ft/zéozogóckijch %Zcciza€ezů. Hledají se souvislosti s teplQtou kůže (Roberts et
al. 1975), s o`rální' teplotou měřenou pro větší přesnost elektricky (Jackson,
Hastings 1981), nenalézají se významnější vztahy. Gur a Reyher (1973) upozornili
na suspektní vztah očníchpQhybů k.,hypnotic.ké susceptibilitě. Spanos, Rivers
a Gottlieb (1978) shrnují předchozí stu.die uvádějící korelaci mezi hypnabilitou
a pohybem očí. Zjistilo se, že při usilovném př.emýšlení nebo řešení
nějakého úkolu stáčejí osoby své oči bezděčně na stranu. Pravác.i, kteři..§táěejí
oči doleva,,` js_Qg.~ doprava. Smyth (1980)
jejich pozorování potvrdil s tím rozdílem, že málo.ťhypnabilní pokusnérQsoby
v úkolových situacích oči nestáčejí, ale díva,jí se rovně před sebe. Úvahy o domíh-á~ri-ď
-heň~íš.féi:,' riájíéí vztah `k hypnabilitě, publikovali též Gur a Gur (1974).
Wickramasekera (1976) ověřuje experimentálně hypotézu o zvyšování hypnability
senzorickou deprivací. Rotterovou koncepcí, vnější a vnitřní kontroly
(LOC) se zabýval v souvislosti s predikací hypnability Diamond (1974), avšak
nebyly nalezeny žádné pozitivní vztahy jak mezi hypnabilitou a výsledky
testů skrytých figur a RFT (Morganová 1972), tak mezi sugestibilitou měřenou
pomocí Barberovy škály sugestibility BSS a stejnými Witkinovými testy
(Bergerone` Cei, Ruggieri 1981).
Zamansky a Bartis (1984) pouštěli svým pokusným osobám slucbátky do
každého ucha jiný magnetofonový záznam a počíta.li chyby, kterých se subjekty
dopustily při jejich pozdě`i.Ší reprodukci. Autoři zjistili` že méně chyb - tedy
vyšší schopnost disociace - mají hypnabilnější osoby. Takoví jedinci hlásí
rovněž větší míru „automatičností" či „nedobrovolnosti". pocit.ovanou při administi`ování
HGSHS: A, a to až v 75 procentech položek (Farthing, Brown,
Venturino 1983).
Mnoho autorů hledí s nadějí na výzkumy fenoménů. které nazývají i7"gé7tace,
cibso7.bce, říze7tá Ja7itazée, poh7.ottže7Lí apoc!. Žiyg.st mentá.|n;í,i2Ěffd&a=
-É[-řg,s|!Í#iÉg3#:`:ka#:.a#ti%fltii-:-3jieá9Ú?á6gěhHy-P#ilá:ěapozdal:aFnasrkt?i?fga84e,:
Význam schopnosti absorbce prokázali Yanchar a Johnson (1981), kteří se na
ni ptali svých subjektů ve speciálně zkonstruovaném dotazníku i Registerová
s Kihlstromem (1986), kteří používali k experimentům Tellegenovu Škálu absorbce.
V pokusech Baumové a Lynna (1981) referovali probandi o větším pohroužení
do imaginativního textu. Tuto oblast korelátů hypnability dále zkoumali
Hilgard (1974), Davis, Dawson, Seay (1978). Tellegen. Atkinson (1974),
Spanos, Mc Peake (1974), Coe (1974), Fellows, Amstrong (1977), Kihlstrom
(1980) a jiní.
Různorodé výsledky při hledání korelátů hypnability nás vedou k souhlasu
s názorem, který vyslovil Wagstaff (1981), a sice, Že některé korelace mezi imaginativními
procesy, alfa aktivitou v EEG, oěními pohyb}. a hypnabilitou jsou
na první pohled impresivní, ale jejich vztahy jsou komplexní a nekonzistentní.
Hypnabilita je pro nás zatím příliš komplikovaná pro množství interferujících
faktorů, tendencí pokusných osob vyhovět experimentátorovi atd. S tímto
faktorem se samozřejmě nelze smířit, nelze resignovat proto, že většina dosavadních
výzkumů nepřinesla jednoznačně výsledky. Cesta k objasnění hypnability
je jenom jedna - další experimenty.
44
w_-` ,-