namma lea? /mij tuu nââmma liä/ Jak se jmenuješ? – Mu namma lea Biret-Iŋgá. /muu nââmma liä pii'reh-iŋkää/ Jmenuju se Biret- Iŋgá. – Gii don leat? /kij toon liäh(t)/ Kdo jsi? Při loučení – Oaidnaleapmái! /ŏăjnaleä'pmaj/ Nashledanou – Mana dearvan. /mââ'na tĕărvan/ Šťastnou cestu! – Báze dearvan. /pää'ce tĕărvan/ ”Zůstaň tu ve zdraví” – Eale dearvan. /eä'le tĕărvan/ Buď zdráv Rodina a příbuzenstvo eadni – eatni /ĕătnii – iätnii/ matka áhčči – áhči /ähčii – äähčii/ otec gánda – gándda /kanta – kaantta/ syn, chlapec bárdni – bártni /pärnii – päärtnii/ chlapec nieida – nieidda /nĭĕjta – niejtta/ dívka, dcera viellja – vielja /vĭĕl^jl^ja – viel^jl^ja/ bratr oabbá – oappá /ŏąbpää – uäppää/ sestra áddjá – ádjá /äd^jt^jää – äät^jt^jää/ děd áhkku – áhku /ahkuu – aahkuu/ bába vilbealle – vilbeale /vii'lpeä'lle – vii'lpeä'le/ bratranec oarpmealle – oarpmeale /oä'rpmeä'lle – oä'rpmeä'le/ sestřenice čeahci – čeazi /čiähcii – čiäcii/ strýc (otcův mladší bratr) eahki – eagi /iähkii – iäjii/ strýc (otcův starší bratr) eanu – edno /iänuu – etno/ strýc (matčin bratr) muoŧŧá – muoŧá /muoθθää – muoθää/ teta (matčina mladší sestra) goaski – goaskki /kŏąskii – kuäskii/ teta (matčina starší sestra) siessá – siesá /siessää – siesää/ teta (otcova sestra) isit – isida /iisiih(t) – iisiiδa/ manžel eamit – eamida /iämiih(t) – iämiiδa/ manželka irgi – irggi /irkii – iirkkii/ přítel; snoubenec moarsi – moarsi /mŏąrsii – mŏąrsii/ přítelkyně; nevěsta guoibmi – guoimmi /kŭĕjmii – kuojmmii/ choť; druh, družka Další slova (druhý tvar 1. os. sg, nebo gen/akk sg.) Máhtte – Máhte /mähte – määhte/ mužské jméno Biret-Iŋgá – Biret-Iŋggá /pii'reh-iŋkää – -iiŋkkää/ ženské jméno dá /tää/ zde, tady leat – lean /liäh(t) – liän/ být lea /liä/ je nieida – nieidda /nĭĕjta – niejtta/ dívka son – su /soon – suu/ ona, on ja /ja/ a bárdni – bártni /pärnii – päärtnii/ chlapec, jinoch namma – nama /nââmma – nââma/ jméno hui /huu'j/ velmi, velice guhkki /kuhkii/ dlouhý fas /fâs/ zase; na druhou stranu oalle /oä'lle/ docela, celkem un'ni /unnii/ malý mannat – manan /mâânnaah(t) – mâânaan/ jít lusa /luu'sa/ ~ /lusa/ k já /jää/ aha maiddái /mââjttäj/ též, také mun – mu /muun – muu/ já uhca /uu'hca/ malý -bat /-pâh/ -pak (jeden z tázacích sufixů) Heandarat /hĕăntarah(t)/ mužské jméno Sire /sii're/ ženské jméno Vulleš /vuu'lleš/ příjmení sohka – soga /soohka – soo.a/ rod, klan, příbuzenstvo diehtit – dieđán /tiehtiih(t) – tieδään/ vědět stuorra /stue'rra/ velký gii – gean /kij – kiän/ kdo iđit – iđida /iiδiih(t) – iiδiiδa/ ráno beaivi – beaivvi /pĕăjvii – piäjvvii/ den; slunce eahket – eahkeda /eä'hkeh(t) – eä'hkeδa/ večer idja – ija /iit^jt^ja – iija/ noc mii – man /mij – mâân/ co báhcit – bázán /päähciih(t) – pääcään/ zůstat Text B: Biret-Iŋgá oaidná fas Máhte Biret–Iŋgá oaidná Máhte kafeas ja manná su lusa. – Buorre beaivi. – Ipmel atti. – Mo manná? – Bures dat manná. Na, mo don ealát? – Mun ealán dearvan. – Mun áiggun fállat dutnje. Válddátgo don gáfe vai deaja? – Mun válddán deaja. Leago dáppe láibi? – De lea. Makkár láibbi áiggut borrat? – Na, mun boran suovasbiergoláibbi. – Ja mun fas jugan gáfe ja boran maiddái suovasbiergoláibbi. Máhtte viežžá deaja, gáfe ja guokte suovasbiergoláibbi. – Leago dus telefovdna? – De lea. Mu nummir lea 386 594. – Leago dáppe bean'na? Mun áiggun čállit du nummira. – De lea, dá, váldde dán beanna. – Giitu. – Leage buorre. – Mii leage du telefonnummir? – Mu nummir lea 386 594. Naba mii lea du nummir? – Mu nummir lea 412 789. Ándagassii, muhto dál mun vuolggán. – Oaidnaleapmai! Mana dearvan. – Oaidnaleapmai, báze dearvan! Fráze – Mo manná? /moo mâânnää/ Jak to jde? Jak se máš? – Bures (dat) manná. /puu'res (tâh) mâânnää/ Dobře. – Mo don ealát? /moo toon iälääh(t)/ Jak žiješ? – Mun ealán dearvan. /muun iälään tĕărvan/ Dobře. – Mii gullo? /mij kullo/ Jak se vede? – Giitu, buorre. /kij^htuu, pue'rre/ Díky, dobře. Zdvořilostní výrazy: – Ándagassii. /anta.ââ'ssij/ Promiň(te). – Giitu. /kij^htuu/ Děkuji. – Leage buorre. /leä'je pue'rre/ Prosím. V restauraci: – Maid don válddát? /mââj toon väälttääh(t)/ Co si dáš? – Mun válddán gáfe ja gáhku. /muun väälttään k’ääfe ja kaahkuu/ Dám si kafe a koláč. – Maid don jugat? /mââj toon juu.aah(t)/ Co budeš pít? – Mun jugan mielkki. /muun juu.aan mielhkii/ Mléko. – Maid don borat? /mââj toon pooraah(t)/ Co budeš jíst? – Mun boran guollemáli. /muun pooraan kue'llemäälii/. Rybí polévku. – Leago vilgesviidni? /leä'.o vilkesvijnii/ Máte bílé? – De lea. / – Ii leat. /te liä – ij liäh(t)/ Ano, máme. / Ne, nemáme. Slovíčka oaidnit – oainnán /ŏąjniih(t) – uäjnnään/ vidět kafea /kafee.a/ kavárna kafeas /kafee.as/ v kavárně mo /moo/ jak eallit – ealán /iälliih(t) – iälään/ žít áigut – áiggun /ajkuuh(t) – aajkkuun/ mít v úmyslu, zamýšlet, chtít fállat – fálan /faallaah(t) – faalaan/ nabízet, nabídnout dutnje /tutn^je/ tobě (illativ) váldit – válddán /vältiih(t) – väälttään/ dát si, vzít (si) gáffe – gáfe /k’äffe – k’ääfe/ káva deadja – deaja /t’iät^jt^ja – t’iäja/ čaj -go /-ko/ ~ (after vowels) /-o/ ”tázací částicový sufix” dáppe /tää'ppe/ zde, tady láibi – láibbi /läjpii – lääjppii/ chléb de /te/ ano makkár /mâkkäär/ jaký borrat – boran /poorraah(t) – pooraan/ jíst biergu – bierggu /pĭĕrkuu – pierkkuu/ maso suovasbiergu /sue'vaspĭĕrkuu/ uzené maso suovasbiergoláibi /sue'vaspĭĕrkoläjpii/ sendvič s uzeným juhkat – jugan /juuhkaah(t) – juu.aan/ pít viežžat – vieččan /vĭĕžčah(t) – vieččaan/ jít pro, přinést guokte /kŭĕkte/ dva dus /tuus/ u tebe telefovdna – telefovnna /t’elefovna – t’elefoovnna/ telefon nummir – nummira /nuummiir – nuummiira/ číslo bean'na – beanna /p’ĕănna – p’iänna/ pero čállit – čálán /čäälliih(t) – čäälään/ psát dá /tää/ zde dát – dán /tääh/ toto giitu /kijhtuu/ děkuji telefonnummir /t’elefonnuummiir/ telefonní číslo naba /nâpa/ a co muhto /muhto/ ale, avšak dál /tääl/ teď vuolgit – vuolggán /vŭĕlkiih(t) – vuolkkään/ jít, odejít, odjet Mluvnice A. Gradace / střídání stupňů A.1. Principy Střídání stupňů znamená změny konsonantů mezi přízvučnou a nepřízvučnou slabikou, tj. obvykle mezi slabikou první a druhou. V sámštině k takovým změnám dochází téměř u všech konsonantů a konsonantních skupin. Pro každý z konsonantů a konsonantních skupin tak existuje silný stupeň, jenž se vyskytuje v určitých deklinačních a konjugačních tvarech, a slabý stupeň, jenž se vyskytuje ve tvarech zbylých. V sámštině jde kromě dalších o následující případy: – v silném stupni je gemináta, ve slabém krátký konsonant, např.: guolli ‘ryba’ : guoli (SgGen) mánnu ‘měsíc’ : mánu (SgGen) – v silném stupni je konsonantní skupina, ve slabém jeden konsonant, např.: vuotna ‘záliv, fjord’ : vuona (SgGen) giehta ‘ruka’ : gieđa (SgGen) – v silném stupni je ”dlouhá” gemináta, ve slabém ”krátká”, např.: guos'si ‘host’ : guossi (SgGen)[1] – v obou stupních konsonantní skupina, např.: áhčči ‘otec’ : áhči (SgGen) biergu ‘maso’ : bierggu (SgGen) haddi ‘cena’ : hatti (SgGen) luokta ‘záliv’ : luovtta (SgGen) Střídání stupňů bylo původně automatický jev, motivovaný následující strukturou slabiky: slabý stupeň se vyskytoval před zavřenou slabikou, silný před otevřenou slabikou (tj. slabikou ukončenou vokálem). V sámštině však tato přímá motivace pozdějšími změnami zanikla, resp. ji nelze v současných tvarech bez dalšího identifikovat. Nelze se tedy na pravidlo otevřené a zavřené slabiky spolehnout, a je třeba se naučit nazpaměť, který tvar vyžaduje silný stupeň a který stupeň slabý. V sámštině je celkem nejméně 175 různých případů střídání stupňů. Všechny je lze dělit do několika skupin, není tedy třeba se jednotlivé případy učit zvlášť. Každý konsonant a konsonantní skupina jsou přiřazeny jednomu ze tří stupňů střídání (stupeň I, II a III): Stupeň III Stupeň II Stupeň I Máhtte Máhte ‘Matěj’ (SgNom a SgGen) giehta gieđa ‘ruka’ (SgNom a SgGen) guos'si guossi ‘host’ (SgNom a SgGen) geassi geasi ‘léto’ (SgNom a SgGen) Stupeň I je vždy samotný krátký konsonant, zatímco stupně II a III jsou gemináty či konsonantické skupiny. V každém slově podléhajícím střídání se toto odehrává mezi dvěma stupni. Obvyklé případy se dělí do dvou skupin: 1) silný stupeň = stupeň II, slabý stupeň = stupeň I (např. giehta, geassi) 2) silný stupeň = stupeň III, slabý stupeň = stupeň II (např. Máhtte, guos'si) Kromě nich existují dva vzory jmen, jež mají nepravidelné střídání mezi stupni III a I. Jsou to takzvaná kontrakční jména zakončená v SgNom na -is a u-kmenová jména s pozměněným kmenem. K těm se dostaneme později. Střídání stupňů má vliv na výslovnost předcházejících vokálů. Před stupněm III se všechny vokály a diftongy vyslovují krátce. Před stupni II a I se zase vyslovují dlouze nebo s koncovým důrazem. Toto pravidlo má několik výjimek v případě zájmen, partikulí apod. Zde několik příkladů: Stupeň III Stupeň II Stupeň I /mähte/ /määhte/ /kiehta/ /kieδa/ /kŭĕssii/ /kuossii/ /kiässii/ /kiäsii/ Střídání kvantity vokálů se vyskytuje jen ve východních dialektech severní sámštiny. V ostatních nářečích závisí délka vokálů částečně na jiných faktorech. A.2. Několik nejběžnějších typů střídání stupňů A.2.1. Střídání geminát a krátkých konsonantů (II – I) đđ đ oađđit – oađán /uäδδiih(t) – uäδään/ spát ff f geaffi – geafi /kiäffii – kiäfii/ chudý ll l giella – giela /kiella – kiela/ jazyk, řeč mm m namma – nama /nââmma – nââma/ jméno nn n mánná – máná /mäännää – määnää/ dítě nnj nj mannji – manji /mâân^jn^jii – mâân^jii/ snacha ŋŋ ŋ maŋŋi – maŋi /mââŋŋii – maŋii/ zadní rr r muorra – muora /muorra – muora/ dřevo; strom ss s gussa – gusa /kuussa – kuusa/ kráva šš š vašši – vaši /vââššii – vââšii/ hněv ŧŧ ŧ Ruoŧŧa – Ruoŧa /ruoθθa – ruoθa/ Švédsko vv v suovva – suova /suovva – suova/ kouř, dým A.2.2. Střídání ”dlouhých” a ”krátkých” geminát (III – II) f'f ff jáf'fu – jáffu /jaffuu – jaaffuu/ mouka l'l ll steal'li – stealli /stĕăllii – stiällii/ rovina llj lj viellja – vielja /vĭĕl^jl^ja – viel^jl^ja/ bratr m'm mm cum'má – cummá /cummää – cuummää/ polibek n'n nn bean'na – beanna /p’ĕănna – p’iänna/ pero ŋ'ŋ ŋŋ haŋ'ŋá – haŋŋá /hâŋŋää – hââŋŋää/ hoholka lední (druh kachny) r'r rr skear'ru – skearru /skĕărruu – skiärruu/ kruh s's ss bus'sá – bussá /pussää – puussää/ kočka š'š šš vuoš'šat – vuoššan /vŭĕššah(t) – vuoššaan/ vařit v'v vv neav'vu – neavvu /nĕăvvuu – niävvuu/ rada; prostředek, nástroj A.2.3. V silném stupni preaspirace, ve slabém krátký konsonant (II – I) hp b lohpi – lobi /loohpii – loovii/ slib ht đ giehta – gieđa /kiehta – kieđa/ ruka hk g johka – joga /joohka – joo.a/ řeka ahki – agi /ââhki – ââjii/ věk hc z beahci – beazi /piähcii – piäcii/ borovice hč ž geahči – geaži /kiähčii – kiäčii/ konec, špička, vrchol A.2.4. Preaspirace v obou stupních (III – II) hpp hp vuohppa – vuohpa /vŭĕhpa – vuohpa/ tchán htt ht Máhtte – Máhte /mähte – määhte/ Matěj hkk hk lohkka – lohka /lohka – loohka/ zámek (na dveřích apod.) hcc hc fáhcca – fáhca /fahca – faahca/ palčák hčč hč áhčči – áhči /ähčii – äähčii/ otec B. Typy jmenných kmenů Sámská jména (substantiva, adjektiva, zájmena, číslovky) se dělí do čtyř deklinačních vzorů: 1) Jména s vokalickým kmenem. Kmen je dvouslabičný (zřídka čtyřslabičný) a končí na vokál. 2) Jména s konsonantickým kmenem. Kmen je dvouslabičný (zřídka čtyřslabičný) a končí na konsonant. 3) Kontrakční (stažená) jména končící v SgNom na -is. V deklinaci koncový konsonant -s mizí (kmen se „stahuje“). Příklad: čáppis ’krásný’ : čábbá ’SgGen’. K tomuto typu/vzoru nepatří všechna jména zakončená v SgNom na -is; část z nich patří k výše uvedenému typu jmen (2) s konsonantickým kmenem, takže konsonant -s při skloňování nemizí. 4) U-kmenová jména s pozměněným kmenem. V základním tvaru jména končí na -u. Při skloňování však dochází ke složitým proměnám kmene. Ne všechna jména zakončená na -u patří k tomuto vzoru. Většina patří k sudoslabičným jménům s vokalickým kmenem (1). Téměř všechna substantiva a adjektiva se skloňují pravidelně a všechna jsou nejméně dvojslabičná. Nepravidelnost lze nalézt jen u několika málo substantiv, z nichž nejpoužívanější jsou olmmoš ’člověk’ a almmái ’muž’ (o jejich deklinacích později). Zájmena mohou být jednoslabičná a skloňují se většinou zcela nepravidelně. C. Nominativ a genitiv Nominativ singuláru nemá koncovku. Jména s vokalickým kmenem mají tento v silném stupni střídání. Nominativ se užívá: a) jako pád subjektu Máhtte vuolgá. ’Matěj odchází/odjíždí.’ Máhtte váldá gáfe. ‘Matěj si dá kávu.’ b) jako pád predikativu / jmenné části predikátu Máhtte lea bárdni. ‘Matěj je chlapec.’ Máhtte lea guhkki. ‘Matěj je vysoký.’ Ani genitiv singuláru nemá koncovku. Od nominativu se liší slabým stupněm střídání, např.: SgNom mánná ’dítě’ : SgGen máná. U několika málo jmen s vokalickým kmenem nedochází ke střídání stupňů, např.: goahcci ‘jehličí’, hárdu ‘rameno’, hildu ‘police’, oar'ri ‘veverka’; tvary SgNom a SgGen jsou u těchto slov identické. Genitiv má dvě hlavní funkce. a) Jako atribut vyjadřuje vlastnický a podobný vztah: áhči dállu ‘otcův dům’ (srov. SgNom áhčči) Máhte oabbá ‘Matějova sestra’ (srov. SgNom Máhtte) bussá namma ‘kočičí jméno’ (srov. SgNom bus'sá) b) Je pádem objektu: Mun jugan deaja. ‘Piju čaj.’ (srov. SgNom deadja) Son oaidná Máhte. ‘Vidí Matěje.’ (srov. SgNom Máhtte) Vuoššatgo gáfe? ‘Uvaříš kávu?’ (srov. SgNom gáffe) V pozici objektu je tento tvar vlastně akuzativ. Proto se tyto dva identické tvary obvykle nazývají souhrnně genitiv-akuzativ. Z ekonomických důvodů jej budeme nazývat jen genitivem. D. Singulární tvary osobních zájmen. Skloňování většiny zájmen je nepravidelné. Zde jsou uvedeny tvary nominativu a genitivu. Nom Gen mun mu já don du ty son su on, ona, ono dat dan to; (v mluvené sámštině též on, ona, ono) E. Konjugační typy Sámská slovesa se dělí do tří konjugačních typů. Znak infinitivu je vždy -t. Typy jsou následující: 1) Slovesa podléhající střídání stupňů. Infinitiv má sudý počet slabik (obvykle dvě, zřídka čtyři) a končí na -at, -it či -ut, např. mannat ’jít’, vuolgit ’odejít, odjet’, áigut ‘mít v úmyslu, chtít’, oahpahallat ’studovat’. Při časování tohoto typu dochází ke střídání stupňů. K tomuto typu patří většina základních sloves. 2) Tříslabičná slovesa. Infinitiv má tři slabiky a končí na -it, například čájehit ’ukázat’, muitalit ’vyprávět’. Při časování tohoto typu nedochází ke střídání stupňů. 3) Dvojslabičná slovesa. Infinitiv má dvě slabiky (velmi zřídka čtyři) a končí na -át, -et či -ot, např. čohkkát ’sedět’, áddet ’rozumět’, diŋgot objednat. Ani při časování tohoto typu nedochází ke střídání stupňů. Tato slovesa mají dva kmeny – vokalický (získáme jej odstraněním infinitivního znaku -t: např. čohkká-, ádde-, diŋgo-) a tzv. j-kmen, jejž získáme připojením konsonantu -j- k vokalickému kmeni: např. čohkkáj-, áddej-, diŋgoj-. Navíc jsou v sámštině dvě jednoslabičná slovesa – leat ’být’ a sloveso záporové, jež nemá infinitiv, jen finitní tvary (in, it, ii atd.). Jejich časování je částečně nepravidelné. F. Singulární tvary indikativu présentu prvního typu sloves (se střídáním stupňů). Tento typ lze dále dělit do podtypů podle zakončení vokalického kmene: -at gullat ‘slyšet’ mun gulan slabý stupeň + koncovka -n slyším don gulat slabý stupeň + koncovka -t slyšíš son / dat gullá silný stupeň + a > á (bez koncovky) slyší -it boahtit ‘přijít’ mun boađán slabý stupeň + i > á + koncovka -n přijdu don boađát slabý stupeň + i > á + koncovka -t přijdeš son / dat boahtá silný stupeň + i > á (bez koncovky) přijde -ut orrut ‘bydlet’ mun orun slabý stupeň + koncovka -n bydlím don orut slabý stupeň + koncovka -t bydlíš son / dat orru silný stupeň (bez koncovky) bydlí Záporné věty se tvoří predikátem složeným ze záporového slovesa a zvláštního tvaru slovesa významového. Singulární tvary záporového slovesa jsou in (Sg1), it (Sg2) a ii (Sg3): in / it / ii gula slabý stupeň (bez koncovky) neslyším, neslyšíš, neslyší in / it / ii boađe slabý stupeň + i > e (bez koncovky) nepřijdu, nepřijdeš, nepřijde in / it / ii oro slabý stupeň + u > o (bez koncovky) nebydlím, nebydlíš, nebydlí Tvar významového slovesa v záporu je homonymní s imperativem 2. osoby singuláru: gula! slyš! boađe! přijď! oro! bydli! G. Sloveso leat mun lean jsem don leat jsi son / dat lea je in / it / ii leat nejsem, nejsi, není (Sloveso leat má v záporu koncovku -t!) H. Otázky a odpovědi Otázky se tvoří užitím tázacího zájmena nebo připojením částicového sufixu ke slovu ve fokusu: Mii dat lea? Co je to? Gii don leat? Kdo jsi? Nejběžnější tázací částicový sufix je -go (/-ko/, nebo /-o/ po vokálu): Leago Máhtte dáppe? Je tu Matěj? Máhttego dáppe lea? Matěj je tu? Dáppego Máhtte lea? Tady je Matěj? Na zjišťovací otázky se odpovídá zopakováním predikátu tázací věty. V kladné odpovědi lze použít zdůrazňující částici de: – Leago dot bus'se? Je tamto autobus? – Juo, de lea. / De lea. Ano. – Ii leat. Ne. – Boahtágo Máhtte? Přijde Matěj? – Juo, de boahtá. / De boahtá. Ano. – Ii boađe. Ne. I. Číslovky nolla /nolla/ nula okta /okta/ jedna guokte /kŭĕkte/ dvě golbma /kolma/ tři njeallje /n^jĕăl^jl^je/ čtyři vihtta /vihta/ pět guhtta /kuhta/ šest čieža /čieča/ sedm gávcci /käävhcii/ osm ovcci /oovhcii/ devět logi /loojii/ deset -nuppelohkái /nuu'ppeloohkäj/ -náct oktanuppelohkái jedenáct guoktenuppelohkái dvanáct vihttanuppelohkái patnáct guoktelogi dvacet guoktelogiokta dvacet jedna guoktelogičieža dvacet sedm golbmalogi třicet čuođi /čuoδii/ sto čuođiokta sto jedna čuođioktanuppelohkái sto jedenáct čuođiguoktelogiguokte sto dvacet dva duhát /tuuhääh(t)/ tisíc guokteduhát dva tisíce guokteduhátvihtta dva tisíce pět duhátovccičuođigávccilogiguhtta 1986 K výslovnosti: -nuppelohkái se často redukuje na /-numlohkaj/, /-numloh/ či /-mloh/: např. /oktanumlohkaj/ ~ /oktanuppeloh/ ~ /oktanumloh/ ~ /oktamloh/ ‘11’. Také -logi(-) lze redukovat na /-loh/ ~ /-lo.e-/ ~ /-lij-/: např. /kŭĕkteloh/ ‘20’, /kŭĕktelo.eokta/ ~ /kŭĕktelijokta/ ‘21’. Cvičení 1. Odpovězte: Buore iđit / beaivvi / eahket! ____________________________________ Gii don leat? _____________________________________ Mii du namma lea? ____________________________________ Gii son lea? ___________________________________ Mii du áhči namma lea? ____________________________________ Leago Máhtte guhkki? ____________________________________________ Biret-Iŋgágo lea oalle un’ni? ____________________________________________ Leatgo don nieida? _______________________________________________ Leago du namma Iŋgá? ______________________________________________ Máhttego don leat? ______________________________________________ Leago Máhtte bárdni? _____________________________________________ Mii Máhtte lea? _____________________________________________ Mo manná? ________________________________________________ 2. Doplňte vhodné slovo ve vhodném tvaru: Áhčči ________________ guhkki. Mun _______________ Niilas. Don ________________ un’ni. Ánne _______________ nieida. Son ________________ mánná. 3. Vytvořte otázku k odpovědi: ___________________________________________? Mun lean Biret-Iŋgá. ___________________________________________? Ii Máhtte lea nieida. __________________________________________? Mu áhči namma lea Ovllá. __________________________________________? De lea bárdni. __________________________________________? Dat lea Juvvá. __________________________________________? Bures dat manná. __________________________________________? Juvva boahtá. __________________________________________? Mun ealán dearvan. __________________________________________? De lea káffe. __________________________________________? Ii leat teadja. 4. Odpovězte (olu ‘mnoho’, olugo ‘kolik’, eret ‘pryč, bez’): Mii du telefonnummir lea? ___________________________________________________________ Olugo lea vihtta eret golbma? ________________________________________________________ … logi ja čieža? ____________________________________________________________________ … golbmanuppelohkái ja guoktelogivihtta ______________________________________________ … čieža geardde njeallje? ___________________________________________________________ … guhttalogi eret ovcci? ____________________________________________________________ … njeallje ja guokte? _______________________________________________________________ … logi eret guokte? ________________________________________________________________ 5. Napište v SaN nálsedující číslovky: 685 194 _________________________________________________________________________ 570 483 _________________________________________________________________________ 349 027 _________________________________________________________________________ 724 618 _________________________________________________________________________ 117 923 _________________________________________________________________________ 6. Vyčasujte následující slovesa v singuláru présentu včetně záporu. bassat ‘mýt‘ fállat ‘nabídnout’ oahppat ‘učit se’ čierrut ‘plakat‘ goarrut ‘šít’ rahpat ‘otevřít’ dahkat ‘dělat‘ hállat ‘mluvit’ smiehttat ‘přemýšlet’ dáhttut ‘chtít‘ máhttit ‘umět’ diehtit ‘vědět‘ njoarrat ‘lít’ 7. Náhodou v kavárně narazíte na známého. Pozdravte se a optejte se na novinky. Nabídni mu něco k jídlu či pití. Zde je několik slov ku pomoci: gáffe – gáfe káva márfeláibi – -láibbi sendvič se salámem deadja – deaja čaj vuostáláibi sendvič se sýrem čáhci – čázi voda luossaláibi sendvič s lososem limonáda – limonáda limonáda nisoláibi bábovka mielki – mielkki mléko gáhkku – gáhku dort vuolla – vuola pivo šokoládagáhkku čokoládový dort viidni – viinni víno gohttá – gohtá koláč donitsa koblih ________________________________ [1] Ve spisovné severní sámštině se ”dlouhá” gemináta graficky neznačí. Zde ji značíme apostrofem vprostřed gemináty. Ve spisovné sámštině tedy není v zápisu rozdíl mezi ”dlouhou” a ”krátkou” geminátou, tedy například mezi SgNom a SgGen, ve výslovnosti však ano.