1
Poruchy spánku u dětí
Mohou být symptomem:
a, emoční poruchy v dětství, která má být diagnostikována a léčena
b, (pokud pouze) izolovaný problém – jsou tyto poruchy až do mladšího školního věku časté.
Rodiče trpí spánkovým deficitem, dítě netrpí (eventuálně jej kompenzuje delším denním
spánkem). Sekundárně – narušeny vztahy s rodiči.
Etiopatogeneze – častější u dětí s perinatálními riziky. Zpravidla interakční vliv – nedonošené
dítě dráždivější, plačtivé, obtížněji uklidnitelné. Rychle navykají na časté chování a houpání při
uklidňování. Hypnotika v útlém věku mají často paradoxní účinek.
1. Poruchy usínání – batolecí a předškolní věk
a, nejčastěji – dítě nemá vytvořeny přiměřené strategie sebeuspávání. Vyžaduje přítomnost
někoho z rodičů, doba usínání se neúměrně prodlužuje, bdění je posilováno pozorností rodičů.
b, někdy – pozdní usínání projevem silné separační úzkosti! Spánek je psychologická separace.
c, někdy – symptom emočního přetížení nebo přechodného nárůstu úzkosti
d, zejména v období mezi 8.- 10. rokem, kdy se dítě musí vyrovnávat s plným pochopením
faktu smrti. Obávají se, že by oni nebo někdo blízký mohl zemřít.
2. Časté noční buzení (6x a vícekrát za noc)
a, nutná analýza rituálu a usínání v rodině. Většina dětí s poruchami spánku mívá individuálně
nižší potřebu. Kolem druhého roku již tyto děti nespí přes den vůbec. Velké množství dětí
předškolního a mladšího školního věku se v případě nočního buzení přesouvá do postele rodičů.
b, problémy spánku mají obvykle interakční původ a také samy rodinný život ovlivňují. Dítě
v posteli rodičů jako účinná antikoncepce.
Terapie:
a, pokud problém spánku izolovaný – behaviorální terapie
b, pokud generalizovaný při vztahových obtížích nebo výchovných problémech – rodinná
terapie
3. Noční můry = živé sny s děsivým obsahem = reakce na akutní zátěž (nemusí být nadměrná),
ale i na somatické onemocnění. Jen pokud jsou velmi časté, signalizují susp. nadměrný stres
nebo emoční přetížení.
4. F 51 – Noční děsy (pour nocturnus) – je něco jiného než můra. Dítě si nepamatuje sen,
v průběhu spánku se zvedá s intenzivním křikem, rozevřenýma očima, nereaguje na podněty.
Na tyto příhody má úplnou amnézii. V etiologii těchto poruch hraje roli neurofyziologická
dispozice dítěte (pravděpodobně vývojově podmíněná; porucha aktivace v průběhu spánku).
Mohlo by jít ale výjimečně i o epileptický záchvat. Mělo by být doporučeno orientační
neurologické vyšetření. Při zvýšení zátěže a vlivem vnitřních nebo interpersonálních konfliktů
k němu může docházet. Jsou tím významnější, čím je dítě starší.
Podobný význam jako pour nocturnus:
F 51.3 Somnambulismus (chození ve spánku)
Až do školního věku nejsou signálem žádné poruchy ani patologie prostředí dítěte. Spíše
projevem fyziologické dráždivosti nebo nezralosti CNS.
2
Poruchy příjmu potravy
ICD 10 – F 9 – Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství
F 98.2 – Porucha příjmu jídla v útlém a dětském věku (odmítání jídla eventuálně mimořádná
vybíravost)
- bez přítomnosti organického onemocnění
- může, ale nemusí být přítomná ruminace = opakovaná regurgitace bez nausey
- u malých dětí – nedosahují předpokládaných váhových přírůstků; obtíže s krmením;
častější u dětí s perinatálními riziky, časté u dětí vývojově opožděných nebo
postižených (zejména DMO) – porucha orální motoriky
- nejčastěji – vlivy interakční (v případě hospitalizace se váhový stav upraví)
- hrají roli tyto faktory:
- chování rodičů (neadekvátní technika krmení, deficit rodičovských dovedností)
- chování dítěte (sociální reaktivita, dráždivost)
- chybné postoje rodičů (názory na správnou výživu)
- situace celého rodinného systému (sociální opora, stres; zanedbávání dítěte
v dysfunkčních rodinách)
- často u mírně opožděných dětí – nutné citlivě informovat rodiče + pracovat s nimi
(redukovat pocity viny)
- po přechodu do batolecího období se oblast jídla stává prostředkem boje o moc – období
vzdoru jídlo pak budí úzkost u dětí a rodičů, maladaptivní chování je posilováno a mizí
až v pubertě zpravidla
- vyloučit depresi a úzkostné poruchy!
1. Odchylky chování dítěte a rodičů v situaci jídla
- chybné techniky krmení, nedostatek dovedností dítěte (kousání a polykání); interakce
v jiných oblastech v normě > přímý nácvik techniky krmení - indikované
2. Poruchy interakce generalizované (v jiných oblastech)
- rodiče nejsou dostatečně citliví k signálům dítěte; interakční terapie indikovaná
3. Silně dysfunkční rodiny
- neprospívání dítěte = jeden ze základních signálů vztahové patologie
- nutný komplexní rozbor celého případu. Tam, kde je zachycena individuální
psychopatologie, alkoholismus, drogová závislost rodičů = nutné se terapeuticky
soustředit na tyto problémy; ostatní = cílená pomoc sociální s paralelní psychoterapií
pro děti i rodiče, které umožní změnu interakce
F 98.3 – Porucha; pika v útlém a dětském věku
- vytrvalé pojídání nestravitelných látek (hlína, barviva, hoblovačky, atd.)
- mohou být součástí širší psychiatrické poruchy (např. autismu) nebo je izolované
psychopatologické chování (pouze ve 2. případě se takhle kódují)
- je nejobvyklejší u mentálně retardovaných dětí (pak kódujeme F 70 – 79). Může být i u
dětí s normálním IQ, obvykle u malých
Nechutenství – děti předškolního a mladšího školního věku
- -jen u malé části – symptom emoční či behaviorální poruchy (deprese či úzkostná
porucha)
- -obvykle problém interakční (přesvědčit, že dobré rodičovství se projevuje především
dobrou výživou dítěte) – dítě má konstitučně menší potřebu jídla – úzkostní nebo
3
hyperprotektivní rodiče je nutí – stupňují tlak – při prožívaném napětí – nechuť k jídlu
narůstá; některé děti – extrémně vybíravé
- pokud potíže nejsou extrémní, samy se upraví v období puberty (růst, větší autonomie).
Pokud vážnější – krátkodobá rodinná terapie, poradenské vedení. Pokud se potíže
generalizují – potřebná systematičtější práce s rodinným systémem
F 50.0 – Poruchy příjmu jídla
F 50-59 – Behaviorální syndromy s fyziologickými a somatickými faktory
Mentální anorexie + mentální bulimie
- v posledních letech centrem zájmu tělo, vzhled, štíhlost; ohrožené adolescentní dívky a
mladé ženy (někdy sportovci, manekýny, apod.)
- někteří autoři berou jako dva různé syndromy, jiní jako jedno onemocnění (chronická
varianta MA se u 30% - 50% pacientů vyvine v bulimii)
Mentální a norexie
=extrémní ztráta váhy v důsledku úmyslného omezování příjmu potravy, je spojena
s intenzivním strachem z tloustnutí a narušeným vnímáním tělesného schématu
1. Tělesná váha 15% pod předpokládanou BMI (= body mass index) = je méně než 17,5 = váha
kg: výška m2
2. Snížení váhy si pacient způsobuje sám (vyhýbá se jídlům, po kterých se tloustne), užívá
vypracované zvracení, defekace, anorektik, diuretik, nadměrné cvičení
3. Je přítomna specifická patologie – strach z tloušťky, zkreslená představa o vlastním těle,
apod.
4. Endokrinní porucha následně = amenorhea u žen, ztráta sexuálního zájmu a potence u
mužů
5. Jestliže počátek onemocnění před pubertou – puberta opožděna
Anorektičky:
- dívky premorbidně hodné – perfekcionistické, hodné, konformní, vzorné; mají v sobě
bazální destruktivitu (odmítání jídla jako vzdor – kontrastuje to), OCD rysy!
- předstíraná zralost – vnitřně infantilní, nezralé
- tendence manipulovat druhými, předstíraná spolupráce
- obtíže v separaci, hypotéza o odmítání sex. role a dospívání
- rodiny: nadměrně kohezivní, matka „myslí za dítě“ a není citlivá k jeho potřebám > dítě
pak není schopné jasně prožívat svou identitu, jídlem získává kontrolu nad sebou
- někdy i následek ho zneužívání a týrání
- vrchol výskytu – 13.-14. a 17.-18. rok
- u anorexie nejde o nechutenství, ale o přemáhání hladu
- časté zneužívání projímadel, záměrné zvracení
- v rozporu s vyhublostí bývají velmi výborné ve škole, v zájmech, velmi mnoho cvičí
v adolescenci
- jídelní patologie se projevuje v rodinném kontextu, u dětí v předchozích vývojových
obdobích „nadměrně přizpůsobených“ – probíhají separačně-individuační procesy
obtížněji – anorektičky výrazně přizpůsobivé premorbidně, odpovědné,
perfekcionistické; s rozvojem jídelní patologie – konflikty s rodiči – lžou, podvádějí,
snahu o změnu vnímají jako intruzi – reagují vztekem, lítostí. Rodiče se dostávají
navzájem do konfliktů, pacientka je rozděluje, váže se většinou na matku, otce odmítá
– kritizuje
4
Různé názory na etiopatogenezi: anorexií
1. biologická hypotéza = primární hypotalamická dysfunkce
2. Určitá forma deprese – suicidální potenciál MA
3. Obsendantně-kompulzivní porucha
4. Psycho-biologické krize dospívání (nejsou schopní zvládnout sexuální dospívání; drží nízkou
váhu a tím pádem nemenstruují)
5. Následek traumatu sexuálního zneužití (nyní moderní)
Mentální bulimie
1. Neustálé zabývání se jídlem, neodolatelná touha po jídle, epizody s přejídáním (velké dávky
jídla během krátké doby)
2. Pak vyprovokované zvracení nebo zneužívání laxativ, střídavé období hladovění, užívání
anorektik, diuretik apod.
3. Patologický strach z tloušťky
Bulimičky:
- -premorbidně méně přizpůsobivé, ale také mají perfekcionistické rysy, závislé na
hodnocení druhých, bývají také pasivní a vyhýbavé, mívají problémy s kontrolou
impulzů nejen v jídle (krádeže, alkohol), nedostatečně autonomní fungování
- -v rodinách častěji patologie rodičů, alkohol, drog, chaotická matka, deprivace lásky
- -rodinný kontext poruchy – symbolika hltání a zvracení jídla, které vaří matka
Charakteristiky rodin pacientů s jídelními poruchami
1. Anorektičky
- rodiny s poruchami hranic v subsystémech, nadměrně ochraňující, rigidní, bez
dostatečné schopnosti vyjadřovat přímo emoce a konflikty
- separační procesy = ohrožení těchto rodin. Tento typ rodin spíše u restriktivních
anorektiček
- a: oddalují se od vrstevníků, pocity vlastní neefektivnosti
2. Bulimičky
- méně organizované a uspořádané rodiny, transparentnější problémy
- b: schopnost většího sociálního prosazení, důraz na sebekontrolu stejný jako u A, u
bulimiček však patologicky porušovaný s pocity viny a selhaní
- 20 – 30% pacientek s poruchami příjmu potravy jsou poruchy chronické
- MA – nechtějí se samy léčit
- bul: aktivně vyhledávají pomoc častěji
- 6-20% mortalita!!!
Terapie
- hospitalizace zejména u mladších pacientek, lépe na psychiatrických odděleních než na
interních (školený personál)
5
6
5 Psychosomatická onemocnění v dětství
-duševní vlivy mají podstatný podíl na vyvolání poruchy, která se projevuje především v oblasti
tělesné. U někoho více podmíněno fyzicky u někoho psychicky.
-poruchy v jejichž etiologii hraje rozhodující roli inte