Malá A PROVISORNÍ typologie estetických přístupů a škol / žebřík, co nutno odhodit MODEL platónský idealistický aristotelský ontologický epikurejský & hedonistický kantovský & (neo) manichejský Schéma IDEA,krásno . . . . . . . . duše --------- Objekt Typos / Význam DÍLO/ ARTEFAKT látka + tvar hylé + morfé materia + forma podnět / stimulans . . . . . . tělesná SLAST vkusový soud musí být a) bez zájmu b) bez pojmu c) subjektivní k. je v subjektu jako souhra rozvažování a obrazotvornosti SUBJETIVNÍ ÚČELNOST Představitelé Platón, Augustin, Hegel “krása je idea ve smysly uchopitelné formě” Aristotelés, Aquinský, Zich integritas - consonantia -claritas Epikúros, Nietzsche, Freud Kant část. Schopenhauer část. Durdík Hanslick Status estet. objektu díla je Médium Ideje, jedno z mnoha, má být transparentní k ideji, anamnésis je k ní lepší cestou nežli mimésis dílo je Tvar uskutečněný v látce (matérii), účelem tvaru nejen smyslová, ale hlavně rozumová libost a očištění est. objekt je sám život; um.dílo se neliší o jiných stimulů; dílo je výrazem životní formy u.d. je podnětem pro souhru duševních mohutností Hodnota h. je v ideji, přes krásu konkretizovanou zřít Krásno; krásné vs. příjemné (smyslová libost), nazírání idejí = konsolidace duše rozličné druhy est. hodnot, spojování účelů (delectare, movere, docere) hodnotou je účinnost podle povahy um. žánru a duševní očista vzhledem ke ctnosti (katharsis) celostní slast, rozkoš, štěstí, umocnění “života”, krásné splývá s příjemným, Rauch, dionýsská ek-stáze intelekt. libost ze souhry rozumu a obrazotvornosti, „účelnost bez účele“ vkus a kritika v vkusu Orgán vnímání paměť, zření, vhled, visio, intuice, duch nazírání smyslové vnímání a rozumové nazírání + učení, empirie, nácvik tělo jako celek, Pravda je v těle, ne v ideji, inverze platonismu anschauung / nazírání rozvažování a obrazotvornost vyloučení těla EstetICKÝ POSTOJ enthusiasmos, mania, Eros, pathos, zanícení postoj (bázeň a soucit; radost a smích aj,) odpovídá žánru díla, je věcí a zkušenosti a přípravy mysli; volní vyloučení nežádoucích asociací. žádost, Rausch, opojení, sebezapomenutí, vůle k moci, vytržení, ek-stáze bezzájmová libost, nezainteresovaný pozorovatel, vyloučení těla a silných cit. hnutí; příjemnost = smyslovost Interpretační tendence ideová tendence, obsah díla je vždy i pojmově vyjádřitelný, dedukce od formální manifestace ke komplexnímu významu, (co+z čeho+jak+proč+kdy), struktura,účel fikce libidinální interpretace, psychoanalýza, sublimace, touha vkusový soud je individuální, nepojmový, Vztah estetiky a teorie umění estetika je součástí filosofie; t.u. není tak důležitá východiskem je znalost umění, empirie, ale i etika a politika (Arist.) život JE estetika, každá teorie je indiferentní receptivní estetika, kritika umělecké kritiky, Patologie přehlížení artefaktu, jeho jedinečnosti a formy, dematerializace umění někdy příliš technický pohled na umění konformismus infantilita blouznivé výklady “orgie subjektivismu” (Masaryk o Kantovi) KAREL ENGLIŠ (1880-1961) TELEOLOGIE JAKO FORMA VÉDECKÉHO POZNÁNÍ volně podle Englišovy TELEOLOGIE „ Se non è vero, è ben trovato!“ řád kausální řád teleologický řád normativní SVĚT JAKÝ JEST SVĚT JAKÝ JEST CHTĚN SVĚT JAKÝ MUSI BÝT oblast příčin oblast podmíněného oblast bezpodmínečně platného SEIN WOLLEN SOLLEN+MÜSSEN Proč? - Protože! Proč? - Aby ! Proč= Pro co? Neboť! příčina - následek prostředek - účel (cíl) norma - sankce minulost budoucnost trvání / subsistence zákon dostatečného důvodu postulát maximálního účelu zákon přiměřené sankce výrok asertorický výrok poradní výrok apodiktický popis dobrá rada, doporučení předpis, rozkaz deskripce preskripce ______________________________________________________________________ Karel Engliš: Teleologie jako forma vědeckého poznání, Fr.Topič, Praha 1930.