VO: Jak lze charakterizovat profesní sebepojetí studentky učitelství v závěrečném
ročníku studia?
Data: hloubkový individuální rozhovor
Studentka uvádí řadu činností, které by měl učitel zvládat, nastiňuje schopnosti a dovednosti,
jimiž by měl, na základě očekávání – jak laiků, tak odborníků – učitel disponovat, a mnohé z
nich současně vnímá jako vlastní standardy. Řadí mezi ně i potřebu hmatatelného výsledku
vlastního učitelského působení: „…aby měli něco v sešitech; ...že něco žákům předám.“
Klade ji do souvislosti s potřebou kvalitních didaktických pomůcek: „Když pracuji se špatnou
učebnicí, která nedostatečně akcentuje určité věci, tj. nedostatečné množství cvičení na
probíranou gramatiku, málo otázek k textu, přemíra poslechů aj., poté musím knihu odložit a
vytvořit si vlastní přípravu.“ Vlastní standardy studentky učitelství jsou vymezeny poměrně
obsáhle. Zmiňuje rovněž potřebu přehodnocovat vlastní postoje. I přes své veskrze negativní
zkušenosti, jež získala s prací ve skupinách (ještě v roli žákyně), říká: „Nemohu však na
základě své špatné zkušenosti s prací ve skupinkách tuto organizační formu výuky zcela
zavrhnout.“; je si vědoma svého profesního vývoje, růstu: „Moje osobnost učitele se vyvíjí.“;
zmiňuje potřebu vyvarovat se postupů a způsobů jednání, jež považuje za nesprávné: „Mám
svá předsevzetí, jaká bych nechtěla být.“; nutnost reflexe získaných zkušeností: „Zkušenost
mi ukáže, do jaké hloubky a co je třeba skutečně znát.“
VO: Jak probíhá mezigenerační učení mezi členy učitelského sboru?
Data: hloubkové individuální rozhovory, obserview
V tomto článku však poněkud odhlédneme od kontextů a obsahů těchto interakcí a zaměříme
se na formy interakcí z hlediska zapojení jednotlivých aktérů. Inspirací v mnohém nám bude
opět Illerisova teorie, v níž stručně načrtává několik forem interakce podle zapojení učícího se
(Illeris, 2007, p. 101). Illeris (2007, 100-101) uvádí náledující formy interakce: percepce,
transmise, experience, imitace, participace, akce.
Jsme si vědomi, že Illerisův pohled na učební situace není ojedinělý či vyčerpávající altenativně
například Elkjaerová (2004) vymezuje podoby interakce jako participace,
observace, interakce, dialog. K Illerisovu pojetí se přikláníme proto, že jeho pojetí se nejvíce
blíží struktuře našich dat, volnost popisu kategorií dává potřebný interpretační prostor, i proto,
že s jeho teorií pracujeme i na více rovinách (vymezení procesu učení, popis učení pomocí tří
dimenzí), a přejetí jeho termínů i v této oblasti nám umožňuje zachovat terminologickou
konzistenci a přehlednost.
Percepce
První podoba interakce mezigeneračního učení v učitelských sborech je poměrně nenápadná, a
co více, může o ní vědět jen jedna z učících se stran. Jirka o perception říká: “každej učitel
pozoruje toho druhýho, jo a velmi bedlivě. Ty konkrétní situace. V té škole je jich milion sto
padesát za dopoledne. Někteří dělají, že se starají o sobě, ale není to pravda”.
…
Transmise
Zatímco percepce vzniká nezáměrně, v případě transmise je v našem pojetí naopak aktivní i
ten z aktérů, který se rozhodl tomu druhému něco předat. Na škole existuje pochopitelně celá
řada situací, které zdánlivě tomuto formátu odpovídají, ale k učení při nich nedochází, a tak o
transmisinemůžeme hovořit. Příkladem mohou být například povinná školení, jež musí učitelé
absolvovat po sedmé vyučovací hodině, a ještě po následné poradě. Učitelky takovou situaci
popisují třeba následovně:
tazatel: A jak takové školení vypadá?
U2: Zíráme do obrazovky a ona mluví. To je celý jako. Tam není jako co by na tom bylo
k pozorování.
U1: Leda naše nadšené obličeje (všichni se smějí)
…