ně přiznáno právo trvat na své svobodě a zkoumat věci nezávazně a neotrocky? Hoc liberiores et soluúores quod integra illis estjudi-candipotestas.^ Cožpak to není jakási výhoda, být vymaněn z nutnosti, která je uzdou ostatních? Nemá větší cenu zůstávat na vahách, než se zamotat do těch nesčíslných omylů, které zplodila lidská fantazie? Nemá větší cenu odročit svůj názor než se vměšovat do těch odbojných a hádavých svárů? Co si mám vybrat? Co se vám zlíbí, ale vybrat si musíte! Není-li pak tohle pitomá odpověď, a přece se zdá, že k ní veškerý dogmatismus vede: nechce nám dovolit, abychom neznali, co vskutku neznáme. Zvolte si to nejokázalejší stanovisko, nikdy nebude tak spolehlivé, abyste nebyli nuceni na jeho obranu napadat a potírat sto a dalších sto stanovisek opačných. Nemá větší cenu držet se stranou této rvačky? Aristotelovu víru ve věčnost duše je vám zastávat dovoleno, jako by šlo o vaši čest a život, a je vám tedy i dovoleno zavrhovat v té věci a popírat Platóna: a jim budou zakazovat o ní pochybovat? Smí-li Panaerius odložit svůj osud o věštcích, snech, orákulech, proroctvích, o věcech, o nichž si stoikové pochybovat nedovolí, proč by se mudrc neměl odvážit postupovat ve všech věcech vůbec tak, jako se tento osměluje postupovat ve věci, kterou si osvojil ve škole svých učitelů a která byla stanovena společným souhlasem filosofického kruhu, jehož je straníkem a vyznavačem? Pro-náší-li soud dítě, neví, oč běží; pronáší-li jej učenec, je zaujatý. Skeptikové si opatřili pro boj podivuhodnou výhodu, odhodili totiž starost o vše, co by je krylo. Nezáleží jim na tom, dostáva-jí-li rány, jen když je sami zasazují; a jako zbraní používají všeho. Vítězí-li ve sporu, kulhá tedy vaše tvrzení; vítězíte-li vy, padá tvrzení jejich. Podlehnou-li, podali důkaz nevědomosti; podlehne-te-li vy, prokazujete ji vy. Dokází-li, že nelze zvědět nic, je dobře; to právě chtěli; nedovedou-li to dokázat, je stejně dobře. Ut cum in eadem re paria contrariis in partibus momente inveniuntur, facilius ob utraque parte assertio sustineaturV A vyznávají, že lze mnohem snáze zjistit, proč je daná věc. falešná, než oroč je pravdivá; a spíš co neexistuje, než co existuje; a čemu sami nevěří, než čemu věří. StoíCi
Jejich způsoby mluvy jsou takové: Netvrdím nic; nic se nemá spíš tak než onak, není tomu ani tak, ani onak; naprosto to nechápu; zdání nasvědčuje stejně všemu; možnost mluvit pro je táž jako
mluvit prori; nic se nezdá pravdivé, aby to nemohlo připadat i mylné. Jejich posvátným slovem je EJtEXtu, to jest zdržuji se, nehýbám se. Takové jsou jejich písničky, a jiné podobného obsahu. Jejich činnost záleží v čirém, úplném a velmi zásadním odkladu a odročení soudu. Užívají svého rozumu, aby zkoumali a rokovali, nikoliv však, aby rozhodovali a volili. Kdokoliv sipředstaví usKOTČnévyznávání nevědomosti a usuzování naprosto k ničemu nerakljylné, a to při jakékoliv možné příležitosti, ten chápe pyrr-honismusAVyjadřuji tuto představu, seč moje síly stačí, poněvadž mnozí jsou toho názoru, že je nesnadné ji pojmout; a sami autoři ji podávají poněkud temně a nesourodě.
Co se týče životních činností, pyrrhonisté jsou v tom ohledu běžného způsobu. Odevzdávají se přirozeným sklonům, hledí se vyrovnat s popudy a nátlaky vášní, vyhovují zavedeným zákonům i zvykům a uměleckým tradicím. Non enim nos Deus ista sáre, sed tantumodo uti voluit.46 Dovolují svým každodenním činům, aby se řídily podle zavedených zvyklostí, aniž o nich pronášejí jakékoliv mínění nebo soud. Následkem toho nemohu s touto úvahou dobře srovnat, co se o Pyrrhoncad říká: bývá líčen jako nehybný tupec, vedoucí plachý a nespolečenský život, pletoucí se pod kola vozů, potloukající se na okraji propastí, odmítající se podrobovat zákonům. To znamená jeho učení přehánět. Naprosto nemínil měnit se v kámen nebo pařez; jeho úmyslem bylo stát se živoucí lidskou bytostí, rozprávět a rozumovat, těšit se ze všech přirozených rozkoší a výhod, užívat i uplatňovat všechny svoje tělesné i duševní složky podle zákona i práva. Čeho se vzdal a co upřímně odhodil, byly výsady vymýšlené, pomyslné a lživé, které člověk uchvátil, troufalá panovačnost, rozkazování, stanovení toho, co má být pravdou.
Není sekty takové, aby nebyla nucena své'mu mudrci dovolovat přijímat za bernou minci mnoho věcí nepochopených, nespatřených, nezaručených, má-li vůbec žít. Vydává-li se na moře, uskutečňuje tento svůj úmysl, aniž ví, prospěje-li mu, a předpokládá, že je koráb spolehlivý, kormidelník zkušený, roční doba příznivá, což vše jsou okolnosti pouze pravděpodobné: ve všech těch ohledech je nucen svěřovat se pouhým zdánlivostem, jen když výslovně nesvědčí o opaku. Má tělo, má duši; pudí ho smysly, zmítá jím duch. Třebaže v sobě známek neomylné soudnosti
158
159