WATASINO KUNI

                                          užitečné chyby


　

Mnohým Vám chybí závěr.


Píšete špatně arabskou 1 – bez háčku! V japonštině je to jenom prostá svislá čára (stejně jako v
angličtině). Naši jedničku s háčkem Japonci chybně vnímají jako sedmičku! (nebo raději používejte
japonské číslice)

Arabská 7 musí být BEZ přeškrtnutí, jenom jako tato tištěná podoba: 7

Lepší je psát číslovky japonskými číslicemi (kandži)!


田　označuje rýžové pole, takže pro naši krajinu je nevhodné. Místo 田園　můžete použít třeba hatake 畑
(= pole, sady a (zeleninové) zahrady).


-TO se dává po prvním členu, ne před posledním jako naše „a“! Za prvním nebo za všemi. Stejně to
platí pro –JA. Pokud ale máte nakonec HOKA, tak to znamená, že výčet není úplný, a tak místo –TO
musí být –JA:

      Kazach-džin-JA Rošia-džin(ja), Uigur-džin(ja),Tatar-džin-NADO-no minzoku-ga....


kindaiteki-na mači: kindai znamená “moderní” v historickém smyslu (“novověký”). Moderní ve smyslu
nejnovějších trendů je lépe: モダンな


Čeko-wa Óstria-to Doicu-to Slovakia-no tonari-ni arimasu.

      V takovémto kontextu asi lépe spíš “aida”=mezi nebo “mannaka”=uprostřed


Kuni-no jama-ga takaku nai-ši, ... ší, ...ookiku nai ši daga šizen-wa ucukušii-to omoimasu.

      DAGA je spojka používáná na začátku věty, která navazuje na předchozí samostatnou větu. Takto
uprostřed věty je třeba použít vnitřněvětné –ga nebo –keredomo:

                  ...ookiku nai ga / -keredomo


...ima-no kotoba-wa čekogo šikaši sandžúnen-mae ...

      Stejně jako u DAGA, i ŠIKAŠI je začátkovětní spojka, ne vnitřněvětní. Takže,

      buď: ....čekogo desu. Šikaši 30nen...

      anebo: ...čekogo desu-keredomo, 30nen...



取れる znamená „se dobývá, získává“ a je to o přírodních surovinách. O plodinách se používá 作る、栽培する。。。


Slovakia, Moravia, Ostrava... - naše [v]: オストラバ、スロバキア、ブラチスラバ、モラビア – tohle je zkomolená výslovnost,
protože japonština je schopná vyjádřit naše [v] přesněji:

                  オストラヴァ、スロヴァキア、ブラチスラヴァ、モラヴィア (což ale má tu nevýhodu, že i když byl tento způsob
zápisu vypracovaný v Meidži právě k přepisu anglického [v], stejně ho většina Japonců čte chybně
jako [b];

                  takže je lepší psát je zcela foneticky (jp „w“ je našemu [v] hodně blízké):

                  オストラワ、スロワキア、ブラチスラワ、モラワィア



Když Vám čárka vychází do prvního čtverečku ve sloupci, tak se vpisuje do předchozího



三十年前ごろ

                  三十年ごろ前



Olomouc: abychom předešli tomu, aby Japomec četl オロモウツ  jako „Oromóc“, můžeme to naznačit nigori na
ヴ: オロモヴツ



(Slezsko předtím...) ookii čiiku dešita:  Takto napsané to nedává logiku – jak by se “oblast” mohla
zvětšit nebo zmenšit? Musíte vysvětlit, že velká část Slezska je dnes v Polsku, a Česku zůstalo
jenom nepatrné jižní Slezsko. Např:

元々の全体のシレジアの大部分は今日、ポーランドにありますが、チェコにあるシレジアというところは、もともとのシレジアの南部だけです。



。。。と。。。とボヘミア・グラス作っています。V písemném projevu, na rozdíl od hovorové řeči, nesmíte vynechávat základní
syntaktické partikuly!

                              グラスを作っています。


Surobakia (a Ostrava, Bratisrava, Morava...) - psaní s バje nesprávné, „zkomolené“. Buď foneticky
s　ワ,ワィ... nebo　ヴァ, ヴィ... .


-to se dává po prvím členu, ne před posledním jako naše „a“! Za prvním nebo za všemi:

      Slovakia-to Óstria(to), Doicu(to),Pórando(to)-ga....

      Stejně to platí pro –ja.


„ 9百km^2 “ – když píšete latinská písmena, musíte psát jejich tištěné tvary, ne psané (které jsou
téměř v každé části Evropy trochu jiné a Japonec je nemá jak všechny ovládat!).

      九百平方キロメートル　（heihó kirométoru）

NB:

1. lépe než  latinská písmena a arabské číslovky, je používat co nejvíc japonštiny.

2. Nemíchat arabské a japonské číslice!!! (7万９百)

3. １０２６万 se musí propočítat: 千二十六万



Čeko je neoficiální, zkrácený název státu (Česko), podobně jako je Německo, Francie, Japonsko.
Pokud použijete Čeko-kjówakoku, píšete v termínech oficiálních názvů, tudíž musíte použít oficiální
názvy i ostatních zemí (Nipponkoku, Furancu-kjówakoku,...), což není moc praktické... To že u nás
se stále používá „Česká republika, Slovenská republika“, je pozůstatek toho, že se pořád jaksi
neumíme „nabažit své samostatnosti“, ale není správné říkat v jedné větě „Česká republika“ a
„Německo“: když řekneme „Česká republika“, tak musíme říci „Německá spolková republika“...
V japonštině je to stejné.


torerarete ite „se získává“ – není třeba pasivum, samo TORERU má tento význam:

      ...-ga torete ite,...


„výrobky“ – sanbucu　産物 jsou spíš zemědělské výrobky, jinak (technicky) spíš:

                  seihin 製品


malé JA, JU, JO apod. nepíšeme MIMO rámce genkó-jóši. Pokud „ŠU“ vyjde na konec sloupce/rádku,
píšeme je SPOLU do jednoho čtverečku: しゅ


好む, na rozdíl od  好き, se váže s –WO – je to normální sloveso „mát rád koho-co / oblibovat koho-co“:

      bunka-wo konomimas




Nacu-wa atatakai-to fuju-ni juki-mo arimas. Částice TO má význam „a“ jenom pokud následuje za
nōminem (=neohybným slovem: substantivem). Pokud se však připojuje za oznamovací způsob verba
(=ohybná slova: slovesa, adjektiva), znamená „když / jakmile..., tak (automaticky)...“. Pokud
chceme vyjádřit „a“ za verbem, na to má japonština spojovací (nefinální) tvar – u sloves obvykle
TE, u adjektiv KU:

                  Nacu-wa atataka-ku, fuju-wa...


fuju-ni: za nōminem času (toki, fuju) se NI používá, jenom pokud mluvíme o jednom momentu v průběhu
této doby, jinak jen samotné slovo nebo s –wa:

                  fuju-wa...


ve svislém psaní (tategaki) se arabské číslice nepoužívají, protože jde o tradiční styl, a tudíž k
němu patří japonské číslice (čínské znaky).


„milión“ se síce řekne „hjakuman“, ale když jde o víc než devět, zvyšuje se řád „stovky“ - „deset
stovek“ se mění na „tisícky“. Tudíž „11 miliónů“ není １１百万, nýbrž:

      千一百万



Bratislava-de-wa ... arimasu.

                  -NI-wa


Ičiban júmei-no-wa...: Jde tady o nominalizaci přes –NO. Nominalizuje se VERBUM, tj. sloveso nebo
přídavné jméno v přísudkovém tvaru – v tomto případě „júmei-da“. Takže:

                  júmei-NA-no-wa


Staré město – 旧市街（きゅうしがい）



女性が元気でなれるために: sloveso NARU má vazbu s –NI (nebo formálnější –TO):

                  元気になれる

                  nebo:

                  元気であるようみ


kaigai – v kontexte Slovenska skôr:

      GAIKOKU


kokuricu-na kuni: adjektivní přípona -na má abstraktnější význam. U adjektiv konkrétnějšího významu
se používá spíš –no:

                  kokuricu-NO kuni




形成しています。keisei šite imas: Toto sloveso se používá spíš v procesuálním smyslu: formovat (duši
studenta), tvarovat. „Česko tvoří Čechy, Morava...“ by se přirozeně vyjádřilo třeba:

      ...(to iu) micu-no čihó kara Čeko-kjówakoku-wa/ga natte imasu.



„Srdce Evropy“: ヨーロッパの心臓です。V japonštině se naše „srdce“ řekne několika způsoby – záleží na přesném
významu, který míníme:

kokoro = psychika, city (má bohaté srdce, bolí ho z toho srdce, nosí v srdci myšlenku...)

šinzó = srdce jako sval - tělesný orgán (zdravotní problémy se srdcem, bolest na srdci)

čúšin = srdce metaforicky – jádro, střed (jádro problému)

čúšinči = srdce jako jádro ve významu místním (střed města, střed Evropy)

Ve významu „srdce Evropy“ se tudíž nejlépe hodí čúšinči. Pokud použijeme šinzó, je to poněkud
„šokující“ nebo hodně neobvyklá metafora, ve které srovnáváte Česko se „srdcem jako fyziologickým
orgánem“ Evropy.


Nihon-no mitai-ni

      Nihon-mitai-ni (mitaina funguje jako přípona)


四季節: buď šiki (ustálený výraz pro čtveřici ročních dob, „quattro stagioni“) nebo jocu-no kisecu.


チェコにはプラハが嫌い人が多いです。

      „kirai“ není samo osobě přídavným jménem, nýbrž „kiraina“: Praha-ga kirai-na hito


モラビア

      foneticky přesněji: モラヴィア、(nebo ještě přesnější) モラワィア　


南のモラビア : toto spíš zní jako „Morava, která je na jihu“. Ve smyslu „jižní Morava“ – lépe:

      南モラヴィア


いいだと思います: před citačním „to“ bývá jednoduchá věta v obyčejném stylu, no a obyčejný styl od „ii
desu“ je „ii“ (ne [DEL: „ii da“ :DEL] – takový tvar neexistuje):

      いいと思います


...des kara.  Toto je silně hovorový, syntakticky vlastně nesprávný výraz. V písemném projevu věta
musí vždycky končit přísudkem (slovesem):

      ...da kara desu.



春と秋は来るとすずしくなります。Tu musí být „ga“, protože je to ve vedlejší větě: „Haru-to aki-GA kuru-to, ...“.
Pokud by tam bylo „wa“, znamenalo by to, že to slouží jako téma pro celou větu a platí i pro
„suzušiku narimasu“, což ale neplatí.


kaigai – v kontextu Česka spíš:

      gaikoku



      温帯があって „je (tam) mírné pásmo“ – lépe:

                  温帯にあって



      古代にチェコはボヘミアといいました。“Čeko“ v japonštině znamená „Česko“, případně (zastarale) zkratku pro
„Česko-Slovensko“. Neznamená „Čechy“! Čechy se japonsky řeknou Bohemia, v japonštině to není ten
„historický název“, jak to platí u nás. Tudíž, lepší vyjádření této problematiky by bylo třeba:

                  チェコの主な地域はボヘミアといいます。ボヘミアとは元々古代からの地名なのです。



保つがほしい   tamocu jako sloveso nemůže samo osobě fungovat jako substantivum a přibírat –ga.
Potřebujeme je nominalizovat (s koto nebo no): tamocu-no-ga. Ale hošii můžeme použít i –te: -te
hošii:

                              保もってほしい



ZA okrajem jóši se nepíše. Pokud něco (jako tečka) vychází ZA okraj, dopisuje se spolu s předchozím
znakem do jednomo okénka.


...kankókjaku-wa Praha-ni ikimasu.

      kimasu. (pokud to říkáte z pozice v Česku. Iku znamená „jít TAM“, kuru = „jít SEM“.


čúšin je abstraktní „střed“. Když jde o místo, musí být čúšinči:

      経済中心　。。。。経済中心地



Odstavce pište jako ODSTAVCE, ne jako kapitolky s vynechaním řádku! Začátek řádku odstavce
„odstavte“, tj, nechte několik úderů volných. (Stejně to platí i pro češtinu.)