6 `,halucinace" hudby (v myšlenkách se vrátit do doby, kdy poslouchal ně].akou
krásnou hudbu),
7 „halucinace" tepla (představa, že slunce svítí na pravou ruku),
8 distorze času (má si představit, Že čas se zpomaluje),
9 věková regrese (má si vyvolat pocity, které zažil na základní škole),
10 relaxace ducha a těla (představa, že leží na slunci na pláži).
Administrace těchto testovacích sugescí trvá 18 minut, sebeposouzení pak
méně než 5 minut (každá položka může být ohodnocena 0-4 body). Barber
a Wilsonová (1978/79) otestovali 217 studentů' a dospěli k následující distribucí
skórů :
Myers (1983) otestoval pomocí CIS 1302 dětí ve věku 8-17 let. Zjistil, že
nejvyšších skórů dosahují děti v rozmezí 9T11 let a dále, `že dívky všech věkových
kategorií skórují výše než chlapci.
Autoři doporučují škálu i pro klinické použití, neboť byla konstruována
záměrně jako permisivní nástroj, vhodný pro terapii a akceptabilní pro nejširší
klientelu.
Při hodnocení škál hypnability a jejich klinické perspektivy uvádí Frankel
(1978/79), že původní Stanfordské škály (A, 8, C) jsou příliš dlouhé, zdůrazňují
vědeckou a neterapeutickou příčinu testové situace. Novější SHCS a CIS
jsou kratší, zahrnují motorické i kognitivní složky, jsou vhodnější pro klinické
použití. Musíme si však položit otázku, zda stručný indukční proces poskytuje
některým pacientům dost,atek času k dosažení jejich optimální hypnotické
kapacity.
HaTvaTdská skupínwá škála hgpnabá,ůtg, foTma A (HGSHS : A) byla. pubL±kována
Shorém a Jórh`ov:ou (1962)`, do" čéštíri`ý 'jFÍ}řéTÓ.žili v roce 1967 Vyhlídalová
a Kratochvíl. V současné době je zařazena do edičního plánu n. p. Psychodiagnostické
a didaktické testy. HGSHS: A je adaptací Stanfordské škály
hypnability, formy A; je konstruována pro skupinové testování hypnability
v jednom sezení, přičemž skórování provádějí samy pokusné osoby. Škála byla
vytvořena proto, aby se odstranila ztráta času při individuálním testování. Nástroj
je použitelný v libovolně velkých skupinách. Škála slouží jak pro demonstraci
indukční procedury a hypnózy samotné, tak pro výběr vhodných osob
pro další hypnotické experimenty.
Při sebehodnocení vypovídají pokusné osoby po ukončení vlastní procedury
v dotazníku, zda se domnívají, že objektivní posuzovatel mohl pozorovat jejich
reakce na sugesce obsažené ve škále a nakolik jednotlivé sugesce subjektivně
prožívaly. Jak již bylo uvedeno, objektivní posouzení a sebeposouzení spolu
53`