QUINHENTISMO Literatura 16. století [USEMAP] Cestovatelská literatura •PERO VAZ DE CAMINHA (1450-1500) • •List o nalezení Brazílie (A Carta de Pero Vaz de Caminha / A Carta do Achamento do Brasil), 1.5.1500 •Žánrově se jedná o zprávu z cest deníkovou formou •V textu se vymezují motivy, které budou typické pro brazilskou literaturu – vidina ráje, velkolepá příroda, papoušci, mýtus dobrého divocha, mýtus nevinné a svůdné ženskosti, mýtus katecheze, která ospravedlňuje dobývání nových území • • • [USEMAP] •PEDRO LOPES DE SOUSA (1501-1542) • •Plavební deník loďstva, které se plavilo do Brazílie roku 1530 • (uveřejněn až v roce 1830) • cestopisná kronika, která zachycuje zároveň prostředí a zvyky • domorodého obyvatelstva a opěvuje Evropany, kteří do Brazílie přišli za • dobrodružstvím [USEMAP] Cestovatelé z jiných zemí •JEAN DE LÉRY • francouzský misionář • humanistické vidění indiánů a jejich společenství • •HANS STANDEN • německý voják a dobrodruh • dopodrobna popsal např. rodinné struktury a dynamiku rodinného a • společenského soužití domorodého obyvatelstva [USEMAP] Jezuitská literatura •Příchod jezuitů do Brazílie – 1549 – vedl je páter Manuel de Nóbrega •Úkol jezuitů byl „vychovat“ domorodce k tomu, aby se dali začlenit do hospodářského systému mateřské země [USEMAP] MANUEL DE NÓBREGA (1517 – 1570) •Zpráva o zemích brazilských, 1551 • význam etnologický a katechetický •Listy • psané od roku 1549 v Bahii a Pernambucu bratřím do Lisabonu • (přeloženy do italštiny – Benátky 1559, 1561, 1570) •Dialog o obrácení pohanů, 1557 • rozhovory s místními obyvateli – malomyslnost z mizivých výsledků • obracení domorodců na pravou víru • - • - - • [USEMAP] Otec JOSÉ DE ANCHIETA (1534-1597) •Připlul do Brazílie ve svých devatenácti letech s výpravou druhého generálního guvernéra Duarta de Costy •V rámci své misionářské mise byl jedním ze zakladatelů jezuitské koleje svatého Pavla a tím i samotného města São Paula, které kolem ní vyrostlo •Gramaticky utřídil skupinu jazyků rodiny tupí-guaraní a na jejich základě vytvořil tzv. „língua geral“, obecný jazyk, který měl sloužit jako oficiální i literární jazyk nové země – on sám v tomto jazyce kázal [USEMAP] •Umění mluvnice nejužívanějšího jazyka na pobřeží brazilském, 1595 • do mluvnických schémat jezuitské latiny vsadil domorodé jazyky • synkreticky spojené do jedné řeči • •Píše divadelní hry v „língua geral“, v portugalštině, španělštině i • vícejazyčné, zapojuje do nich indiány jako herce •Na Svatého Vavřince, 1853 – jeho nejproslulejší hra • napsána ve třech jazycích (portugalština, španělština, lingua geral) • střídání stylů, od recitace ke zpěvu a tanci • [USEMAP] •Ceněné jsou i Anchietovy informativní dopisy – zprávy o fauně a flóře, • informace antropologické, o kultuře a společenském soužití • domorodců • Co nejvíce přírodních věcí, 1560 • •Věnuje se mj. historickým esejům, životopisům spolubratrů misionářů, atd. • •Píše rovněž básně a to jak tradiční, tak vícejazyčné, ve kterých využívá • jazyka tupí • [USEMAP] Další jezuitští otcové •FERNÃO CARDIM • Sepsání o zemi a lidu brazilském • souhrn jeho textů se zprávami z prostředí – popisuje Pernambuco jako • místo rozmařilosti, zábavy a povrchního soupeření • •SIMÃO DE VASCONSELHOS • Zajímavé a nepostradatelné zprávy o věcech brazilských [USEMAP] Kroniky, dějiny a etnografické popisy •PERO MAGALHÃES GÂNDAVO • Dějiny provincie Svatého kříže, obecně též Brazílií zvané, 1576 • •GABRIEL SOARES DE SOUSA • Popisné pojednání o Brazílii, 1587 [USEMAP] • • •VICENTE DE SALVADOR - prvního skutečný brazilský prozaika • Dějiny Brazílie •BENTO TEIXEIRA - první brazilský básník • Prosopopéia – dějiny Brazílie ve verších •AMBRÓSIO FERNANDES BRANDÃO • Rozhovory o krásách Brazílie – žánr chvály (ufanismus) •ANDRÉ JOÃO ANTONIL • O hojnosti brazilského rostlinstva a nerostů • • [USEMAP] Na závěr se podívejme, jak se první brazilský prozaik Vicente do Salvador, rozhořčuje nad názvem své země: „Kapitán Pedro Álvares de Cabral vztyčil kříž […] 3. května, v den, kdy se slaví nalezení Svatého Kříže, na němž za nás zemřel Kristus Vykupitel, a proto zemi, již objevil, nazval zemí ´Svatého Kříže´ a tímto jménem slula po mnoho let. Leč ďábel, který pro znamení kříže ztratil všechno panství nad lidmi, se bál, že přijde i o bohatství, jež měl v lidu této země, pročež se přičinil, aby první jméno upadlo v zapomnění a zachovalo se jméno „Brasil“, podle stejně nazývaného dřeva barvy řeřavých uhlíků, kterým se barví látky narudo a jímž tato země oplývá. Jako by jméno jakéhosi dřeva k barvení sukna vážilo víc než jméno onoho dřeva božského, kteréž dalo barvu a moc všem církevním svátostem a na němž byla tato církev postavena, takže nabyla síly a pevnosti, jež jsou nám známy.“ [USEMAP]