Otakar HOSTINSKÝ hostinsky-otakar-e6 Zkušenost učí nás, že některým věcem dáváme přednost před jinými, přisuzování hodnot: estetická axiologie Přisuzování hodnot dotčených neděje se však jen v oboru uměleckém; také příroda, jejímž úchvatným krásám a tajům obdivuje se člověk tím více, čím výše postupuje v jejím poznání vědeckém, a rovněž tak život lidský, jenž nám předvádí neustále skutky a povahy hodné a nehodné, tj. dobré a zlé, šlechetné a podlé, poskytují nám k tomu nejhojnější a všude se vtírající příležitost. předmět vědy: rody a druhy Každá věda od jiných liší se přesně vymezeným kruhem svých předmětů. V té příčině je [estetika] naopak téměř univerzální; neboť estetice neběží nikterak o věcné probádání jednoho určitého druhu předmětů za účelem lepšího jejich poznání, nýbrž o vyšetření a rozlišování jakýchsi hodnot, jež přisuzujeme předmětům nejrozmanitějších druhů. Estetika liší se proto od jiných věd svým úkolem, tj. zvláštním způsobem nazírání na předměty. Nazírání a soud / estetický-teoretický Nazírání, které směřuje k rozšíření našich vědomostí o věcech zkušenosti samotných, jest teoretické (poznávací), druhé pak, které uvědomuje si hodnotu dojmů, jimiž věci ty na nás působí, estetické (hodnotící). Tak estetický soud, jenž hodnotu dojmů konstatuje a rozlišuje stupně a druhy její, staví se vedle teoretického poznání, jež pravdu odlišuje od omylu a klamu. empirie: hranice jevů = hranice estetiky Jedno má názor teoretický společné s estetickým: oba vycházejí ze zkušenosti, kterou podává svět zjevů, a hranice toho světa překročiti nikdy nemohou. Ale již způsobem, jak se ke zkušenosti stavějí, aby z ní těžily, rozcházejí se. Názor teoretický totiž vychází sice ze zkušenosti, ale přece nepřestává na té její úpravě, kterou nám poskytují naše smysly, nýbrž rozebírá a kritizuje smyslové zjevy, proniká k jejich jádru, k jejich stálosti a zákonitosti, vzájemné souvislosti a příčinné závislosti – ba nemůže se třeba ani vyhnuti otázce po poměru mezi těmito věcmi empirickými a tzv. věcmi o sobě, které pokládají se za základ a pramen všech zjevů. Toť stanovisko nejen odborných věd teoretických, především přírodních, ale i teoretické filozofie, hlavně matafyziky. bezprostřední vjem a dojem Naproti tomu estetické nazírání, a tudíž i estetické bádání jakožto vědecký výraz jeho nejenže vychází ze zkušenosti, ono ji také beze změny přijímá, bere zjevy její tak, jak se nám samy podávají, přestává na přímém názoru smyslovém a na dojmech z něho plynoucích čili na vidině a jejich účincích. Slovu „vidina“ nepodkládám zde žádný vedlejší význam, snad dokonce metafyzický, nýbrž chci jím stručněji říci jen tolik jako: „bezprostřední zjev“, „přímý názor“, ovšem bez obmezení na pouhý zrak. [1] Neboť estetika porovnávajíc krásné zjevy mezi sebou a se šerednými neklade si otázek metafyzických, neptá se, co vlastně nebo zdali vůbec něco za těmi zjevy vězí věcného; zabýváť se jimi ne proto, že jsou zjevy, nýbrž proto, že jsou krásné nebo šeredné – přičemž nebude zbytečno podotknouti, že zde obou posledních slov užívá se prozatím ve smyslu jejich nejširším, rozmanité druhy hodnot zahrnujícím.