HYPNABILITA A HLOUBKA HYPNÓZY
Důležité je rozléšett,í hvpmcibž}étg a h[oubkg 7tgip7}ózg/. Starší hypnologická
literatura znála|'en hloubku `hypnózy a rovněž současní praktici se o hypnal
bilitu moc nezajímají. Moderní badatel však otázku hypnability nemůže pominout.
Kratochvíl (1972) vidí rozdíl v tom, že inten~zit.u a.mnQŽ§t+vÍ.Ýyvp!,anÝ,Ch
jeHů__pQHažuje za `_h|oubJsu hypnózy a schopnost ponořit se do hypnózy určité
hloubky za hypnabilitu. Barber (který jak již býloJ řéčeno,t neaktceptuje pojem
hypnability) se dotazoval svých pokusných osob, na základě čeho posuzovaly
hloubku hypnózy. Odpovědi zařadil do tří kategorií:
1. některé osoby posuzovaly hloubku hypnózy podle stupně relaxace, nebo
nakolik se cítily ospalé,
2. jiné uvedly, že posuzovaly hloubku hypnózy na základě změn v tělesných
pocitech,
3. nejčastěji byla hloubka hypnózy posuzována podle toho, v jaké míře
pociťovaly poktisné osoby to, co bylo sugerováno (Barber, De Moor 1972).
Všechny uváděné fenomény vysvětluje působením instrukcí experimentátora
a očekáváním pokusných subjektů, takže jen potvrzuje své dřívější názory
(Barber 1957), podle nichž je koncepce hypnotické hloubky nepřesná, neboť
subsumuje dva vzájemně závislé procesy: a) stupeň dosažené nepozornosti
vůči všem podnětům s výjimkou podnětů od hypnotizéra, b) stupeň relativního
přijímání „skutečnosti" tak, jak je hypnotizérem definována.
Field (1965) vybral ze 300 položek na základě testování 102 studentů 38
otázek, z nichž sestavil Dotazníkovou šká]u hypnotické hloubky. Vybral však
položky, které významně korelovaly se standardním měřítkem hypnability
(s Harvardskou škálou), takže se lze domnívat, Že nevytvor.il škálu hypnotic.ké
hloubky, jak předpokládal, nýbrž dotazník, na jehož základě lze určovat hypnabilitu
(ovšem méně přesně než v původních škálách).
Významné pro vymezení pozic hypnability a hloubky hypnózy jsou Tartovy
výzkumy se sebeposuzovacími škálami. V termínech vědeckého zkoumání, říká
Tart (1970), je „dimenze hloubky hypnózy" hypotetický konstrukt, který pomáhá
experimentátorovi při třídění a klasifikaci změn c'hování a prožívání
subjektu. Dále je hloubka hypnózy praktickým in'dikátorem toho, jestli se
hypnotizér má nebo nemá pokusit o určitou sugesci v určitém čase. Perry a
Lawrence (1980) souhlasně dodávají, že experimentátoři hovoří v termínech
hypnability, kdežto klinici užívají starší výraz hloubka hypnózy. Tart (1978/79,
1979) definuje hypnabilitu jako obecný stupeň responzitivity na různé sugesce
podávané jako hypnotické sugesce, kdežto koncepce hloubky hypnózy se zabývá
momentálním stavem subjektu na jakési dimenzi ,,profundity" hypnotického
stavu, nebo se přesněji řečeno zabývá celým časovým rozpětím subjektu
na kontinuu hloubky. Změny v čase jsou důležité; pokusné osoby často vypovídají,
že hloubka hypnózy kolísala, rovněž tak experimentátoři pozorovali
určité variace.
Perry a Lawrence (1980) podrobili 398 subjektů testování na Harvardské
skupinové škále hypnability. Srovnali procento realizovaných položek s hloubkou
hypnózy, kterou pokusné osoby u jednotlivých položek označily a zjistili,
že vztah mezi hypnabilitou a hloubkou hypnózy je velmi těsný. Přitom srovná-
37