Učitelka Marcela: Takže spíš oni tak jako by chtěli někdy až moc toho říct, takže se spíš musí
usměrňovat, aby odpovídali na to, co chtějí, někdy se to nedá kočírovat. Ale já asi tím, že je mám
v té fyzice a tam se vlastně ptají tady k tomu tématu, protože tam nemají kam odběhnout někde
bokem, co tatínek, co babička, takže mně to možná potom už v té občance až tak nevadí a beru je
takové, jaké jsou. Takže sice šly takové fámy, ale já s nima vycházím, bych řekla, celkem dobře. Je
jich teda z těch tříd, co učím, tak vlastně tam je největší počet těch dětí, jinak vlastně ty třídy
jsou tak po těch osmnáct, šestnáct, devatenáct, tady jich je dvacet dva, takže je jich tam trošku
víc, ale říkám, jako to, že jsou trošku živější mně až tak nevadí, zatím to zvládáme tím, že: „Teď
mluvím já, takže se uklidni.“ nebo to řeknu podruhé, takže už ví, že asi by se měli teda zklidnit.
V té fyzice to stačí říct jednou, tam prostě ví, v té občance jak jsou tak nějak asi zapojení do
toho a ještě si musí sdělit ty informace, tak mně to trošku trvá dýl, ale jako mně to takhle
vyhovuje, já nemám ráda, když je prostě mrtvolné ticho, takže takový ten šum, když mám pocit, že se
baví o těch věcech nebo patří to tady k tomu, tak mi to nevadí, takže…