Pracovní list 2 Téma: básně let válečných Plánem dnešního semináře je seznámit Vás s vybranými tendencemi v poezii let válečných. Samozřejmě si vše ukážeme na příkladu poezie Ludvíka Kundery, ale budeme zběžně nahlížet i do dalších textů či do výtvarného umění. Nelekejte se. Na základě prosby o přívětivost těchto pracovních listů vůči nebohemistům se budu snažit psát co nejcivilnějším způsobem. A budu dost často některé složitější problémy výrazně zjednodušovat a osekávat. Některé postřehy tedy nebudou vyargumentované potřebným množstvím příkladů, ani v nich nebudu zabíhat do velkých podrobností. Kdyby Vás ale zajímalo cokoliv víc, než co v textu naznačím, napište mi. Připravím si to na konzultace. Manuál ke čtení válečné poezie v Smyslovost Nebo také „senzualita“. Relativně častý prvek v próze i poezii. využívaný v různých dobách, hojně při popisech typicky přírodních scenérií (typicky třeba v impresionismu). Jde o to, že čtenářům textem poskytnete přesnější představu o popisované scéně, a to užitím širší palety smyslových vjemů. Píšete-li např. text o louce, zmíníte nejenom barevnost (odstíny zelené, kontrast s modrým nebem, barvy květin), ale také např. světelnost (stíny, intenzita slunečního svitu), čichové vjemy (vůni květin), sluchové vjemy (cvrlikání cvrčků), hmatové vjemy (hebkost trávy) apod. Zatím jsme si uváděli příklady z „abstraktní louky“, ale vězte, že příklady z válečných bojišť či z páchnoucích továrních čtvrtí se dají nalézt neméně snadno. Pro ilustraci uvedu např. tento „nekunderovský text“ Okamžik dějin: léto po válce Píseň Rudoarmějce letící zvolna ulicemi A korunami stromů K osvětlenému oknu mého přítele Jako ty jiskřící mušky rukopisu Obyvatelky jasmínových keřů Jako ty malé můry na knihách Přelétající rozevřené stránky V rozlehlé zahradní čtvrti: mír Jako ta vůně zahýbající prudce za roh Abych ji ucítil už jenom ve vzpomínce Na tomto zežloutlém listu po letech (úryvek z básně Okamžik dějin, ze sbírky Tento Večer od Ivana Blatného, 1945) Úkol č. 1: Zamyslete se nad tím, co (obecně myšleno) text získává, užívá-li v něm autor nepřehlédnutelnou míru smyslovosti. Vaše tvrzení odůvodněte. v Tělesnost Míním tím časté užívání motivů lidského těla či jeho částí. Rozhodně nechci tvrdit, že se jedná o unikátní „objev“ válečné poezie, vzpomeňte si jen namátkou na Wolkera, či na všechny básníky oslavující ženskou krásu. Nicméně! Pro naše období jsou prvky tělesnosti důležité a důležitý je i kontext, ve kterém jsou užívány. Často se tyto motivu objevují typicky v kontextu erotizujícím (rty, ňadra, klín...) , neméně často v hrůzně expresivním (devalvované, poškozené části těl, torza...). Během konzultací rozvedu obě možnosti a uvedu je ještě více do dobových uměleckých souvislostí. Zatím Vám musí stačit např. tento výtvarný doklad: (František Muzika, Ležící torzo, olej, 1944) v Úzkostné prožívání času I zde můžeme jedním dechem dodat, že „neobjevujeme Ameriku“. Stačí se jednoduše vcítit do pocitů člověka prožívajícího válečné hrůzy a absolutní nejistotu blízkých dní (zatčení, perzekuce, odvedení na frontu, bombardování aj.), a to včetně strachu o své milované. Doklad, který uvedu, můžete brát jako příliš přímočarý nebo naopak příliš atypický - vzhledem k neobyčejnému autorovi, Jiřímu Ortenovi. Přestože jeho básnická sbírka Elegie se věnuje (cudně řečeno) spíše jiné problematice, přesto můžeme objevit kupříkladu tento doklad (byť dost možná zbytečně mnohomluvný): Hrob nezavřel se. Hrob je otevřený. Jen tíha kytic tlačí víko rakve. Zvadnou ty květy, nemající země! Smuteční hosté domů rozejdou se. V kočárech družnosti ti vzdálenější pobídnou koně, aby tryskem jeli. Pak přijde on, nebohý starý hrobník. Přihnul si trochu chvíli před obřadem a zeslábl, je slabý jako dítě. Lopatu sotva jeho ruce zdvihnou. Nabere hlíny jako pohlazením a něžně, něžně zabuší ta hlína tam, kde je rakev, a tam, kde je mrtvý. Drcená ústa, chcete „vítej“ říci? Úkol č. 2: Vymyslete krátký text (20-40 slov), ve kterém se pokusíme co největším počtem různých jazykových prostředků vyjádřit úzkostné prožívání času. Užívejte například vhodných zájmen, tvarů sloves, vhodných substantiv spjatých s časem, příslovcí či cokoliv dalšího vás ještě napadne. v Materie Prvek, který rozhodně nalezneme uplatňovaný ve výrazně větší míře u básníků odkazujících se k surrealistickým tvůrčím východiskům. Lze samozřejmě v tomto případě složitě poměřovat výtvarné a slovesné umění. Bude to trochu vágní, ale pokusíme se! Podstatou je, že iracionálno (vzývané surrealisty) bývalo v rámci obrazotvorných procesů formováno do materiální podoby. Typicky jednoduché materiálové podoby – horniny, kovy, jednoduché přírodniny typu „peří“ aj. Pokud si tento obrazotvorný proces dáme do kontextu s válkou a s „materiálním“ základem války, ocitneme se ve světě oceli, olova, písku, skla, kamení, asfaltu aj. Viz náš doklad a ještě více během následujících dvou konzultací. (Zdeněk Sklenář, Sutiny, olej, písek, 1945) úkol č. 3 Přečtěte si následující báseň Ludvíka Kundery symbolicky vztaženou k Brnu. Nalezněte v této básni prvky válečné poezie, o kterých jsme doposud mluvili. Ke každému prvku alespoň jeden textový doklad. Stručně (ve dvou větách) jej okomentujte. Na závěr v několika větách zapište svůj čtenářský zážitek a dodejte nejméně jeden svůj vlastní postřeh z vašeho vlastního čtení (cokoliv vás zaujalo a je obsaženo v textu básně). ÓDA NA BRNO V DUBNU 1945 Ze samého dýmu ze samého smetí Ve smyslném pachu stromů které snad rozkvétají jako všechno jen snad Ze samé krve a z benzinu a z koní Už se táhnou jedy. Slunce, nebo několik, zmizelo ve žlutém. Dny jsou na heslo: padrť, dno, morek, hvízdání. Ze samého chlorofylu 18. dubna: Radio ze tří stran: Brno pod ruskou dělostřeleckou palbou. Diu Russen schieben sich an Brün heran. Pancéřová čela jižně od Brna. Časy se křesají hřebeny svítí tuhne vzduch A děravějí ulice s jmény už jenom do dnů Tvrdý vzduch A za obzorem tryskají solné prameny 22. dubna: Světlo zhasíná Ze samých těl Hlídky se stahují do děr Okovaní lancknechti Smrt na ramenou Civil! Kleine Kinder! Zase se kreslí po stěnách jak v letech křídy a pachu houby Sršivými záplavami se prodírá město ještě se chodí za láskou A nebude to konec nadějná nahost platanů jistotné jiskření sadů noci třaskají pot vystupuje na zdech a zeď se komíhá 24. dubna: Nepřetržitě letadla. Ústup. Sype se sklo. Nad Brnem zář. A svítí měsíc. Tak se rodí nová podob a život lemovaný smrtí Několik sluncí. Kyvadlovitých. Dokdy. Prach padá na rty jimiž se laskalo za dávných láskyplných rán kdy ptáci se bez boje zmocnili Brna a stromy byly vlhké Padá popel Brzy bude po ústa Ve výši očí pak A ocel a oheň aby všechny živly dostaly své křesní jméno Klamavá vůně příštího léta až do chvíle kdy se opět ozvaly okované boty 25. dubna: Mizí slunce. Spálené dopisy se snášejí na lesy na město uvnitř purpurové kde v prachu prádla a dětí a jídla je čas počítán na děla Ve smyslné vůni stromů sen v hlavách lidí Budoucí čas Lesnatý a s milostnými důlky. S ptáky visícími na obloze. S rosou. Čadivá hlína se drolí zvolna se snášejí spálené protokoly z archivů hrůzy na vrásky na prašníky které se chvějí na trosky na změť Ze samého olova Husím pochodem se stahují lancknechti za praskotu padajících stromů Ve smyslném pachu neboť keře rozkvétají snad rozkvétají ze samé lásky A z tolika smrtí že vroubky nestačí 26. DUBNA Ještě je tu dům a kymácí se černé slunce. Člověk hmatá po vzduchu: jsou to ti poslední? Zpomalený film posledních hlídek. Pískot kulek. Ve městě ze samých drcených cihel a pozohýbaného kovu ze samých ohňů a z potu a z hrobů Ve městě před A není to konec strašlivé ticho a pak VE ČTVRT NA ČTYŘI ODPOLEDNE... (Meandry, str. 9-13)