vydal n. p. Psychodiagnostické a didaktické tqsty v roce 1979 ;.pod číslem
Na diagnostiku speciálních óblastí hypnability jsou zaměí.eny Sta7tfo7.clské
T-160.
p7.ofélot;é Škótg 7tgp7tabiléttt Jo7.ma J a H (SPS.. J, JZJ Umožňují výběr subjektů
pro různé druhy experimentů, je možné korelovat jednotlivé složky hypnability
s různými rysy osobnosti a zjišťovat změny susceptibility vlivem slovního
podmiňovárlí, změn postoje či psychoterapie. Autoři (Weitzenhoífer, Hilgard
:ů3;:k::áž:Jolíiižoevéúg,l:řy:ieas::sžtíivc:,Ťuproosfolt,vkytĚ:gu#5sá,hžl.;ínoab3fisššáÁ:l:š:3ž
4 bodů. V původní i v revidované formě (Weitzenhoffer, Hiligard 1967) jso`|i
položky, testující podobné funkce, seskupeny do subškál AG - agnózie a
kognitivní distorze, HP - pozitivní halucinace, HN ~ negativní halucinace,
DR - sny a regrese, AM - amnézie a posthypnotická kompulz,e a MC - ztráta
motorické kontroly.
Po indukční proceduře následuje v obou verzích profilové škály devět testovacích
položek, z nichž každá se skóruje 0-3 body:
Forma 1
1. analgézie ruky
2. halucínace hudby
3. anosmie čpavku
4. vybavení si jídla
5. halucinace světla
6. sen 1: nespeciíikované téma
7. agnózie 1. dům
8. vtip
9. posthyp. slovní kompulze
Forma 11
halucinace tepla
selektivní hluchota
halucinace čpavku
regrese do dne narozenin
chybění ručiěky na hodinkách
sen 11: o hypnóze
agnózie 11. nůžky
alterace osobnosti
posthyp. automatické psaní
London (1962) publikoval Détskou škólu 7Lt/p7totécké st#cep€ébílw (CHSS),
která je rozdělena podle věku testovaných osob na dvě části, a to od 5 do 12
let a od .13 do 17 let. První část škály je opět dvanáctipoložková a jde v podstatě
o adaptaci Stanfordské škály A pro zjednodušené použití u dětí, druhá část
obsahuje dalších deset položek, jako např. vizuální a sluchové halucinace, anestézie,
chuťové a čichové halucina.ce, sen apod.
Barber a spolupracovníci (Barber, Glass 1962) vytvořili pro své výzkumy
vlastní nástroj, tzv. Ba`rberouw škólw st4gesťébéló€v íBSS), která se liší od jiných
škál tím, že může být použita bez úvodního navození hypnózy též jako škála
bdělé sugestibility. Barber (1965) uvádí, že bylo zapotřebí vytvořit takovou
škálu, která může být administrována s manipulací všech možných důležitých
předcházejících proměnných za všech okolností, tedy i bez indukční procedury.
BSS obsahuje osm standardizovaných testových sugescí: 1. klesání paže, 2.
zvedání paže, 3. sepnutí rukou, 4. „halucinace" žízně, 5. útlum řeči, 6. nehybnost
těla, 7. „posthypnotická" reakce a 8. selektivní amnézie.
Barber a Wilson (1978/79) uvádějí normy objektivních skórů pro jednotlivé
skupiny (podle použité techniky) :
49