Chrématonyma ‒ handout 4 4.3 Antroponyma v názvech českých hraných filmů R. Volejník (Acta onomastica LVI, 2016, 219-224; dř. OZ, do 1983 ZMK ČSAV). Jde o dílčí studii z disertační práce o názvech českých hraných filmů. Materiálová základna: názvy českých a československých hraných filmů z let 1898-2010, v nichž je užívána čeština (pramen: webové stránky Národního filmového archivu a webové stránky Československé filmové databáze). Filmovým názvům nebylo dosud věnováno mnoho pozornosti, přestože tento bohatý a dosud málo prozkoumaný materiál je poměrně dostupný. Z analýzy názvů vyplynulo, že propria, zejména antroponyma, jsou v názvech filmů častá. Tento fakt vyplývá z jejich důležité funkce, kterou ve filmu plní. Především označují postavu (hlavní, vedlejší), která ve filmovém příběhu vystupuje, nebo osobu, která má nějaký vztah k ději/tématu filmu (autora literární předlohy atd., např. Fimfárum Jana Wericha). Existují případy, kdy je v názvu antroponym více (Adam a Eva). Hlavní funkcí takových názvů je tedy funkce informativní. Recipienty titulu jsou pak (potenciální) diváci. Nejčastěji se v názvech objevují rodná jména, ale běžné jsou i další druhy antroponym, hypokoristika, přezdívky, méně častá jsou příjmení, která bývají provázena buď křestním jménem (Barbora Hlavsová), nebo hodnotícím, popř. sociálně zařazujícím apelativem (Občan Brych). Jména jsou domácího původu i přejatá (cizí). Název filmu tvoří: 1) samostatné rodné jméno (vždy v nom.): Adelheid, Václav; 2) rodné jméno a příjmení (v této kombinaci jsou možné i jiné pádové tvary: Dita Saxová, Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina, Život pro Jana Kašpara); 3) hypokoristikum; může se vyskytovat jak samostatně v nom. (Kolja, Jurášek, Fany), tak v rámci vět a různých slovních spojení, a to v nom. i jiných pádech (Andula vyhrála – častý typ názvů starých českých filmů, srov. též Madla zpívá Evropě, pohádek – Jak se Franta naučil bát); 4) příjmení, ve stejných pozicích jako hyp., viz 3 (Anděl na horách, Habrmannův mlýn, Je třeba zabít Sekala, Kawasakiho růže, Utrpení mladého Boháčka); 5. název v podobě pouhého příjmení je vzácný (pokud nejde o všeobecně známou postavu, nenese žádnou informaci o pojmenovávané osobě, nemůže proto řádně plnit informativní funkci, např. Jánošík (ale to je příjmí) x přezdívka Metráček, rodné jméno Kolja – v té době se v ČR jméno nedávalo); 6) specifický případ – ženské podoby příjmení: Flirt se slečnou Stříbrnou, Osud vdovy Novákové; 7) přezdívka, ale ta často vyžaduje znalost děje filmu (Paní Morálka kráčí městem, Valentin Dobrotivý, Nebojsa); 8) méně časté jsou přezdívky skupinové (Psohlavci, Sněženky a machři - mělo by být M-, Lišáci – Myšáci a Šibeničák); 9) metaforická, symbolická jména (Černý Petr, Faunovo velmi pozdní odpoledne); 10) antroponymum v podobě iniciály nebo zkratky (Narozeniny režiséra Z.K.). Někdy však nelze jednoznačně určit druh antroponyma bez zhlédnutí filmu (Studentská máma, Král sokolů, Železný dědek). Složky názvu filmu mohou být vůči danému antroponymu ve vztahu propriální koordinace (např. dvě i více antroponym na stejné úrovni - Adam a Otka, Pěnička a Paraplíčko, Pižla a Žižla na cestách), nebo determinace, a to a) rodné jméno+ příjmení, viz výše, b) povolání/ společenské zařazení+ rodné jméno/příjmení (Advokátka Věra, Občan Brych, Klaun Ferdinand a raketa, Aféra plukovníka Redla), adjektivum+rodné jméno/hypokoristikum - Limonádový Joe aneb Koňská opera, Muzikantská Liduška), d) rodné jméno+substantivní atribut (Anna, sestra Jany, Jakub lhář), e) substantivní atribut+ rodné jméno/hypokoristikum (Krasavice Káťa) apod. Antroponyma mohou označovat hlavní postavu (…a zase ta Lucie) i vedlejší (Marečku, podejte mi pero), popř. postavu jinou (Čapkovy povídky). Často se v českých hraných filmech vyskytují jména biblických postav a světců (Svatý Václav, U svatého Antoníčka), pohádkových a mytologických postav (Bílá paní, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Lotrando a Zubejda, O Sněhurce), jména literárních postav (Dobrý voják Švejk, Švanda dudák), jména skutečných lidí (Mikoláš Aleš, Bathory, Jan Hus). Filmy určené dětem obsahují poměrně často hypokoristika (Anička jde do školy). Nejčastější antroponyma v názvech českých filmů: Tau (vzhledem k sérii filmů), Eva (Eva tropí hlouposti, Střepy pro Evu), Jan (Jan Cimbura, Jan Hus) + Honza (Honza málem králem). Výrazné typy představují jména ve vokativu (Jáchyme, hoď ho do stroje) a posesivní adjektiva (Jarčin profesor, Karlíkovy trampoty). K antroponymům se volně připojují zoonyma a fytonyma: Adéla ještě nevečeřela, Terezu bych kvůli žádné holce neopustil (opice), Dědeček, Kyliján a já (K.= osel). U starších českých filmů se často objevují alternativní názvy: Baron Prášil (Když Burián prášil), Do panského stavu (Matka Kráčmerka I.), Řina (Tři lásky Řiny Sezimové). Antroponyma se opakují v sériích filmů (Pan Tau, Hogo fogo Homolka apod.). Živočichové a rostliny v názvech českých hraných filmů (Volejník, Acta onomastica, LVII, 120-126) Materiál – opět 2293 českých, popř. čsl. hraných filmů z let 1898-2010. Z tohoto množství má 228 filmů v názvu výraz z lexikálního světa zvířat a rostlin včetně jejich částí (Kopytem sem, kopytem tam, O zázračném květu). Autor studie pojímá problematiku poměrně široce, neboť k nim počítá také produkty z nich vyráběné či s nimi nějak související (Pavučina, Mladé víno). Autor sem řadí rovněž odvozená adjektiva (Šakalí léta), kompozita s jedním příslušným komponentem (Psohlavci), antroponyma (Jestřáb kontra Hrdlička) a toponyma (U nás v Kocourkově). Řazení je mechanické, výchozí je „forma“, nesleduje se, v jaké funkci výraz vystupuje (příjmení, přezdívka, metafora, toponymum…). 1.Živočichové. Zvířena obecně (Zvířata ve městě), savci – šelmy, a to nejčastěji pes (Prázdniny pro psa), psí mláďata, plemena, psovité šelmy (Táto, sežeň štěně, Vlčí jáma, Buldoci a třešně), kočka (Až přijde kocour), kočkovité šelmy (Lev s bílou hřívou, Dva tygři), ostatní šelmy (Šest medvědů s Cibulkou, O medvědu Ondřejovi, Pod Jezevčí skálou); domácí savci – kromě koček a psů (Neohlížej se, jde za námi kůň), lesní a polní savci (Smrt krásných srnců), exotická, popř. vyhynulá zvířata (Doktor od jezera hrochů, Brontosaurus); ptáci – obecně (Tažní ptáci), domácí ptactvo (Dobří holubi se vracejí, Kanárek, Kuře melancholik), divocí ptáci (Král Drozdí brada, Osada Havranů, Skřivánci na niti), plazi, obojživelníci, ryby, paryby (Káťa a krokodýl, Zlaté rybky), bezobratlí aj. (Divoké včely, Smrt mouchy), bájná zvířena (Ohnivý drak). 2.Rostliny. U rostlin převládaly květiny a byliny (Hvězda zvaná Pelyněk, Poslední růže od Casanovy, Slavnosti sněženek, Trhala fialky dynamitem, Ženu ani květinou neuhodíš), části rostlin (Bobule, Dým bramborové natě), rostlinné porosty (Džungle velkoměsta, Dům na Ořechovce), ovoce a zelenina (Anglické jahody, Co takhle dát si špenát, Šest medvědů s Cibulkou), obiloviny, technické plodiny aj. (Co chytneš v žitě, Starci na chmelu, O třech rytířích, krásné paní a lněné kytli), stromy a dřeviny obecně (Píseň o stromu a růži). Autor sleduje také části těl živočichů, produkty živočichů a rostlin a související entity (Děvče z tabákové továrny, Láska s vůní pryskyřice, Slunce, seno, erotika, Vinobraní). Názvy obsahující zoonyma jsou četné: Divoký koník Ryn, Pták Ohnivák, jediné fytonymum – Adéla ještě nevečeřela. Názvy zvířat a rostlin často plní funkci antroponyma (Kvočna – přezdívka ženy, Šest medvědů s Cibulkou), metaforická označení osob (Čekanky – dívky, budoucí nevěsty, Housata – dívky z internátu), funkce toponyma (Pod jezevčí skálou, U pěti veverek – malostranský činžovní dům), frazeologizmy (Bílá vrána, Zde jsou lvi). Převahu mají výrazy z lexikálního světa zvířat, rostliny jsou v menšině. S tím souvisí také to, že v původním, tj. apelativním a nemetaforickém významu, se pouze zvířata stávají více nebo méně explicitními postavami filmů (My tři a pes z Pětipes, Hop – a je tu lidoop). Není náhodné, že nejčastěji se objevuje pes a kočka. U kočky je symbolicky akcentována krása, ženskost, faleš, u černých koček neštěstí. Pes je symbolem věrnosti, oddanosti a ochrany, popř. se spojuje s frazémy – Báječná léta pod psa. Převládá podoba nom. Závěr: V názvech českých filmů mají ze živočichů převahu savci, zejména pes a kočka, u rostlin jsou to květiny a byliny. Z hlediska formy šlo převážně o substantiva. Vedle apelativ se objevila též zoonyma. Názvy živočichů se často vyskytovaly ve funkci antroponyma, méně toponyma, dále to byla neantroponymická metaforická označení osob, skupinové přezdívky a frazeologizmy. 4.4 Tituly zahraničních filmů v českém jazykovém prostředí Diana Svobodová, Acta onomastica LXI, 2020, s. 375‒387 (tam další literatura) Titul (název) je jednou z klíčových složek každého filmu či seriálu. Představuje miniaturní model textu (v širokém smyslu) a poskytuje určitou instrukci pro jeho chápání. Ve vztahu k účastníkům komunikace (adresátů) pak slouží k identifikaci textu a je pro něj svým způsobem reklamou. Měl by přitáhnout pozornost potencionálních diváků, funkce poutače je u něho na prvním místě. Názvy zahraničních filmů a seriálů ‒ ideonyma, tj. jména výsledků umělecké činnosti Funkčně-pragmatická teorie: pro překlady filmových titulů platí, že by měly vycházet vstříc divákům, optimální by mělo být sladění zřetele k originálu a k divákovi. Mistrovství překladatele pak spočívá v umění najít vhodný kompromis. Z hlediska informační nasycenosti – dva typy titulů: • Popisné (čistě sdělovací) • Symbolizující (zkratkové, jež jsou obraznou transpozicí tématu) Názvy cizojazyčných filmů a seriálů jako obchodní artikl Domácí distributoři se snaží volit takové názvy, které diváky zaujmou. • Materiálové východisko D. Svobodové – 960 titulů Základní kategorie názvů 1. Tituly původní, neupravené – Shrek, Titanik (často vlastní jména), Mise, později Misie (The Mission, 1986 – o misionářích). 2. Tituly přeložené doslovně – Srdečné pozdravy z Ruska (From Russia with Love, 1963), Smím prosit? (Shall We Dance, 2004). a) doslovné překlady s transformacemi – Veronica Marsová (Veronica Mars, 2014). Doslovný překlad působí problémy. Pokud věrný překlad nebere v úvahu sémantiku ani kontext, postrádá v češtině vypovídací schopnost a vede k významovým omylům nebo úplné ztrátě významu. Mechanický převod představuje název Moje tlustá řecká svatba (My Big Fat Greek Wedding, 2002), který v češtině nevystihuje původní význam „svatby luxusní, extravagantní“. 3. Částečná substituce – převody víceslovných názvů, v nichž zůstalo zachováno jedno z klíčových slov. Láska nebeská (Love actually, 2013) – v doslovném překladu „skutečná“ Santa je úchyl (Bad Santa,2003) – vyjadřuje podbízivost uplatněním negativní expresivity, v překladu „zlý, zlobivý, neposlušný“. 4. Rozšíření titulu, explikace – české názvy připojují další informace. V případě antroponym, toponym přidávají další výraz doplňující o koho/co se jedná – Jack Rozparovač (Jack, 1988), Tannbach – vesnice na dělicí čáře (Tannbach, 2015). Napovídají obsah – Zmije útočí (Vipers, 2008) – doslovně v originále „Zmije“. 5. Redukce titulu, elipsa – Robinsonovi (Meet the Robinsons, 2007), překlad – „Seznamte se s Robinsonovými“. 6. Nahrazení titulů jinými, zcela odlišnými – Pozdravy ze spermobanky (Delivery Man, 2013), doslovně „Doručovatel“, příp. „Poslíček“. Jazyková specifika českých titulů Prvky obecné češtiny – někdy jsou ekvivalentní obdobným výrazům v názvech původních, někdy jsou připojovány za účelem zvýšení atraktivity, navození atmosféry zábavy – Další hroznej pátek (Friday After Next, 2002), v překladu „Přespříští pátek“. Negativní expresivita – do českých názvů proniká řada negativních expresiv. Na různé cílové skupiny publika mohou působit rozdílnými způsoby, ale vždy jsou nápadné a přitahují pozornost (byť s negativním podtextem): Blbý a blbější (Dumb and Dumber, 1994), ale také Mrcha (Beautiful Joe, 2000), doslova „Krásný Joe“,v distribuci se objevil i pod názvem „Fešák Joe“. Jmenný rod – explicitní vyjádření mluvnické kategorie jmenného rodu, na rozdíl od cizích názvů jsou v češtině nutné: Sám doma (Home Alone, 1990), Zkažená úča (Bad Teacher, 2011). Závěr Tituly zahraničních filmů a seriálů se pohybují na široké škále mezi pouhým přejetím (transliterací) na straně jedné a adaptací, resp. dynamickou ekvivalencí na straně druhé. Při tvorbě řady z nich se projevuje jistá kreativita jazyková vynalézavost, vždy by však bez ohledu na snahy o atraktivitu titulu měl být brán ohled na jeho vhodnost a náležitost, aby mohly dobře plnit svůj účel.