GRACILIANO RAMOS (1892-1953) •Náleží ke druhé modernistické generaci, která vstupuje na scénu v roce 1930. • •Pro tuto dobu je typická výrazná politizace intelektuálů, kteří jsou ovlivněni evropskými ideologiemi, zejména komunismem a fašismem (souvisí to i s hospodářskou krizí 30. let). K tomu se pojí intenzivnější studování Brazílie, jejíž minulost je interpretována nově na základě nových výzkumů. •1892 - narodil se vnitrozemí Alagoas, první ze 16 dětí •1915 - stěhuje se do Ria de Janeira, pracuje ve třech novinových redakcích jako revizor textu – ve stejném roce se vrací za rodinou na SV, do městečka Palmeira dos Índios •Od konce 20. let se věnuje politice – 1928 – zvolen starostou Palmeira dos Índios •1930 - stává se ředitelem státní tiskové agentury v Maceió •1933 - ředitel institutu veřejného vzdělávání pro stát Alagoas •1933 vychází jeho první román (Caetés), o rok později druhý (São Bernardo) •1936 je zatčen a uvězněn bez soudního procesu pro podezření z komunismu – ve vězení tráví necelý rok (Memórias do Cárcere) •1937 propuštěn z vězení, získává cenu Ministerstva školství za dětskou knihu A Terra dos Meninos Pelados •1938 vycházejí Vyprahlé životy •1945 knihy: Infância, Insônia, Dois dedos •1951 zvolen předsedou klubu brazilských spisovatelů •1952 cesta do SSSR, Portugalska, Francie a Československa (Viagem) •1953 umírá v Riu de Janeiru • •1961 Ministerstvo školství a kultury vydává oficiálně jeho sebrané dílo •1962 kniha Vyprahlé životy získává cenu severoamerické Nadace Wiliama Faulknera za reprezentativní dílo současné brazilské literatury •Realismus Graciliana Ramose je kritický. •Jeho hrdinové jsou vždy vtělením problémů a autor je zavádí do samého extrému prožitku – pro autora je společenské napětí hnacím motorem veškerého chování. •Jako kritický autor dokázal spatřit v každé postavě krutou tvář útlaku a bolesti, dokázal pochopit vztah člověka a prostředí. •Je proto zavádějící redukovat jeho prózu na regionalistickou – příroda a prostředí v jeho románech zastávají funkci nepřátelské reality, na níž hlavní postava nějakým způsobem reaguje. •Jeho styl je ořezaný na podstatu, geometricky založené vyprávění a větná skladba s pečlivým výběrem slov a minimálním používáním adjektiv a přívlastků. • „Nesse tempo meu pai e minha mãe estavam caracterizados: um homem sério, de testa larga, uma das mais belas testas que já vi, dentes fortes, queixo rijo, fala tremenda; uma senhora enfezada, agressiva, ranzinza, sempre a mexer-se, bossas na cabeça mal protegida por um cabelinho ralo, boca má, olhos maus que em momentos de cólera se inflamavam com um brilho de loucura. Esses dois entes difíceis ajustavam-se. Na harmonia conjugal a voz dele perdia a violência, tomava inflexões estranhas, balbuciava carícias decentes. Ela se amaciava, arredondava as arestas, afrouxava os dedos que nos batiam no cocoruto, dobrados, e tinham dureza de martelos. Qualquer futilidade, porém, ranger de dobradiça ou choro de criança lhe restituía o azedume e a inquietação.“ (Infância, 1945)