Barber s řadou spolupracovníků používá BSS jako závisle proměnnou veličinu
v mnoha výzkumných projektech, jako měřítko odpovědí na testovací
sugesce. Psychometrické údaje, týkající se BSS jsou publikovány Barberem
v obsáhlé studii (1965), rovněž přehled výsledků se škálou dosažených. V souladu
se svou koncepcí hypnózy užívá Škálu s předchozí hypnotizací a bez
hypnotizace.
Orne a_ QLC.9,p.n.e_ll (1967) sestavili jednoduchou pětibodov_ou .diagaastícka%
škólt4 hgpnabólét% Jedná se o klinicky odvozený systém pro posuzování hypna-
:il:;yádynl3bzoárfltaoágísEtiikkaltiengi8:iŤ:hoz:3gemn.;nckhácč?šlyDiagzo5S.tlůk:áiocsluz:žá:ík::
tGgorie se dále provádí jemnější diferenciace pomocí znamének +a -.
1 žádná reakce - subjekt je refrakterní vůči pokusu o hypnotizaci, přestože přiměřeně
spolupracuje, přípaLdně se objevují velmi slabé reakce na motorické sugesce;
2 ideomotorické reakce - subjekt reaguje na sugesce jako zvedání ruky, zavření
očí a relaxace, ale může úspěšně vzdorovat, je-li k tomu vyzván;
3 nemožnost odporovat sugesci - subjekt reaguje nejen na motorické sugesce,
ale nemůže jim vzdorovat;
4 halucinace - kromě reakcí sub 2 a 3 může hypnotizovaný prožívat sugerované
halucinace ;
5 amnézie a posthypnotická sugesce - subjekt má posthypnotickou amnézii, j.e
schopen hypnotické věkové regrese a provede posthypnotické sugesce.
1
Diagnostická hodnota této Škály spočívá v předpokladu, že reprezentativní
třídy sugescí mohou být použity pro predikci hypnotického chování - reakcí
na kvalitativně odlišné sugesce stejné nebo menší obtížnosti. Např. subjekt,
který má posthypnotickou amnézii, bude pravděpodobně vykazovat i halucinace.
Koeficient reliability mezi dvěma posuzovateli u vzorku 130 studentů
byl 0,98. Autoři předpokládají, že Škála klade větší důraz na subjektivní zaangažování
při hodnocení hloubky hypnózy, a to jak během experimentu, tak
i v postexperimentální situaci. Orne a O'Connell dále uvádějí, že škála umožl
ňuje diferenciaci v horním rozsahu hypnability, může být opakovaně používána,
lze oddělit indukční proceduru od hodnocení hloubky hypnózy a celá procedura
může být přizpůsobena jak potřebám hypnoterapeuta, tak pacienta.•MU:;e:::Chťšňay€;i-ůr;-ó~rii:utiťů:h~g_pnózy`S.óťé_Pí0~?3.:`Z^en\6T``=b„Zah:Ťnvnáh7:ď:ta
(1970), který provedl pokus, v němž 35 subjektů udávalo hloubku hypnózy na
desetibodové Škále, vždy po každé položce na SHHS:C. Tart zjistil, že sebeposouzení
vysoce korelovalo s objektivním měřením hypnotického chování a
zážitku, a vyvodil, že „self-report" škály slibují být velmi užitečné pro studium
hypnó'zy. Le Cron byl první, kdo v r. 1953 tvrdil, že můžeme měřit -hloubku
50