IV. Když Polané živi byli o sobě po těch horách, byla cesta z Varah do Hřek a ze Hřek po Dněpru, a vrch Dněpra vlak1 do Lovoti, po Lovoti (řece mohlo se) přijít do Ilmer-ského jezera velikého, z kteréhožto jezera teče Vlchov, a vylévá se v jezero veliké Nevo, a toho jezera ústí vchází do moře Varažského, a po tom moři lze jiti až do Ríma, a od Ríma přijíti po témž mori k Carohradu, a od Carohradu lze přijíti v Pontské moře, do něhož teče Dněpr řeka. Neb Dněpr přichází z Okovského lesa, a teče na poledne; a D vína z téhož lesa vychází, a j de na půlnoc, i vylévá se v moře Varažské. Z téhož lesa teče Vlha na východ, a vylévá se sedmdesaterým ústím v moře Chvalisské. A protož může se jiti z Ruské země po Vize do Bulhar i do Chvalis, a na východ přijíti v podíl Sémův; a po Dvíně do Varah, z Varah do Ríma, a z Ríma ku plemenu Chámovu. A Dněpr vylévá se v moře Pontské trojím ústím, kteréžto moře slove Ruské; a po něm učil svatý Ondřej, bratr Petrův, jakož vypravujíj ,..
V. Když Onarej učil v Sinopii, a přišel do Korsuně, shledal, že z Korsuně jest blízko ústí Dněprské, i umínil sobě jiti do Říma, a přišel v ústí Dněprské, odtud šel po Dněpru vzhůru, a náhodou přišel i stanul pod horami na břehu. A za jitra vstav, i řekl učeníkům, kteří byli s ním: „Vidíte-li hory tyto? na těch horách vysvitne milost boží, a bude tu město veliké, a chrámy mnohé tu Bůh vztyčí." A vSed na ty hory, blahoslavil je, postavil kříž, a pomodliv se Bohu i slezl s hory té, kdež později vystaven byl Kyjev, a ěel dále po Dněpru vzhůru. I přišel do Slovan, kdež nyní jest Novohrad, a viděl tu lidi přebývající, jak jest jich obyčej, a jak se myjí a (v lázni) metlami mrskají, i podivil se jim. I šel do Varah, a přišel do Ríma, i vypravoval, jak mnoho naučil a jak mnoho viděl; i řekl jim: „Divnou věc viděl jsem v zemi Slovanské, když jsem šel sem; viděl jsem lázně dřevěné, a vytopí je náramně,
a svlekou se do naha, i obleji se kvasem louhovým, a vezmou na se proutí mladé, bijí se sami, a toho se dobijí, že sotva živi vylezou, i obleji se vodou studenou, a tak oživou;3 a to dělají po všecky dni, nejsouce nikým mučeni, ale sami se mučí, a to dělají sobě lázeň, a ne kázeň." A oni slyšíce to, divili se. Ondřej pak pobyv v Římě, přišel do Sinopie.
j      VI. Polané pak živi byli o sobě, a vládli rody svými; 1   kteřížto Polané až dotud bratří byU, a živi byli každý s svým rodem i na svých místech, vládnouce každý rodem svým. Byli tří bratří, jednomu říkaU^Kyj^_a druhému j i Štěk, a třcfíími Choriv, 'a sestra jich jmenovala se Lybeď. [6] 1 I měl Kyj sídlo své na hoře, kdež nyní jest úvoz Bořičev, a Štěk měl sídlo na hoře, kdež nyní se zove štěkovice, a Choriv na třetí hoře, od něhož se nazvala Chorivice. I vystavěn" město hrazené ve jméno bratra svého nejstaršího, a nazvali jeJKyjey. Byl okolo města les a bor veliký, i loví-vali zvěř, byliť muži moudří a důmyslní, a nazývali se Polané, od nichžto jsou Polané v Kyjevě po tento den.a) Jiní pak, nevědouce toho, pravili, že Kyj byl jest převozník; neb u Kyjeva býval převoz tehdáž s oné strany Dněpra, protož říkali: na převoz na Kyjův. Kdyby však j  býval Kyj převozníkem, tehdy nebyl by chodil do Caro-I hradu1); ale ten Kyj byl knížetem v rodě svém. A když j  přišel k císaři^)-jakož vypravují, veliké cti dosáhl od císaře, za kterého císaře přišel. Když pak se zase vracel, přišel k Dunaji, oblíbil si místo a vystavěl malé hrazené městečko, i chtěl se tu s rodem svým usaditi, ale nedopustili mu toho, kteří tu na blízku byli živi; a dotud ještě
<*) A hýli tehdáž pohané, obětujíce jezerům i studénkám a hájům, jakož i jiní pohané. Sof. tir. *) náailně-a válečně Nik.
c) nevíme toho samí, ale jen o tom víme, jakož vypravují, že veliké cti doBáhl od císaře, kterého nevím, ale za kterého císaře přišel. Hip.
30
31
toho z vůle své, ale z božího povelení. Jakož i za Faraóna, krále Egyptského, když přivedli Mojžíše před Faraóna, i řekli starci Faraónovi: „Tento pokoří zemi Egyptskou!" Jakož se i stalo; zhynuli Egypťané od Mojžíše, a prvé bývali (Israelští) jich sluhy. Tak i tito (Kozaré) prvé vládli, ale posléze jimi samými budou vládnouti (Polané); jakož se i stalo, neb knížata Ruská panují nad Kozary i po dnešní den.
852 XIII. Léta 6360, indikta 15, když počal Michael císař (Hřecký) panovati, počala se nazývati Ruská země. Neb o tom zvěděli jsme odtud, že za toho císaře napadali Rusové na Carohrad, jakož se píše v letopisu hřeckém. A protož odtud počnem, i čísla položíme.
Tak od Adama do potopy let 2242; a od potopy do Abrahama let 1082; a od Abrahama do vyjití Mojžíšova let 430; a od vyjití Mojžíšova do Davida let 601; a od Davida i od počátku panování Salomonova do poplenění Jeruzaléma let 448; a od poplenění do Alexandra let 318, a od Alexandra do narození Kristova let 333; a od Kristova narození do Konstantina let 318; od Konstantina pak až do toho Michaela let 542. A od prvního léta Mi-[12 J chaelova do prvního léta Olegova, Ruského knížete, let 29; a od prvního léta Olegova, když sídlo své vzal v Kyjevě, do prvního léta Igorova let 31; a od prvního léta Igorova do prvního léta Svatoslavova let 33; a od prvního léta Svatoslavova do prvního léta Jaroplukova let 28; a Jaropluk panoval let 8; a Vladimír let 37; a Jaroslav panoval let 40. A protož od smrti Svatoslavovy do smrti Jaroslavovy let 85; a od smrti Jaroslavovy do smrti Svatoplukovy let 60.
Ale my ku předešlému se navrátíme a vypravíme, co se přihodilo v ta léta; jakož jsme prvé počali byli první léto Michaelem, a pořadem položíme čísla. 853 fXíV. Léta 6361; léta 6362; léta 6363; léta 6364; léta
6365; léta 6366 Michael císař vytáhl s vojsky po břehu 858 i po moři na Bulhary; a Bulhaři vidouce, že nemohou odo-lati, prosili, aby byli pokřtěni, i pokořili se Hřekům. Císař ( pak pokřtil knížete jich, i bojarů všech, a pokoj učinili
i s Bulhary.
Léta 6367 brali daň Varazi, přicházejíce ze zámoří, na 859 ^ Čudech, i na Slovanech, inaMeranech, i na Vesích, i na Kři-
vicích; a Kozaré brali (daň) na Polanech, i na Seveřanech, i1 i na Vjaticích, brali po popelici a veveřici od dymníku.
XV. Léta 6368; léta 6369; léta 6370 vyhnali") Varahy 860 \ za moře, a nedali jim daně,, i počali sami sobě. vládnoutij 862
a nebylo u nich práva; i vstal rod na rod, nenáviděli se vespolek, a počali sarm p~roti sohé bojovati. I pravili sami | mezi sebou: Vyhledejme sobě kníže, kterýž by vládnul
1 namiíäľsoudil pô zákonu*). I šli za moře k VaTahům, k Ru- [13]
I; sum; neb tak se nazývali ti Varazi Rusy, jakož se jiní na-
zývají Švédy, a jiní Normany, Anglany, jiní Goty, tak i ti. k I řekli Rusům Cudi, Slované, i Křivici, i Vesi: Země naše
). veliká jest i oplývá vším, ale řádu v ní není; i pojďte pa-
1 novat a námi vládnout. I vybrali se tři bratří s rody svý-
ni, pojali s sebou všecky Rusy, a přišli'); nejstarší, Rurik, usadil se v Novohrade, a druhý, Sineus, na Bělojezeře, a tretí,Truvor, v Izborště. A_ od těch Varah dostala jméno zemeTRuská, Novohradští: ti lidé Novohradští jsou z rodu ' Varažského, prvé však byli Slované/) Po dvou pak letech
Sineua umřel, i bratr jeho Truvor, a ujal vládu Rurik,*)
«) Slované Per.
*) po řádu, po zákonu. Hip.
4 nejprve ke Slovanům, a vystavěli hrazené město Ladogu, a nej-i starší, Rurik, Bedl v Ladoze Hip. CM. Troj.
ä) Rkp. Nik. klade sem tylo zprávy: Léta 6312 (864) byl od Bulharův zabit Oskoldův syn. Téhož léta Blýskali sobě Novohradští, pravíce, že: „Musíme býti otroky, a mnoho zlého všelijak snášeli od Rurika i od rodu jeho." Téhož léta zabil Rurik udatného Vadima, i jiných mnoho Novohradských, rádcův jeho, pobil.
«) ídm jediný, a přišed k Ilmeru, vystavěl město hrazené nad Vlcho-
36
37
862 i rozdával mužům svým města, tomu Polotsk, tomu Roštov," "jinému Belo jezero. I_j>o těch městechjsou příchozí Varazi; ale první osadníci v Novohrade (byli) Slované,
- a v Polotště Křivici, v Roštově Merané, v Bělojezeře Vesi, v~Můrómě^úromči; á nad těmi nade všemi panoval Rurik. "I byli u něho dva muži, ne z plemene jeho, ale") bojarovi,4 a ti vyprosili se k Carohradu s rodem svým. I šli po Dnepŕii, a jdouce mimo, uzřeli na hoře městečko hrazené, [14] i otázali se, řkouce: Čí to městečko? Oni pak řekli jim: „Byli jsou tří bratří, Kyj, štěk,_ Choriv, ti to městečko vystavěli; i zahynuli, a my, jich rodní, tu přebýváme, platíce daň Kozarům." Oskoldpaka Dir6 usadili se v městě toni; a mnohé Varahy sebrali, i počali vládnouti Polskou zemí, když Rurik panoval v Novohrade.
863 XVI. Léta 6371; léta 6372; léta 6373; léta 6374 táhl 866 Oskold a Dir na Hřeky, a přitáhli ve čtrnáctém létě Michaela císaře. Císař pak byl odtáhl na Agarany, a když došel k Černé řece, poslal eparch6 k němu zprávu, že Rusové táhnou na Carohrad; i vrátil se císař. Ti pak do vnitř zátoky mořské všedše, mnoho křesťanův pobili, a ve dvou stech korábech Carohrad obstoupili. Císař pak ledva do města vešel, s patriarchem s Fotiem odebral se tam do chrámu svaté boží Rodičky ve Vlacherně, a celou noc ztrávili na modlitbě; a potom božskou řízu svaté boží Rodičky zpívajíce vynesli a omočili v řeku. I byla tišina, a moře bylo se ukrotilo; a ihned bouře povstala s větrem, a vlny veliké vstaly jedna za druhou, a bezbožných Rusů koráby (bouře) rozmetala a ku břehu přivrhla, a je (Rusy) pohubila, takže málo jich z takové bídy mohlo utéci, a ti se vrátili domů.*)^|
vem, a nazval je Novohrad, i sedl tu co kníže Ckl. iííp., rozdávaje země mužům svým, aby stavěli města hrazená, Radš, a) ani Hip.
i) I lato zpráva vStitm dílem vzata jest z Jiřího Hamartola, jehoS text hřecký vii u Biel. I, 846.
38
XVII. Léta 6375;°) léta 6376 počal (po císaři Michae- 867 lovi) panovati Basilij. 868
Léta 6377 pokřtěna byla veškerá země Bulharská.  >    869 [15]
Léta 6378; léta 6379; léta 6380; léta 6381; léta 6382; 870 léta 6383; léta 6384; léta 6385; léta 6386; léta 6387 umřel 879 Rurik, vzdav knížecí panování své Olegovi, kterýž byl z rodu jeho, i vloživ jemu syna svého Igora na ruce; neb Igor byl ještě velmi malé dítko. P    XVIII. Léta 638á; léta 6389; léta 6390 šel Oleg, pojav 880 |  s sebou mnoho vojska, Varahy, Čudy, Slovany, Merany, 882 Vesy, Křivice, a přitáhl ke Smolensku do Křivic, a vzal město, i osadil muži svými. A odtud táhl dolů a vzal Lu-beč, i osadil muži svými. I přitáhl k horám Kyjevským, a shledal Oleg, že tu Oskold a Dir panují, i ukryl vojsko v lodech, a jiné zůstavil pozadu, a sám přišel, nesa děcko Igora. I připlul pod Uhersko, ukryv vojsko své, a poslal k Oskoldu a Dirovi, řka: „Jsme hosté, a jdeme do Hřek od Olega i od Igora kněžicc; i přijďte k nám, ke svým rodným." A Oskold i Dir přišli. I vyskákali všickni ostatní z lodí, a řekl Oleg Oskoldu a Dirovi: „Vy nejste knížata, ani rodu knížecího, ale já jsem rodu knížecího," a (vtom) vynesli Igora: „a tento jest syn Rurikův!" I zabili Oskolda i Dira, a nesli na horu, a pohřbili je na hoře, kteráž se nyní zove Uhersko, kdež nyní jest Olmin dvůr;r) na té mohyle vystavěl Olma chrám svatého Mikuláše; a Dirova mohyla jest za svatou Irenou.
1 obral sobě Oleg sídlo knížecí v Kyjevě; i řekl Oleg: „Toto budiž máti měst Ruských!" A byli u něho Varazi [16} i Slované, a ostatně nazvali se Rusy. Tento pak Oleg začal
") Tuto vkládá rkp. Nik. zprávy následující: Léta 6375 vrátili se Oskold a Dir z Carohradu v malé družině, a nastal v Kyjevě veliký pláč. Téhož léta byl v Kyj evô Mad veliký. Téhož léta pobili Oskold a Dir mnoho Peěcnčhův. Téhož léta uprchlo od Rurika z Novohradu do Kyjeva mnoho mužův Novohradských.
ŕ) a na tc mohyle postavili chrám svatého Mikuláše. Per.
39
945 i uteče, ať hledají jeho, až se nalezne; a nalezne-Ii se, ať bude zabit. Jestliže udeří mečem, neb kopím, neb jakou1 " koli zbraní Rus Hřeka, nebo Hřek Rusa, ať pro to provinění zaplatí stříbra pět liber podlé zákona ruského; ne-má-ii žádného jmění, ať prodáno bude, cokoli se zač pro-dati může (z jeho věcí), ano i oděv, ve kterém chodí, i ten má se s něho svléci, a co se ostatku dotýče, ať vykoná přísahu podlé víry své, že nemá ničehož, a tak bude propuštěn. Bude-li chtíti cisárstvo naše od vás vojsko na naše nepřátely, tehdy máme psáti k velikému knížeti vašemu, a ten ať pošle k nám, mnoho-li chceme: a z toho poznají jiné země, jakou lásku mají Hřekové s Rusy. My pak úmluvu celou napsali jsme na dvou listech, a jeden list jest u cisárstva našeho, na němž jest kříž i jména naše na-[37 ] psána, a na druhém poslové vaši i hosté vaši. A ti, kteří odejdou s poslem cisárstva našeho, ať ho doprovodí k velikému knížeti Ruskému Igorovi a k lidem jeho, kteřížto přijmouce list vykonají přísahu, že skutečně zachovají, jakož jsme se umluvili a na ten list napsali, na němž jsou napsána jména naše. Myjp_ak_(Rusové), kolik nás jest pokřtěných, zapřisáhli jsme se chrámem svätého "Eliáše ve " chrámě sborovém, a předležícím svatým křížem i tímto listem, že zachováme vĚe5 co na něm napsáno jest, a že niěehož z něho nepřestoupíme; a kdo toto se strany naší přestoupí, buď kníže anebo kdokoli jiný, buď pokřtěn a"ňébo" ňépokřtěn, ať nemá pomoci od Boha, i ať bude otrokem po celý život budoucí"), a svou vlastní zbraní ať bude zabit. A nekřtění Rusové mají odložiti štíty své i meče své nahé, obruče své i ostatní zbraně, a mají přisa-hati o všech věcech, ježto jsou napsány na tomto listě, že zachovány budou od Igora, i ode všech toojarůyj i ode všech lidí se strany Ruské na budoucí lítá i navždy. Jestliže kdo z knížat nebo zjidí^ruských, budiž křesťan °) v životS tomto i budoucím Hip.
nebo nekřesťan, toj^pjŕestoupí, co na tom listě napsá- 945 no jest, bude hoden, aby umřel svou zbraní, i ať bude proklet od Boha i od Peruna, že přestoupil svou přísahu. A dokud bude dobrý Igor, veliký kníže, živ, ať toto zachová, láska pravá aby se nezrušila, dokud slunce svítí a svět stojí, na nynější věky i na budoucí.M
Poslové pak Igorem poslaní přišli k Igorovi s posly bieckými, a vypravovali všecky řeči císaře Romana. Igor pak povolal k sobě posly hřecké, a řekl jim: „Mluvte, co vám oznámil císař." I řekli poslové císařští: „Aj, poslal [38 J nás císař, rád jest pokoji, chce pokoj míti s knížetem ruským a lásku. Tvoji poslové vedli jsou císaře naše ku přísaze, a nás také poslali, abychom ku přísaze vedli tebe i lidi tvé." I přislíbil Igor, že tak učiní. Z jitra povolal Igor posly, a přišel na chlum, kde stál Perun, i odložili zbraně své, i štíty, i zlato, a vykonal Igor přísahu i lidé jeho, co bylo Rusův pohanských; a křesťanské .Ru^J-e-dU JýU.gří,- I saze v chrámě svatého Eliáše, jenž jest nad potokem konec ( PaSíněí besedya^ožariTbyliř tento chrám sborový, neb \ nTTOzTYáTázi byliJkřesťané. Igor pak utvrdiv pokoj se y TlJjreEy"'propustil posly, obdařiv je kožišinami, i_čeledí, i voskem, a propustil je. Poslové pak přišli k císaři, a oznámili všecky řeči Igorovy, i lásku jeho k Hřekům.
XXVIII. Igor pak počal panovati v Kyjevě, pokoj maje se všemi zeměmi. I přiblížil se podzim, a (Igor) počal zamýšleti proti Dřevanům, chtě jim uložiti větší daň.
Léta 6453. Téhož léta řekli družina Igorovi: „Sluhové 945 Svěnaldovi vystrojili jsou se zbraní a šatstvem, a my jsme nazi; pojď, kníže, s námi na daň, ať i ty něčeho dobudeš i my." I poslechl jich Igor, a šel do Dřev na daň; a při-myslil k dani předešlé, i násilí činil jim on i muži jeho; a vybrav daň, táhl do města svého. Na cestě zpáteční pak se rozmysliv, řekl družině své: „Jděte s daní domů, a já se vrátím, a ještě si pochodím." I propustil družinu bvou
58
59
980 dítě cizoložné; a protož ani otec nemiloval jeho, neb byl od dvou otcův, od Jaropluka i od Vladimíra.
Potom pravili Varazi Vladimírovi: „Toto město naše jest, my jsme jeho dobyli, a chceme vzíti na nich výplatu, po dvou hřivnách od člověka." I řekl jim Vladimír: „Počkejte, až vám kuny seberou, za měsíc." I čekali za měsíc, a nedal jim nic. I řekli Varazi: „Obelstil jsi nás, ukaž nám cestu do Hřek." A on řekl jim: „Jděte." I vybral z nich muže dobré, moudré a udatné, a rozdal jim města; ostatní [60] pak ěli do Carohradu do Hřek. I poslal před nimi posly, vzkázav takto císaři: „Aj, jdou k tobě Varazi, nechtěj jich držeti v městě, sic učiní tobě zle, jakož i zde (učinili), ale rozptyl je různo, a sem nepouštěj nižádného." J I začal kníže Vladimír panovati v Kyjevě sám jediný. A postavil modly na chlumu vně dvora věžního: Peruna dřevěného, a hlavu jeho stříbrnou, a vous zlatý, i Chrsa, Dažďboha i Stříboha, Sima, Regla45 i MokoŠe. 1 obětovali jim, nazývajíce je bohy, a přiváděli syny své i dcery, a obětovali je běsům, i poškvrnili zemi třebami 6vými, a poskvrnila se krví země Ruská i chlum ten. Ale předobrotivý Bůh nechtěl smrti hříšníkův; na tom chlume nyní stojí chrám svatého Basilije, jakož později oznámíme. My pak ku předešlému se navraťme. Vladimír pak posadil Dob-ryni, ujce svého, v Novohrade. I přišed Dobryně do Novohradu, postavil") modlu nad řekou Vlchovem, i obětovali jí Hdé Novohradští jako Bohu. Byl pak Vladimír poražen chtivostí ženskou, a byly jemu v manželství oddány: Rog-něda, kterou posadil na Lybedi, kdež nyní stojí víska Předslavino, od níž zplodil čtyry syny: Izjaslava, Msti-slava, Jaroslava, Vševlada, a dvě dcery; od Hřekyně Sva-
? topluka; od Čechyne Vyšeslava, a od druhé^Svatoslava*)_.
1 a Stanislava; a od B^EářýnXBořísa^ Gleba; a souložnic
a) Peruna Hip.
I>) Svatoslava, Mstislava Hip.
78
měl 300 na Vyšehradě, a-300 v Bělohrade, a 200 na Břes- 980 tově ve vsi, kterou i nyní zovou Břestovo. A byl i ještě nesyt smilstva, přiváděje k sobě provdané ženy a panny rzně; neb byl milovný žen jakož i Salomon;") mělť, prý, alomon žen 700 a souložnic 300. A byl moudrý, ale na- [61 ] konec zahynul; tento pak byl nemoudrý, ale nakonec T nalezl spasení. Veliký jest Hospodin i veliká síla jeho, a
moudrosti jeho není konce.*) Neb zlá jest ženská lest, jakož praví Salomon, pokáv se, o ženách: Nehleď k zlé ženě, neb med kape od úst ženy nevěstky, na čas lahodí ústům tvým, a naposled hořčejší nade žluč nalezneš; kdo se připojují k ní, vejdou smrtí do pekla; neb nechodí po cestě života, ale bludné jsou stezky její a nemoudré.') A to praví Salomon o nevěstkách; o dobrých pak ženách dí: Dražší jest nad kamení drahocenné, muž její raduje se z ní; neb dobře činí muži svému po celý život; hledíc sobě vlny a lnu, dělá rukama svýma, čeho třeba. Podobna jest lodi
• obchodní, zdaleka sbírá sobě bohatství; i vstává záhy I           ráno, a dává pokrm domu a práce devkám. Ohledala pole
i koupila je, z prací rukou svýcb Štípila vinici. Přepásavši silně bedra svá, utvrdila ramena svá ku práci, i zakusila, jak dobré jest dělati; a neuhašuje kahánec její celou noc. Ruce své vztahuje k věcem užitečným, lokty své obrací ku vřetenu, ruce své otvírá chudému, a ovoce podává nuznému; nestará se muž její o dům svůj, když se kde j obmešká, věickni jeho budou jí oděni, dvojnásobný oblek
udělá muži svému, nachový a kmentový sobě oděv. Patrný bývá v branách muž její, když sedne na sněmiště se staršími obyvateli země; opony udělala i dala na prodej. Ústa
♦ svá otvírá k moudrosti, ku pořádku mluví jazykem svým,
v pevnost i v krásu obláčí se, a almužna její povznesla děti
a) Praví ť kniha králův Řehořem mnichem o Salomonovi, žemel žen sedm set atd. Hip, >>) Srotí. Žalm CXLIV, 3. ') PřUl V, 3—6.
79
985 vati, a chmel počne tonouti." I vrátil se Vladimír zase do Kyjeva. ' •
986 Léta 6494 přišli Bulhaři víry Muhametské, řkouce: „Ač jsi ty kníže moudrý a rozšafný, však neznáš zákona; ale věř v zákon náš, i pokloň se Muhametu." I řekl Vladimír: „Jaká jest víra vaše?" Oni pak odpověděli: „Věříme v Boha, a Muhamet učí nás, řka: obřezati lidy tajné, a svinuly nejisti, vína nepiti, a po smrti s ženami hověti smilné chtivosti; dá ť Muhamet každému po sedmdesáti ženách krásných, vybéře jednu krásnou a všech krasotu vzloží na tu jednu, a ta bude jemu ženou. A zde, prý, sluší všelikou nečistotu páchati; jest-li kdo na tomto světě chudý, tehdy i tam bude;"") i jiná mnohá lest, které nelze psáti pro hanebnost. A Vladimír poslouchal jich, neb sám miloval ženy i nečistotu mnohou, a protož poslouchal se zalíbením; ale to jemu bylo nemilé: obřezání údův, a o nejedení mas svinských, a o pití vůbec, i řekl: „Rusům jest pití rozkoš, nemůžem bez toho býti."
A potom přišli Němci6), řkouce: „Přišli jsme posláni byvše od papeže." I řekli jemu: „Vzkázal ti takto papež: Země tvoje jest jako i země naše, ale víra vaše není jako víra naše; neb víra naše světlo jest, klaníme se Bohu, jenž [65] stvořil nebe i zemi, hvězdy, měsíc i vše, co dýŠe, ale bozi vaši dřevo jsou." Vladimír pak řekl: „Jaké jest vaše přikázání?" A oni odpověděli: „Postiti se dle možnosti, a když kdo pije neb jí, to vše k chvále boží, praví učitel náš Pavel."e) I řekl Vladimír Němcům: „Jděte nazpět, protože otcové naši toho jsou nepřijali."
Uslyšavše to Židé Kozarští přišli, řkouce: „Slyšeli jsme, že přišli Bulhare i Křesťané, učíce tě každý jich víře své; křesťané totiž věří v toho, jehož jsme my ukřižovali; a my
a) pakli zde jest bohatý, tehdy bude i tam; Hip. °) z Říma Hip. ') 1 Kor. X, 31.
věříme v jediného Boha Abrahamova, Izákova, Jakubo- 986 va." I řekl Vladimír: „Co jest vaše přikázání?" A oni odpověděli: „Obřezati se, svininy nejisti, ani zajeČiny, sobotu světití." A on řekl: „Kde pak jest vaše země?" A oni odpověděli: „V Jerusalemě." On pak řekl: „Jest-li tam i nyní?" A oni odpověděli: „Rozhněval se Bůh na otce naše, i rozptýlil nás po krajinách pro biícny naše, a vzdána byla země naše křesťanům." On pak řekl: „I kterak vy jiných učíte, sami odvrženi jsouce od Boha i rozptýleni? Kdyby Bůh miloval vás i zákon váš, nebyli byste rozptýleni po cizích zemích; zdali nám téhož chcete přáti?"
Potom poslali Hřekové ku Vladimírovi mudrce, řkouce takto: „Slyšeli jsme, že přišli jsou Bulhare, učíce tě, abys přijal víru jich; jich pak víra poskvrňuje nebe i země, kteřížto proklatí jsou více všech jiných lidí, připodobivše se k Sodomě a Gomoře, na něž pustil Hospodin kamení horoucí a potopil je, i propadli se; jakož i těch očekává den zábuby jich, když přijde Bůh soudit země i zahubí všecky, kdo činí bezpráví a páchají nečistotu; neb tito vyplachují žaludky své, v lista vlévají a po bradě jim teče, vzpomíná- [66] jíce Muhameta; též i jich ženy páchají touž nečistotu i jiné horší, od smíšení mužských i ženských okoušejí." Slyše to Vladimír, plinul na zemi, řka: „Šeredná to věc!" Mudřec pak řekl: „Slyšeli jsme i o tom, kterak přišli z Ěíma poučit vás víře své, a víra jich málem s námi se různí; neb užívají při službách božícb chleba přesného, totiž oplat-tův, jichžto Bůh neustanovil, ale poručil chlebem sloužiti, i ustanovil apoštolům, vzav cbiéb a řekl: Totoť jest tělo mé, lámáno za vás. Takéž i číši vzav, řekl: Totoť jest krev má nového zákona.0) Tito pak toho nečiní, nezachovali jsou víry." I řekl Vladimír: „Přišli ke mně Židé, pravíce, že: V koho Němci a Hřeci věří, toho jsme my ukřižovali." A mudřec odpověděl: „Pravda jest, že v toho věříme; neb ") Mat. XXVI, 26—28; 1 Kor. XI, 24—25.
82
i
83
987 stranném místě, ukazujíce krasotu chrámovou, zpěvy, i služby biskupské, přisluhování diákonův, a vykládajíce jim, kterak slouží Bohu svému. A oni u vytržení jsouce, divili se, i pochválili službu jich. I povolali je císařové Basilij a Konstantin k sobě, a řekli jim: „Jděte do země své;" i propustili je s dary velikými a s počestností. Oni pak přišli do země své, a kníže svolal své bojary a starší. I řekl Vladimír: „Aj, přišli poslaní naši muži, slyšme od nich, co bylo." I řekl: „Vypravujte před družinou'1)." A oni řekli: „Šli jsme nejprve do Bulhar a dívali jsme se, jak se poklánějí v chrámě, totiž v modlitebnici: stojíce bez pasu, pokloní se a sedne, i hledí sem a tam jako běsný, a není radosti mezi nimi, ale zármutek a smrad veliký; není dobrý jich zákon. I přišli jsme do Němec, a viděli jsme, kterak ve chrámích mnohé služby konali4), ale krasoty neviděli jsme nižádné. I přišli jsme pak do Hřek, a vedli nás, kde slouží Bohu svému, a nevěděli jsme, na nebi-Ii jsme byli, nebo-li na zemi: neb není na zemi takového podívání, ani krásy takové, i neumíme toho ani po-vědíti; toliko to víme, že tam Bůh s lidmi přebývá, a jich služba boží jest lepší než ve všech jiných zemích. My tedy nemůžeme zapomenouti krásy té; neb každý člověk, když okusí prvé sladkosti, potom horkosti nepřijímá: tak ani
[1)5] my nechceme zde býti." I odpověděli bojare, řkouce: „Kdyby špatný byl zákon hřecký, nebyla by ho přijala bába tvá, Olga, kteráž byla moudřejší nade vše lidi." A Vladimír odpovídaje řekl: „Kde tedy přijmeme křest?" A oni pravili: „Kde ti libo." A když minul rok,
988 XLII léta 6496 táhl Vladimír s vojskem na Korsuň, město hřecké, a zavřeli se Korsuňané v městě. I stál Vladimír ob tu stranu města v přístavu, jedno střcliště vzdáli od města; i bránili se z města silně. Vladimír pak oblehl
fl) kde jste byli a co jste viděli Hip.
*) kterak ve chrámě konali službu Hip.
10(1
i
ť
;j město, a lidé v městě ochabli. I řekl Vladimír k měšťanům: 988
i „Nevzdáte-li se, i po tři léta chci tu stati." A oni nedbali
>; toho. Vladimír pak zřídil vojsko své, a dal sypati k městu
násyp. Zatím, co tito sypali, Korsuňané podkopavše zeď i městskou, sypanou zerni kradli a nosili k sobě do města,
sypajíce ji prostřed města; vojínové pak přisypávali více, ^ a Vladimír stál. A aj, muž jeden Korsuňský, jménem
Anastas, Btřelil, napsav takto na střele: „Studnice, kteráž jest za tebou od východu, z té voda teče po troubě: kopej a přejmi." I uslyŠav to Vladimír, pohledl na nebe a řekl: „Vyplní-H se toto, dám se pokřtiti." A tu hned kázal ko-pati naproti trúbám, a přejali vodu; lidé oslábli žízní pro nedostatek vody a vzdali se. A Vladimír vešel do města i družina jeho. I poslal Vladimír k císařům, Basilijovi a Konstantinovi, řka takto: „Aj, vzal jsem slavné město vaše, a slyším toto, Že máte sestru, která jest ještě pannou; jestliže jí za mě nevdáte, učiním městu vašemu, tak [ jakož jsem tomuto učinil." I uslyšavše to císařové, byli
t zarmouceni, a oznámili mu, řkouce takto: „Nesluší křesťa-
j núm pohany za muže brati a za ně vdávati; pokřtíš-li se,
i tehdy i toho dosáhneš, i království nebeské obdržíš, a bu- [86]
deš s námi jedné víry; pakli toho nechceš učmiti, nemůžem vdáti sestry své za tě." Uslyšav to Vladimír, řekl poslaným od císařův: „Povězte císařům takto: že já se pokřtiti [ dám; že jsem vyzpytoval již prvé těchto dnů zákon váš,
' a líbí mi se víra vaše i služby boží, jakož mi o nich ozná-
mili poslaní námi mužové." I uslyšavše to císařové, byli rádi a přemlouvali sestru svou, jménem Annu, i poslali ku j Vladimírovi, řkouce: „Dej se pokřtiti, a tehda pošleme
1 sestru svou k tobě." Vladimír pak řekl: „Nechť přijdou
f se sestrou vaší a pokřtí mne." I poslechli císařové a poslali
sestru svou, a s ní některé vysoké důstojníky a duchovní. A ona nechtěla jiti: „Jako do zajetí," prý, „jdu, lépe bylo by mi zde umríti!" I řekli jí bratří: „Což, obrátí-li nějak
101
,!í)í  HTiii iľliuii zralí Húskou na pokání, a zemi líŕeekou /.baví- ml líiŕ \;'ilk\ : vidíš-li. jak mnoho zlého způsobili Rusovi'' llľľkmnV a t nvuí. nepujdeš-li. též učiní nám.4' A sotva ji přinutili. Ona pak sedajíc do korábu, líhala") príbuznú své s pláčem, i odebrala sc pre s moře. A když prišla k Kor--uni, vyšli Kommuné s poklonou, i uvedli ji do města, a posadili ji v paláce. Božím pak řízením v tyž ča>? rozstonal .*c Vladimír očima, i neviděl ničehož a rmoutil se velmi'''). I poslala k němu císařovna, řkouc: ,,Chce.š-H pozbyti iiľinoľi této. tehdv dej m- hr/.v pokřtili; nedáš-li. tehdy tubo neduhu nepozbudeš."  UslvŠav to Vladimír, řekl: ..Bndf-li irito pravda, tehdv v pravdě veliký bude Bůh kn-ťan^kÝ."' f poničit, abv ho ]>okřtili. A l)iskup Korsuň--kv s kně/.imi ii--ařovnÍnvmi. dav prvé naučení, pokřtil \ ladítuira: jakmile \'/.ložil naň ruku. ihned prozřel. A vida \ ladiniir lotu nalil*1 uzdravení, velebil Boha, řka: ,,i\vní teprve spatřil jsem Boha pravého!'' Když pak to vidčli d rozina jeho, mnozí pokřtili se dali. A byl pokřtěn ve. chránič svatého Basilijc. a stojí chrám tento v městě Kor-suni na místě uprostřed města, kde trh mívají Kort-uňanč; palác pak Vladimírov s kraje chrámu stojí po tento tlen. a císarnvnin palác za oltářem. A po křtu přivedl císařovnu na oddavkv. Ti pak. kteří toho právě, nevějí, praví, že se dal pokřliti v Kvjrvě: a jiní pravili, že ve Vasilevé: jiní pak dpět jinače vypravuji.
Když pak Vladimír byl pokřtěn, učili jej víře křesťanské, řkouce takto: ..Ať neoklamou tebe někteří z kacířův, ale věr. takto řka: Věřím v jednoho Boha Otce. všedržitele. tvůrce nebe i země ■—až do konce tu víru. A pak věř v jediného Boha Otec nezrozeného, i v jediného Syna zrozeného, i v jediného svatého Ducha vycházejícího: tři osoby dokonalé. ttiv^-lné. rozdilné ěiVlein i o.-obou. ale íu- bož-
•■ ; l■ r.iI r\ .1 Hifi.
• • 1 iii-vi"(!ťl. in 'i ytoříj 1 Ihft,
sivím; neb rozděluj o se nerozdílně, n spojuje sc ncsmčsi- SJ J5ří tělně. Neb Bůh Otce vždy tyž přebývá v otcovství, nezrozený, bez počátku, počátek i příčina všech, jediným nezrozením starší on nežli Syn a Duch, z něhož rodí st; Syn přede všemi věky, a vychází Duch svatv bez času i bez těla; ve spolek Otec, ve spolek Svn. ve .spolek Duch svatý jest. Syn rovny bytostí otci a bez počátku jako otec, zrozením toliko různí sc od Otec i od Ducha. Duch jest přesvatý, Otci i Synu rovný bvtostí a věčný. Neb Otci otcovství, a Sjmu synovství, svatému pak Duchu vycházení (náleží). Neb ani Otec nepřechází v Syna nebo v Ducha, ani Syn v Otec i v Ducha, ani Duch v Syna nebo v Otce; nchnutelnéť jsou vlastnosti jich. Ne tří bohové. /oVí/ jediný Bůh, poněvadž jediné božství vc třech osobách jest. Z vůle pak Otce i Ducha, aby spasil tvory své, vyšel z otcovského lůna, od něhož neodstoupil, a všed v panenské lože přečisté jako boží símě. přijal tělo životné, mluvné i rozumné, prve nebývale, a vyšel Bůh vtělený, zrodiv se nevyslovitelně, i panenství matka zachovala bez porušení: netrpěl smísení, ani rozmíšc.nt, ani proměny, ale zůstav, kým byl, stal se, kým nebyl, přijav podobu sluhy pravdivě, a ne klamně, ve všem mimo Hřích nám byl podoben; neb dobrovolně zrodil se, dobrovolně počal plakati, dobrovolně žádati, dobrovolně pracoval, dobrovolně ustrašil se. dobrovolně umřel, pravdivě, a ne klamně: vše to skutečné, darmo nepravené strasti člověčenstva. A dav se ukřižovat!, smrt podstoupil nevinně, vstav z mrtvých v těle svém, bez těla zctleiií na nebesa vstoupil, i sedl po pravici Otce, a přijde opět ve slávě soudit živých i mrtvých; jakož vstoupil s tělem svým, tak i sestoupí. K tomu jediný křest vyznávej vodou i duchem, přistupuj k nejsvětějším tajnostem, věř ve skutečné tělo i krev, přijmi církevní podání, a klaň sc ěestnvm obrazům, klaň se čestnému dřevu kříže i všelikému kříži, svatvm ostatkům i svatvm nádo-
|n:;