Venkovský četník Kurt Janisch, pohledný a zdánlivě dobrosrdečný muž a spořádaný manžel, je posedlý chorobnou touhou po ženách a penězích, ale především po nemovitostech. Jeho kořistí jsou osamělé bohaté paničky. Jako policista dobře ví, kde je může potkat: na okresních silnicích rakouského venkova kdesi mezi Mariazellem a Můrz-z u schl a gem. Vyzbrojen perem a notýskem si zapisuje poznávací značky a telefonní čísla řidiček, jež se dopustily drobného dopravního přestupku. Jednou z obětí je žena ve středních letech, která se přestěhovala z města na venkov. Setkání s četníkem ji zcela promění, stává se na něm sexuálně závislou. Janischovy nadějné vyhlídky však náhle ohrozí mladá dívka Gabi, která muži také propadne. Jenže nemá dům, jen lačné tělo. Kurt Janisch cítí, že prozrazením románku s Gabi může přijít o vysněný majetek své stárnoucí milenky. Proto se dívky musí zbavit.
Čtyři postavy současné vytvářejí vyprávěcí linie románu, vzájemně se prolínají a dávají vyvstat příběhu o brutalitě, ztraceném lidství, kterému nesvítá naděje. Ženy a domy se v díle stávají pouhými objekty, a tak se s nimi také zachází: násilně a nekompromisně. Román nositelky Nobelovy ceny je mistrným popisem patologické mužské psychiky viděné očima ženy.
Elfriede Jelineks tabuloser Roman ist Kriminalgeschichte, Porno und Trivialroman in einem: «Höllisch gut» (Cosmopolitan). Sie «liefert ein mitleidloses, von Assoziationen strotzendes Stück um Gier, Frauenfeindlichkeit und Spießertum» (Elle).
Elfriede Jelinek, geboren am 20. Oktober 1946 in Mürz-zuschlag/Steiermark und in Wien aufgewachsen, studierte Theaterwissenschaft, Kunstgeschichte und Musik. Betühmt wurde sie durch den Roman « Die Klavierspielerin» (rororo 23166) und ihren Bestseller «Lust» (rororo 13042). 1998 erhielt Elfriedc Jelinek den Gcorg-Büchner-Preis und 2002 den Mühl heimer Dramatikerpreis. Die Zeitschrift Theater heute wählte sie 1996 zur «Dramatikerin des Jahres». Im Jahr 2004 erhielt sie den Literatur-Nobelpreis.
Der Landgendarm Kurt janisch hat ein Auge auf den Grund und Boden alleinstehender Frauen geworfen, und als Polizist weiß er, wo er sich seine Opfer holt: auf den Landstraßen, wo er sich die Autonummern und Adressen der Frauen notiert, die er später aufsucht. Das erste Opfer ist eine Frau mittleren Alters. Um in den Besitz ihres Hauses zu gelangen, macht er sie sexuell hörig. AJs das zweite Opfer, noch keine sechzehn Jahre alt, seine Pläne jedoch plötzlich gefährden könnte, schwimmt es als Leiche in einem Plastiksack im See.
«Der böse Blick der Jelinek hat nichts von seiner Schärfe eingebüßt.» («Die Welt»)