Zdraví a životní styl ve starověku Zdraví a medicína v Řecku hygiena • vysoká úroveň – Kréta, Mykény (vliv Kréty) Řecko • zbytky koupelen Knóssos, Tírynth, Pylos (keramická vana, odtok, nádoby na čistou vodu…), Odyssea (3.364n) • kanalizace, lázně, vodovody, studny, … • některá místa – hygienické předpisy x Sparta • syntéza několika systémů z různých starověkých oblastí – spojení a obohacení těchto systémů --- na dlouhá staletí základ pro evr. medicíny • základní terminologie • základ pro mnoho evr. směrů • etické vymezení lékařské praxe … – vliv Egypta na Mykény, brzy ale zmizel • viz homérská léčba • nenáboženskost řeckých textů • … • důležité – otevřenost systému !! --- pružnost a vitalita – žádná sekta si neuchvátila monopol (mnoho oblastí MA, MG, Řecko …) ---- agón • uměřenost • úcta k tělu (kalokagathia), náboženské důvody … • názvy nemocí často jejich charakteristikou: – febris (horečka) dle fervor (žár) – carbunculus (karbunkul) dle carbo (uhel) – cephalea (bolest hlavy) dle řec. kefalé (hlava) – scothomia (skotom, výpadek zorného pole) dle řec. skotos (tma) / zatmění před očima – spasmus (křeč) – dle představ o sídle životní síly • v srdci – --- náhlý stah tělesných částí postihuje i srdce (srdeční infarkt) 3 základní prameny poznání: • 1. Asklépiova chrámová praxe • 2. fyziologické názory předsokratiků • 3. praxe cvičitelů ALE: • ad 1: „Umění se neučíme v chrámech, pozorováním skutečných nebo předpokládaných nadpřirozených zásahů, nýbrž, jak nám praví hippokratovští spisovatelé, zkušeností a užíváním rozumu při pozorování podstaty lidí a věcí“ (Withington) základní dělení vývoje řecké medicíny • 1) nejstarší období: – vliv mytologie (Epidauros) / (Apollón, Asklépios) x Homérská léčba • 2) 6.-5. století: – vliv filosofie a postupně i gymnického agónu na medicínu (Knidos) / (Thalés, Pytgagoras, …) • 3) 5.-4. století: – vznik medicíny jako vědy (Kós) / (Hérodikos, Hippokratés) • 4) výboj AV a helénismus: – silný rozvoj medicíny působením a prolínáním kultur a poznatků (Alexandrie) / (Hérofilos, Erasistratos) • 5) převládnutí nového světového centra: – rozvoj medicíny utvořené kompilací a obohacením poznatků a systémů různých starověkých říší (Řím) / (Galénos, …) 1) Vliv náboženství • počátky součástí mytologie • řada řeckých bohů mohla uzdravovat nemocné • Apollón – vynálezce lékařství – lékař bohů – léčitel, ale i původce nemoci a smrti • Artemis – pomocnice při porodu, bohyně smrti, ochránkyně žen a dětí • kentaur Cheirón – zakladatel umění léčitelství • později představa boha-lékaře (Asklépios) • následně růst racionality – vznik povolání lékaře – zavedení výuky bud. lékařů • božský původ epilepsie – „svatá nemoc“ (kritizoval Hp.) – blokáda dýchacích cest hlenem – ep. křeče – snaha organismu vypudit hlen • svíjel-li se postižený a skřípal zuby – mohla za to Héra • noční můry a deliria – magie bohyně Hekaté – též patronka porodů • dle Hp. – projev hlouposti: „Člověk považuje svou přirozenost, jakož i příčiny svých chorob, za dílo bohů z neznalosti, nevzdělanosti a v důsledku víry v zázraky a toto přesvědčení je utvrzováno neschopností poznat skutečnost.“ Asklépios • Thesálie • též zakladatel lékařství • původně démon provázený hadem zjevující se lidem jako had • původně i héroi v 5. st. povýšen mezi bohy jako syn Apollóna a Korónidy – Apollón jej zachránil z těla mrtvé matky, kterou zabila jeho sestra Artemis jako mstu • císařský řez – nebo odložen a živen horskými kozami a hlídán ovčáckým psem, poté pastýř Aresthanas – snaha o zastavení moru v Athénách • výchova u Cheiróna – zisk lékařského vzdělání • ve městě Trikka (Trikkala) uctíván jako héros zdraví • umění oživit mrtvé – spor s Thanatem – sražen Diovým bleskem – povznesen na Olymp • Epiona – manželka A. – tišitelka bolesti • podle Homéra otec héroů-léčitelů Macháóna a Podaleiria – M. Askl. kult rozšířil na Peloponésu, chirurg – P. Askl. kult rozšířil v MA, internista rozeznávající neviditelné a léčící neléčitelné • další děti: – trpaslík Telesfor – přinášel trvalé zhojení (plášť a kápě) – Hygieia – dárkyně života, bohyně prevence a zdraví (odtud hygiena = nauka o zdraví) – Panakeia – bohyně osvobozující od všech nemocí (odtud panacea = všelék) „Přicházeli k němu s vředy odhalujícími živé maso, s končetinami zmrzačenými či sedřenými kameny z praků, schvácení letními horečkami či třesavkou – a on pomohl každému z nich a zbavil ho jeho individuálního bolu“ (Pindaros). • další lékaři-héroové – Achilleus – Patroklés – Trójan Agénór – Asklépios ještě člověkem vyučeným u Cheiróna • X • homérská léčba nezná zaklínadel a kouzel, ale měla racionální základ, byla založena na anatomických znalostech a klinickém vyšetření nemocného – ale původ nemocí transcendentní – př. Apollón seslal jako trest na řeckou armádu silně nakažlivou horečku „lékařský muž jest cenou za mnoho jiných: umíť vyříznout šípy a přiložit hojivé léky!“ (Hom., Il. 11.514-515). - 147 válečných poranění: - 106 bodnutí oštěpem, - 17 ran mečem, - 12 zásahů šípem, - 12 poranění od praku. Homérská medicína • lékařství… součást kalokagathia • silné vlivy na medicínu: – filosofie (od 6. stol. BC) • filosofové i lékaři • iónská (milétská) škola – „sport“ !! • trenéři, sportovci • rozvoj znalostí o zlom./vykloub., životosprávě, stravě, masážích … – filosofové • vytříbili myšlenky, přispěli k vytvoření lékařské teorie … – oddělení medicíny a filosofie znamenalo rozšíření materialistické filosofie v lékařství (Hippokratés, 5./4. st. BC) a silnější spojení se „sportem“ (Pythagoras, …) 2) přechod k racionalitě, hl. vliv filosofie 3) Medicína jako věda (Hippokratés a jeho žáci) • Kós • nemoc – je přirozený proces/stav – má přirozené příčiny – narušení rovnováhy mezi 4 zákl. těles. šťávami • kritika nahlížení na nemoc jen z filosofického pohledu – protiváha kóské školy ke knidské (zákl. pouze filos. spekulace) • zdroj znalostí: – pozorování zdravého a nemocného – pozorování nemocí, léčby a výsledků – poznání reality • vznik zásad lékařské etiky – Hippokratova přísaha – podstatná část morálky a etiky lékařů v řadě kultur Hippokratova přísaha • 2 části: – 1. slavnostní prohlášení – 2. etický kodex lékařská symbolika • Asklépios zobrazován s: – holí obtočenou hadem – dcerou Hygieiou dávající napít hadovi • hadi často domácími zvířaty (nejedovatí) – hubili myši, – děti si s nimi hrály, – ženy se jimi za horka chladily • hůl – původní symbol z Egypta – ouser • magická hůl, asi 1m dlouhá rovná tyčka se 2 různými konci • Mojžíš jí proměnil vodu na krev, prach na vši a přivolal krupobití, oheň i vodu – Merkurovo žezlo • Egypťané, Sumerové, Indové, Řekové • při léčbě nemocí • 2 propletení hadi jako symbol rovnováhy mezi dobrem a zlem, později + křidélka z nohou Merkura • had – symbol života, obnovy – kundaliní zobr. jako 2 propletení hadi tvořící číslici 8, symbol nekonečna – Merkur nosil hada na holi (symbol lékařství a záchrany života) – legenda • možné vysvětlení – drakunkulóza drakunkulóza - vliv Orientu a Egypta - zde toto onemocnění dodnes - způsobené červem vlasovcem medinským (i dnes řada nemocných) - vypití, přesun do DK a tvorba zapouzdření, vylézání - červ až 1 m - starý způsob léčby – namotávání na dřívko, nesměl se přetrhnout - dřívko s namotaným vlasovcem ve znaku jako symbol lékařského umění medicína jako součást filosofie • mnoho předsokratiků i lékaři – Anaxagorás, Démokritos, Empedoklés, Pythagoras a jeho žáci, … „Lidé žádají v modlitbách od bohů zdraví, ale že mají v sobě moc nad ním, nevědí, a jednajíce ve své nevázanosti proti němu, stávají se svými žádostmi sami zrádci zdraví.“ (Démokritos, B234). Asklépiovci • lékaři v chrámech či lékaři cestující po Řecku • původně jednotlivá rodinná společenství (ochrana tajemství lékařského umění) • později členy i další lidé = vznik lékařských škol • asklépiovci označení lékařské stavu • lékaři současně i učitelé lékařského umění – studovat lékařství mohl kdokoli chtěl, pokud se na to cítil – průběh výuky – seskupení žáků kolem učitel, který vykládal vše, co zná – za výuku se platilo – člen společenství asklépiovců – konec výuky a složení Hippokratovy přísahy • oddělování víry od vědění – nezávislost lékařů – boží rady při léčbě v úvahu jen při přání pacienta – Askl. kult ne v moc velké vážnosti (mysticko-orientální myšlení) LÉKAŘSKÉ ŠKOLY, SMĚRY, OSOBNOSTI • často u chrámů Asklépia, tzv. asklépia (mnoho nemocných poutníků) • 5. stol. BC – asi 320 asklépií (Epidauros) • na místech u minerálních zřídel, s přízniv. klimatic. podm. … • vstup do chrámu po očištění, vykuřování, mazání, půstu, modlitbách, složení oběti • spánek u nohou A. sochy, při něm očišťováni a léčeni; později jen rady a pokyny – rozespalí nevěděli, kdo je uzdravil (bůh?) • chrámový spánek (inkubace), modlitby, oběti, pomoc posvátných zvířat (pes, had) • předpis diet, koupelí, cvičení, lovu, jízdy na koni (hippoterapie?) • jako odměny darovali uzdravení př. symbol své končetiny z Au, Ag, slonoviny, Au či Ag mince … – obětování kohouta (i Sókratés) • ve většině obcí asklépion + potírna (očista, hojení, duševní relaxace) • časem asklépia jakoby senatoria (pokoje, lázně, gymnasia, divadla…) • K x K, na Z krotónská a sicilská škola • 2 hlavní směry asklépií: – dle prostoru, který kněží dali lékařům – 1. mystický – 2. přirozené léčby (Knidos, Kós) A1) Epidauros • mnoho poutníků • Asklépios • inkubace – dotyk či sdělení léčby • uctívání i posvátných hadů • … řada zázraků A2) Asklépion na Kósu • až 4. st. BC (Hp. žáci) • !! Ne popisy zázračných uzdravení x Epidauros !! • brzy „muzeum“ – mnoho pokladů umění – dary králů, měst, mecenášů – Apellův obraz Afrodita vynořující se z mořské pěny (modelkou hetéra Fryna – i u Praxitela) … léčebné procedury asklépiovců • koupele • tělesná cvičení • diety • psychické léčby – hudbou – divadlem – --- existence i lázeňských orchestrů a divadel • přítomnost kněží – zvířecí oběti, votivní destičky pro božstvo (hadi natírající nemocné, olizující rány, …) Léčba hudbou • rozšířená • Bible, kniha Samuelova, 16. kap. – „Kdykoliv napadal duch Boží Saula, David, bera harfu, hrával rukou svou. I míval Saul polehčení a lépe mu bývalo, nebo ten duch zlý odstupoval od něho.“ • zpěvák Dámón z Milétu – léčba alkoholiků • Frygické nápěvy vyvolávající silnou zuřivost a následné uklidnění pomocí dórských nápěvů • Aristoxenos (žák Aristotela) – léčba nervově nemocného • rozzuření trubkou a následné uklidnění flétnou B) pythagorejci • Pythagoras ze Samu – přísné předpisy v životosprávě – vliv na lékařství • Alkmaion – po něm úroveň lékařství u pythagorejců upadala • úbytek pozorování, růst spekulace • Filolaos z Tarentu – 5. st. BC – nový směr – spíše blíže filosofii – 3 hlavní orgány: • pupek (sídlo vegetativního života) • srdce (sídlo vnímání) • mozek (sídlo rozumu) B1) Alkmaion z Krotónu • 6./5. stol. BC • žák P. • současníky filosofové Anaxagorás, Empedoklés, … • vliv na Hippokrata • odmítnutí démonů jako původců nemoci – ta je ukryta v krvi, kostní dřeni, mozku, nedostatečnou či nadměrnou výživou … • 1. definice zdraví jako: – harmonie – isonomia – rovnováha sil/kvalit těla mezi jeho tekutinami a nemocí – souhrn všech látek tvořících tělo • nerovnováhu mezi těl. tek. vyvolá chlad, vlhko, sucho, hořkost, sladkost, … = nemoc • operoval oční poruchy • objev spojení očí s mozkem pomocí optického nervu (obdobně i sluch a čich) • mozek je orgánem myšlení a jeho porušením se zastaví činnosti dalších orgánů; je sídlem duše • znalosti díky pitvám člověka/zvířete (pravděpodobně) C) Démokédés z Krotónu • kol. 500 BC • top ve své době (Hdt.) • Krotón – Aigína (mzda 1 talent) – Athény (mzda 100 min) – Samos (mzda 2 talenty) • lékař Polykrata ze Samu --- perský vězeň --- lékař Dareia – vyvrtnutí kotníku po seskoku z koně po lovu – egyptští lékaři – 7 dní bolesti a nespavosti – přivedení Démokéda z vězení – vyléčení Dareia (jeho společník u stolu a velký vliv) – vyléčení vředu na prsu Dareiovi manželky Atossy – cesta do Řecka – útěk • manželství s dcerou Milóna D) Hippokratés a žáci • 460 BC Kós 377 BC Larissa (?) – v jeho náhrobku se měl usadit roj včel s neobyčejně zdravým medem (hl. na dětské ústní boláky) • vymaněné med. ze šamanismu • „otec medicíny“ • nevíme téměř nic autentického • Corpus Hippocraticum (autorem asi jen dle tradice) – původní CH 6.-4. st. BC, 30 knih – 3. st. BC na objednávku Alexandrijské knihovny, 58 spisů – centrálním tématem 4 tělesné šťávy --- empirický přístup – největší přínos řecké medicíny – vědecká objektivita, morálka, jasnost myšlenek • Asklépiovec (otec i děd lékaři) – prý 20. generace, potulný lékař (Řecko, MA, S Afrika) • Hippokratovy platany – Kós, legenda, měly být zasazeny s jeho narozením, 12m obvod kmene, zde učil žáky, sepisoval spisy a léčil nemocné … • soubor etických pravidel • Řecko, Persie, Egypt • mor v Athénách – ohně na zničení morových výparů, ostrá kritika tehdejších mágů • pohled na zdraví – v úvahu brána strava, voda, podnebí, politický systém (ne ale zaměstnání – choroby z povolání zkoumány až od Paracelsa, 1490- 1541) • nové dělení medicíny: – 1. dietetika – léčení životosprávou – 2. farmaceutika – léčení léky – 3. chirurgie – léčení ručním/chirurgickým zákrokem – ostatní bylo považováno za neléčitelné • facies hippocratica – obličej při umírání (s propadlými tvářemi, vystupují lícní kosti a špičatý nos, na čele je studený pot) • chirurgické postupy, napravování zlomenin a znehybňování končetin, vypouštění tekutin z břišní dutiny, operace hemeroidů i řitních trhlin, nitrolební krvácení, trepanace lebky, … 4 živly a 4 tekutiny • 4 zákl. tekutiny v těle cirkulovaly a vzájemně se mísily • tekutiny poháněly síly „vnitřního ohně“ – druh energie vytvářené srdcem – z potravy vytvářel zmíněné tekutiny – tekutiny se snažil udržovat v rovnováze – základní složka lidského těla – základní část hojivých sil přírody, vypuzovala i nemoc • nemoc = narušení poměru šťáv (dyskrasia) – 3 stádia: • 1. apepsia – nestrávenost, hrubost • 2. pepsis – vaření, dozrávání • 3. krisis – vyloučení (škodlivých šťáv) • proces uzdravení – nabytí rovnováhy mezi šťávami – se nazýval pepsin (trávení) – šlo o vypuzování výměšků jako hlen, hnis, průjem, krvácení … – pokud se vypuzení povedlo – uzdravení X nepovedlo – smrt – chápáno jako boj tělesných obranných sil s nemocí • rovnováha mezi TT nese zdraví, nerovnováha nemoc (až novověk) • vždy lehce převládá (v normě) jedna šťáva – to určovalo povahu jednotlivců - cholerik, sangvinik, melancholik, flegmatik • 4 tekutiny měly vztah: – ke 4 živlům: • oheň, voda, vzduch, země – ke 4 kvalitám: • horku, vlhku, suchu, zimě • tekutiny pocházející z orgánů: – krev (sanguis) – srdce – hlen (flegma) – mozek – žlutá žluč (cholé) – játra – černá žluč (melaina cholé) – slezina • léčba tkvěla v podávání léků opačných vlastností než charakterizovaly danou nemoc – př. chlad se léčil teplem, sucho vlhkem … • nemoc tedy není dílem démonů a transcendentna, ale biologickým procesem, odpovědí organismu (šťáv) na okolí (špatný způsob života, životospráva, …) • úkolem lékaře je ovlivňovat tyto procesy směrem k rovnováze – odtud: pouštění žilou, projímadla, diety, látky vyvol. pocení • zdraví je dáno vyvážeností čtyř tělesných šťáv a definováno stavem krve (ta je i nositelkou zbylých 3 tělesných šťáv) • příčiny nemocí spočívají v porušení rovnováhy TŠ – závisí ale i na roční době, poloze hvězd, vlastnostech určité krajiny Hippokratovská etika a ideál lékaře • HE: – věnovat se nemocnému – nezpůsobit smrt či potrat – vedení čistého života – dodržování lékařského tajemství – nezneužití nemocného pacienta • lékař: – kalos kai agathos – přátelský – dobře živený – umění ovládání se – zdrženlivý a klidný – netoužící po penězích – měl mít dobrou pověst Knidos x Kós • Knidos – předmětem zájmu hlavně nemoc – jednotlivé choroby – nejdůležitější diagnóza (po stanovení dogmatické léčení dle daných zásad) – členové se označovali jako potomci Asklépia (Asklépiadé) – ideálem věda – omezení – tehdejší znalost anatomie (zákaz pitvat) • Kós – zal. Hippokratés – předmětem zájmu hlavně nemocný či nemoc všeobecně – snaha předvídat průběh nemoci – důkladný popis léčeb. případů – 3 stádia nemoci: • 1. fáze: škodlivé vnější vlivy způsobují poruchy a nepravidelné vyměšování 4 šťáv • 2. fáze: vlastní nemoc, horečka umožňuje zbavení se škodlivin „vyvařením“ • 3. fáze: rekonvalescence, návrat 4 šťáv do rovnováhy – víra v sílu přírody, které stačí jen malá pomoc x snaha o omezení užívání léků – ideálem věda ve službách lidstva (zájem o pacienta) – kritika – vyšší míra otrlosti vůči nemocným, jejich utrpení – každá nemoc má svou přirozenou léčbu Hippokratovi žáci • Nikias • Xenotimos z Kou, proslaven za místní epidemie – usnesení: „Xenotimos, Timoxenův syn, sloužil občanům již dříve svým lékařským uměním, pečuje horlivě o opětné uzdravení nemocných. I nyní, když na nás dopadlo množství velmi těžkých choroba také veřejní lékaři onemocněli z vysílení po ošetřování nemocných, přispěchal Xenotimos ze své dobré vůle na pomoc všem, kdož ji potřebovali. Snažil se přinést úlevu všem nemocným a – aniž dělal nějaký rozdíl – věnoval každému stejnou pozornost, a tak mnohé zachránil. Lid se proto rozhodl udělit Xenotimovi, Timoxenovu synu, pochvalu a odměnit ho zlatým věncem za péči a přízeň, kterou vždy prokazoval spoluobčanům.“ • Práxagorás E) Platón • vliv na lékařství • dogmatická škola – podcenění významu zkušenosti jako zdroje poznání • zásluha o povolení pitev – nesmrtelná je jen duše, proto může být mrtvé tělo používáno ke studiu F) Aristotelés • otec lékařem Filipa II. • 400 prací • jídlo se dostává do žaludku a střev a dále cévami do srdce – zde je uzavřena a mění se na krev • za varu srdce zduří – proto pulzuje • zrození je přechod od nebytí k bytí x smrt • život je teplý a vlhký X stáří a smrt jsou studené a suché (stárnutí je postupné ochlazování) • zmínka i o porodu dvojčat až paterčat • člověka charakterizuje jeho výživa, pohyb, vnímání, myšlení, rozmnožování • dědičnost a některé její znaky • znalost různých fyziologických fcí • velký vliv na Z medicínu • ke 4 šťávám přidal duši jako centrum myšlení, atributem rozum • vše je řízeno účelností a tvořeno látkou a tvarem • dlouhověkost x krátkověkost – déle národy žijící v teplých krajinách G) Theofrastos • filosof a lékař • žák A. • 4./3. stol. BC • zdědil Aristotelovu knihovnu (i lékařské spisy) – jedna z prvních lékařských knihoven H) Alexandrie • 332 AV • 1. vysoká škola – samostatné vědní obory – i medicína • centrum anatomie – i vivisekce … – přednášeli • řečtí vědci jako: – Archimédés, Eukleidés, Aristarchos, Klaudios Ptolemaios, … • a lékaři jako: – Hérofilos, Erasistratos, … • velká knihovna – 700 000 „knih“ (pergamenů, papyrů), základ svitky sesbírané AV na tažení – součást střediska MÚSEION • observatoř, botanická zahrada, přednáškové a pitevní sály, gymnasion, výzkumné laboratoře, … • počátek letopočtu – vědecké centrum světa, největší učenci, … • Řekové zde už ve 2.-3. st. AD znali metody výroby imitací Au a Ag z barevných slitin • požár VK – katastrofa – 48 BC – nepokoje v souvislosti s příjezdem GJC – 415 AD – Hypatia – 640-642 Omar I. dobytí Eg. od Arabů ?? – souvislost s boji v době zanikání ŘŘ Alexandrijská škola • Práxagorás z Kósu – předchůdce, asi 340 BC, rozvoj Aristotelových teorií • Hérofilos z Chalkédonu – 330-260 BC, žák Práxagora z Kósu • Erasistratos z Keas – 330-255 BC, Chrysippa z Knidu Práxagorás z Kósu • 340 BC • učitelem dogmatik Diokles z Karystu • rozvoj Aristotelových teorií – oddělil od sebe žíly a tepny – tepny rozvádí vzduch X žíly krev – tepny považovány za trubice naplněné vzduchem – i průdušnice • jejich fce – přenášení dechu života (pneuma) z plic do L části srdce, odtud pak do celého těla (prostřednictvím aorty) – tepny ze srdce a žíly z jater – žíly měly do celého těla rozvádět krev, která vznikala v játrech z přijímané potravy – kombinace krve a pneuma = vznik tepla – pozornost věnována tepu Hérofilos z Chalkédonu • 330-260 BC • zakladatel anatomie • žák Práxagora z Kósu, v Alexandrii založil lékařskou školu • 11 děl – Proti běžným představám (polemika), 3 spisy o anatomii, 1 o pulzu jako diagnostickému vodítku, 1 o terapeutických prostředcích, oftalmologii, dietetice, babictví … • prováděl veřejné pitvy (především zvířata, ale asi i člověka – nepřenášel poměry u savců jak bylo běžné na člověka) • tepny naplněny krví (ne vzduchem) • popis nervového systému – nervy vycházejí z mozku – to, co bylo připisováno tepnám – přenos motorických signálů – rozlišoval cerebrum a cerebelum – objevil 3 mozkové blány – popsal spojení mozku s míchou – 2 druhy nervů – senzorické (pocity) x voluntární (pohyby) • popis zažívacího ústrojí • struktura oka – 4 vrstvy oka • pozornost játrům a žílám – výživa vnitřností, ne až k játrům • pulzace vychází ze srdce – jeho klasifikace dle síly, rychlosti a rytmu a měření srov. s hudbou – pulz má rytmus jako hudba, kdo mu chce tedy rozumět, musí rozumět hudbě • objevil a pojmenoval prostatu a dvanáctník, pavoučnice, sítnice, rohovka • 4 tělesné síly – vyživovací (játra), oteplovací (srdce), myslící (mozek), vnímající (nervy) • vivisekce (i Erasistratos) na k smrti odsouzených • specialista i na ženské nemoci (dále též Sóranos z Efesu) Erasistratos z Keas • 330-255 BC • zakladatel fyziologie • Athény, Alexandrie, žák knidské školy • experimenty na živých zvířatech, možná i člověku • zájem o mozek – centrum inteligence – cerebrum a cerebelum – popis komor uvnitř mozku – motorické x senzorické nervy – nervové dráhy – duté trubice s pneuma, přenos vjemů, aktivace svalů … • žíly krev x tepny vzduch (rozlišení krevního a plicního oběhu) --- kritika Galénos – cévy bez krve --- vliv Stratóna – jeho teorie o vzduchoprázdnu (tlak vzduchoprázdna na tekutiny) • z cév zraněného zvířete tryská krev, ale u mrtvého jsou prázdné – cévy naplněny vzduchem, při poranění, při poranění vzduch uniká, vzniká vakuum a jeho tlak přivádí krev z žil kapilárami do cév, z nich pak stříká – vyvráceno za 450 let Galénem a jeho pokusy na živých tvorech (za 1400 let opakoval Vesalius v Padui a za dalších 80 let Harvey – objev krevního oběhu) • srdce – kovářský měch • poznal i játra a žlučovody • počátek patologicko-anatomického uvažování o zdraví a nemoci – hledal sídla nemocí v orgánech a jejich změnách (během pitev si povšiml změny barvy některých orgánů) • jako léčbu předepisoval – dietu, koupele, masáže, obklady, léky až později a opatrně, operace jen, když to bylo nezbytné • prevence nemoci – dodržování hygienických pravidel • pitva (před nimi i po nich na staletí něco nepřístupného) nemoc • vývoj pohledu • kritika – působení démonů • epilepsie • dna – přesun určité šťávy do DK • kašel – přesun hlenu z hlavy do plic lékaři (iátroi) • muži (x ženy porodní báby – Sókratés, kosmetika) – bajka o Agnodiké • dle Homéra demiurgové (tvůrci, myšleno jako odborníci) – Platón • ne moc – hodně mastičkářů a šarlatánů – Menokratés ze Syrakús – pověry – talismany, magické obřady, zaříkávání … (ženy, thessalské kouzelnice, kněžky bohyně Hekaté, orfičtí kouzelníci) • bílá i černá magie – proklínání, probodávání figurek / jména na destičce, prakové střely • hodně i špatných lékařů (Hippokratés to kritizoval) • lékař i učitel (krom synů asklépiovců platba) • spíše putující lékaři (periodeuti) – znak: Asklépiova hůl – s sebou přenosná lékárna a nástroje – dopr. pomocníkem/žákem (bubnování) – pronajal či postavil si stánek – neznámí lékaři prvně ordinovali zdarma, poté za peníze • od 5. stol. BC městští/úřední lékaři placení polis – chudí bezplatná léčba (jako náhrada roční plat) – ordinace či návštěva pacientů • nosili řasnaté roucho x operovali nazí • původně si léky připravovali sami • vznik vojenských a námořních lékařů • Sparta – L. zákony – působení lékařů u spartských vojsk (8. st. BC) • zmiňuje i Homér • tišení bolesti, zastavování krvácení ošetřování ran, … • odměny: různé dary, občanství, osvobození od daní, • řada cvičitelů lékaři či pomocníky lékařů – především první pomoc, léčba zlomenin, vykloubenin, uvolněných zubů, … Etika lékařů • zdraví, duševně vyrovnaní a důstojný zevnějšek • přátelští • při nejasnostech rada v konsiliu lékařů Prostory pro léčbu a vyšetřování • stánek/krámek (PL), domov pacientů • hl. lékařova ordinace, plně vybavená i pro operace • přepisy jak má vypadat – čistá a pitná voda – vše čisté – ochr. proti zevním vlivům (vítr, …) • možné i udržovat zařízení pro nemocné (často dům lékaře) – pro úřední lékaře i veřejné dotace na údržbu – lékařův dům označen velkou baňkou vytesanou do kamene iatreion • lékařské pracoviště – plně vybavené • lehátka, držátka, mísy, vany, umyvadla, baňky, stříkačky, operační nástroje, nádoby s léky a mastmi, houby … • přístroje k nápravě vykloubenin – později řada místností • lékárna, operační místnost, pokoje pro nemocné, obytné místnosti pro lékaře a jeho rodinu (od 4. st. BC) • svobodný lékař si údržbu platil sám • úřední lékař – veřejné prostředky léčba • velká role bylin – Dioskúridés • Materia medica (1. st. AD), vojenský lékař, uvádí stovky bylin • Hýlé iátriké (Léky), o léčivech (asi 600 rostlin + 1000 léků) – sběr – dodržování rituálních postupů • nástroje z Cu či bronzu, později i Ag – ocel min. (nábož. důvody) • vznik oboru ortopedie (distorze kloubů atp.) – vliv techniky léčby atletů v gymnasiích • známa i náprava poškozené páteře (Hippokratés) • porodnictví – lékař jen ve složitých případech kameny • rozšířeno nošení ochranných kamenů • karneol – měl posilovat krev a životní síly • jantar – měl posilovat srdce a mozek lékařské náčiní Pyoulkos • obdoba naší injekční stříkačky – odstranění hnisu odsáváním – přidání kapaliny/léku vstřikem travičství • rozšířené • bolehlav, … • ochránit měly bezoárové kameny – útvary ze zvířecích těl – do Evropy d Arabů (odvolávali se na Aristotela) – i Čína – požití rozemletých BK jako protijed – i do stěn pohárů (kontakt s jedem jej měl zneškodnit) literatura • Aristotelés, Člověk a příroda (svazek AK) • Hérodotos, Dějiny • Hippokratés, Vybrané spisy I, II • Isidor ze Sevilly, Etymologie IV • Řečtí atomisté (svazek AK) • Angelopoulou, N.; Matziari, C.; Mylonas, A.; Abatsidis G. & Y. Mouratidis, Hippocrates on Health and Exercise • Bartoněk, A., Zlaté Mykény • Bouzek, J. & I. Ondřejová, Periklovo Řecko • Farrington, B., Věda ve starém Řecku I, II • Kotsanas, K., Ancient Greek Technology • Papalas, A. J. & Papalas J. A., Democedes of Croton and the Development of Sports Medicine. • Pollak, K., Medicína dávných civilizací • Porter, R., Dějiny medicíny: Od starověku po současnost • Růžička, R., Medicína dávných civilizací • Singer, Ch., Greek Biology and Greek Medicine • Swiderková, A., Tvář helénistického světa