RANĚ NOVOVĚKÉ UMĚNÍ: OD DONATELLA PO CANOVU I.
Okruhy otázek
Závěrečná práce: vlastní interpretace vybraného díla
Esej v rozsahu 10 NS s poznámkovým aparátem o libovolně vybrané soše nebo skupině
soch z období raného novověku (1400-1800) na základě jednoho z těchto kritérií:
• Socha, které se podle vás nejvíce přiblížila nebo naopak nejvíce vzdálila ideálu
antického umění
• Socha, která ve vás nejvíce evokuje sílu víry
• Socha, která vám něčím připomíná moderní umění
Zkouška: historický kontext, pojmy, osobnosti
Otázky budou zaměřeny na znalost kulturně-historického kontextu sochařství v Itálii
mezi léty 1400-1800, výklad důležitých obecných faktů a na jednotlivé umělecké
osobnosti a jejich tvorbu (doba působení, významná díla, stylová charakteristika,
typické náměty, obecný význam pro dějiny umění)
1. Počátky renesančního sochařství ve Florencii v 1. polovině 15. století (různé způsoby
inspirace antikou; osobnosti: Filippo Brunelleschi, Lorenzo Ghiberti, Donatello,
Nanni di Banco; lokality: florentský dóm, baptisterium a zvonice; Orsanmichele;
Palazzo Medici; San Lorenzo)
2. Sochařství v 2. polovině 15. století (osobnosti: Bernardo Rossellino, Desiderio da
Settignano, Luca della Robia, Antonia del Pollaiuolo, Andrea del Verrocchio, Bertoldo
di Giovanni; témata: antický ideál a reprezentace moci; vztah renesančního sochařství
a soudobého humanismu, role učenců a sběratelů; materiály a náměty: práce v
mramoru a ve formě drobných bronzů)
3. Michelangelo a jeho sochařská tvorba (klíčová díla; stylová, kulturní a historická
východiska jeho tvorby; role a význam antiky; další klíčové principy jeho tvorby;
významní objednavatelé; typická témata jeho tvorby; vztah k sakrální tematice)
4. Významní florentští sochaři 16. století a jejich tvorba (osobnosti: Baccio Bandinelli,
Giovanni Angelo Montorsoli, Bartolomeo Ammannati, Benvenuto Cellini, Giovanni
da Bologna; manýristické pojetí sochy; způsoby interpretace antiky; „figura
serpentinata“; typické sochařské úlohy renesanční a manýristické éry s příklady)
5. Náboženské reformy, Tridenský koncil a nové pojetí sakrálního umění na konci 16. a
začátku 17. století (reformace vs. katolická reformace; forma a funkce ideálního
sakrálního obrazu/sochy; rétorika a emoce; počátky baroka: Stefano Maderno,
Francesco Mochi)
6. Gianlorenzo Bernini a vznik baroka v první polovibě 17. století (konkrétní významné
profánní a sakrální projekty; klíčové inovace: kompozice, způsob vyprávění děje,
obrazová rétorika, tlumočení emocí, role světla, scénografie atd.; barokní mystika a
vize; významní objednavatelé: Scipione Borghese, Federico Cornaro, Urban VIII.,
Alexander VII., Ludvík XIV.)
/1 3
RANĚ NOVOVĚKÉ UMĚNÍ: OD DONATELLA PO CANOVU I.
7. Římské sochařství 2. poloviny 17. a začátku 18. století (osobnosti: Alessandro Algardi,
François Duquesnoy, Ercole Ferrata, Antonio Raggi, Pierre Le Gros mladší, Camillo
Rusconi; umělecké akademie a akademická teorie umění; expresivní baroko vs.
barokní klasicismus; Řím versus Francie)
8. Neoklasicismus 2. poloviny 18. století (archeologické objevy; vědecké zkoumání antiky;
neoklasicistní teorie umění a Johann Joachim Winckelmann; ideál kosmopolitní
kultury: neoklasicismus jako univerzální styl pro moderní dobu; osobnost a význam
Antonia Canovy)
Zkouška se skládá ze dvou částí:
1. Praktická část, zaměřená na znalost konkrétního obrazového materiálu
(„poznávačka“). V této části se objeví pouze díla výše uvedených umělců – avšak může
jít i o díla, jimiž jsme se v přednáškách detailněji nezabývali. Otázky budou směřovat
k určení autorství děl a k jejich alespoň přibližnému časovému zařazení (na desetiletí).
2. Prověření znalostí historického kontextu a schopnosti uvažovat v souvislostech,
zpravidla formou vysvětlení známého díla či skupiny děl na základě vašich vědomostí
o autorovi, jeho tvorbě, důležitých dobových tendencích, typických tématech či
principech tvorby atd. (viz okruhy otázek); smyslem je objasnění určitého fenoménu na
praktických ukázkách
Literatura, internetové zdroje, praktické rady
Zkouška vychází tematicky a rozsahem otázek z přednášek. Upozorňuji však, že zvláště v
části věnované umělcům nelze tyto znalosti vždy aplikovat zcela mechanicky, protože
otázky se mohou týkat i obecně stylové, žánrové či tematické charakteristiky jejich tvorby,
která nebyla v řadě případů v přednáškách detailně rozebírána. Tyto základní
charakteristiky (styl, typ a námět, funkce atd.) lze zpravidla jednoduše odvodit na základě
elementární znalosti jejich děl (studium reprodukcí, viz níže); pokud si však nejste příliš
jisti svými schopnostmi či znalostmi, doporučuji rozšířit studium o některé z přehledových
nebo obrazových publikací, příruček či slovníků umělců. Jsou to zejména:
• Rolf Toman (ed.), Umění italské renesance - architektura, sochařství, malířství, kresba, Praha 1996
(a pozdější vydání)
• Rolf Toman (ed.), Baroko: architektura, plastika, malířství, Praha 1999 (a pozdější vydání)
• Rolf Toman (ed.), Neoclassicism and romanticism: architecture, sculpture, paiting, drawing
1750-1848, Cologne 2000
• John Pope-Hennessy, An introduction to Italian sculpture, svazky II. (Italian Renaissance
sculpture) a III. (Italian high Renaissance & baroque sculpture), London 1996
• André Chastel, Die Kunst Italiens, München 1987
• Web Gallery of Art – http://www.wga.hu/
Základem úspěchu je také studium reprodukcí. Zkuste si při něm průběžně sami si
prověřovat své schopnosti výkladu konkrétních děl – procvičujte si základní postupy a
dovednosti, které jsou základním předpokladem úspěšné interpretace každého díla. Je to
/2 3
RANĚ NOVOVĚKÉ UMĚNÍ: OD DONATELLA PO CANOVU I.
především 1) schopnost pozorně se dívat a pochopit kompozici díla; 2) schopnost správně
identifikovat a pochopit námět díla; 3) schopnost vysvětlit viděné na základě znalostí o
daném umělci, charakteru jeho tvorby, historickém kontextu, případně též na základě
srovnání s jinými díly (žádné dílo není zcela izolované ani v dané době, ani v tvorbě svého
tvůrce).
/3 3