Malý čtyřúhelník jako pokoj, okno, šest dívek, šest postelí, pod každou kufr. Vedle dveří vestavěná skříň, u stropu nade dveřmi reproduktor. Dělnické sbory zpívaly ze stropu ke zdi a ze zdi na postele, dokud nenastala noc. Pak ztichly, jako ulice za oknem a zarostlý park, kterým nikdo nechodil. Malých čtyř-úhelníků bylo v studentské koleji čtyřicet. |
Někdo řekl, že reproduktory vidí' a slyší všechno, co děláme.
Oblečení šesti dívek viselo namačkané ve skříni. Lola měla šatů nejméně. Oblékala si šaty všech dívek. Punčochy dívek ležely pod postelemi v kufrech.
Někdo zpíval:
Máma říká \
že mi dá
až se vdám
dvacet velkých polštářů
plných pisklavých komárů
dvacet malých polštářů
plných štípavých mravenců
dvacet měkkých polštářů
plných ztrouchnivělých lístečků I a Lola seděla na podlaze vedle postele a rozevřela kufr. Přehrabovala punčochy a zdvihla před obličej změť propletených nohou a prstů a pat. Nechala punčochy dopadnout na zem. Loliny ruce se třásly a v obličeji měla vícero než jeden pár očí. Ruce měla prázdné a bylo jich víc nsž dvě ruce ve vzduchu. Bylo skoro tolik rukou ve vzduchu, kolik leželo na podlaze punčoch.
Oči, ruce a punčochy se nesnesly v písni, kterou někdo zpíval ob dvě postele dál. Malá hlavička zpívala vestoje, kolébala se s vráskou soužení na čele. Píseň, ze které vráska hned vymizela.
chtěly punčochové kalhoty, hladké a heboučké jako dech. A lak na vlasy chtěly ty dívky, řasenku a lak na nehty.
Pod polštáři na postelích leželo šest tubiček s řasenkami. Šest dívek naplivalo do tubiček a míchalo saze párátky, až se na ně nalepilo černé těsto. Potom doširoka rozevřely oči. Párátko na víčku zavrzalo, řasy byly černé a husté. Ale už za hodinu mezi řasy pronikaly šedé trhliny. Sliny zasychaly a saze opadávaly do tváří.
Dívky chtěly saze na tváře, chtěly saze řasenek v obličeji, ale nechtěly saze továren. Chtěly hromady heboučkých punčochových kalhot, protože oka tolik utíkala, a dívky je pochytaly na kotnících a na stehnech. Chytily je a přilepily lakem na nehty
Bude těžké udržovat pánovy košile bílé. Bude mou láskou, až se mnou po čtyřech letech odejde do vyprahlého kraje. Až bude bílými košilemi oslňovat kolemjdoucí, bude mou láskou. Až bude pánem, ke kterému chodí holič domů a přede dveřmi si vyzuje boty. Bude to těžké, udržovat košile bflé v tom svinstvu, ve kterém skáčou blechy, píše Lola.
Pod každou postelí stál kufr a v něm klubko zamotaných bavlněných punčoch. Přízové punčochy pro dívenky, které