ODBORNÝ STYL Styly podle stupně odbornosti: a) Vědecký a Prakticky odborný b) Populárně naučný c) Učební Vědecký – je určen pro odborníky v daném oboru, užívá množství odborných slov a spojení, pro laika bývá takový text nesrozumitelný. Prakticky odborný – obrací se na znalého adresáta, který zná základní problematiku a rozumí jí. Populárně naučný – styl zaměřen na laiky nebo začátečníky vědního oboru, užívá základní pojmosloví, není detailní. Učební – předává odborné poznatky, ale samotný text musí být podán tak, aby tomu cílová skupina čtenářů porozuměla; jedná se hlavně o školní učebnice, skripta, atd. Stylistické útvary odborného stylu Útvarů je mnoho - např: disertace – rozsáhlá vědecká rozprava (např. doktorská) monografie – knižní odborná publikace studie – vědecká rozprava menšího rozsahu diskuse – následuje po odborném referátu beseda – konverzace na odborné téma probíhající mezi několika účastníky kritika – uvažuje, hodnotí, posuzuje jednání, dílo recenze – zpravidla hodnotí nové literární dílo odborný referát stylistický postup: informační, popisný, výkladový informuje o výsledcích určité činnosti (bádání) – např. nové fyzikální, chemické pokusy, astrologické objevy, … cíl: rozebrat určitý problém autor bere v úvahu adresáta – volba jazykových prostředků více či méně specifických důležitá přehlednost mluvený: kontakt s posluchači, reakce na dotazy, kontaktové prostředky psaný – v odborných časopisech odborný popis stylistický postup: popisný i výkladový podává informace odborníkům popisuje odborný jev nebo činnost, na jejich části a vztahy mezi nimi přesné formulace definic návod praktické poučení jak pracovat s přístrojem, spotřebičem, nástrojem… popis pracovního postupu popisuje pravidelný děj vystihuje činnost přesně tak, jak jednotlivé kroky jdou za sebou např. kuchařský recept, návod na pletení svetru, přesazování květin esej stylistický postup: úvahový, výkladový druh úvahy na odborné téma, ve kterém se mísí prvky odborného stylu s uměleckým výrazný prostor pro autorský styl – specifická volba jazykových prostředků (expresivní, umělecké výrazy) cíl: zamyslet se do hloubky nad kulturními, společenskými, filozofickými problémy výklad stylistický postup: výkladový cíl: vysvětlení nějakého jevu nebo problematiky z oblasti vědy, techniky, hospodářství, umění kontextualizuje problematiku - vysvětluje podmínky vzniku, trvání, následky, podstatu je základem učebnic, odborných časopisů, publikací kompozice: postup od definice k objasnění konkrétních jevů metody: dedukce (postup od obecného k jednotlivému) a indukce (postup od konkrétních jevů k vyvození obecných závěrů) typy výkladu: statický – na začátku je vytčena podstata jevu dynamický – vyprávěcí prvky, dějová slovesa pro výklad je typická klasická triáda: I. Úvod II. Vlastní výklad (vytčení cílů, použité metody, konkrétní výklad, definice) III. Závěr – shrnutí, vyvození závěrů, využití v praxi, význam, přílohy úvaha vysvětluje nebo hodnotí nějaký problém nebo jev nacházíme ji ve všech funkčních stylech (s výjimkou administrativního) většinou subjektivní a expresivní ráz, záleží na zkušenostech, znalostech, praxi pisatele témata jsou různá – všechny oblasti lidské činnosti kritika = hodnotící úvaha (kritice je blízká recenze) cílem není čtenáře poučit, ale zamyslet se a podnítit k zamyšlení i jeho kompozice úvahy vychází z trojího principu: 1. od obecných myšlenek přes konkrétní příklady opět k obecným myšlenkám 2. od obecných myšlenek k jednotlivým faktům 3. od jednotlivých faktů k obecným závěrům jazykové prostředky: podstatná jména (smysl, význam, cíl, problém),hodnotící přídavná jména, řečnické otázky