Plakáty, trailery, bonusy BONUSOVÉ MATERIÁLY Podněty k diskuzi •Jakými způsoby hrají paratexty roli v procesu vytváření hodnoty? • Jak se liší konstrukce hodnoty u fikčních a non-fikčních programů v souvislostech příkladů, které Gray uvádí? • K jakým postupům se můžou tvůrci paratextů uchýlit pro budování hodnoty daného programu? • Jak chápete Grayovu práci s termíny aura a autor a jak se odlišují od termínů hype, promo a synergie? Jak se jeho pojetí aury liší od Benjaminovy? • Do jakých kategorií dělí Skopal funkce storyboardu na DVD a jak jednotlivé vysvětluje? Bonus Materials: Digital Auras and Authors • paratexty nefungují jen způsobem, který nám říká „o čem text je“ apod., ale může být důležitý i z hlediska, jak uděluje hodnotu textu, situující ho jako produkt a/nebo umělecké dílo - hodnota není vlastností textu, ale spíš něco, co je produkováno pro text – paratexty zdrojem mnohé z této produkce • marketéři musí nají cestu, jak oznámit, že jejich film/TV seriál nabízí lepší zážitek než tisíce jiných dostupných programů • hype, promo a synergie nám můžou lehce připomenout, že jsou v první řadě produktem studiové mašinérie -> některé paratexty vytváří uměleckou auru kolem jejich přidružených textů – vytváří figuru autora, obklopují text aurou, trvají na jeho jedinečnosti, hodnotě a autenticitě v jinak standardizovaném mediálním prostředí, tím pádem přebírají až dosud průmyslovou entitu a vytvářejí z ní umělecké dílo • netýká se jen fikčních děl, ale i nonfikčních, u nichž se snaží vtvořit morální a občanskou hodnotu - show o lidském zevnějšku spoléhají na paratexty při boji proti chápání reality TV jako exploatační, přebytečné, nereálné a nesmyslné – pomocí obrazu programů jako filantropických, starajících se a důležitých Bonus Materials: Digital Auras and Authors • bonusové materiály orazítkovávají své texty autenticitou a trvají na nárokování textu statutu velkého umění – DVD přiřazují textu dojem aury • speciální edice pravidelně pokládány za obsahující pravou verzi textu (director‘s cut), opravdové umělecké dílo a uplatňující nárok pravého textu • paratexty oživují auru i autora, stávají se primárními místy pro generování obojího jako diskurzivních hodnot v dnešním mediovaném prostředí • hodnoty neexistují jen v paratextech ani nejsou uznávány rovnoměrně všemi členy publika - do určité míry můžou paratexty determinovat, co se počítá jako filmové/televizní umění • v „novém“ modelu se reality TV show rozlévá/rozptyluje do paratextů – aplikace, návody, DVD - paratexty se kromě jiného snaží „vyřešit“ vnitřní problémy žánru reality TV - snaží se zkompletovat text, ale snaha nemusí být úspěšná Bonus Materials: Digital Auras and Authors • DVD přináší všechny druhy paratextů (trailery, rozhovory, dokumenty,…) k publikům, který je sledují, než aby spoléhala na aktivní vyhledávání ze strany diváků – zároveň jim dodává víc autority, protože jsou digitálně integrovanou součástí show • diváci dostávají pečlivě vytvořenou sadu významů navzdory slibům o interaktivnosti – konstruují jasnou „správnou interpretaci“ (v případě Sedm dokázala ovlivnit recenze DVD, které se snažilo i delegitimizovat nežádoucí kritiky) -> můžou tak schovat nebo přemoct jiné interpretace • DVD můžou obohatit textuální zážitek - pokud nabízí „pravý“ text, redukuje autenticitu uvedení v kině nebo původního vysílání - přidávají hodnotu nebo význam, ne jen interpretační rámce • hodnota filmu/programu se vyvíjí v čase • DVD Pána prstenů se snaží obohatit narativ questu, aktivně budují auru nadřazené uměleckosti filmů -> návrat do mytických předkulturních průmyslových vizí umění - oblast fantazie kinematografické produkce a recepce, do níž producenti, obsazení, štáb a fanoušci nápodobně můžou vstoupit - vykreslení příběhu Tolkiena a Pána prstenů jako questu Bonus Materials: Digital Auras and Authors • hodnota díla je z velké části paratextuálně konstruovaná - zatímco Benjamin uvažuje tak, jako kdyby se aura rodila společně s textem, aura musí být přidělena paratexty • reprodukce mohou měnit text, přidávat kontext, „tradici“, „přítomnost“ a tím pádem zvyšovat auru • namísto pouhého říkání, jak skvělé dílo je, nám DVD např. prostřednictvím galerií s obrázky ukazují, jak skvělou práci každý člen štábu udělal • bonusové materiály nás učí jak a proč obdivovat film/TV seriál, čímž naznačují stupeň, do nějž film/seriál je rozhodně uměleckým předmětem zasluhujícím si ocenění • tendence narativu jednoho Autora navzdory demonstrace uměleckého kreativního přispění pracovníků, kteří jsou standardně chápání jako below-the-line • DVD umožňují text vlastnit a přispívají ke sběratelství • rovněž ilustrují, jak multimediální konglomeráty mohou zapojit paratextuální sítě, aby brandovaly své produkty a zvýšily nápadnost a hloubku jejich významů napříč synergistickým spektrem • DVD staví své diváky do pozice zasvěcenějších, důvtipných, esteticky naladěných a rozumných diváků - vycházení vstříc fanouškům a respektování jejich nároků Bonus Materials: Digital Auras and Authors • oživení aury a autora ještě výraznější v současné televizi, která byla pokládána za nižší formu kultury (i kvůli absenci archivu a efemérní povaze média) • při opakování programu je tento paratextuálně přeformulovaný jako „televizní dědictví“ apod. • další významný dopad na změnu vnímání: DVD – hodnota vlastnictví, kvalita obrazu a zvuku, vysoká cenu oproti filmům -> wish list (divák musí na DVD šetřit) • producenti a showrunneři TV viditelnější než dříve – sílí i jejich hlas a konstruují se jako autoři • funkce autora (Foucault) naznačuje konstantní úroveň hodnoty, pole konceptuální a teoretické koherence, stylistickou jednotu a historickou figuru na křižovatkách jistého počtu událostí - pomáhá např. určit, co je a co není Star Trek, a odlišit od formulkovité televize „bez tváře“ -> autoři jako diskurzivní konstrukce • paratexty můžou přidávat hodnotu nebo i devalvovat text (až moc hypu např. diskvalifikuje text jako umění) • někteří lidé komunity přikládají hodnotu jistým formám paratextů, přesto jsou od textu odpojování jinými - producenti mají tendenci obklopovat text paratexty, které pravděpodobně přidají hodnotu jejich požadovanému publiku (Ne)viditelné vrstvy filmového obrazu • storyboard většinou ukrytý divákovi se stává viditelný díky DVD • digitální film nahrazuje „kino-oko“ konceptem „kino-štětec“ – grafický modus s expresivními kvalitami -> digitální film se mění ze série fotografií na sérií obrazů a počítačové nástroje hrají stejnou roli jako barva a štětec pro malíře • interface DVD umožňuje proměnu filmu v „dokument“ o svém vlastním zvyku a „autorské interpretace“ dostupné na DVD stvrzují znalost významu • „spacializovaný“ čas produkce reprezentovaný jednotlivými na sebe kladenými vrstvami produkčního procesu -> DVD Final Fantasy – doplňkový materiál z chronologického řazení sekvencí ukázaných v různých fázích produkce od storyboardu přes dílčí fáze počítačově generovaného obrazu po kompletní vizualizaci • proměnlivost DVD spočívá v divácké volbě, které posiluje dojem kina nebo televize (jakožto různých dispozitivů) • DVD vytváří prostor pro posilování synergetických vazeb filmu na vedlejší produkty (Ne)viditelné vrstvy filmového obrazu • rétorika vysokorozpočtových filmů spočívá na příslibu zážitku, který bude přetrvávat ve formě vzpomínek na tento zážitek • trailer (součástí DVD) „virtuálním ohlédnutím“ a touha vidět film je touhou po vzpomínkách na něj - DVD kondenzuje rétoriku příslibu zážitku a možnosti zážitek zopakovat ve stejném či jiném médiu • zhmotnění, ukotvení a konzervování vzpomínek představují „suvenýry“ (trička, plakátky, hračky,…) - film není jediným narativním ani vizuálním pramenem potěšení • storyboardy jako prostředek recyklace filmového narativu a „upomínka“ na filmový zážitek - vzpomínkou na svůj vlastní zrod i druhotnou recyklací divácké zkušenosti (Ne)viditelné vrstvy filmového obrazu • storyboard v DVD: - jako exponát „filmového muzea“ - jako „autonomní obraz“ - jako převyprávění - jako filmová škola • role kresby jako muzejního exponátu posilovaná občas tím, že je občas od režiséra • storyboard může aktualizovat dosud neviditelné sémantické vazby a vytvořit strukturu mise-en-abime -> moment aktu produkce v samotném textu • DVD vytahuje primární a sekundární materiál pro film studies z archivů společností - jsou ale především prostředkem fetišizace textu a nabízejí divákovi možnost odbočky od samotného filmu pomocí intertextuální extenze jeho jednotlivých prvků – např. k vyprávění týkajícího se autora storyboardu • storyboardy doplňkovým materiálem, jímž průmysl oslovuje sběratele jako „insidera“, znalce, kterému je dovolneo nahlédnout do tajemství filmové produkce (Ne)viditelné vrstvy filmového obrazu • na DVD zpravidla storyboardy nejdramatičtějších a nejatraktivnějších scén -> opakování a připomenutí obrazů, které divákovi utkvěly v paměti a storyboard je určen k upevnění vzpomínky a stává se nemateriálním suvenýrem • storyboard upevněním vzpomínek a potvrzením, že byly skutečně získány -> přímou vizualizací a zhmotněním toho, co diskurz nabízí – vzpomínky • storyboardy jako mikronarativy, jejichž časovost je závislá na volbě diváka – občas ale i pravidelným přechodem -> sekvence se tak vlastně stává animovaným filmem • opakování využití stejného narativu v různých médiích, která vytváří „intermediální textualitu“ – narativní diskurz splývá s propagačním a je spojen s potěšením mnohonásobné konsumpce příběhů s nerozřešenou dramatickou situací a alternativními verzemi téže epizody • trailery v Novém Hollywoodu připomínají seriály raného filmu • storyboard přichází po filmové verzi a je na ni závislý - založeno na oživení vzpomínky a vybízí k paralelní komparaci s filmem - můžou být ale i scény, které se ve filmu neobjevují – pracují s vizuálními gagy apod, díky čemuž můžou být autonomní (Ne)viditelné vrstvy filmového obrazu • „dokumentarizovaná“ verze odhaluje zahlazené vrstvy - odhalení ústředním námětem a proces opakování hlavní atrakcí -> fetišizují film jako zjevný výsledek produkčního procesu • prezentace použití technologie součástí exhibicionistické strategie ukázat výsledek „řemeslné“ dovednosti - snaha rozšířit kompetenci diváka a posílit možnost čtení filmu v rovině samotného textu a vztahu „historický autor – historický divák“ – paralelní ke čtení fikčnímu • strategie „DVD jako filmová škola“ a storyboard, který je součástí, směřuje pozornost přímo ke konstrukci filmu, technickým a stylistickým prostředkům, k filmu jako artefaktu, a obrací se na diváka jako „cinefila“ • vzhledem k narůstající roli digitální technologie je nutné se při exhibici řemeslného mistrovství obrátit k prezentaci předchozích verzí a skrytých vrstev tohoto obrazu